Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neubliž mi, prosím 8

06.01.2010 (07:00) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3656×

Usmál se na mě a já na něj. Nějak jsem nevěděla co říct, ale Annie se prostě musela ozvat.

„Jééé ahoj Ede,“ vykřikla a začal se hned vrtět a natahovat k němu ručičky, tak se na ní usmál a vzal si jí do náruče.

„Asi si přišla proto číslo co?“ zeptal se a já přikývla, jenže Annie se hned hlásila o pozornost.

„Budeme si hrát?“ zeptala se ho a on se na ní usmál.

„No nevím. Podíváme se co tu strejda Carlisle má. Co by si tomu řekla?“ navrhl jí a nesli jí dovnitř a já šla za nimi. Nahnul se s ní nad stůl a ona si ho hned začala prohlížet, první na co jí padl zrak, byl stetoskop a vzala si ho do hned ruky.

„Jůůů,“ řekla hned a já se hned podívala na Edwarda, ale on se jen usmál.

„To je v pořádku,“ řekl, nejspíš tušil, co jsem tím pohledem myslela. Annie si začala ten stetoskop prohlížet a zabavil tím sebe samu.

„Co ty tu vlastně děláš?“ zeptala jsem se ho a došla jsem k Annie, abych jí sundala bundu, jelikož tu bylo opravdu teplo. Byla ráda, když jí měla rychle ze sebe, aby si dál mohla prohlížet ten stetoskop.

„Jen jsem si s Carlislem potřeboval o něčem promluvit, ale když jsem přišel, tak zrovna odcházel k případu,“ řekl a já chápavě přikývla.

„No, Charlie asi tak před hodinkou odjel k nějakému případu, prý někdo narazil u školy do stromu,“ řekla jsem mu a on s pochopením přikývl. Chvíli jsme prostě jen stáli a dívali se na Annie, nějak jsem nevěděla co říct. Bylo to zvláštní, ale cítila jsem mezi námi nějaké to napětí a to mi přišlo zvláštní, pak jsem si ale zase vzpomněla na ten včerejšek a musela jsem se usmát. V tu chvíli se na mě díval a nechápavě pozvedl obočí. Jen jsem zavrtěla hlavou a zase se otočila zpátky k Annie. Náhle se otevřely dveře, tak jsem se rychle otočila a vešel Carlisle.

„Ahoj Bello,“ řekl, když mu padl pohled na mě a pak na Annie, ta se na něj podívala a pak rychle schovala stetoskop za zády a dělala, jako že tam nic nemá.

„Ahoj,“ řekla jsem jednoduše a usmála se na něj. Pohledem hypnotizoval Annie a mě napadlo, jestli se náhodou něco nestalo, když si annie ten stetoskop vzala.

„Ahoj Annie? Copak to tam schováváš?“ zeptal se já a pomalu zamířil k ní, ale Annie se na něj pořád usmívala a začala se mírně pohupovat dopředu a dozadu.

„Nic tam nemám,“ řekla, a když už byl skoro u ní, tak se rozeběhla se smíchem k Edwardovi.

„Kam mi utíkáš, ty rošťando?“ řekl za ní Carlisle a Annie už mezitím byla u Edwarda a schovávala se mu za nohama, za kterýma vykukovala na Carlislea. Pevně se držela Edwardových nohavic a Carlisle si k ní klekl na bobek a pohyboval se ze strany na stranu přesně podle toho, jak se pohybovala Annie. Celou dobu se na sebe smáli a já je s úsměvem pozorovala.

„Vrátíš mi to?“ zeptal se jí Carlisle, ale ona zakroutila hlavou.

„No tak, vrať mi to,“ řekl a udělal na ní psí oči, ale ona byla neoblomná. Znovu zavrtěla hlavou.

„Jedině, když nám slíbíš, že s maminkou budu moc navštívit tetu Esme,“ řekla a Carlisle se na ní zamračil.

„Ale já nevím, jestli je Esme doma. Co myslíš ty, Edwarde?“ zeptal se Edwarda a on jen jednoduše přikývl.

„No tak dobrá, tak teta je doma. Vrátíš mi už ten stetoskop?“ zeptal se a Annie vylezla zpoza Edwarda a natáhla ke Carlisleovi ruku se stetoskopem, ale ten místo aby si vzal stetoskop, tak ji zvedl do vzduchu a začal jí vyhazovat do vzduchu a pak zase chytat. Ona se u toho celou dobu smála a já je s úsměvem pozorovala.

Když už jí konečně postavil na zem, tak ona se pořád smála, ale pak ke mně rychle přiběhla.

„Mami, já potřebuju na záchod,“ řekla a já protočila oči a omluvě se podívala na Carlislea a Edwarda.

„Když vyjdeš ven, tak doprava a jsou to druhé dveře,“ řekl Carlisle a já chytla Annie za ruku a vyšla s ní ven z Carlisleovy kanceláře. Šla jsem přesně podle jeho popisu a našla jsem to. Vešla jsem tedy s Annie dovnitř a zamířila s ní k prázdné kabince, když byla potřeba vykonána, tak jsme se vrátily zpátky, když jsem došla ke dveřím, tak jsem váhavě zaklepala a pak jsme vešly dovnitř.

Carlisle s Edwardem vypadali, jako když na nás čekali. Edward držel v ruce Anneinu bundu a čepici. Annie se mi hned vyvlíkla a šla k Edwardovi, který si jí bez problémů vzal do náruče a snažil se jí nějak zabavit.

„Musím se vrátit k tomu případu, co nám sem dovezl tvůj otec,“ řekl Carlisle omluvně.

„To je v pořádku. Můžu se jen zeptat, kdo to je?“ zeptala jsem se ho a on střelil pohledem k Edwardovi.

„Souhlasím,“ řekl Edward a Carlisle se zase otočil směrem ke mně.

„Promiň, ale to nemůžu,“ řekl jednoduše a já přikývla.

„Bello, tady máš ještě to číslo na toho právníka, už jsem s ním mluvil a řekl jsem mu, že se ozveš,“ řekl a podal mi vizitku. Převzala jsem si jí od něj a ani se nedívala na jméno. Hned jsem jí uklidila do kabelky.

„Děkuju, Carlisle,“ řekla jsem a on se na mě prostě jen usmál.

„Vůbec nemáš zač, Bello. A teď když mě omluvíte, tak už musím běžet. Takže ahoj a doufám, že se v brzké době zase uvidíme, Bello,“ řekl a podal si se mnou rukou a než jsem stihla cokoliv říct, tak už byl pryč. Podívala jsem se na Edwarda a Annie, která se k němu úplně tiskla.

„Tak co, chtěla by si jít za Esme na návštěvu?“ zeptal se Edward Annie a ta přikývla. Posadil jí na židli a podal mi její bundu a čepici.

„Bojím se, že bych to roztrhl anebo hůř, že bych udělal něco jí,“ řekl a já si to od něj vzala a oblékla jí do toho. Když byla oblečená, tak hned seskočila ze židle a běžela k Edwardovi. Chytla se ho za ruku a ten jen pokrčil rameny a vyšli spolu ven z Carlisleovi kanceláře, tak jsem šla za nimi.

„Stačí jen zavřít?“ zeptala jsem se ho, protože mě napadlo zamknout, ale on přikývl a pokračoval s Annie v cestě, takže jsem prostě jen zavřela dveře a šla za nima. Došli jsme k mému autu a já na dálku odemkla, takže Edward posadil Annie do sedačky a připoutal jí, pak zavřel dveře a otočil se směrem ke mně. Jednou rukou se opřel o auto a lehce se na mě usmál.

„Jelikož Esme čeká na vaší návštěvu, takže pojedeš za mnou k našemu domu,“ řekl a já přikývla. Ani jsem nějak nic nechtěla namítat. Chvilku jsme stáli na místě a dívali si navzájem do očí. Asi po minutě jsem uhnula pohledem, on mi lehce přejel jedním prstem po tváři a pak se rychle otočil a zmizel pryč, než jsem stihla cokoliv udělat, tak už seděl u sebe v autě a startoval. Radši jsem na nic nečekala a nasedla do auta.

Celou cestu jsem ho následovala a Annie si broukala melodii podle rádia, které jsem měla puštěné. Ze začátku mi hrozně ujížděl, ale pak zpomalil, aby mi nikam neujel. Projeli jsme skrz celé město a za městem jsme odbočili na nějakou lesní cestu. Náhle začal zpomalovat a dal blinkr, ale tady přece nebylo kam odbočit. Všude kolem nás byl jen les, ale on náhle zabočil a já si všimla, že je tam odbočka, takže jsem odbočila za ním a dál jsme pokračovali cestou. Nejspíš jsem se už nemohla ztratit, protože hrozně zrychlil. Nechápala jsem, jak může jet, tak rychle, když všude kolem je sníh a může to být namrzlý, ale možná se mu nic nemůže stát, tak je mu to jedno. Po chvíli jízdy les prořídl a já jsem vjela na nějakou louku, nebo to možná byl trávník před domem. Okolo byli jen samé stromy, jejichž stíny sahaly až ke zdem domu.

Dům byl nadčasový, elegantní a pravděpodobně sto let starý. Byl natřený měkkou, vybledlou bílou barvou, měl dvě poschodí, byl pravoúhlý a dobře rozvržený. Okna a dveře byly buďto ještě původní, nebo prošly dokonalou rekonstrukcí. Slyšela jsem někde blízko řeku, skrytou v temnotě lesa. Edward stál u schodů, které vedly do domu. Nevěděla jsem, kde mám zaparkovat, tak jsem prostě jela po příjezdové cestě a zastavila vedle garáže, abych nepřekážela někomu, kdo bude chtít vyjet.

Vystoupila jsem z auta a Edward už byl hned u něj a vyndával Annie z auta, ani jsem si toho nevšimla, ale ona usnula. Jenže jakmile ji vyndal z auta, tak se hned probrala a se zájmem se začala rozhlížet kolem.

„Jůůů, to je ale hezký dům,“ řekla, když si ho prohlídla a Edward se na mě usmál.

„Tak pojďte dovnitř, už na nás čekají,“ řekl Edward a s Annie v náručí zamířil do domu. Já jsem, ale prostě jen užasle stála na místě a pořád si prohlížela ten nádherný dům. Edward se zastavil a otočil se směrem ke mně. Můj pohled se přesunul od domu k němu. Pozvedl jedno obočí a já se na něj prostě jen usmála. Annie se mu začala vrtět v náručí, tak jsem se už konečně dala do kroku směrem k tomu domu. Edward se zas otočil a šel s Annie dovnitř. Před dveřmi jsem se ještě zastavila a prohlédla si dům. Annie s Edwardem už byli uvnitř a já se při vcházení dovnitř usmívala, jak naprostý blbeček. Nevím, kde se to ve mně bralo, ale prostě to nešlo zastavit.

Když jsem vešla, tak mi úžasem málem spadla brada, až na podlahu, když jsem si to uvědomila, tak jsem pusu zase rychle zaklapla a začala si to tu prohlížet. Bylo tu jedna velká prostorná místnost. Tipovala jsem, že dřív tam nejspíš bylo víc místností, ale že zdi vybourali a vznikla tahle jedne prostorná místnost. Zadní strana, která byla na jih, byla celá prosklená a skrz byl vidět trávník, který byl ve stínu okolních stromů, a řeka. Na západní straně místnosti bylo ohromné schodiště, které vedlo do dalšího patra. Stěny, vysoké stropy, koberce, dřevěné podlahy vše bylo v různých odstínech bílé, což podtrhovalo prostornost celé místnosti.

Pravděpodobně už na nás čekali, jelikož skupinka lidí stála nalevo ode dveří na zvýšeném pódiu, kterému vévodilo nádherné velké piáno. Začala jsem si je všechny prohlížet. Stáli tam dva kluci, dvě holky a Esme. Jeden z nich byl vysoký s postavou vzpěrače, normálně bych si myslela, že chodí do posilovny a ještě k tomu bere steroidy, měl tmavé, kudrnaté, krátce střižené vlasy a v obličeji měl úsměv plný očekávání. Ruku měl položenou kolem pasu bohyně. Ne, dobrá bohyní jsem to asi přeháněla, ale byla neskonale krásná. Byla také vysoká, přirovnala bych ji k dívkám, které se objevují na předních stranách časopisů, vždyť jakákoliv modelka by se vedle ní musela cítit zahanbeně. Měla medově blonďaté vlasy, které se jí vlnily až do poloviny zad. Na mě se skoro vůbec nepodívala, spíš svůj úsměv věnovala Annie, která si jí prohlížela s otevřenou pusou.

Vedle stála menší dívka, která byla hrozně roztomilá. Takovou bych chtěla mladší sestru, mě napadlo jako první. Byla hubená s jemnými rysy v obličeji a pořád se na mě usmívala. Měla sytě černé vlasy, ostříhané na krátko a rozježené do všech stran. Kolem jejího pasu měl položenou ruku poslední z nich. Byl vysoký a také svalnatý, ale ne tak zřetelně, jako ten první a měl lehce delší medově zbarvené vlasy. V jeho tváři to nevypadalo moc nadšeně. Lehce se na mě a Annie mračil, když si ale všiml, že si ho prohlížím, tak se pousmál. Všichni byli po celou dobu potichu, nejspíš asi čekali na to, jak budeme s Annie reagovat, ale když se Annie začala v Edwardově náručí vrtět, tak lehce couvli, až na tu nejmenší, která se na ní usmála. Edward Annie postavil na zem a ta se hned rozběhla k té nejmenší, která si jí vzala do náruče.

„Ahoj maličká,“ řekla jí a usmála se na ní. Annie jí položila lehce ruku na tvář, jako kdyby zkoušela, jestli se třeba nezačervená, ale ono prostě nic.

„Ahoj menší této,“ řekla jí Annie a ona se trochu zamračila. Všichni se okolo začali smát, až na mě a Annie. Nechápavě jsem se podívala na Edwarda, který mi stál nejblíže.

„Alice nemá ráda, když se jí říká prcku nebo podobně,“ řekl a Alice přikývla. Mezitím už k ní hned přiskočili ten hromotluk s blondýnkou. Annie si asi připadala jako v ráji, protože se otáčela od jednoho k druhému a usmívala se na ně. Ta blondýnka vypadala, jako že je z Annie nejvíc nadšená. Ten blonďák k nim po chvíli pomalu přistoupil a přes Alicino rameno Annie pozoroval. Po chvíli ke mně přistoupila Esme.

„Nějak se ani nestihli představit, když jsou z ní tak unešený,“ řekla a jakmile to řekla, tak se přede mnou všichni objevili a usmívali se na mě.

„Emmett, těší mě Bello,“ řekl ten hromotluk a podal mi ruku. Stiskla jsem mu jí a usmála se na něj, další na řadě byla ta blondýnka vedle něj.

„Rosalie, taky mě těší a doufám, že budete s Annie jezdit často,“ řekla a usmála se na mě. Než jsem stihla cokoliv říct, tak mě přeskočila Alice.

„Já jsem Alice a tohle je Jasper,“ řekla a on se na ní hned zamračil.

„Proč mě nenecháš se představit sám?“ zeptal se jí, ale ona se na něj jen usmála. Usoudila jsem, že už možná mám konečně prostor na to promluvit.

„Taky mě těší. Jsem ráda, že vás poznávám a tahle malinká je Annie, ale to už nejspíš asi všichni víte,“ řekla jsem a oni se na mě usmáli. Annie se jen s úsměvem dívala z jednoho na druhého.

„Sem budeme jezdit často. Já mám hezký tety a strejdy,“ řekla a všichni jsme se tomu zasmáli, až na ní, která si nás nechápavě prohlížela, až se nakonec rozhodla zamračit.

„Nepůjdeme si spolu hrát?“ zeptal se jí Emmett a natáhl k ní ruce, ona hned natáhla ruce směrem k němu, tak si ji vzal do náruče.

„Ale já mám hlad,“ řekla a on mi ji hned podal, tak jsem si ji vzala do náruče.

„Nevím, jestli tu máte nějaké lidské jídlo, ale…“ Začala jsem směrem k Esme, ale ona mě hned zastavila.

„Pojďte za mnou. Nějak jsem s tím počítala, tak už jsem vám oběma něco připravila,“ řekl a zamířila do nějaké postraní místnosti, která byla kuchyní. Bylo to tu stejně světlé jako v předchozí místnosti. Byl tu barový stolek, velká lednice sporák a prostě všechno to nejlepší vybavení kuchyně, které byste si mohli přát. Náhle se tu objevil Edward a postavil vedle nějaké barové židličky, dětskou židli. Rychle jsem se na něj podívala a usmála.

„Nějak jsme počítali s tím, že by se mohla hodit,“ řekl a usmál se na mě. Postavila jsem Annie na zem a svlékla jsem jí bundu a čepici, než jsem stihla cokoliv udělat, tak jí Edward zvedl a posadil do sedačky. Usmála jsem se na něj a Esme už před ní pokládala jídlo a Edward si ode mě hned bral Anneinu bundu s čepičkou.

„Díky,“ řekla jsem a rozepnula si svou bundu. On si stoupnul za mě a začal mi z ní pomáhat, jako posledně se dotkl lehce kůže na mém krku a já ucítila to stejně mravenčení, jako včera. Rychle jsem se otočila a podívala se na něj, ale on se jen usmál a Esme už pokládala jídlo na stůl. Edward náhle zmizel a já se podívala na Esme.

„Doufám, že ti bude chutnat,“ řekla a já se na to podívala. Vypadalo to skvěle, o tom se nedalo pochybovat, takže jsem si hned sedla a ochutnala to.

„Je to výborné,“ řekla jsem hned a opravdu to takové bylo. Esme se hned rozzářila úsměvem.

„Tak to jsem ráda,“ řekla a pak odešla a nechala tu mě a Annie o samotě.

„Mamí mě se tu líbí,“ řekla a já se na ní usmála. O tom jsem nepochybovala, má tu spoustu lidí, kteří si s ní chtějí hrát. Rychle to snědla a pak chtěla ven ze židličky, tak jsem jí vyndala a ona běžela někam do obýváku a já v klidu jedla. Když jsem dojedla, tak hned přišla Esme a hned se dala do mytí nádobí.

„Děkuju Esme, bylo to výborný,“ řekla jsem a ona se na mě usmála. Rychlostí blesku už měla nádobí umyté a já to jen vyjeveně koukala.

„Jsme neobvykle rychlí, ale Edward je z nás nejrychlejší. Emmett je zase pro změnu nejsilnější,“ vysvětlovala mi a já jen přikývla.

„Měla by si zavolat tomu právníkovi. Carlisle říkal, že na to bude čekat ještě dneska,“ řekla mi a já se na táhla pro kabelku, kterou jsem si předtím položila na zem. Vytáhla jsem z ní telefon a vizitku s číslem na právníka.

Jason Cohen

právník

Pod tím už byla jen adresa kanceláře v Seattlu a telefonní číslo. Tak jsem to číslo hned vyťukala do telefonu a začala volat. Esme tam stála a pozorovala mě, ale po chvíli se otočila a začala čistit kuchyni.

„Kancelář Jasona Cohena, kdo volá?“ zeptala se mě žena s příjemným hlasem.

„Tady Isabella Swan Blacková, dostala jsem tohle číslo od doktora Carlislea Cullena,“ představila jsem se a slečna mi hned odpověděla.

„Pan Cohen už na váš telefon čeká. Vydržte chvilku, hned vás přepojím,“ řekla, a tak jsem tedy čekala.

„Paní Blacková, tady Cohen. Jak vám mohu pomoci?“ představil se mi náhle do telefonu postarší hlas muže. Tipla bych ho tak na věk kolem čtyřiceti let.

„Dobrý den, doporučil mi vás doktor Cullen. Chtěla bych podat žádost o rozvod,“ řekla jsem a sklopila jsem svůj zrak na barový pult, u kterého jsem seděla.

„Dobrá, řekl bych, že nejideálnější by bylo, kdybychom se sešli osobně u mě v kanceláři, abychom rovnou mohli zařídit potřebné papírování,“ řekl a já jsem to taky uznala za vhodné.

„Dobrá, řekla bych, že to tak bude nejideálnější. Jen řekněte, kdy máte čas,“ řekla jsem a přemýšlela jsem nad tím, že budu muset najít hlídání pro Annie.

„No, jelikož jsou svátky, tak se mi pár schůzek zrušilo, ale jestli byste měla čas, tak bychom se mohli sejít zítra v jednu hodinu?“ nevrhl mi a já uvažovala o tom, jestli bude Charlie doma, aby se postaral o Annie, když náhle promluvila Esme.

„My jí pohlídáme. V tom není vůbec žádný problém,“ řekla mi. Nejspíš mají asi i dobrý sluch a slyší to, o čem se v telefonu bavíme.

„Vydržte chvilku, pane Cohene,“ řekla jsem a zakryla jsem rukou telefon.

„Esme, to po vás přece nemůžu chtít. Vždyť určitě máte taky něco na práci,“ řekla jsem, ale ona jen zavrtěla hlavou.

„Je nás tu sedm upírů, takže si určitě dokážeme najít čas, abychom se o ní postarali,“ řekla mi nekompromisně a já se cítila, jako kdyby mě pokárala vlastní máma.

„Tak dobrá, děkuju,“ řekla jsem a zase jsem si zvedla telefon k uchu.

„Pane Cohene? Tak dobrá, zítra tedy v jednu?“ zeptala jsem se ho do telefonu.

„Dobrá paní Blacková, budu vás čekat. A vezměte si s sebou prosím všechny papíry, co se týče uzavření manželství a všechny doklady,“ řekl mi a já jsem už hned uvažovala, kde to všechno mám.

„Dobrá, takže tam zítra v jednu budu,“ odpověděla jsem mu a už jsem se chtěla rozloučit, když mi ještě něco navrhl.

„Navrhoval bych vám, kdybyste si vzala s sebou nějaký doprovod, protože to pro vás nebude jednoduché. Budu od vás potřebovat mi převyprávět celý průběh manželství i to proč žádáte o rozvod,“ řekl mi a já se zhluboka nadechla. Nevěděla jsem, koho si mám vzít s sebou. Charlie bude nejspíš v práci. Rozhlédla jsem se po celé místnosti a náhle mi pohled padl na Edwarda, který stál mezi dveřmi a v klidu se opíral o jejich rám. Chvíli jsme si navzájem dívali do očí, až nakonec přikývl.

„Dobrá, pane Cohene, tak my tam tedy zítra dorazíme,“ řekla jsem a otočil se zase k Edwardovi zády.

„Budu se těšit, paní Blacková. Nashledanou,“ rozloučil se a než jsem stihla cokoliv říct, tak už položil telefon. Tak jsem ho taky položila a náhle se za mnou ozval Emmettův hlas.

„Máme problém,“ řekl.

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neubliž mi, prosím 8: