Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Opuštěná...? 7. kapitola

Opuštěná...? 7. kapitolaTak konečně jsem dopsala další dílek. Snad se Vám bude líbit, napsala jsem ho docela ve spěchu. Přeji příjemné počteníčko a komentářema šetřit nemusíte :-)

7. kapitola

„Nechápu, proč odmítla naší pomoc. Vždyť ji tam můžou zabít, je jich moc. Musí něco tajit, když nechce, abychom tam šli, ale kdyby něco tajila tak, proč to povolila Carlislovi možná věděla, že by tam stejnak šel, ta jeho zvědavost anebo to byl účel a je to nějaká past. Ne to je kravina, proč by chtěl, Aro vlákat do pasti přítele.“ Zajímavý myšlenky, ale to je teď jedno je čas vydat se na cestu.

***

„To co uvidíte, nesmíte nikomu říct, nikdo to neví a nesmí. Vaše myšlenky zablokuju, aby si to Aro, nemohl přečíst.“ Vysvětlovala jsem mu po cestě svoje pravidla a on pozorně poslouchat. A horlivě přikyvoval, nechápala jsem, proč mu věřím.

„Jak jistě víte, mám schopnost štít, ale mám druhou schopnost, o které nikdo neví a to schopnost mí jakoukoliv schopnost a to se Aro nemůže dozvědět, držel by mě ve Volteře napořád. Měla bych život na nic. Ani nevím, proč vám to povídám věřím vám a doufá, že moji důvěru nezradíte.“ Upřesnila jsem, když jsme se nebezpečně blížili.

„Slibuji, že to nikomu neřeknu a děkuji, že mi věříš, sic nevím proč.“

„Já taky ne, něco mi říká, že vám prostě můžu věřit, ale teď dost o tom bude na to ještě spousta času, teďka jdu splnit úkol, držte se dál.“ Poslední slova a jde se do války. Už se těším.

Dorazila jsem na louku, kde byli všichni shromážděni a dostávaly rozkaz od jejich vůdce. Vůbec mě nenapadlo, že je někdo stvořil k nějakému účelu. Proto jsem ze sebe shodila, plášť, abych mezi ně zapadla a vydala jsem se směrem k jejich vedoucímu. Cestou jsem se rozhlížela a odhadovala kolik jich asi tak tady je. A podle mého odhadu jich je tady víc než 40. Myslím, že budu muset použít schopnost, která mě docela vyčerpává, i když to je skoro nemožné u upíra a navíc ji moc neovládám, protože jsem neměla možnost si ji procvičit.

Pomalu jsem se drala dopředu a včele jejich skupiny stál Derek. Málem jsem upadla do šoku, kdyby to šlo. Na něho jsem úplně zapomněla. Nemyslela jsem si, že ho ještě někdy potkám po tom, co se stalo. Vzpomínám si, jak přišel do Voltery byl tak sebevědomý byl si tak sebou jistý prostě arogantní. Napochodovat do sálu kde jsme všichni z voltery zrovna byli, protože Aro, chtěl zrovna něco probrat, přišel v nejméně hodnou dobu, přesto byl vyslyšen.

Přišel do Voltery aby mě požádal o ruku a také se dožadoval jednoho z trůnu. Všichni na něj udiveně koukali a mysleli si, že se zbláznil. Toho dne byl ještě ujištěn, že na trůn nenastoupí, i kdyby si mě vzal a já se mu vysmála do obličeje přede všemi. Nechápu, jak jsem na to mohla zapomenout, mohlo mě napadnout, že se bude chtít pomstít.

Rychle jsem se vzpamatovala a rozmýšlela strategii. Napadlo mě, že bych to mohla vzít od zadu a nenápadně je začít zapalovat, hlavně aby to nebylo slyšet. Zdálo se mi to jako dobrý plán tak jsem ho uskutečnila. Mohla jsem je spalovat ze vnitř při čemž oni chtějí takovou bolest jako při přeměně a přitom nejsou vidět plameny. Je to výhoda mít tolik užitečné schopností. Vzala jsem to od zadu a postupně a tiše ničit upíry. Jelikož mě nikdo nezpozoroval, šlo to výborně, už jsem si myslela, že to proběhne hladce, měla jsem za sebou dobrou polovinu, když najednou zavál vítr, který mi rozcuchal vlasy. Derek se podíval jím směrem a já věděla, že mě poznal, pomalu jsem začala couvat a doufala, že se to dá ještě zachránit, že si mě nevšiml a já nerušeně dokončím svůj úkol, ale bohužel.

„Isabello, přišla si nás navštívit.“ Promluvil klidným hlasem a zamířil si to ke mně.

„Taky tě ráda vidím, ale jsem tu služebně.“

„to mě mohlo, napadnou, že pošlou tebe. Vlastně jsem rád, že si tu můžu si konečně vyřídit účty. Víš, moc si mě ztrapnila, zesměšnila a to já si nenechám líbit.“ Zasmál se a přikrčil k boji a nebyl jediný, ostatní se přidali. Tohle nevypadá dobře, myslela jsem si.

„Nikdo na ní nezaútočí, dokud jeden z nás nezemře, ona je moje. Když to nepřežiju, zaútočte na ni a zabite ji.“ Promluvil směrem k nim. A pak se už jenom věnoval mně.

Pomalu jsem se přibližovala a začala spouštět svoje schopnosti, zapojila jsem čtení myšlenek a štít. To by mohlo stačit. Začali jsme kolem sebe kroužit a já cítila, jak se snaží svojí schopností proniknout přes můj štít. Ano on mě taky schopnost dokázal jakoukoliv živou bytost přinutit k tomu, co chtěl to, proto si byl tak jistý v té volteře, ale to zatím nevěděl, jakou mám moct. Teďka to ví a stejnak se pokouší.

Z mého uvažování mě probralo až to, když jsem si všimla, že se nebezpečně přibližuje, až na mě skočil. Vůbec jsem to nečekala, myslela jsem si, že to bude chtít prodloužit, protože tak si to i plánoval, ale jeho názor se změnil tak rychle, že jsem to ani nedokázala zaznamenat.

Srazil mě na zem, ale to už jsem byla zcela probraná a mi se začali válet směrem do lesa a snažili se tomu druhému uštědřit ránu. Obou se nám to povedlo a to bohužel najednou takže jsme každý odletěli na druhý konec, oba dva jsme se zastavili o strom, kterých tu bylo přeplněno, protože jsme se dostali hlouběji, ale bylo mi divný, že žádný z jeho kumpánů nás nenásledovat, nechala jsem to být a soustředila se znova na Dereka. Pocítila jsem, zase drknutí do mého štítu byl tak směšný, nedokázal pochopit, že jsem proti němu odolná.

Zacukaly mi koutky, ale čas na smání jsem neměla, jelikož se Derek zase snažil mě dostat na lopatky a zase se mu to nepovedlo.

„Ty si taková mrcha, Isabello.“ Promluvil na mě už hodně naštvaně. Musela jsem se rozesmát já a mrcha, když si vzpomenu, co jsem našla v mysli upírek, kterým přišel do cesty, byl on tady jediný, který rozhodně neměl co nadávat.

Sám byl při nejmenším hulvát, zasloužil by si roztrhat na kousky a spálit což vlastně udělám. Pamatuju si na každou myšlenku upírky, který nalhával lásku a jen ji využil bud pro moc nebo pro sex. Byl odporný a to teď on nadává mně. Zase jsem se uchechtla, ale mé nepozornosti bohužel využil.

Rychle skočil po mně a já se nestihla vzpamatovat dost rychle.

 

 

 

 

---------------

Shrnutí Další kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Opuštěná...? 7. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!