Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » New lease of life - 19. díl - Podmínka

08.03.2010 (22:15) • Pajinka2004 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4002×

„Cokoli!“ Vyhrkla jsem neuváženě. Ale co by tak mohl chtít. Vždyť je daleko a…

„To jsem chtěl slyšet. Takže zaprvé chci, abys mi pokaždé zvedla telefon…“

„Ale co když nebudu zrovna moct? Nebo ho nebudu moct najít…“

„Nepřerušuj mě. Pokaždé mi ho zvedneš nebo do 5 minut zavoláš zpět.“

„Ale…“

„Isabello!“ Joj, tak to je vážné. „Jednou nezvedneš nebo nezavoláš a jedu za tebou. Za druhé, budeš na sebe dávat pozor a kdyby se náhodou něco stalo tak…“

„Co by se mělo dít?“ Skočila jsem mu opět do řeči.

„Ty tu pusu nezavřeš co?“ Zasmál se mi do telefonu. „Ale vážně Bell, tohle není legrace!“ Pohrozil mi. „Slib mi, že na sebe budeš dávat pozor. Velký pozor ano?“

„Dobře, slibuju.“ Otráveně jsem prohlásila. „Čestný skautský. To je všechno? To se dá splnit.“ 

„Ne, to ještě není všechno. To bys to měla moc jednoduché. Taky doufám, že se někdy ozveš sama, že se ti bude stýskat…“ Zastyděla jsem se. Ani jednou jsem mu sama nezavolala. Neměla jsem čas na stýskání ale teď jsem si uvědomila, jak moc bych ho chtěla zase vidět. Políbit a…

„Já vím. Moc se mi stýská. Věř mi.“

„Věřím ti. Ale mě mnohem víc.“

„O tom se nebudeme dohadovat. Takže slibuju vše.“

„No počkej Bell. Ještě jednu věc… Moc bych tě chtěl vidět. Poslední podmínkou je, že mi věnuješ jen alespoň malý polibek. Jen jeden. Prosím. To přeci nikomu neublíží.“

„To není moc dobrý nápad Edwarde. Můžou tě sem vystopovat, budou vědět, že jsi tu byl.“ To, že by viděl moje obrovské modřiny na polovině těla a dokonce i obličeji, po mém střetu s Paulem raději říkat nebudu a ani nemusí vědět, že se tu okolo potlouká pár upírů, jejichž strava rozhodně není k nalezení v medvědím brlohu.

„Dám si pozor. Opravdu. Moc bych tě chtěl zase vidět. Ty mě ne?“ Ou, rána pod pás.

„Samozřejmě, že ano. Ty blázínku. Moc bych si to přála ale…“

„Super. Takže zítra. Sejdeme se u vodopádů z druhé strany Forks. Kompromis ne?“

Nedokázala jsem odolat. „Dobře. V kolik?“

…

Nedokázala jsem se cítit provinile nebo se bát. Strašně moc jsem se těšila na setkání s Edwardem. No vlastně jsem se bála. Jeho reakce na moje modřiny. O tom ostatním se dozvědět nemusí.

„Jakobe, dávej na sebe pozor ano?“ Po sté jsem mu říkala co má a nemá dělat, kam chodit a kam rozhodně ne…

„Nejsem malej mami…“ Jo to není. Připadá mi, jako by se jeho růst naším příjezdem sem ještě zrychlil. „Budu s Ness.“ A to mi taky dělalo starosti. Ne, že bych si myslela, že je Renesmee nějaká úchylná pedofilka, na tu rozhodně nevypadala ale měla jiné nebezpečné stránky, že?

„Tak dobře. Vrátím se brzy.“

„Nemusíš spěchat Bello. My to tu zvládneme.“ Mrkla na mě Ness. Já toho Jaka, ne zabiju ale odtrhnu mu příděl čokolády. Od té doby, co jsem zrušila zákaz jeho komunikace i s ostatními tady, Ness všechno ví. Všechno jí vyžvaní. Takže samozřejmě i to, kam dnes jdu.

Nijak jsem to už nekomentovala. Jen jsem na ní hodina poslední výhružný pohled a odešla jsem.

Autem jsem dojela kam až nejdál to šlo a dál šla pěšky. Bože, jak vypadám? Nejsem rozcuchaná. Neutíkej Bello, budeš zpocená a… Byla jsem nervózní, jako bychom se měli vidět poprvé. Slyšela jsem zurčení vody. Byla jsem blízko. Prošla jsem nízkým mlázím a rozhrnula křoví, které jako poslední mi bránilo ve výhledu na něj.

Jenže… on tu nebyl. A to jsem měla zpoždění. Zklamaně jsem se pustila do slézání strmého kopečku až dolů k vodě.

„Au, kruci…“ Přehlídla jsem kámen a sjížděla po zadku. No, alespoň je to rychlejší. Jenže špinavější. Celé záda a nohy jsem měla od hlíny a trávy. Zmučeně jsem se zasmála. Ozvěna smíchu se nesla všude okolo. Počkat… ozvěna? Blbost, vždyť…

„Edwarde!“ Nadšeně jsem mu skočila do náručí a pevně ho objala.

„Nestalo se ti nic? Co to máš na obličeji?“

„Nejdřív se mi směješ a teď se staráš?“ Naoko jsem se zlobila a pustila se do vybírání trávy ze svých vlasů. Přešla jsem jeho otázku o obličeji, tohle stačí odbýt později.

„Když jsi vypadala tak…“

„Tak co? Směšně? To vím i bez tebe.“ Poodešla jsem dál a dělala, že si ho nevšímám.

„To by chtělo spíš vymýt ne? Tak co to máš s obličejem Bell? Kdo ti ublížil?“ Vypadal dost rozzuřeně. Nevšímej si toho a odveď pozornost...

„Jo? Mám se vrátit až si dám sprchu?“ Zasmála jsem se. „To už mě máš dost? Tak brzy?“ Vtipkovala jsem a dobírala si ho. „Hele…“ Najednou jsem byla v jeho náručí. „Copak?“

„Nejde ti to Bell. Tak to na mě nehraj.“ Smál se semnou. Prokoukl mě no. „Pro něco jsem si přijel. Pamatuješ?“

„Já ale nic nepřinesla…“ Nevinně jsem na něj vyvalila oči.

„Přinesla jsi sebe.“ Opět se zasmál. „No spíš přivalila…“ Snažila jsem se mu vymanit z náručí ale marně. Tentokrát nebral ohledy na to, co chci. Věděl až moc dobře, že doopravdy netoužím se dostat dál od jeho těla ale naopak, přitulit se mnohem blíž.

„Tak?“

„Tak, splň slib Bell.“

„Slib?“

„Dlužíš mi polibek.“

Omotala jsem mu ruce kolem krku a přitáhla si ho k sobě. „Hm, já dluhy nedělám…“ Kašlala jsem na nějaké hry a prudce si ho k sobě přitáhla. Polibek trval jen pár sekund ale roztřásl mě až do morku kostí. Málem jsem zapomněla, jak je to úžasné. „Ale jen malou pamatuješ?!“ Prsty jsem přejížděla přes jeho rty a bránila jim tak dalšímu kontaktu s mými.

„Tak teď polibek na přivítanou? A vysvětlení těch modřin se už konečně dočkám?“ Vypadal maličko rozjařeně, modřiny díky polibku v jeho očích maličko vybledly. Ale nevyhnu se tomu, to je jisté. Časem...

„Nejprve bych se měla trošku očistit ne? Nebo ti Alice vynadá, že chodíš domů jako trhan.“ Tentokrát mě nechal postavit se na zem. Ale nepouštěl mě daleko od sebe.

„Kašlu na Alice. Ale možná bych ti mohl pomoci s očistou, co ty na to?“

„No, to by od tebe bylo pěkné. Na záda si totiž nedosáhnu.“

„Hm, to by ale chtělo vyklepat.“ Stáhnul mi z ramen mikinu a rychlým pohybem ji zbavil nečistot. Hodil si ji přes rameno a pokynul rukou… „Kalhoty madam?“

„Co? Mám se svlékat? Tady?“

„No a jak jinak? Mám snad třepat i s tebou?“ Zněl tak bezelstně. Jo, jen zněl. V očích mu plály ohýnky. Fajn, tuhle hru hraju taky. Když to pomůže...

„Dobře.“ Alespoň, že jsem si vzala pěkné prádlo. Otočila jsem se k němu zády a pomalým pohybem stahovala kalhoty přes boky až dolů. Předklonila jsem se a vystavila mu tak na odiv svoje hýždě v bílých krajkových kalhotkách. Ozval se zvuk ucházejícího papiňáku a já mu přes rameno ohodila kalhoty. „Prosím dočista ano?“

Vyklepal je ale zpět už mi je nepodal.

„Ještě bys měla něco udělat s těmi vlasy?“

„Ty mi je nevyklepeš?“ Stěží jsem udržela vážnou tvář. Pomáhal mi v tom jen fakt, že k němu stále stojím zády.

„Nemyslím, že je to dobrý nápad. Měla bys je spíš vymýt ne? Voda je teplá.“

„Jak to můžeš vědět? Pro tebe je teplé vše, co nevylezlo z mrazáku.“ Přemýšlela jsem, jestli jsem tohle náhodou nepřehnala. Ale jen se zasmál.

„To máš pravdu. Nechceš to vyzkoušet sama?“ Nahrála jsem mu na smeč.

Stále otočená jsem se vydala ke vzdálenějšímu konci břehu a zkusila teplotu nártem. Vážně byla teplá. O moc teplejší než bych čekala.

Tak to dohrajeme. Chytila jsem okraj trička a jedním pohybem si ho stáhla, rozepnula jsem si pásky bot a snažila se tolik nevnímat jeho přítomnost. Vůbec jsem nevěděla jak se tváří. Neměla jsem odvahu mu pohlédnout do obličeje, bála jsem se, že budu rudá až na zadku a to by v téhle situaci bylo vidět.  Podprsenka a kalhotky letěly vzduchem o chvilku později a  já rychle skočila do vody a ponořila se. Doplavala jsem až k vodopádům a teprve tam se ohlédla na… „Edwarde?“ Vůbec nikde jsem ho neviděla. „Edwarde, to není legrace.“

„Ne, to je naprosto vážná věc Bell…“

18  Shrnutí povídek 20

Autor: Pajinka2004 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek New lease of life - 19. díl - Podmínka: