Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pomsta bude sladká, chlapečku - 3. kapitola Pohled Edwarda

26.11.2009 (19:15) • Martisek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2723×

3. Veverky jsou všude

Potichu jsem ji ze stromu sledoval. Nevypadala neklidně, spíše naopak, dokonale si užívala sluníčka. Klidně seděla na louce a olizovala si kožich. Pomalu jsem se přikrčil a chtěl na ni skočit. Už jsem se nadechoval a chtěl se nechat unést tou krásnou vůní. Když v tom se objevil na druhé straně louky můj milovaný bratr. „Edwadééé!“ zařval a vrhl se ke stromu, naprosto ignorujíc pumu, která od něho s vystrašeným pohledem utíkala. Moje svačinka. Je pryč…

Sklopil jsem hlavu a seskočil ze stromu. „Co je? Seš nějakej bledej? Zkus solárko?!“ zasmál se, až pár ptáků vzlétlo ze stromů. „Ó velký Emmette, bez tebe bych na to nepřišel.“ Sklonil jsem se mu a chtěl jít po stopě  pumy. Už jsem opravdu dlouho nebyl na lovu. „Já tě asi vyrušil co?“ sklopil pohled. „Ty seš tak všímavém. Hele není náhodou blesk tvůj pomalejší brácha?“ odsekl jsem sarkasticky a pokračoval dál v cestě. „Já ti ji chytnu.“ Pokrčil rameny a předběhl mě. „Hej hej hej!“ zařval jsem a předběhl ho.  „Ta puma je moje a ty se jí nedotkneš!“ zasyčel jsem a byl ochoten tu pumu bránit zuby nehty. Rychle jsem se rozeběhl a zanedlouho nato spatřil pumu, ležící na zemi a Jaspera, který si užívá její krev. Opravdu bych měl změnit lovecký rajón. První pumu my vycucne Carlisle, druhou Jazz a co zbude na mě? Veverky?

„Ehm.“ Odkašlal si Jasper a přešel přede mě. „Ty jsi ji chtěl?“ zamrkal nevinně a polkl. „Ne to je v pohodě, já držím dietu.“ Otočil jsem se a odešel domů.

Tam už seděla Esme a četla si noviny. Když mě spatřila, odtrhla se od nich. „Copak? Zase tě podvedl Emmett? Nebo Jasper?“ „Ne oba!“ odsekl jsem a kráčel po schodech do pokoje. „Ty!“ zabodl se mi prst Alice do hrudníku. „Áno?“ potočil jsem oči. „Jak to můžeš svádět na Jaspera, za to že seš nemožnej si můžeš sám.“ Zuřila a podupávala si nohou. „Zase za to můžu já?“ ukázal jsem na sebe. „Jo.“ Sykla a odkráčela.

„Carlisle!“ zakřičel jsem z plných plic. „Co se zase děje.“ Protočil oči, když otevřel dveře od své pracovny. „Já se chci stěhovat! A hned! Je to tu malé a samá veverka.“ „Veverka?“ zopakoval. „Jo veverka. Jdu na lov – veverka, jdu do pokoje – veverka. Jdu do obýváku a díky otevřeným dveřím – veverka.“  Přikrčil obočí jako by se chtěl hádat. „Hele já ty dveře na rozdíl od Jaspera zavírám.“ Sykl jsem na svou obranu. „Zase to svádíš na něj?!“ Objevila se pode mnou střapatá hlava Alice. „Hele prcku.“ Odsunul jsem ji stranou. „Tohle není pro malý holčičky.“ „Já ti dám malý holčičky.“ Kopla mě do holeně. „Carlisle, já se chci stěhovat.“ Založila si ruce v bok. „Vzdávám to, do večera přinesu návrhy nových domů.“ Zvedl poraženě ruce a chtěl podejít. „Já chci pryč! Jsou tu agresivní veverky!“ ječel Emmett a běhal po domě. „Co se děje.“ Otočil se na něj Carlisle. „Ona mě kousla, vidíš, kousla mě.“ Ukazoval na svou ruku. „Vždyť tam nic nemáš.“ Zaúpěl bezmocně Carlisle. „Fakt?!“ podíval se na svou ruku Emmett. „Ale nic se na tom nemění. Chci se stěhovat.“ „A to jste si nemohli vybrat jinou dobu než vznášet vaše obvinění kvůli tomu kde jsme teď?! Kdo chtěl minule přírodu a rozkošnýma veverkama hmm?!“ osočil se na Emmetta. „A kdo chtěl malý dům, abychom byli všichni spolu?!“ zpražil Alici. „Tady si nemůžu ani přečíst knížku!!“ Práskl naštvaně dveřmi, až vypadli z pantů. Naštvaně se vrátil a postavil je nakřivo do vytvořeného prostoru, aby si v pracovně vytvořil alespoň nějaké soukromí.

„Tak tohle jste přehnali.“ Objevila se na schodech Esme a v ruce žmoulala noviny. Pak opatrně odsunula dveře, vklouzla dovnitř a zase je za sebou zatáhla.

***

„Takže, našel jsem pár domů, které by mohly nám všem vyhovovat. Ale aby byl výběr platný, musí s tím souhlasit všichni. Takže říkejte kritéria a já budu domy buď  posouvat do „dalšího“ kola nebo vyřazovat“ ukázal Carlisle na papíry před sebou. „Musí být velký, tak asi o pět pokojů navíc než je nás.“ Zamračila se Alice a Carlisle s povzdechem roztrhl několik papírů. „Musí být víc jak jednopatrový.“ Zakoenil se Emmett. Carlisle protočil oči a přetrhl další papíry. „Měl by být stranou od lidí.“ Založila si Rosalie ruce na prsou. „To jsou všechny domy.“ Zamračil se Carlisle. „Já jsem to jen připomněla, kdyby náhodou.“ Zamračila se „Jo a taky musím mít velké pokoje, přímo obrovské.“ Rozhodila rukama a Esme stihla jen tak tak zachytit vázu, do které praštila. Následovalo roztržení dalších papírů. „Dobrá, moc nám toho nezbylo. Jen dva domy, které mají víc jak jedno patro, obrovské pokoje, jsou mimo lidská obydlí a mají spooooustu pokojů. Jeden je v Saattlu a druhý ve Forks.“ Rozložil na stůl před nás dva papíry s domy. „Dobrá teď se zbývá už jen rozhodnout. Seattle je sice velký, ale je tam hodně lidí. Forks je pravý opak - málo lidí, kteří se ale všichni znají. Myslím že budeme působit jako atrakce.“ Hodil po nás zadumaný výraz.  „Já chci být atrakce!“ vyskočil Emmett ze židle. „Já si také myslím že bude Forks lepší, čím míň lidí, tam se mi vždycky líbí víc.“ Vložila se do toho Esme. „A ty Edwarde?!“ „Co?“ vtrhl mě Carlisleův hlas z přemýšlení. „Mě je to jedno, hlavně když tam bude velký les a hodně zvěře.“ „Dobrá, stěhujeme se do Forks.“ Prohlásil nadšeně.

Shrnutí od jitulky963

Shrnutí od martisek

2. kapitola

4. kapitola

Autor: Martisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pomsta bude sladká, chlapečku - 3. kapitola Pohled Edwarda: