Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ochráním tě - 14. kapitola

22.11.2012 (18:30) • ElizabetVolturi • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2450×

Před týdnem jsem byla u pana doktora Millera, abych zjistila, jestli čekám holčičku nebo chlapečka. Pořád si ten rozhovor opakuji dokola.

„Paní Elitsonová, čekáte holčičku.“

„Va-vážně?“

„Ano. A je zdravá, nebojte.“

Moje bříško se o hodně zvětšilo. Felix na mě poslední dobou vrhá nepříjemné pohledy. Jako by mu na mně něco nesedělo. Moje bříško. Ale zatím se k tomu nějak nevyjádřil. Dárky už mám koupené, jenom mi chybí stromeček. Vstala jsem z postele, oblékla jsem se do teplého oblečení, protože ve Volteře za poslední dobu napadlo dost sněhu. Šla jsem ke dveřím od ložnice. Už jsem sahala po klice, ale dveře se najednou prudce otevřely a já letěla metr daleko.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se mě starostlivým hlasem Alec, který mě už držel v náručí.

„Mně a… Teda mně se nic nestalo.“

„Tak to jsem hrozně rád. Ty jsi totiž to nejcennější, co mám. Proč jsi takhle oblečená? Ty snad někam jdeš?“

„Jo, musím do města pro stromeček a ozdoby.“

„Ne, ne. Teď půjdeš se mnou.“

„Kam?“

„Uvidíš.“ Přitom se podezřele usmál, chytl mě za ruku a vedl mě přes chodby, které vedly do knihovny. Že by věděl o…? Ne, to ne. Snažila jsem se uklidnit sama sebe.

Alec pomalu otevřel dveře do knihovny.

„Posaď se tady na to křeslo, čekej tady, dokud pro tebe někoho nepošlu,“ dořekl to a zmizel. Já tady nehodlám jako čekat dvě stě let, než pro mě někoho pošle! Vstala jsem z křesla a šla otevřít ty zpropadený dveře. On je ale zamknul! Sakra! Co tu teď jako budu dělat? Číst ty nudný knížky? Sakra! Sakra! Kopla jsem naštvaně do dveří.

××××

Čekám tady hodinu, nikdo nepřišel a já toho začínám mít akorát tak plný zuby. Vstala jsem z křesla a šla se snažit vykopnout ty podělaný dveře! Sakra, ty dveře se snad nehnou!

„Do háje!“ zakřičela jsem. Bolí mě noha, mám hlad, sakra, tak tohle moje dcerka snad… Klid, klid. Zbytečně se nerozčiluj, buď v klidu. Zlobení tvému dítěti nesvědčí. Až Alec přijde, tak mu dám za vyučenou! Seděla jsem v křesle a koukala do země.

Uslyšela jsem odemykání dveří, z nichž vyšel Aro.

„Alec tě pro mě posílá?“

„Ne, on ani neví, že tu jsem. Přinesl jsem ti něco k jídlu,“ usmál se a podal mi talíř se třemi toasty. Talíř jsem mu vzala a hodila to do sebe rychlostí světla.

„Teda, ty jsi musela mít pořádný hlad.“

„Však jsi to teď viděl, ne? Ale moc díky.“

„Není za co.“

„Ale je.“ Aro se na mě podíval pohledem, kterým se na mě dívá vždycky Alec. Takovým zamilovaným. Má smůlu, mé srdce patří Alecovi.

„Už budu muset.“

„Počkej! Neodcházej! Nechci tu být sama.“

„Musím, Alec by mě zabil, kdyby zjistil, že jsem tu.“

„Proč? Co máte tak tajného, že musím být zavřená v knihovně a Alec nesmí vědět, že jsi tu byl.“

„Neboj se, brzy se to dozvíš,“ zlověstně se usmál. Že by věděli o mém těhotenství a plánují mi dítě vzít? Nebo plánují moji přeměnu? Tak sakra co? Abych se přiznala, mám tak trochu strach. Vystrašeně jsem se koukala na pomalu zavírající se dveře od knihovny. Hlasité zamykání dveří a pak hrobové ticho. Chodila jsem po pokoji sem a tam.

Po deseti minutách jsem znovu uslyšela odemykání dveří.

„Tak pojď, Jill.“ Ve dveřích se objevila usměvavá tvář Demetriho. Jeho úsměv mě vystrašil. Dobře, beru zpět. Chci zůstat v knihovně! Ale i kdybych se snažila ze všech sil tady zůstat, nemělo by to cenu. Nezbývalo mi nic jiného než poslechnout a jít. Šli jsme chodbami zpět do ložnice. Demetri znovu nasadil ten děsivý úsměv. Otevřel dveře. Mně spadla brada.

„Veselé Vánoce!“ řekli všichni naráz. Alec mě obejal. Nemohla jsem si nevšimnout, že je ostříhaný nakrátko. Zůstala jsem tam stát jako přikovaná – všude to bylo krásně ozdobené světýlky a stromeček… ten byl k nezaplacení. Prostě nádhera.

„Pojď si rozbalit dárky,“ řekl mi Alec se smíchem.

„Co ti přijde k smíchu?“

„Tvoje reakce, lásko.“

„Ha, ha. Tak to je vážně vtipný. Radši si půjdu rozbalit, ty dárky.“ Samozřejmě první dárek, který jsem rozbalila, byl od Aleca. Od Aleca jsem dostala krásný prsten s náhrdelníkem. Jako dík jsem ho políbila. Od Jane jsem dostala svoji oblíbenou hororovou knížku – Husí kůže. Od Ara jsem dostala suprové šaty. Caius mi dal moc hezký prsten, od Demetriho jsem dostala suprové náušnice, od Marca mám opravdu nádherný prsten, Felix mi daroval deník. Super, ten zrovna potřebuji.

„Mockrát vám všem děkuji, teď vám dám dárky já.“

„Ale Jill…“

„Nechci nic slyšet.“ Zpod postele jsem vytáhla pár krabiček s prstýnky. Pro Jane jsem měla krátké černé šaty. Alec byl z prstenu nadšený, to ale byli všichni.

„Mohli bychom být s Alecem chvilku sami?“ podívala jsem se stydlivě na ostatní. Nic neříkali, kývli na souhlas.

Dveře se zavřely, já se zhluboka nadechla.

„Tak, Alecu, hlavně z toho netrojči.“

„Z čeho bych měl trojčit?“

Vyhrnula jsem tričko a jeho ledovou ruku položila na své bříško. 

Autor: ElizabetVolturi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ochráním tě - 14. kapitola: