Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » New lease of life - 7. díl - Cullenovi

01.01.2010 (18:00) • Pajinka2004 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3987×

„Slečna Swanová? Konečně jste se uráčila se k nám připojit? Jak milé.“ Jízlivě mě oslovil protivný tělocvikář. Jen jsem se ušklíbla a ani se neobtěžovala se s odpovědí. Aby se nezbláznil.

„Takže můžeme začít,“ pokračoval ve svém proslovu. Já se zařadila mezi ostatní a pokradmu se podívala na nové tváře. „Máme tu nějaké nováčky a je začátek nového školního roku, takže je třeba zařadit si vás do skupin, dle toho, čemu se chcete věnovat…“ Mlel si dál svou a já začala zevrubně studovat ty krásné tváře, které stály jen pár kroků ode mě. Připadali mi tak zvláště povědomí, tak známí. Začala jsem od dívky stojící nejblíže mě. Svým zjevem mi připomínala krásnou elfu z pohádek. Byla tak štíhlá a éterická. Mohla by být oblečená do kusu hadru a přesto by mohla vyjít rovnou na přehlídková mola. Vlasy jí trčely kolem zářivého obličeje a její oči těkaly z učitele ke klukovi stojícího vedle ní. Držela ho pevně za ruku, jakoby ho chtěla uklidnit. Po pravdě, vypadal jako by ho něco bolelo. Byl svalnatý a stejně tak krásný. Ale šel z něj strach. A potom jsem přešla pohledem na posledního z nich. Vyjela jsem po jeho štíhlých nohách, přes svalnatou hruď až k očím. Tam jsem se zasekla.

Zíral na mě, tak jako já na něho. Jeho černý pohled pálil a já byla uvězněna v jeho hlubokém onyxovém moři.

„Tak začneme…“ Zvolal učitel a tím tak přerušil náš oční kontakt. Sklopila jsem oči a snažila se soustředit. Co je sakra zač? Co jsou oni zač? Tolik nových tváří? A tak najednou? Jsou andělsky krásní, až neuvěřitelně. Jako by ani nepatřili mezi obyčejné lidi, jako jsem já a ostatní v tělocvičně… na celé této planetě. Nikdy jsem neviděla nikoho jim podobného. Vlastně… A potom mi to docvaklo.

Bronzové vlasy trčící kolem svůdného obličeje… Znovu jsem na něj hodila z pod řas pohled, doufajíc, že mě znovu neuvězní tím svým. Měla jsem štěstí, nevěnoval mi pozornost. Smál se tím svým pokřiveným úsměvem, který jsem znala z vyprávění Tanyi.

Cullenovi! Musí to být oni. Takže tu máme další upíří rodinku, přímo mezi námi. Obezřetně jsem si je všechny znovu prohlédla. Nevypadali, že by se chystali vysát celou tělocvičnu, plnou horké pulzující krve, ale rozhodně by jim svědčila malá svačinka.

Při té představě jsem se musela tiše uchichtnout. Edward, vzpomněla jsem si na jeho jméno, se na mě v tu chvíli otočil. Samozřejmě mě musel slyšet.

„Squasch!“ Zařval hlasitě tělocvikář. Sakra, musím si pospíšit. Rychle jsem k němu přiběhla a zapsala se na příslušné místo v sešitě.

„Ještě partnera, slečno Swanová. Máte?“

„No, já…“ Doufala jsem, že mi někoho přidělí, nebo bude více zájemců ale…

„Pane Cullene?“ Přerušil mé myšlenkové pochody trenér Clupp.

„Rád bych se zapsal, jestli dovolíte…“ Sklonil svou hlavu k sešitu a krasopisem se podepsal vedle mého ošklivého podpisu. Bezva, jsem bez šance. I když by se toho dalo využít. Dokončil svůj podpis a vztyčil se nade mnou. Neusmíval se ale zíral na mě, skoro depresivně. Na tu malou chvíli jsem měla i strach. Rozklepala se mi kolena a zrychlil se mi dech. Hlavou mi vířily tisíce myšlenek, tak rozporuplných.

„Dáme se do toho.“ Opět mě vysvobodil vysoký tahavý hlas učitele. Ostatní žáci se začali rozptylovat podle určených skupin ale já pořád stála na místě jako přikovaná.

„Půjdeme?“ Vzhlédla jsem komu patří onen krásný sametový hlas. „Jistě to tu znáš lépe než já.“ To určitě. Ale nebudu mu vykládat, že jsem tu strávila jen o týden více než on. Nemusí vědět všechno. I když, jestli už to náhodou dávno neví. Čtenář myšlenek. I to jsem věděla od Tanyi. Snažila jsem se na nic nemyslet, i když pokud poslouchal moje myšlenky už předtím, musel vše vědět.

„Ahoj jsem Bella.“ Váhavě jsem k němu natáhla svou ruku a on ji stiskl v té své, ledové. Měla jsem pravdu. Ale bylo mi divné, že se nedrží u ostatních svého druhu a tolik se ke mně přiblížil.

„Edward.“ Odvětil prostě, stále bez úsměvu.

„Tvoji sourozenci?“ Snažila jsem se z něj, poněkud neohrabaně, vytáhnout co ví z mých myšlenek. Konečně bych mohla mít využití a otestovat svůj štít, jak říkal Eleazar. Snažil se mi podrobně popsat účinky štítu, ale moc jsem ho nepochopila. Říkal, že proti Edwardovi by mohl působit. Dostali jsme se k tomu, při jednom z Tanyiných vyprávění o něm.

„Alice ano. Jasper je nevlastní.“ Dále nehodlal pokračovat a i já jsem mlčela. Až ke kurtům. Stejně tak mlčky jsem si vybrala raketu a míček. Edward mě napodobil a sledoval jak se rozcvičuji. Snažila jsem se nenechat se tím rozptýlit. Při jednom ohybu k zemi jsem na něj pohlédla pod nohama a zjistila, že mi zírá na zadek. Vztyčila jsem se a zasyčela na něj…

„Měl by ses rozcvičit, budou tě bolet svaly.“ Samozřejmě, že nebudou ale to já přeci nevím, ne.

„V pohodě.“ Odvětil ale dál už nezíral. Odešel na kurt a pinkal si zatím o stěnu.

Takže si trochu vyzkoušíme jeho sebeovládání.

Ze začátku jsme si jen tak v klidu přihrávali ale brzy mě to přestalo bavit a tak jsem přidala na intenzitě úderů. Snažil se nedat na sobě znát, jak moc ho nudí se skrývat a nemoci do toho dát vše. Ale hecovala jsem ho dost dlouho.

„No tak Ede, dej do toho víc.“ Byla jsem skoro na konci svých sil ale napálila jsem ránu do stěny přede mnou. Čekala jsem, že ji jako obvykle, naoko nevybere ale nejspíš toho měl už dost. Vrátil míček ke stěně a ten se odrazil jako neřízená střela přímo na mě. Neměla jsem tak rychlé reflexy jako on a míček mě plnou silou udeřil do ramene. Upustila jsem raketu a začala lapat po dechu.

„Panebože, jsi v pořádku. Já, já se moc omlouvám.“ Snažil se a spěchal ke mně. Podařilo se mi chytit dech a snažila se ustálit ho do normální frekvence. V rameni mi divoce pulzovalo a to jsem se ani nepokusila s ním hýbat.

„Myslím, že mám pro dnešek dost.“ Vstala jsem a odcházela do sprch. On tam zůstal sedět s hlavou v dlaních. Bylo mi ho líto. Jsem tak pitomá. Měla bych se od něj držet raději dál. Co jsem si myslela? Co to do mě vjelo? Nadávala jsem si v duchu cestou do šaten. Nikdo tu ještě nebyl, naštěstí. Zalezla jsem do sprch a svlékla ze sebe propocené oblečení. Při každém pohybu jsem usykávala bolestí. Při pohledu do zrcadla jsem se zděsila. Celé rameno bylo rudé. Zítra tam bude pořádná modřina. Moje chyba. Už si ho nenechám takhle přiblížit k tělu. Stoupla jsem si pod proud horké vody a uvolňovala tak namožené svaly.

Mám se doma na co těšit.

6 Shrnutí povídek 8

Autor: Pajinka2004 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek New lease of life - 7. díl - Cullenovi: