Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » New lease of life - 4. díl - Denali

14.12.2009 (21:15) • Pajinka2004 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4092×

Od toho ledového podání ruky jsem věděla, že už patřím do jiného světa. O kterém toho vím dost ale přitom tak málo.

Dny a týdny pomalu ubíhaly. Stala se z nás rodina. I když musím říct, že ne tak úplně typická rodina. Upír, člověk a poloupír. Nebo tak jsme si Jakea alespoň s Eleazarem společně pojmenovali. S Eleazarem jsme se stali celkem dobrými přáteli. Jen jméno Eleazar mi přišlo trošičku dlouhé tak mu v soukromí říkám El. Nerad to slyší ale je to vážně praktičtější. Když na něj máte například zařvat: ,Eleazare, pozor, Jacob letí ze schodů´,  tak i přes jeho upíří rychlost, by Jake ležel s pláčem pod schody. Takže v právě v tu chvíli vznikla jeho nová přezdívka, El. Vážně se kvůli nám snaží. Už celý měsíc se živí jen krví zvířat a statečně odolává. Za měsíc budu mít narozeniny. Bude mi 17. Prý na mé narozeniny, to budou přesně dva měsíce, co žije jako vegetarián, takže to bude součást mého dárku. Jeho vegetariánství. Začali jsme tomu tak říkat. Protože v podstatě to tak bylo. Je to takový náš vtip.

Nežili jsme si špatně. Eleazar měl dost peněz. Ostatně jak mi jednou vysvětlil… Když máš neomezené množství času a možností, jde vše samo…

Bydlíme teď v Niagara Falls poblíž Niagarských vodopádů. S Eleazarem se mi žije lépe než s kýmkoli jiným. Než s jakýmkoli jiným člověkem, dá se říct. Rozumíme si a někdy je i sranda. Konečně se mám komu svěřit.

Máme tu vlastní dům a spoustu peněz. Nelíbilo se mi, že mám žít z jeho peněz ale nakonec mi nic jiného nezbylo. Tedy pokud jsem nechtěla s Jakem žít někde ve stoce a krmit ho kořínky. I když Jake by je stejně nejedl. V podstatě se krmí jen se svým tatínkem. Snažila jsem se do něj cpát normální jídlo ale nijak se k tomu neměl. Vlastně jediné normální jídlo, které byl ochotný sníst byla čokoláda. Zvykl si na ní, protože jsem ji teď jedla až moc často. Já vím, že je čokoláda na zvednutí nálady a já si žiju dobře ale…

,,Něco mi chybí Ele. Mám všechno co potřebuji ale není to vše.“ Svěřovala jsem se při narozeninovém večeru. Dostala jsem pěkné auto, které jsem se zdráháním přijala. To se nedalo odmítnout. Volvo XC60. Ne, že bych musela jezdit zrovna jako šílenec ale rychlá jízda autem mě dokázala uklidnit jako nic jiného. A navíc také jako bonus Eleazarovo vegetariánství. Jeho osobní rekord, jak se o tom vyjádřil. Oči už mu krásně zezlátly a nebyl tak děsivý.

,,Všiml jsem si, že jsi poslední dobou nějaká nesvá. Co se děje Bell?“

,,Já nevím, možná potřebuju mezi lidi.“

,,Rozumím ti. A chápu to. Myslím, že bys měla začít žít i svůj vlastní život.“ Uždibovala jsem ze svého dortu a sledovala Jakea sedícího před televizí jak si skládá stavebnici. Vůbec nevypadal na své dva měsíce. Rostl tak rychle, že by ho nyní mohli považovat za roční dítě. Ale to na něm nebylo to nejvíc fascinující. Kromě svého způsobu dorozumívání se už uměl i mluvit a to zcela bezchybně a dokonce i chodit. Každý den se Eleazarovi zdál o něco málo větší. Moje oči to zpozorovat nemohly ale ty jeho ano. Svým způsobem mě to děsilo. Co když za pár let vyroste a zestárne? Nic jsme o poloupírech nevěděli. Ani jestli vůbec nějací jiní existují. Eleazar po nich pátral ale bezúspěšně. Hlavně ať se o něm nedozvědí Volturiovi. Alespoň dokud nebudeme vědět něco víc. Eleazar mi o nich vyprávěl. Jak byl kdysi jedním z nich a proč tu vlastně jsou. Přímo jsem hltala informace o všem, co se týkalo upírů a tohoto světa. Měli jsme takové večery plné příběhů…

,,Ty Isabello jsi štít.“

,,Jak to myslíš?“

,,Nevím jak silný je tvůj štít, ale pokud by ses stala jedním z nás, myslím, že bys byla velice silná.“

,,Nerozumím ti, jaký štít.“

,,Myslím, že dokážeš odolávat schopnostem, které mají někteří upíři, snad i lidé…“

Eleazar se mi později svěřil, že dokáže vycítit jaké schopnosti upíři mají, proto ho chtěli ve Volteře. Prý i já nějakou mám a je tak silná, že je cítit i v mém lidském životě.

Z mého vzpomínání mě vytrhl až jeho hlas.

,,Nad čím přemýšlíš?“ Dotkl vrásky na mém zamračeném čele.

,,Nad tím, co všechno ještě nevím. O vás upírech a také o tom co už vím.“

,,No za dva měsíce jsi toho ze mě dostala poměrně dost.“ Zasmál se.

,,Chtěla bych se vrátit do školy. Ale co Jake? Ten mezi děti nemůže. Možná až zjistíme něco víc o tom jak tohle všechno může pokračovat.“ Hodila jsem rukama k Jakeovi a ten se na mě v tu chvíli otočil. Rozeběhl se ke mně a skočil mi do klína.

,,Proč jsi smutná maminko?“

,,Nejsem smutná broučku. Neboj.“ Otočila jsem se zpět k Eleazarovi. ,,Jen bych pro sebe ale i Jakea chtěla normální život. Alespoň trochu.“

,,Já vím Bello. Není to jednoduché. Ale snad se dá něco dělat. Slyšel jsem něco o upírech na severu v Denali.“ Zhluboka jsem se nadechla a vytřeštila oči.

,,Neboj se, prý to jsou vegetariáni jako já.“

,,No a? Další upíří vegetariání nám mohou nějak pomoci?“ Nechápala jsem jak tohle souvisí s naší situací.

,,Jsou to tři ženy. Tak snad by se dokázaly postarat o jednoho malého poloupíra, když budeš ve škole ne?“

,,Nesvěřím své dítě třem cizím upírům.“ Vyjela jsem možná až moc naštvaně. Položil mi ruku na mou.

,,Samozřejmě, že nesvěříme Naše dítě cizím upírům. Vydám se za nimi, zjistím co jsou zač a potom bychom se přistěhovali. A za nějakou dobu už snad budeme vědět co si dovolí ne?“

,,Já nevím Ele.“

,,Je to jediná šance. A i já potřebuji nějakou společnost Bello. Neříkám, že nejsi dobrá společnice a přítelkyně ale v noci spíš a mám i jiné potřeby.“

,,Hele hele, tak pr jo. Jsou tu děti. A o tomhle se bavit nemusíme ano?“

,,No snad jsem zase tolik neřekl…“ Usmál se.

,,Dobře. Zkusíme to. Ale opatrně a nic ti neslibuju ano? Pokud se mi to nebude líbit odjedeme!“

,,Souhlas!“

Za pár dní jsme se stěhovali.

,,Kam jedeme?“

,,Za novými tetičkami Jakeu.“

,,Vážně? Bude s nimi legrace?“

,,Tak to doufám, že moc ne.“ Zamumlala jsem si pro sebe.

,,Proč?“ Ten jejich silně vyvinutý sluch mě někdy až moc štve.

,,Co? Ale jen tak.“ Eleazar už tam na nás čekal. Evidentně se tam neměl špatně. Jen nám zavolal, že je vše v pořádku a ať přijedeme co nejdřív. Takže jsem uvěřila jeho úsudku, zabalila pár našich věcí a odjela směr Denali. Jsou to minimálně dva dny cesty, takže jsem zařídila hotel, který je cestou. Jake se mě celou cestu vyptával na všechno možné a na většinu otázek jsem neměla odpovědi.

,,Určitě tě budou mít rády, tebe musí mít rád každý.“

,,Nemyslím si, že budeš muset jíst normální jídlo.“ To asi těžko budou vůbec mít. Sama jsem měla hromadu otázek. Do hotelu jsem dojela kolem jedenácté v noci. Přenesla jsem spícího Jakea do postele a sama padla vedle něj. Neměla jsem sílu ani na sprchu. Tu si dám ráno.

,,Těšíš se Jakeu?“ Přijížděli jsme na místo. Už jen pár zatáček lesem a měli bychom tam být. Alespoň podle popisu.

,,Nevím.“ Podívala jsem se na něj…

,,Neměj strach, budu tam s tebou. Hm.“ Pohladila jsem ho po tvářičce a dál se věnovala řízení. Bude muset brzy na lov. Pomyslela jsem si. Je tak unavený.

Cesta byla nekonečná. Na jednu stranu už jsem strašně chtěla být na místě a konečně se dozvědět na čem jsem ale na druhou stranu jsem se maličko bála. Zase tak odvážná nejsem abych lezla do upířího doupěte a ani trochu se nebála. A taky jsem se trochu těšila. Nemluvila jsem se ženou, nebo alespoň nějakou kamarádkou už pěkně dlouho. Potřebuji ženskou společnost. Takže doufám, že to bude v pohodě. Poslední zatáčka a jsme tu.

,,Jsme tady Jakobe. Náš nový domov. Snad“

Zvedla jsem hlavu na obrovský dům.

,,No ale asi se taky nemají špatně.“

Jakmile jsem to dopověděla, otevřely se dveře a vyšly mi vstříc tři krásné ženy.

Bezva, vůbec nemusím mít komplexy…

3 Shrnutí povídek 5

Autor: Pajinka2004 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek New lease of life - 4. díl - Denali: