Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » New lease of life - 25. díl - Jasperův návrat

28.04.2010 (12:30) • Pajinka2004 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3383×

Probudila jsem se v náručí muže mého života. Díval se na mě svýma hlubokýma očima, byly plné lásky. Byly ty moje také takové? Také z nich sálala láska na první pohled nebo se v nich odrážela veškerá bolest mojí duše? Celé mé srdce jásalo štěstím, že ho zatím ještě můžu mít, ale duší jsem již byla jinde. Jak snadno lze tyto dvě sféry lidství oddělit od sebe. Doufala jsem, že on to nevidí. I když prokazoval neuvěřitelné nadání vycítit mou náladu. Někdy jsem pochybovala, že mi nedokáže číst myšlenky.

Chtělo se mi začít bilancovat nad mým dosavadním životem, ale usoudila jsem, že to všechno může počkat. Už mě nebavilo stále se jen litovat. Krucinál, vždyť mám tolik štěstí, které někteří nepoznali za celý život nebo, pokud vezmu v potaz i mou novou rodinu, za celou věčnost.

„Ahoj.“

„Ahoj.“ Zachumlala jsem se víc do peřin a podepřela si bradu, abych na něj lépe viděla. „Jaká byla noc?“

„Před spánkem nebo potom?“

„Spánkem?“

„No tvým,“ odpověděl mi se smíchem a pohladil mě po tváři.

„Aha.“ Pitomější odpověď mě bohužel nenapadla. Ráno mi to myslí pomaleji. „Před i potom.“

„Noo…“ Protáhl se, položil se na záda a mě vytáhl na sebe. „Vlastně před spánkem, to byla skoro nejkrásnější chvíle v mém životě, jediná taková chvíle v mém životě.“ Chtěla jsem ho přerušit, ale naprosto mě svým přiznáním šokoval. Nečekala jsem, že to pro něj bylo stejně tak poprvé, jako pro mě. „A potom, to také nebylo k zahození. Strávit celou noc pozorováním ženy mého života… lépe strávenou noc si nedokážu představit.“

„Jo, to si dokážu představit,“ zamumlala jsem a snažila se vyhnat červeň z tváří.

„Sluší ti to, když se červenáš. Jsi tak krásně rozpačitě roztomilá.“

„Rozpačitě roztomilá? Takový výraz neznám, to neexistuje.“ Schovala jsem tvář a tiše se smála.

„Ty se mi směješ?“

„Ne, jen jsem strašně šťastná a nějak samo to ze mě vychází.“ Políbila jsem ho na tvář. „Počkej, řekl jsi skoro?“ Mě to po ránu vůbec nemyslí, kdyby alespoň pomaleji, ale tohle mi tedy utkvělo v paměti. Opožděnější reakci neberu v potaz. „Mám se urazit nebo se příště více snažit.“ Hlavou mi to ale šrotovalo dál a musela jsem ho umlčet násilím, no snažila jsem se mu zabránit mluvení alespoň do chvíle, než ze sebe vysoukám to, co mám na srdci. Právě mi totiž ještě vyvstala na mysli další otázka… „Jak skoro? Neřekl jsi mi právě před chvílí, že jsem zprznila tvou nevinnost?“

„Nech mě taky se trochu hájit!“ V mžiku jsem ležela pod ním a to byl můj konec. Velice něžně a moc krásně mě uvěznil pod svým tělem. „Tak zaprvé, slovo rozpačitě roztomilá existuje, právě jsem ho vymyslel.“ Políbil mě na víčka a pokračoval dál. „Zadruhé řekl jsem skoro, protože nejkrásnější chvíle mé věčnosti, abych se tentokrát vyjádřil přesněji, byla ta, když jsem tě poprvé uviděl a tím ses tak stala součástí mé budoucnosti.“ Dalším polibkem obdaroval moje líčka. „A zatřetí, miluji tě.“ Konečný polibek putoval na mé rty. „Původně jsem se chtěl vyjádřit k tomu prznění nevinnosti, ale nechám si to na potom.“

„Hmm, máš pravdu, nač se zdržovat mluvením.“ Přehodila jsem přes nás přikrývku. „Na řadě je teď něco jiného…“

„Bello! Edwarde! Pojďte hned ven!“ Alicin pisklavý hlásek vyřvával na celé okolí a když se k němu po chvíli přidal i Emmettův smích a narážky, nedalo se nic dělat.

„Je nějaký zvláštní důvod, proč mě taháš z pelíšku tak brzy?“ Vykoukla jsem z okna s roštím na hlavě a jen lehké noční košilce.

„Tak brzy? Máš vůbec ponětí kolik už je hodin?“ Ohlédla jsem se na hodiny za sebou a potom vyčítavě na Edwarda. Poledne, bezva. Kdyby tady pořád nebylo tak zataženo, možná bych si toho všimla i dřív. „A mám zvláštní důvod. Jasper s Carlisleem se vracejí zpět a Emmett jim chce jít naproti. Pro jistotu. Edwarde, měl bys jít s ním. My tu s Bellou počkáme. Smečka už na ně čeká, večer se chtějí sejít. Bello, jdeme, podívej se na sebe. Vypadáš hrozně.“ Přesně tohle jsem potřebovala slyšet.

Odpoledne utíkalo strašně pomalu. Celou dobu jsem byla jako na trní. A měla jsem k tomu více důvodů, i když jsem věděla, že jsou málo pravděpodobné. Bála jsem se o Edwarda, bála jsem se Jasperových zpráv, bála jsem se toho, na co bude Jasper myslet a co z toho uslyší Edward…

„Bell, uklidni se. Jsou tu do deseti minut. A nech si ty nehty, zničíš moje dílo.“

„Říkala jsem ti, že červená není moje barva, Rose…“ Kousala jsem si je dál a nevšímala si jejích zlostných očí. Ona to přežije.

Po nekonečně dlouhé době, jež Alice označila za desetiminutový interval, jsem je konečně uviděla. Vím, že se to dalo čekat, ale vypadali pořád stejně. Čekala jsem něco jiného…

„Tak? Jaké jsou zprávy?“ Nevydržela jsem to a vypálila na ně salvu otázek.

„Nijak jsme nepokročili, Bell, promluvíme si později, teď na nás čeká smečka.“

„Ale! Později?“ Kdo jiný si zaslouží něco se dozvědět.

„Jděte napřed, povím jí, to málo co vím.“ Nejspíš ještě něco v duchu dodal směrem k Edwardovi, protože ten se ke mně s klidem otočil a políbil mě do vlasů.

„Vrátíme se brzy. Jdi za Nessie ano? Uděláš to?“

„Ano.“ Pevně jsem mu stiskla ruku a stoupnula si na špičky, abych dostala svůj polibek. Poslední. „Sbohem,“ zašeptala jsem za ním do dálky.

„Jaspere, slíbil jsi mi pomoc.“ Otočila jsem se na něj, když jsem si byla jista, že jsou z doslechu.

„Slib dodržím.“ Sklesle se posadil na schody a podíval se na mě. „Snažili jsme se, ale v podstatě jsme vůbec ničeho nedosáhli. Ani nám nepotvrdili, že Jacoba mají.“

„Mají ho.“

„Ano, to je nesporné. Bell, Alice nesmí nic tušit. Zatím máme dost času, stačí rychlé rozhodnutí. Měla bys ještě vědět, že s tím nesouhlasím, ale chápu tvoje rozhodnutí. Myslím ale, že Edward pro moje pohnutky nebude mít dost pochopení.“

„Bože. To mě vůbec nenapadlo. Jaspere… já… já nevím. Nemusíš mi pomáhat, stačí, když mě necháš jít. Poradím si.“ Jistě, tohle nebude složité. Mám být přeci u Ness.

„Snad víš, co děláš. Mrzí mě, že jsme tě zklamali. Tohle je jediné, co pro tebe můžu udělat a ani z toho nemám dobrý pocit.“

„Bude to dobré.“ Udělala jsem krok k němu a rozpřáhla paže. „Můžu?“

„Budu moc rád.“

„Díky.“ Objala jsem ho. Jen krátce, ale přesto v tom byl cit. „Vždycky jsem chtěla bratra, jako jsi ty.“

„Máš ho, Bell.“

„Sbohem.“ Otočila jsem se k němu zády a vyběhla k domu Emily. Měla být pryč. Vždycky byla doma jen Renesmee, která mi dělala krátkodobý dozor v době válečných porad, na které mi Edward zakázal chodit. Podřídila jsem se mu jen proto, že jsem mu chtěla udělat radost. Beztak jsem se vše dozvěděla od Emily a Ness.

„Ness, musíš pro mě něco udělat…“

 24 Shrnutí povídek 26

Autor: Pajinka2004 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek New lease of life - 25. díl - Jasperův návrat: