Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nezahrávej si se mnou! 13. kapitola

02.06.2012 (13:15) • Iva • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1779×

Nezahrávej si se mnou! 13. kapitola

Emmett

Byl jsem zmatený. Ona byla něco víc, upír, či co. Jakto, že jsem ji necítil? Ta touha, to sexuální napětí bylo mocné, ale pohnulo se ve mně něco jako svědomí. Musel jsem myslet na Rose. Už si toho vytrpěla dost. Tolik lituji toho, že jsem s ní nenavázal bližší vztah. Mohl jsem si s ní povídat, sdílet s ní pocity, touhy a vzpomínky. Mohli jsme být už dávno manželé a utvářet společnou budoucnost.

Kde je Rose? A kdo je ta Victoria?

Musel jsem si pročistit myšlenky. Jen tak bloumat a pustit uzdu svým myšlenkám. Vydal jsem se ulicemi na východ. Kráčel jsem, ani nevím kam, prostě někam…

Šel jsem někam, neznámo kam. Konečně jsem si začal uvědomovat ubohost mého dosavadního života. Ženy na jednu noc, party a povedení kamarádíčci. Teď vidím, kam mě to dovedlo. Míjel jsem různé bary, relaxační kluby pro pány i různé hospody, ale ani po jedné z těchto zábav jsem se neohlédl. Šel jsem dál, jako by mě něco táhlo na konec ulice.

Vtom jsem ucítil známou vůni. Vůni, která patřila Rose. Šel jsem za tím líbezným parfémem. Nacházel jsem se zrovna u jednoho příměstského luxusního klubu. Cítil jsem ji a byla blízko. Jako by mé mrtvé a chladné srdce poskočilo radostí. Našel jsem ji!

Vpadl jsem do klubu, ale přes mračna kouře jsem nic neviděl. Bylo tam mnoho lidí. Její vůně sílila, až jsem ji uviděl v jednom soukromém salónku obklopenou skupinou mužů. Všichni se kolem ní točili. Najednou jsem viděl rudě. Nevím, kde se ten pocit ve mně vzal, ale teď jsem dostal silnou chuť ji chytnout, přehodit přes rameno a odnést do hotelu jako pytel brambor.

Musel jsem se ovládnout. Já si počkám, počkám si. Sedl jsem si k baru. Okamžitě ke mně přihopsala blondýnka, která obsluhovala u baru. Mrkala na mě jako mrkací panna a na mě to nemělo žádný vliv. Objednal jsem si jednoho panáka, ale když jsem se ohlédl na místo, kde seděla Rose, tak už tam nebyla. Vystartoval jsem od baru jako splašený. Proplétal jsem se mezi dvojicemi vlnícími se do rytmu hudby.

Přímo jsem vypadl z baru, div jsem nezakopl o práh. Vtom jsem ji spatřil, seděla na lavičce na opačné straně ulice. Když jsem se k ní přiblížil, uslyšel jsem zvláštní zvuk.

Rose plakala. Skálopevná Rosalie Volturi, dcera Caiuse Volturi, seděla na ulici a její ramena se otřásala v návalech pláče. Neovládl se a odhodlaně vyrazil k ní.

„Rose,“ zašeptal jsem potichu, ale ona celá ztuhla.

Pohlédla na mne, její tvář zračila smutek, zděšení a nevýslovnou bolest. Její pohled mě zasáhl až do morku kostí.

„Emmette, co tu děláš?“ vykoktala ze sebe.

„Rose, neutíkej! Prosím, vyslechni mě!“

„Nech mě! Nech mě! Jdi pryč!“ Její hysterie byla hmatatelná.

Už se chtěla zvednout z lavičky a utéct, ale já ji chytil za zápěstí a jemně jsem ji stiskl. Projely mnou takové divné výboje elektřiny. Její oči měly nádech do černé. Projela mnou taková silná touha. Bože, chtěl jsem ji chytit a odtáhnout do hotelu. Byla tak krásná, i když uplakaná, ale tak nádherná. Vypadala jako anděl, kterému ukradli křídla.

„Vyslechni mě, prosím! Pojď, půjdeme ke mně do hotelu a všechno si vyříkáme. Já to nechtěl, nejsem ženatý! Nech mě to vysvětlit!“

„Nech mě,“ štkala.

„Pojď, půjdeme a vyříkáme si to u mě v pokoji, v hotelu.“

Rose překvapivě neprotestovala a do taxíku nasedla dobrovolně. Taxikář byl příjemný chlapík, dovezl nás až k hotelu Diamond. Ale cestou můj andílek usnul. Prostě usnula v taxíku, tak jsem ji vzal do náručí, zaplatil taxikáři a šel si pro klíče. Recepční byl jaksi v rozpacích, když viděl Rose spící a visící mi na krku.

Až teď jsem si uvědomil, že Rose je oblečena značně vyzývavě. Rudé mini podtrhávaly její nádhernou postavu s dlouhými nožkami. Měla na sobě ještě černé sáčko s botami na vysokém podpatku. Byla opravdu nádherná a značně sexy. Skoro jsem se třásl touhou při pouhém pohledu na její tělo.

Po pár minutách jsem se dostal k dveřím od mého pokoje. Klíčky jsem měl v kapse, ale vyndával jsem je velmi opatrně, abych Rose nevzbudil. Nakonec jsem je vydoloval a jemně otevřel dveře. Rose se nepatrně pohnula. Já ten pohyb cítil po celém těle. Jemně jsem ji položil na postel a uhladil jí vlasy a šat.

Zastavil jsem se nad její čistou a andělskou krásou. Koukal jsem na ni jako uhranutý. Až po chvíli jsem si všiml, že mě i ona pozoruje. Její oči nabraly jejich obvyklou barvu a mně se zdála ještě půvabnější.

„Emmette,“ zašeptala a já si všiml, že se jí do očí hrnou slzy.

„Pšt, drahá, všechno už je za námi. Všechno ti vysvětlím!“

„To jsem teda zvědavá.“

„Ta žena, co prohlásila, že je má žena, je pouze má kamarádka, která si potrpí na kanadské žertíky. Pochop to! Já tě mám rád, já bych ti to neudělal!“

„Nevěřím ti,“ vykřikla a začala vstávat.

„Doopravdy tě mám rád a chci si tě vzít. Klidně teď a tady. Zajdeme do nějakého menšího kostelíku a budeme žít spolu. Sami, tady.“

Chvíli bylo ticho, naprosté ticho. Seděla na posteli a hleděla do prázdna. Pak to začalo.

„Tak ty si myslíš, že ke mně přijdeš, řekneš mi, že to byl všechno jen vtip, že ta všechna potupa nic nebyla, naprosto nic?! Potom mi řekneš, že mě máš možná rád, ale nemiluješ mě?! A všechno končíš tím, že si mě chceš potichu vzít!“

Začala chodit po pokoji a vypadala, že brzy upadne do letargie. Pokusil jsem se ji chytit za ruku, ale ona se mi vytrhla.

„Nesahej na mě! Nech mě! Já už tě nechci ani vidět. Tolik bolesti jsi mi uštědřil.“

Teď jsem si připadal jako největší ubožák pod sluncem. Rose si sedla do koutku pokoje a začala usedavě plakat. Nevěděl jsem, co dělat.

„Rose,“ zašeptal jsem a chtěl jsem jít k ní.

Ale než jsem mohl udělat jakýkoliv pohyb, Rose vyskočila a podívala se na mě zvláštním pohledem, který jsem u ní ještě neviděl. Byl to pohled plný… vášně?

Za pár chvil ke mně přišla, zadívala se mi do očí a znenadání mě políbila. Nebyl to žádný obyčejný polibek. Byl to polibek plný bolesti, zloby a vášně. Její rty se přisály na ty mé a ty mé jí štědře odpovídaly. Má touha vzplála a moje vášeň konkurovala té její. Než jsem si toho všiml, sedla si mi na klín. Jedna její ruka putovala přes krk až do vlasů, kde se jemně proplétala. Toto laskání mi po celém těle vyvolalo nádherné mrazení. Její druhá ruka přejížděla po mé hrudi. Moje ruka putovala přes její záda až k rozkošnému zadečku, který jsem potom roztouženě hnětl. Moje rty jí žhavě odpovídaly. Bože, takovou touhu jsem ještě nezažil. Nejraději bych z ní serval šaty a vzal si ji tady a teď!

„Rose.“

„Emme.“

Moje ruka putovala k zapínání jejích šatů. Ale Rose mě zastavila. Odtrhla se od mých rtů, podívala se mi do očí a moji ruku položila na své plné prso. Projel mnou silný elektrický výboj. Byla tak nádherná! Jemně jsem přejel po jejím ňadru, až jsem pocítil přes látku šatů jeji ztvrdlou bradavku. Bože, jak mě to rozpálilo!

Zasténala a až nyní jsem si všiml, že ona je vlastně v mnoha směrech úplně nevinná. Dával jsem přednost zralým a zkušeným ženám, které mi měly co nabídnout. Zarazil jsem se, protože jsem si uvědomil, že mě ta její nevinnost nehorázně rozpaluje.

Bože, tohle bude zajímavá noc!

Rose

Celý den byl špatný. Vše bylo korunováno tím, že jsem šla do baru, kde se ke mně nahrnula skupina chlápků a chtěli po mně moje telefonní číslo a adresu bytu. Potom jsem tam zahlédla někoho, koho jsem vidět nechtěla.

Emmett.

Co tady dělá? Co tady chce? Myslela jsem si, že jsem se před ním schovala, ale bylo to k ničemu. Kopla jsem do sebe několik panáků a zbaběle jsem utekla z baru. Seděla jsem na lavičce na ulici a usedavě brečela. Proč já? Proč? Okolo mě šlo dítě s maminkou a já si pomyslela, že kdybych byla normální, mohla bych mít dítě, rodinu a vše, co jsem kdy chtěla. Teď nemám nic, jen zlomené srdce. A ten bídák se mě ještě pokusí hledat!

Bože, jak mě to uvnitř mě bolestí svírá. Poprvé v životě jsem se chtěla rozeběhnout po městě a vraždit. Zapomenout na toho člověka ve mně a plně se poddat tomu monstru, které se v mně tak dlouho skrývalo.

Seděla jsem na lavičce a ucítila u sebe toho, kdo zapříčinil všechnu tu bolest.

„Emmette, co tu děláš?“ Byla jsem tak trapná.

„Rose, neutíkej! Prosím, vyslechni mě!“ Jak si to představuje? On si snad myslí, že ho budu poslouchat! Ani náhodou!

„Nech mě! Nech mě! Jdi pryč!“ Byla jsem až hysterická. Takovou ze mě udělal on!

Chtěla jsem se zvednout a zbaběle utéct, ale jeho ruka se mi obtočila silně, ale zároveň jemně kolem zápěstí. Projela mnou silná touha po jeho dalších dotecích.

„Vyslechni mě, prosím! Pojď, půjdeme ke mně do hotelu a všechno si vyříkáme. Já to nechtěl, nejsem ženatý! Nech mě to vysvětlit!“

„Nech mě,“ opět jsem plakala.

„Pojď, půjdeme a vyříkáme si to u mě v pokoji, v hotelu.“

Navrhl to a já omámeně šla. Nastoupili jsme do taxíku a jeli k nějakému hotelu Diamond. Cesta byla tichá, až nepříjemně tichá. Bože, jak bylo příjemné sedět v jeho blízkosti. Měla jsem nutkání se ho dotknout, přitisknout své rty na jeho krk a nechat se líbat až k smrti, která vlastně není možná.

Než jsem si to uvědomila, pomalu jsem upadla do spánku. Spala jsem v tom taxíku a nevěděla o světě.

Vzbudila jsem se až v hotelovém pokoji. Rozhlédla jsem se po pokoji a svůj pohled zastavila na tmavé postavě, která mě pozorovala. Koukala jsem Emmettovi do očí a byla jsem jak uhranutá.

„Emmette,“ zašeptala jsem bezmyšlenkovitě a k mému zděšení se mi začaly do očí hrnout slzy.          

„Pšt, drahá, všechno už je za námi. Všechno ti vysvětlím!“

„To jsem teda zvědavá.“ Z jedné strany jsem nechtěla jeho vysvětlení slyšet a z druhé jsem toužila po jakémkoliv vysvětlení.

„Ta žena, co prohlásila, že je má žena, je pouze má kamarádka, která si potrpí na kanadské žertíky. Pochop to! Já tě mám rád, já bych ti to neudělal!“ Je to tady! Tak kamarádka, jo? Já to věděla, všichni chlapi jsou stejní! Chvíli jsem mlčela.

„Nevěřím ti.“ Chtěla jsem vstát a utéct.

„Doopravdy tě mám rád a chci si tě vzít. Klidně teď a tady. Zajdeme do nějakého menšího kostelíku a budeme žít spolu. Sami, tady.“        

Opravdu to řekl? Chce si mě vzít? Nevěděla jsem, co říct. Jen jsem seděla na posteli.

„Tak ty si myslíš, že ke mně přijdeš, řekneš mi, že to byl všechno jen vtip. Že ta všechna potupa nic nebyla, naprosto nic?! Potom mi řekneš, že mě máš možná rád, ale nemiluješ mě?! A všechno končíš tím, že si mě chceš potichu vzít!“ Začala jsem přecházet po pokoji a nevěděla, co dělat se sebou, se svou bolestí. Tak to bolelo, trhalo mě to na kusy. Emmett se mě pokusil chytit za ruku, ale já se mu vytrhla.

„Nesahej na mě! Nech mě! Já už tě nechci ani vidět. Tolik bolesti jsi mi uštědřil.“

Sedla jsem si do koutku pokoje a brečela jako malá holka. Ale pak se ve mně něco zlomilo. Proč tady mám brečet, když si můžu vzít to, po čem tak dlouho toužím?

„Rose,“ zašeptal. Já v tu chvíli vstala a pomalu jsem k němu přešla.

Podívala jsem se na jeho rty a z čisté touhy ve mně hořící jsem ho políbila. Jen se mé rty dotkly těch jeho, se ve mně rozhořela ještě větší vášeň než kdykoli dříve. Líbala jsem ho možná i proto, abych ze sebe vybila tu bolest a vše, co mě tak tížilo. Bože, ty jeho rty jsou tak sladké. Jeho touha byla přímo hmatatelná a moje touha a vášeň stoupala s tou jeho. Propletla jsem bezmyšlenkovitě prsty jeho kučerami a sedla jsem si na jeho klín. Důkaz jeho touhy mě tlačil do stehna a já potichu zasténala. Když mi přejel jemně po zadečku a pak silně stiskl, byla jsem v sedmém nebi.

„Rose.“

„Emme.“

Jeho ruka se natahovala po zapínání mých šatů. Chytla jsem ho za ruku, s námahou jsem ho chytla za ruku a se vší svou odvahou jsem jeho ruku položila na své ňadro. Při jeho dotyku, i přes šaty, moje tělo se napjalo a cítila jsem, jak mé bradavky tuhnou. Moji touhu ještě více rozpálilo, když se jeho šikovné prstíky jemně dotkly mých bradavek. Moje touha stoupla o sto procent.

Plně jsem se oddala jeho vášni.

________________________________________________________

Po velmi dlouhé době přidávám novou kapitolu a omlouvám se všem, kteří museli tak dlouho čekat. Slibuji, že nová kapitola zde bude brzy. Děkuji, mám vás moc ráda.

Tuto kapitolu chci věnovat skvělé kamarádce Paes.

Vaše Iva

Autor: Iva (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nezahrávej si se mnou! 13. kapitola: