Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Please, let me live - 21. kapitola

Soutěž - Twilight kresba - Rosali Hale by Dominicckaa


Please, let me live - 21. kapitolaJak proběhne návštěva u lékaře? Nakupoupí Bella správně návnadu pro Charlieho? A najde se někdo, kdo by si s Bellou konečně promluvil o tom všem, co se kolem ní děje?
Vaše Lucka002

„Ano, tady to je. Doktor Jackson má ordinaci ve druhém patře budovy C. Půjdete tudy, poté na konci chodby zahnete doprava a vyjdete schody, pak by to už neměl být problém,“ navedla mě na správnou cestu. Slušně jsem jí poděkovala a vydala jsem se hledat tu správnou ordinaci, kam bych měla jít.

 

Po krátké chvilce strávené hledáním jsem se dostala ke správným dveřím a posadila jsem se na jednu ze židlí, která byla volná. Trochu mě překvapilo, že tu i přes tak pokročilou hodinu bylo hodně lidí.

Všichni seděli na lavičkách a potili se, až mi z nich začalo být také vedro. Čelo jsem měla během chvíle úplně orosené kapičkami potu. Přitom se mi ani nezdálo, že by tu topili nějak znatelně moc, spíš jsem jen byla nervózní. Nerada navštěvuji cizí lidi, doktory zvlášť.

Neustále jsem nervózně pokukovala na hodinky, ale dveře ordinace se příliš netrhly. Zdravotní sestra uvnitř volala pacienty po dlouhých pauzách a já jsem začínala být otrávená tou dlouhou dobou. To je snad zlý sen, upletla jsem si na sebe bič, tak to holt musím vydržet… Po nekonečně dlouhé době došla řada i na mou maličkost a sestra si vzala mou kartu pojištěnce, aby následně zjistila, že jsem tu poprvé.

Šla jsem za ní do místnosti před ordinací doktora Jacksona a na její vyzvání jsem se posadila do křesla, abych jí odpověděla na několik drobných otázek, kterými mě počastovala.

„Vaše karta nám přišla včera, musím se ujistit, že se nic nezměnilo,“ upřesnila mi tento ‚výslech‘ a zabořila svůj pohled do mých spisů, které sem poslal můj bývalý lékař.

„Celým jménem jste Isabella Marie Swan, souhlasí to?“ zeptala se, ale nevěnovala mi přílišnou pozornost, ani nevzhlédla, když na mě mluvila, takže jsem místo tichého přikyvování přešla na metodu ANO, NE.

„V rodině se nevyskytly žádné závažné nemoci, svobodná, jedno dítě…“ Neušlo mi, jak se podivila, když přišla řeč na Renesmé, no co? Tak je mi dvacet dva a mám pětiletou dceru! Co to o mně vypovídá? Nezná mě, nemůže mě soudit… Zaklepala jsem hlavou, abych z ní vypudila tyhle rozčílené myšlenky a pokusila jsem se soustředit na to, co mi říkala.

„Změřím vám tlak,“ upozornila mě a já jsem si proto svlékla bundu a vyhrnula si rukáv. Trochu mi vadilo, jak se mi látka kolem paže stahuje, ale stále jsem se pokoušela udržet si na tváři lehký úsměv.

„Hmm, trochu zvýšený, ale jinak se vše zdá v pořádku. Můžete jít do ordinace, pan doktor vás přijme,“ oznámila mi a do ruky mi vrazila desky s mým zdravotním stavem, které jsem mu měla předložit. Posbírala jsem si své věci a přesunula jsem se ke dveřím, které vedly do ordinace mého nového lékaře. Zavřel jsem za sebou dveře a přejela jsem pohledem po ordinaci.

Typicky bílé zdi na mě působily odmala nepříjemně, ale časem jsem si musela zvyknout. Tmavý nábytek ostře kontrastoval s bílými stěnami, dokonce i se světlou podlahou, která byla pokrytá linoleem.

„Slečno Swanová, prosím, posaďte se,“ vyzval mě sympatický doktor postaršího věku. Posadila jsem se do křesílka naproti němu a podala jsem mu desky, které jsem dosud křečovitě svírala v rukou. Musela jsem se pousmát, když si kruhové brýle přiložil k očím a jeho pohled se tak rázem proměnil. S brýlemi vypadal starší, ale myslím si, že i takhle by mi mohl dělat dědečka.

„Dobrý den,“ špitla jsem a otřela jsem si potem splavené čelo. Tady se projevila jeho lékařská všímavost, protože i přesto, že se díval do desek, tak mu mé gesto neušlo.

„Nemusíte se ničeho bát, já přeci nekoušu.“ Povzbudivě na mě mrkl a já jsem se pousmála nad jeho vtipem. Vy ne, pane doktore, pomyslela jsem si. Ani nevím, proč mě napadlo, že zrovna v této nemocnici je někdo, kdo kouše, ale vzpomněla jsem si na to.

„Jak to tak pozoruji, netrpíte žádnými obtížemi… Pociťujete v poslední době nějakou změnu?“ dotázal se profesionálně a zapřel se do svého koženého křesla, aby měl větší pohodlí. Trochu mě zaskočil, nevěděla jsem, co bych mu měla právě teď odpovědět, ale nakonec jsem si přeci jen vzpomněla na svou náhlou únavu v poslední době.

„Nevím, snad ani není nic, co by mě trápilo. Nejspíš je to jen tou velkou změnou po stěhování, ale jsem v poslední době poměrně unavená, nedávno jsem málem omdlela, myslím si ale, že to nic není.“

„Únava a omdlévání není samo sebou, děvenko.“ Povytáhl obočí a přeměřil si mě přísným pohledem. Nejspíš usoudil, že bude nutná prohlídka, takže jsem si musela vytáhnout tričko, nadechovat se a vydechovat, dokud neuznal, že s plícemi nic nemám.

„Uhodila jste se?“ vyhrkl najednou.

„Prosím?“ tápala jsem po důvodu jeho otázky, protože jsem nechápala, co bych mohla mít na zádech. Stáhla jsem si tričko a byla jsem odhodlaná, že se večer postavím k zrcadlu a zjistím důvod jeho podivení.

„Máte na zádech rozsáhlý hematom, uhodil vás někdo?“ vyptával se starostlivě, až mi to přišlo směšné. Charlie by zabil každého, kdo by se mi pokusil nějak ublížit, pokud by to ovšem bylo v jeho silách. Upíra by nezdolal, to by bylo nad jeho síly.

„Ne, nejspíš jsem se někde uhodila. Víte, jsem dosti nemotorná,“ vysvětlila jsem mu svůj postoj k věci, ale on si nedal říct. Trval na tom, že mi musí udělat nějaké testy, které mu poví více o mém zdravotním stavu. Nechala jsem si tedy odebrat od sestry krev, pohled na krev mi nedělal vůbec dobře, ani nevím, jak jsem to tehdy zvládla, když jsem sháněla krev pro Nessie…

„Zastavte se tu v pondělí, to už budou výsledky vašich testů hotové,“ nařídil mi nekompromisně a já jsem tedy s přikyvováním vypochodovala z místnosti, abych v zápětí mohla zmizet z nemocnice. Na poslední chvíli jsem si ještě uvědomila, že musím koupit Charliemu návnadu, takže jsem obrátila svůj směr chůze od auta do města, abych zaběhla do obchodu.

Nejdřív jsem si skutečně myslela, že koupím něco jiného, ale Charlie je ve zdejším obchodě nejspíš častý návštěvník, takže mi prodavač rád poradil, co taťka neustále kupuje. Porovnala jsem návnadu s tím, jaký obrázek jsem si vytvořila po Charlieho pokusu, a byla jsem spokojená. Snad jsem to nakoupila správně…

K autu jsem už tolik nespěchala, měla jsem vše, co bylo potřeba. Hlavou mi probleskla myšlenka na mé chování k Edwardovi. Stydím se snad? Ano, jednoduché slovíčko, které bych asi nikdy neřekla nahlas. Stydím se za to, že jsem svou reakci přehnala. Chovala jsem se jako hysterka.

Edward není zlý, poznala jsem to už tehdy, když jsem ho potkala. Přestože byl tehdy rozhodně plný arogance, cítila jsem z jeho chování, že mu můžu věřit. Možná je to důvod, proč jsem podlehla jeho kráse a šarmu. Může mě děsit jeho podstata, můžu si o něm myslet, že je to monstrum, ale pod tím vším – hodně hluboko – cítím, že je to dobrý člověk. Ano, někde uvnitř vím, že on si zaslouží šanci být otcem.

Při vzpomínce na jeho ztrápený obličej, když jsem mu ten večer řekla, že o něj nestojím, mě zabolelo u srdce. Tehdy jsem mu dala najevo, že Renesmé je má. Proč? Proč si teď najednou uvědomuji, že mi není tak úplně lhostejný, jak jsem se celou dobu přesvědčovala? Byl to on, kdo zničil náš vztah, on uhasil poslední plamínky mé lásky k němu…

Tak proč chce teď najednou otevírat staré rány. Bolestivé rány… Sevřela jsem k sobě pevně víčka, abych zatlačila slzy zpátky do očí, nechtěla jsem brečet. A už vůbec jsem nechtěla plakat na parkovišti u nemocnice, kde je spousta lidí.

„Ahoj Bello.“ Zaměřila jsem svou pozornost na dívčí hlas, který se ozval přímo vedle mě. Trochu jsem se polekala, když jsem vedle sebe spatřila osobu, která mi byla velmi známá. Alice Cullen, co tady může chtít? Prohrábla jsem si rukou vlasy a klidně jsem jí odpověděla na pozdrav.

„Můžeme si promluvit?“ otázala se, ale na tváři jí hrál jistý úsměv. To se mi trochu neslučovalo s jejím váhavým hlasem, ale neměla jsem nakonec důvod ji odmítat. Možná je to tím, že jsem právě před chvilkou měla slabou chvilku, ale Alice mi vlastně nikdy nic neudělala.

„Jo, jasně,“ odpověděla jsem jí s krátkou pomlkou. Změnila jsem směr chůze a zamířila jsem spolu s ní k nejbližší lavičce, která stála v malém parčíku kolem nemocnice. Posadila jsem se na její kraj a čekala jsem, co z Alice vypadne. V jednu chvíli se mi i zdálo, že zapomněla mluvit, ale její zamlklost mi došla ve chvíli, kdy jsem v její ruce spatřila přeloženou obálku. To snad ne…

„Bello, já vím, že nechceš peníze od Edwarda, ale věř mi, že on to nemyslí špatně. Znám svého bratra moc dobře, hodně dlouhou dobu se trápil nad tím, že nemohl najít svůj protějšek, ale to se změnilo, když potkal tebe.

Pro Renesmé i tebe by udělal cokoli, snesl by vám modré z nebe, kdyby mohl létat. Prošel by ohněm, aby vás zachránil, pokud by to bylo potřeba, ale musíš ho brát s rezervou. Uznávám, že je občas náladový, někdy je hodně panovačný a tvrdohlavý, ale tyhle peníze nejsou vykoupení vaší přízně. Chce jen to, abyste byly s Nessie zaopatřené,“ bránila usilovně svého bratra. Zaměřila jsem svůj pohled na kamínky, které se povalovaly po cestě, a nepřítomně jsem si žmoulala rukáv bundy.

„Jen si je vezmi, on za to nic nechce,“ pobídla mě, když se to ticho nedalo vydržet. Vzít si peníze? Copak od něj mohu chtít nějaké peníze, když mu nedávám žádný prostor k tomu, aby mohl čas trávit se svou dcerou? Copak si mohu vzít jen cent z toho, co mi tu dává s vědomím, že budu Nessie oblékat za jeho peníze?

„Alice,“ povzdychla jsem si, „já vím, jaký Edward je, vím dokonce i to, že to nemyslel špatně, ale já si nemohu vzít jeho peníze. Ať už tě za mnou poslal s jakýmikoli úmysly, je mi to líto, ale nepochodíš u mě ani ty.“

Vzhlédla jsem, abych se jí zadívala do obličeje a spatřila jsem v její tváři nepopsatelný výraz. Jako by se v ní mísily dva pocity. Jeden symbolizoval rozčílení, zatímco druhý soucitné pochopení. Proč za mnou Edward musí posílat někoho, kdo je mi tak zvláštně sympatický?

„Edward mě za tebou neposlal,“ hlesla po chvíli a já jsem se na ni zaměřila. Slyšela jsem správně? Pokud ji neposlal on, pak musela přijít dobrovolně, ale proč by se chtěla míchat do věcí, do kterých jí nic není? Vždyť tohle je jen mezi mnou a Edwardem, přestože jsem už několikrát měla co dělat s celou jejich rodinou, je tohle naše soukromá záležitost.

„Pak nechápu, proč jsi tu,“ konstatovala jsem její počínání a nejspíš jsem udělala špatně, když jsem se na ni zahleděla na delší dobu, protože se jí v očích zablesklo a její výraz získal zvláštní emoci, kterou jsem odhadovala na zlobu.

„Pokud bych ti to měla celé vysvětlovat, pak bychom tu byly velmi dlouho. Pokusím se to všechno zkrátit do několika vět… Když jsem poznala Edwarda, věděla jsem o něm, že by si zoufale přál najít lásku, našel ji u tebe.

Takže bych mohla říci, že jsem tu z důvodu, aby se můj bratr netrápil nešťastnou láskou. Druhým důvodem jsi ty a Renesmé, Bello. Vy jste si obě dost protrpěly, neříkej mi, že ne, protože mi stačí podívat se na tebe a cítím to. Renesmé si otce zaslouží, ale pokud si přeješ, aby tě Edward nechal být, chápu to.

Ale dovol mu se alespoň takto podílet na jejím životě. Když ti dá peníze, není to tak silné jako jediný láskyplný pohled, který by vám mohl věnovat, ale i finance jsou potřebné. Dobře víš, kdo jsme, Edward má dostatek peněz, aby vás zajistil. Tak ho to nech udělat,“ zaprosila zoufale. Nemohla jsem dál vydržet její upřený pohled, po celou dobu jejího vyprávění jsem jí vysela na rtech, nemohla jsem se odtrhnout od toho, co mi tu celou dobu říkala. Snad se mi ani nezdálo, že by mluvila o mně a Edwardovi. Byla jsem posluchač, ne jeden z hlavních aktérů příběhu.

„Vyřiď Edwardovi, že pokud chce Renesmé dát peníze, ať je dá na účet, ke kterému bude mít přístup pouze ona. Až vyroste, dostane ty peníze, ale já nic nechci. Víš, když jsem tě poslouchala, uvědomila jsem si, jak moc ti na bratrovi záleží. Přesto všechno ho ale nechci zatahovat do života Renesmé, ona ho teď nepotřebuje.

Neříkám, že se jednoho krásného dne nezačne vyptávat na svého otce, ale zatím má mě. A já tu budu, abych jí řekla pravdu. Možná, že mě odsoudí za mou slabost, kdy jsem jí neřekla pravdu, ale jsem ochotná to podstoupit,“ uzavřela jsem naši debatu a Alice nejspíš pochopila, že už jí k tomu víc neřeknu.

Proč bych taky měla neustále opakovat to samé? Nikdy bych jí nemohla říct, že mám strach, že mě budí děsivé noční můry, ve kterých mi odnášejí mou dcerku. Myslela by si, že jsem při nejmenším blázen, jelikož dobře vím, že by to neudělali. Vím? Spíš si to myslím, doufám v to…

 20. kapitola - Shrnutí - 22. kapitola


V příštím dílu se dočtete... Bude mít rozhovor s Alice na Bellu nějaký dopad? Uvědomí si snad konečně to, že by k němu mohla ještě něco cítit? Co se stane Nessie, že Bells spatří i její slzičky? Mohu vám jen prozradit, že na žádné focení s přáteli do La Push Isabella nepojede, protože... :)

♥♥♥

Děkuji za komentáře u minulé kapitoly, tato je věnovaná všem, kteří komentovali. ;) Nejspíš se ke mně trošku vrátila múza, takže jsem včera napsala jednu a půl kapitolu... Když napíši dopředu alespoň tři, začnu opět přidávat dílky i ve středu. Snad vám to udělá radost.

Vaše Lucka002 ♥



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Please, let me live - 21. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!