Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Políbená 1. kapitola

Políbená 1. kapitolaPokračování povídky Nepolíbená. Plynule navazuje na děj a připravuje Belle a Edwardovi perné chvíle. Jak vyřeší Bella Edwardovu smrt? Zachrání ho? A jak? To vše, se dočtete zde.
P.S.: Chtěli jste Edwarda, máte ho mít, ale neřekli jste v jakém stavu.

1. kapitola

„Já ho zabila!“ S výkřikem bolesti jsem se sesunula na podlahu auta a pohlcovala mě jedna vlna zoufalství za druhou. Brečela jsem a přála si, aby tohle všechno byl jen zlý sen.

Ležela jsem na podlaze auta a Edward byl opřený hlavou o volant. Celá jsem se třásla a nechtěla věřit tomu, co se stalo. Jedna moje část to odmítala přijmout. Tohle přece nemůže být konec našeho vztahu. Vždyť já ho miluju!

Kolíbala jsem se ze strany na stranu a přemýšlela, jak dál. Najednou jsem se rozhodla. Vím, co musím udělat. Nesmím nechat Edwarda zemřít. Zatím odešla pouze jeho duše z těla, ale snad se na jeho duši nedostalo u mojí mamky. Byla jsem rozhodnutá jí dát cokoliv, jen aby ho nenechala odejít a oživila ho. A tak jsem se vydala domů.

Pospíchala jsem do sálu za mamkou a doufala, že není pozdě. Jen co jsem vstoupila do sálu, tak si rejpla:

„Kde jsi tak dlouho? Už tu na tebe s Edwardem čekáme!“ Celým tělem mi projela vlna úlevy. Ještě ho neposlala dál. Edward na mě koukal a usmíval se. Nechápala jsem to. Neměl by být na mě naštvaný? Viděl moje nechápavé výrazy v obličeji, a tak mi do ucha pošeptal.

„Upřímně, ty poslední chvíle mého života za to stály.“ Mně ale ne! Já ho chci živého zpět. Otočila jsem se na mamku a zeptala jsem se jí na to, co jsem potřebovala vědět.

„Dá se s tím něco dělat?“ Mamka se potutelně usmívala a pak mi odpověděla:

„Je tu pár možností, ale nevím, jestli se ti bude aspoň jedna z nich zamlouvat.“ Vau, ta mě tedy překvapuje. Čekala jsem jednu a nic víc.

„Sem s nimi, prosím!“ Mamka se mé nedočkavosti jen uchechtla a pak spustila:

„Jedna z možností je tu Edwarda nechat. Nevýhodou je, že by nikam nemohl a také by to od tebe bylo velmi sobecké, nenechat ho žít nějaký život.“ Jakmile tuhle verzi dopověděla, tak se ozval Edward.

„Ale mně by se líbila, mohl bych být s tebou napořád.“ Došel ke mně a vzal mě do náruče. I když to byl svým způsobem jenom duch, tak mi v jeho náruči bylo velmi příjemně. Částečně se mi tato možnost zamlouvala, ale představa, že za pár let se tu začne nudit, mě ujistila v tom, že není správná.

„Ne, promiň, Edwarde, ale já chci pro tebe něco víc, pokud to bude možné.“ S těmi slovy jsem se otočila na mamku a čekala na další možnost.

„Pak Edwarda můžu poslat dál a ty si počkáš, až vyroste. Jen ti přesně nebudu moci říct, čím se stane. Je možnost, že se z něj může stát třeba zvíře. A také, pokud by se znova narodil jako člověk, tak by byl smrtelný a ty by sis s ním užila jen pár let.“ Dobře takže tahle možnost se mi taky nelíbila. Představa, že by Edward nemusel být ani kluk, ale holka mě taky děsila. Na holky se mi nechce být. Chtěla bych si ho ponechat na věčnost. Nejvíce se mi líbila možnost Edward upír, ale tu jsem bohužel zpackala.

„Ta se mi také nelíbí. Máš tam ještě něco, prosím?“ Mamka zaváhala, ale pak poslední možnost vyklopila.

„Můžu Edwardovu duši vrátit do jeho těla, pokud je jeho tělo v pořádku.“ U téhle možnosti jsem téměř začala jásat. Věděla jsem, že jsem nechala tělo v autě. Tak musí být v pořádku. Mamka pokračovala.

„Tahle možnost má taky jeden háček.“ Jasně vždycky něco takového musí mít háček.

„Edward na něco může zapomenout. Může přijít o paměť. Zapomenout vše, co kdy prožil. Nikdy si nemůžu být jistá tím, co se mu stane. Za všechno se musí platit jakási daň.“ Prostě, když něco poděláte, tak jako já, tak vás postihne nějaký trest. Ale i tak se mi tato možnost zdála jako nejpřijatelnější.

„Tahle možnost se mi líbí ze všeho nejvíce. Co myslíš, Edwarde?“ Otočila jsem se na něj a on se pořád usmíval.

„Cokoliv, hlavně když tě budu mít poblíž. Doufám, že zapomenu na blbosti a ne na nic důležitého, ale pokud se tak stane, budeš mít za úkol mi to připomenout. Je ti to jasné?“ Na jeho podmínku jsem vážně přikývla.

V jeho náruči mi bylo úžasně. Nejradši bych si ho nechala, tak jak je momentálně, ale bylo by to hrozně sobecké. Musím ho nechat nějakým způsobem žít.

„Takže, pokud jsi pro možnost číslo tři, tak ji musíme provést, co nejdříve. To znamená hned. Čím kratší dobu je mimo tělo, tím menší následky to bude mít.“ Koukla jsem Edwardovi do očí a řekla mu:

„Uvidíme se v autě.“ Na rozloučenou jsem ho políbila. Pak začal pod mýma rukama mizet. Modlila jsem se za to, aby následky byly minimální.

 

Později v autě:

Seděla jsem připravená na sedačce spolujezdce a čekala, co se bude dít. Edward se začal probouzet. Nechápavě zvedl hlavu a pohlédl na mě. Teď mě čekalo zjistit, jaké následky celá tahle maškaráda bude mít. Proto jsem Edwardovi položila první otázku:

„Co všechno si pamatuješ?“ On na mě koukal jako, kdybych spadla z višně a spustil.

„Jen si pamatuji, jak jsem zastavil a chtěl ti něco říct, ale teď už nevím, co to bylo. A pak mám prostě mezeru.“ Fajn, tak si nepamatuje poslední chvíle. To je pro mě spíše plus.

„Co se stalo?“ zeptal se mě. Rozhodla jsem se mu trochu zalhat. Chtěla jsem vzít jeho ruku do své a soucitně mu říct, že měl prostě nějaký zásek. Jenže on uhnul. To mě trochu zmátlo, a tak jsem mu pohlédla do očí. Mé poznání bylo pro mě téměř děsivé. Už na mě nekoukal s láskou a něhou. Koukal na mě jako na každou jinou. Zapomněl, že mě miloval. Zrychleně jsem začala dýchat. Takže za své činy jsem potrestaná já. Jak jinak. Edward na mě zpozoroval, že se něco děje a starostlivě se mě zeptal:

„Děje se něco?“ Uklidnila jsem se a zalhala mu:

„Nic se neděje. Všechno je v pořádku.“

„Myslím, že bychom měli jet do školy. Už tak jedeme pozdě.“ Už jsem byla klidná. Sice jsem nebyla nadšená z toho, jak se situace vyvinula, ale můžu být ráda, že vůbec žije. Hned na začátku jsem se rozhodla, že budu po jeho boku aspoň jako jeho kamarádka. Snad si jednou vzpomene. Nebo se jednou do mě znovu časem zamiluje. Můžu jen doufat, aby mu to netrvalo moc dlouho. Jediné, co mě na tom všem nejvíce děsilo, byla myšlenka:

„Co když si na to nikdy nevzpomene a zamiluje se do jiné?“ Tahle představa mě ničila. Možná ho budu muset nechat jít dál.

20. kapitola - Nepolíbená 2. kapitola

Shrnutí od EleanorBrandst



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Políbená 1. kapitola:

 1
1. Míša
15.09.2011 [23:23]

povídka je fantastická a opravdu jsem zvedava jak to dopadne, ale prijde mi ze jsi uplne zapomnela ze edward nevi ze bella je polobuh a u te jeji matky nebyl vubec prekvapenej....ale jinak skvely Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!