Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Padlý anděl 5. kapitola


Padlý anděl 5. kapitolaCestou musí udělat další zastávku, Demetri potřebuje totiž už nutně na lov. Sereně se to příliš nelíbí a podaří se jí nakonec Demetriho přesvědčit k lovu jen na zvířata. Ten je z toho pořádně naštvaný a vytočený, že teprve po chvíli zaznamená jejich nevítaný doprovod.

5. kapitola

 

Cesta nám sice stále ubíhala z větší části v tichosti, ale atmosféra se velmi změnila. Cítil jsem, jak napětí mezi námi znatelně povolilo. Přesto jsem občas nervózně pohlédl do zpětného zrcátka.

Jistě jim brzy dojde, že jim dva z jejich poskoků schází a vydají se právě tímto směrem. Tentokrát za námi však nepošlou nějaké nezkušené nováčky, ale pravděpodobně někoho přímo z gardy.

Sledoval jsem prázdnou vozovku za námi, když mi padl pohled na můj vlastní odraz. K vůli všem těm událostem mi to ani nepřišlo, ale už to bylo hodně dlouho, co jsem jedl. Otráveně jsem sledoval své vlastní oči, které byly nyní naprosto černé.

Nemohl jsem si dovolit pokračovat v cestě takhle vyhládlý. Dokázal jsem se sice výborně ovládat, ale rozptylovalo to mou pozornost a oslabovalo mé tělo.

Budeme muset zastavit.“ otočil jsem se k Sereně.

Děje se něco?“ vyhrkla ke mě.

V jejích očích jsem uviděl obavu. Stále stačilo málo a strach ji znovu vládl.

Zavrtěl jsem hlavou. „Ne, potřebuju se napít.“

Snad vteřinu na mě ještě s obavami hleděla, než jí došlo, co jsem vlastně řekl. Pak její zrak v mžiku sklouzl dolů. Zarputile hleděla na svá kolena a mlčela.

Bez možnosti jiné volby jsem sjel na polní cestu, která vedla kus lesem, jež po pár stech metrech obklopoval menší vesnici.

Naposledy jsem se na ni podíval. Stále hleděla dolů. S povzdechem jsem vystoupil z auta. Měl jsem obavu, ji tu nechat, ale také jsem ji nemohl vzít sebou. Stačila ta její reakce na můj souboj s těmi dvěmi nezkušenými upíry. Nechtěl jsem si ani představit co by následovalo, kdyby mě viděla zabíjet a krmit se vřeštícími lidmi.

Nikdy jsem se takovými prkotinami nezabýval, ale s ní to bylo jiné. Byla tak křehká a bojácná, že jsem nedokázal udělat nic, co by jí jakkoliv ublížilo, to ale zároveň znamenalo nutnost zůstat dostatečně silný, abych ji dokázal ochránit.

Obešel jsem auto, přičemž jsem se ubezpečoval, že nechat ji tu v autě je ta nejlepší volba. Stále nehnutě seděla uvnitř a nevypadala, že by to chtěla změnit. Vydal jsem se rychle k lesu, abych byl co nejdřív zpět. Nestihl jsem ani vběhnout do porostu, když mě zastavilo zaskřípění za mými zády. Prudce jsem se obrátil zpět.

Zmateně jsem zůstal hledět na Serenu, která si s nejistými pohyby nepřítomně pokopávala do kamínku. Nehnutě jsem sledovat její nervózní výraz. Něco chtěla říct, ale nedokázala to ze sebe dostat. S dobře hranou trpělivostí jsem čekal. Rychle na mě pohlédla, než se pohledem opět zaměřila na ten nebohý kamínek.

Musíš je zabít?“

Zůstal jsem na ni překvapeně zírat. To co navrhovala byla šílenost. Kdybych je nezabil, jen se z nich částečně nakrmil, začala by u nich proměna. To nebylo možné. A nebo, napadlo mě se znechucením, krmit se z zvířecí krve, jako nějaký slabošský přecitlivělý vegetarián.

Zvědavě na mě pohlédla, protože jsem zřejmě stále mlčel. Můj zhnusený výraz musel stát asi za to. V momentě totiž zmizela v autě a hlasitě za ní bouchly dveře.

Pár vteřin jsem ještě zůstal stát, než jsem se také beze slova otočil a vyrazil pryč.

Běžel jsem lesem k vesnici. Hlavou se mi zmateně míhala jedna myšlenka za druhou. Doběhl jsem až k hranici lesa a ze stínu porostu sledoval mladou ženu, kousek ode mě. Nevědomě se skláněla nad malým záhonkem a soustředěně vytrhávala z půdy malé rostlinky plevele.

Sledoval jsem její pravidelně pulzující tepnu na krku, šířila se kolem ní sladká vůně. Tělo se mi instinktivně přikrčilo připravené ke skoku. Jeko by mě však vlastní mysl zradila, před očima se mi znovu mihl Serenin vyděšený výraz a její bezděčné ucuknutí před mým dotekem.

Zamrzl jsem ve své pozici a dál sledoval mladou ženu před sebou. Poklidně si dál pokračovala ve své práci. Teprve za pár okamžiků vzhlédla překvapeně z lesu, odkud zaslechla nějaký hluk. Před očima se jí však už jen vlnilo pár větviček.

Naštvaně jsem se prodíral lesem a naštvaně praštil do pár stromů, jejíž kmeny mi příliš překážely v cestě. Za mnou zůstávala proražená cesta, která jen tak brzy nezmizí.

Do nosu mě udeřila nepříliš lákavá vůně, přesto jsem se po ní vydal. Nervalo ani pár vteřin a zůstal jsem zhnuseně zírat na statného medvěda.

Cítil jsem krev proudící v jeho žilách, ale i přes svůj hlad jsem se musel značně přemáhat. Jediné pozitivum byl jeho odpor. Snažil se bránit vší svou směšnou silou. Oproti slaboučkým lidem to ale přece jen bylo více poznat a trochu to odvedlo mou pozornost od té chuti. Jak mu ubývalo krve, začal jeho odpor stále více slábnout, až zůstal bezvládně a bez života ležet.

Sledoval jsem jeho statné tělo a v ústech stále ještě cítil tu pachuť. Podrážděně jsem špičkou nohy šťouchl do jeho těla, které se překulilo na druhý bok a prošel kolem něj. Celou cestu k autu jsem přemýšlel, proč tohle všechno dělám. Opustil jsem Volteru, kde jsem měl skvělé postavení a téměř vše na co jsem pomyslel. Poštval jsem ji proti sobě jednoho z nejmocnějších tvorů na téhle planetě, riskuju svůj krk v boji se svými bývalými přáteli, pokud se jim tak tedy dá říkat a jako by toho nebylo dost, musím se živit tou odpornou břečkou jako nějaký pomatený vegetarián.

Ještě s podrážděným výrazem jsem došel až k autu. Beze slova jsem si nastoupil a hlučně za sebou přibouchl dveře. Serena mě celou dobu zmateně sledovala z místa spolujezdce. Po chvíli sklonila hlavu, zřejmě se snažila skrýt svůj úsměv. Marně.

Naštvaně jsem nastartoval a smykem to na štěrku otočil. Má nálada se moc nelepšila, spíše naopak. Její spokojené pobavení mě ještě více dráždilo.

Nikdy dříve jsem neměl takové problémy se svou sebekontrolou jako v její přítomnosti. Stálo mě značné soustředěním, abych svůj vztek a znechucení dokázal alespoň trochu potlačit. Moc tomu nepomáhala ani ta pachuť co jsem ještě cítil v ústech.

Díky tomu mi také trvalo o pár setin vteřiny déle, než jsem zaznamenal auto mířící k nám. Mělo tmavá okna tak jako všechny naše vozy ve Volteře, tohle jsem však moc dobře znal.

Za námi byla jen štěrková cesta ztrácející se po pár desítkách metrů v lesním porostu. Strhl jsem tedy volant vpravo. Auto zatarasilo cestu.

Běž.“ zavrčel jsem pohledem upřeným na auto před námi.

Vedle mě se nic nepohnulo. Podíval jsem se na ni. Vyděšeně sledovala auto a zároveň váhavě těkala pohledem ke mě.

Na nic jsem nečekal, natáhl jsem se přes ni a otevřel dveře auta. Nepříliš jemně jsem ji vystrčil ven. Ztrnulá strachem upadla hned dva kroky od auta.

To už z druhého vozu vystoupil Felix a chvíli po něm i Jane. Sledovala mě spokojeným pohledem z pod přivřených víček. Nepoštěstilo se jí často smět používat svou schopnost na nás ostatní z gardy. Přesto se stále držela za Felixovými zády. Neměla ráda přímý boj, jen pohled na něj, na ostatní svíjející se v bolestech.

Dovolil jsem si naposledy se ohlédnout na Serenu. Stále ležela na štěrkové cestě částečně krytá za autem. S panickou hrůzou vepsanou ve tváři na nás zírala.

Uteč!“ zařval jsem na ni.

Teprve to ji probudilo. Na okamžik na mě pohlédla, než se konečně zvedla a za odlétnutí hrstky štěrku vyrazila pryč.

Bylo mi jasné, že ji pravděpodobně vidím naposledy, ale musel jsem udělat vše, abych je co nejvíc zdržel a dal jí co největší šanci. Obrátil jsem se zpět na své protivníky. Felix nebyl problém, ale Jane ano. Nedá mi ani příležitost se k ní přiblížit.

Felix na mě upíral pohled jako na úplného blázna, pak svou pozornost obrátil do míst, kde zmizela Serena. V těle se mi zvedla vlna vzteku. Rozhodl jsem se jí využít a bez jediného upozornění jsem na Felixe zaútočil.

V okamžiku jsme se váleli na zemi ve vražedném objetí. Trénovali jsme spolu již nesčetněkrát, nyní to bylo něco zcela jiného, chtěl jsem ho zabít. Zaslechl jsem s uspokojením pár skřípavých zapraskání z jeho těla.

Felix do toho na rozdíl ode mě nedával vše, cítil jsem jak se snaží držet trochu zpátky. Pochyboval jsem však, že by to bylo z našeho přátelství.

Okrajově jsem vnímal Jane, která k nám pomalu došla. Se zálibným pohledem mě sledovala. Lapil jsem Felixe do drtivého chvatu jen okamžik před tím, než mým tělem projela příšerná bolest. Okupovala každičký kousek mého těla. Jediné co jsem mimo tu nepředstavitelnou bolest ještě vnímal, byl Felix uvězněný v mých pažích, které ztuhly v bolestné křeči.

Nevím jak dlouho to trvalo, než Jane přestala, ale mě to připadalo jako celé hodiny. Celé mé tělo se bezvládně sesunulo na zem.

I ta tvá síla a ovládání jsou ti k ničemu.“ zaslechl jsem Janin zvonivý hlásek těsně u ucha.

Nestihl jsem se ani nadzvednou na loktu a obklopil mě opět Felixův pach. Poslední co jsem zaznamenal byla ostrá bolest na mém hrdle jak mi tkání projely Felixovy zuby. Pak už byla jen tichá tma.

 


K O N E C

(tedy pro ty, co nemají rádi Demetriho, ostatní se můžou těšit ve čtvrtek na další kapitolku)

 


<< Předchozí kapitola     Další kapitola >>

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Padlý anděl 5. kapitola:

 1
05.04.2012 [23:28]

nikaokNééééééééééééé Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!