Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » New lease of life - 13. díl

Chris Weitz - Smithovi


New lease of life - 13. dílCo vy na to? :-)

Bezva Bello lítáš v tom až po uši. Už není cesta zpátky. Nejde to vrátit a já ani nechci a to je na tom to nejhorší. Nakonec jsem si sprchu přeci jen dala, potřebovala jsem se uklidnit a nabrat síly na dnešní večer.

Z šaten jsem vylezla opět oblečená do modelu od Alice. Černé kraťásky, bílé jsem si odmítla vzít, známe svoje lidi, nikdy nevím, kam si sednu, světle modré tílko a sandálky. Edward už na mě venku čekal. Netrpělivě si podupával nohou a hned, jak mě uviděl, běžel za mnou. Přehodila jsem si přes sebe ještě zavazovací lehkou mikinku s krátkým rukávem a mohli jsme jít.

„Sluší ti to.“ Prohrábl moje lehce mokré vlasy a usmál se. „Bello, zbav se ho. Je mi jedno jak ale je to pro jeho dobro ano?“ Zavrčel výhružně a díval se kamsi za roh.

„Alec?“ Jen souhlasně zakýval hlavou. Rychle jsem pustila jeho ruku a udělala mezi námi větší mezeru. Nesouhlasně se na mě zadíval. „Já vím, ale řeknu mu to brzy ano? Je to složité.“ Bylo na něm vidět, že rozhodně nesouhlasí ale nic neříkal.

„Bello! Všechno nejlepší! Alice mi řekla, že máš dnes narozeniny. Proč jsi se nepochlubila?“ Dotyčná zrůdička, která moc žvaní stála opodál a provinile sklápěla zrak k zemi. „Prý máš dneska oslavu. Můžu se později stavit a někam tě třeba pozvat? Prosíím Bell.“ Hodil na mě prosící kukuč a já jen přikývla. Ihned jsem si za to nadávala ale co jsem mohla jiného? „Díky, stavím se kolem deváté ano.“ Lípnul mi pusu a odběhl pryč. Divila jsem se, že se nepokoušel odhánět Edwarda ale nechala jsem to být.

„Promiň, mrzí…“ Otočila jsem se na Edwarda ale ten už vedle mě nebyl. Tak proto… Kruci, ty jsi ale pitomá Bello. A Alice si to taky pěkně vypije.

„Moc žvaníš Alice!“ Zasyčela jsem na Alice, když jsem jí nasupeně míjela.

„Já vím. Já vím. Vyklouzlo mi to. Bavila jsem se o tom s Rose a on stál za námi. Co jsem měla dělat?“ Vypadala provinile ale teď to na mě neplatilo.

„Podívej Alice, já vím, že o  nás víš. O mě a Edwardovi…“ Zvedla jsem prst a zarazila tak hned v zárodku její žvatlání. „Ale! Byla bych ráda, kdybys o tom nikomu neříkala. Alespoň pro zatím ano?“ Neodpovídala a jen špulila pusu. „Ano?!“

„Tak proto z toho, že o tom ví Alec, děláš takovou vědu co.“ Jen jsem pokývala hlavou a společně jsme se rozešly k parkovišti. „Absolutně s tím nesouhlasím. Víš vůbec, jak jsem ráda, že je Edward konečně šťastný?“

„Zajímá taky někoho jestli jsem šťastná já, hmm?“

„Samozřejmě, víš, že jsem to takhle nemyslela. Ale tohle ti štěstí nepřinese Bell. Jen další potíže.“

„Není to tak jednoduché.“ Zopakovala jsem svou větu, kterou jsem se ospravedlnila Edwardovi. „Tak ano?“

„Ano.“ Víc nesouhlasné ano jsem snad v životě neslyšela.

Edward seděl v autě a vypadal naprosto zmučeně. Já nechci nikomu ubližovat a nejméně zrovna jemu.

„Počkám na Jaspera a pojedeme s Rose a Emmetem. Ale Edwarde, drž se plánu ano?“

Nastoupila jsem do auta a připoutala jsem se. Během svého počínání, jsem se ani jednou nepodívala Edwardovi do obličeje. Ten zatím vyjel ale mířil na opačnou stranu, než jsme bydleli.

„Není to otázka, na kterou jsem se chtěla zeptat jako na první ale kam jedeme? A jakého plánu se máš držet?“

„Na malý výlet. Domů máme přijet až za dvě hodiny. Alice potřebuje ještě čas na přípravy.“

„Aha.“ V jeho výrazu nebyl žádný náznak jakékoli emoce. Cítila jsem se příšerně provinile a to se muselo odrazit v mém výrazu.

„Na jakou otázku jsi se chtěla zeptat jako na první?“

„Jestli jsi v pořádku? Ale zapomeň na to, je to hloupá otázka. Samozřejmě, že musíš být naštvaný a…“ Nenechal mě dokončit mou kajícnou řeč a přerušil mě…

„Bell, já nejsem naštvaný, tedy jsem, ale ne na tebe. Já jen, že mě to tak strašně…“ Nemusel mluvit dál. Stačil jeho zuřivý tichý výkřik. „Zajedeme si do města, co ty na to?“

„Co budeme dělat?“ Maličko spokojeněji jsem se uvelebila v sedačce a koukla ven.

„Co bys chtěla?“

„No, něco při čem se nezraním, nenadřu a neušpiním. Dneska se chci jen flákat. Už tak to bude večer náročné.“

„To ano.“

„Víš, že tak jsem to nemyslela. Nemyslela jsem jeho.“

„Co takhle jít plavat?“ Odvedl řeč opět k našemu tématu.

„Nemám plavky.“

„Koupíme.“

„Pro vás je všechno tak jednoduché.“ Zavrtěla jsem vesele hlavou a dala nahlas rádio.

 

„Tak tyhle?“ Ukazovala jsem mu první plavky, na které jsem narazila.

„Nevím, ukážeš se mi v nich?“

„Ne…“

„Ale jak ti potom můžu objektivně poradit? Stejně tě v nich uvidím v bazénu ne?“

„To sice ano, ale to hned zalezu pod vodu a nehodlám vylézt, dokud nebude čas k odchodu.“

„Prosím.“ Sklopil řasy a vrhnul na mě svůdný pohled.

„Nezabírá…“

„Prosím Bello.“ Přišel ke mně blíž a vzal do ruky pramen mých vlasů. Při tom se tvářil tak, že bych mu odpustila snad i vraždu.

„Nechce se mi – i – i…“ Zaúpěla jsem bolestně, protože jsem věděla, že mám jen krůček k tomu, abych zalezla do kabinky a navlékla na sebe cokoli.

„Dobře. V tom případě, bereme tyhle. Vzal dvojdílné bílé plavky, které bych si rozhodně sama nevybrala. „Pokud se mi tedy nechceš ukázat v těch, které jsi vybrala ty?“

„To tedy nechci.“ Popadla jsem plavky a šla ke kase. No co, zalezu a bude.

 

„Panebože!!“ Hledala jsem v taštičce ještě další kousek plavek. Tohle přeci nemůže být všechno.

„Bell? Jdeš už?“ Proč na mě musí čekat?

„Hned za tebou přijdu.“

„Počkám.“

„Ach jo.“ Vylezla jsem tedy z kabinky a hlavu držela sklopenou. Jeho povzdech mě ale vyvedl z rovnováhy a riskovala jsem jediný pohled do jeho tváře. Byl jako přimrzlý na místě. Jeho oči doutnaly temným žárem a nic neříkal. „To je to tak zlé?“

„Ani nevíš jak.“ Tak tohle nějak nechápu. Maličko jsem se narovnala a přiblížila se k němu. Viděla jsem jak ztěžka polkl a hluboce se nadechl. „Měli bychom jít mezi lidi. Protože tohle…“ ukázal na moje ňadra, která jen tak tak držela pod kouskem látky. No, co teprve až se namočí… Větu už ale nedokončil. Raději.

 

Byla jsem nádherně unavená. Těšila jsem se, až si doma lehnu a budu si znovu přehrávat ty okamžiky, kdy…

 

„Jsme doma, připravená?“

„Na vichřici Alice? Nikdy!“

„Tak půjdeme, to se stejně nezmění.“ Zasmál se mi Edward a chtěl mi podat ruku. S lehkým úsměvem jsem ji nestiskla ve své a pokračovala k domu. Slyšela jsem jeho povzdech a bouchnutí dveří auta. Bylo maličko silnější.

 

„VŠECHNO NEJLEPŠÍ!!!“

 

12 Shrnutí povídek 14



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek New lease of life - 13. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!