Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ošklivá Bella 6. kapitola

Ošklivá Bella 6. kapitolaDalší kapitola je na světě, kdopak to Bellu zadržel na tom karnevale (myslím, že to všichni tušíte) a kdopak to Bells zavolá? Nezapomeňte na komentíky. Díky.

6. kapitola - Telefonát

pohled Bells

„Máš to tu hezký, ale já už musím jít. Ahoj.“ Snažila jsem se z toho vyvlíknout a uskutečnit tak svůj plán, ale jen co jsem se otočila a chtěla udělat první krok pryč, zachytila mě něčí studená ruky.

***

„Alice…“ Začala jsem a chtěla jsem se vymluvit, že musím, ale hned mi došla slova, když jsem si všimla, že to Alice rozhodně není.

„Ahoj Edwarde.“ Pozdravila jsem a zase se otočila se stejným úmyslem, ale jaksi jsem si neuvědomila, že mě furt drží za ruku. Tak jsem se k němu zase otočila a nadzvedla obočí.

„Pojď si zatancovat.“ Navrhl, ale mě to jako návrh nepřipadalo, protože nečekal, co odpovím a táhnul mě na parket, když se zrovna začala linout pomalá hudba.

V duchu jsem zaúpěla, nechápu, o co se snaží. Ale nelíbilo se mi to a nejen kvůli tomu, že na nás všichni koukali a vůbec nechápu, proč chce protancovat se mnou, ale hlavně kvůli tomu, že já tancovat neumím, nikdy jsem s nikým netancovala, vždy jsme se tomu vyhýbala teda, pokud vůbec se mnou někdo chtěl tancovat a dařilo se mi všem takovým vyhýbat až do teď. Myslím, že se mu musím přiznat nebo se tady stane trapas, můj trapas.

„Edwarde.“ Zašeptala jsem. Ten se na mě otočil, ale nepřestal jít směrem na parket, při cestě čekal, co ze mě vypadne.

„Já… já neumím tancovat.“ Vykoktala jsem a čekala, kdy se mi začne smát, ale nic jsem neslyšela, proto jsem se mu koukla do obličeje. Pouze se mu malinko zdvihly kouty. Chtěla jsem se otočit a odejít ale on mě nenechal.

„Neboj se, je to lehký naučím tě to.“ Nedal se odradit a už mi ruce pokládal na pas. Koukla jsem se okolo sebe a viděla, jak mají dívky ruce za krky svým partnerů a tak jsem je napodobila. Edward se usmál a přitáhl si mě blíž a pomalu se začal pohybovat v rytmu ploužáku. Není to tak těžký, jak jsem si myslela, oddychla jsem si po chvíli.

Písnička dohrávala a my se pomalu přestali vlnit do rytmu.

„Děkuji, za tanec, ale měla bych už jít.“

„Nemáš, kam spěchat teď jsi dorazila. Pojď se projít.“ Než jsem stihla záporně odpovědět, jak jsem měla v úmyslu, už mě táhl ven. Začíná mě štvát, jak ani nepočká, jak mu odpovím a už mě táhne pryč. To abych si začala zvykat. Cože? Zvykat tak to teda ne. Už už jsem se chtěla bránit, když mi začal zvonit mobil.

„Patriku?“ Nebyla jsem si jistá, jestli to je on, ale jediný Patrik my volá takhle pozdě. Vlastně kolik vůbec je? Rychle jsem přestala přemýšlet a začala jsem vnímat to, co povídá.

„Bello.“ Tak to bude vážný, když mě oslovil jako Bellu a ne Isabellu.

„Potřebuju tě u sebe asi tak na měsíc. Potřebuju tě ve Španělsku, Portugalsku, Česku, Slovensku a v Itálii na obchodních jednání.“ Při tom posledním státu jsem se otřásla, hned mě napadly Volturovi.

„Co mám s tebou dělat, přijedu. Pošli mi svůj rozpis, na jak dlouho kde budeme a k tomu přilož seznam toho, co budeš potřebovat sepsat. Zítra si vše vyřídím a zavolám, kdy přijedu.“

„Díky. Jsi moje spása. Zvýším ti plat.“ A zaklapl to. No jo co jsem od něj mohla čekat. Ale vlastně se mi to hodí, mám výmluvy se odtud vypařit.

„Musím jít.“ Řekla jsem Edwardovi a tentokrát jsem nečekala na odpověď já a vyrazila ke svému autíčku.

**

Dojela jsem domů a v pokoji na mě už čekal fax.

 

Španělsko:  3 dny ode dneška

Portugalsko: 4 dny

Česko: 3 dny

Slovensko:2 dny

Itálie: 2 týdny

Zatím není potřeba sepisovat žádné dokumenty.

 

Proč zrovna v Itálii musíme být takovou dobu, aspoň že nemusím zatím nic psát. Což mi připomíná, že ještě než odjedu, musím panovi Cullenovi dát ty smlouvy a zařídit si učení. To mám teda co dělat. Ovšem než začnu cokoliv řešit, vyspím se na to, jak se říká ráno moudřejší večera. Tak na kutě.

„Crrrrrrrr.“ Sakra já už chtěla jít spát, ale kdo to může být tak pozdě večer, že by si sestřička zapomněla klíče. To je kravina, vždyť není zamčeno. Šla jsem tedy otevřít.

„Edwarde?“Co ten tady dělá.

„Zapomněla sis kabát.“

„Jé, díky, ale mohl jsi mi ho přinést do školy.“

„Nemohl, chtěl jsem tě vidět.“ Cože mě chtěl? Vidět?

„Hm.“ Bylo jediný, na co jsem se zmohla, jak inteligentní odpověď.

„Tak se uvidíme ve škole.“ Rozloučila jsem se s ním.

„Počkej, přinesl jsem ti kabát, co za to…?“ Šibalsky se na mě díval. Jsem zvědavá, co může chtít ode mě. Fakt mě nic nenapadá.

 


 

 

 

---------------

Shrnutí Další kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ošklivá Bella 6. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!