Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nepřemožitelní 16. kapitola

28.06.2010 (22:00) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1810×

„Povídej mi něco o tvém lidském životě. Jak se z tebe stal upír?“ vyptávala jsem se Edwarda, když jsme společně leželi na posteli a objímali jsme se. Lehce si povzdychl.

„Dobře, povím ti, jak probíhal můj život. Narodil jsem se 20. června 1901 v Chicagu. Tehdy jsem se jmenoval Edward Anthony Masen. Můj život byl spokojený a šťastný. Rodiče byli poměrně bohatí, protože můj otec byl úspěšný právník. Jmenuji se po něm. V době mých sedmnácti let se věková hranice pro vstup do armády snížila na osmnáct let a matka se velmi trápila, protože nechtěla, abych šel do války,“ odmlčel se. I pro něj musí být vzpomínka na rodiče bolestivá. Pohladila jsem ho po tváři a vtiskla jsem mu polibek. Usmál se a pokračoval.

„Já jsem vlastně ani nebyl proti, protože jsem neměl žádnou ženu, kterou bych zde zanechal. Většina lidí v té době se ženila ve velmi mladém věku, ale já jsem nenašel tu pravou. Do armády jsem ale nenastoupil, protože v září toho roku propukla španělská chřipka a já i moji rodiče jsme onemocněli. Oni zemřeli, ale já jsem ještě bojoval o svůj život. Život mi zachránil Carlisle, který tam byl jako můj ošetřující lékař a má matka ho prý požádala, aby mě zachránil, aniž by věděla, že je upír, tedy Carlisle si myslí, že to nějak zjistila. A to je asi konec mého lidského života a mojí přeměny. Pamatuji si bolest, kterou jsem cítil, myslel jsem si, že je to moje smrt, ale pak jsem se probudil a zjistil jsem pravdu. Bylo to neuvěřitelné.“ Fascinovaně jsem se na něj dívala. Zajímalo mě, jaký asi byl, když byl ještě člověk.

„A co tvůj upírský život?“ vyzvídala jsem dál a on si opět povzdechl, ale začal vyprávět.

„Od té doby jsem byl Carlislův a Esmein adoptivní syn. Carlisle přeměnil ještě Esme, která v té době ztratila své dítě. Bylo to pro ni velmi kruté, a proto skočila z útesu, ale přežila. On by nikdy nepřeměnil někoho, kdo by měl na výběr, ale Esme umírala... Bylo to správné rozhodnutí a my jsme byly tři. Bylo to velmi věrohodné. Jako upír jsem měl spoustu času, a tak jsem začal studovat. Dvakrát jsem vystudoval lékařskou fakultu, ale nechtěl jsem doktořinu dělat, protože jsem se bál, že bych se neovládl. Já,“ začal větu a zdálo se mi, jakoby se za něco styděl, ale nevěděla jsem, co by mohl udělat.

„Měl jsem i období, kdy jsem se odstěhoval od Esme a Carlisla, protože jsem chtěl být sám. Živil jsem se lidskou krví, ale pil jsem jen krev těch, kteří spáchali zločiny. Zabíjel jsem ty, kteří zabili někoho jiného. Po čase jsem zjistil, že to, že zabíjím lidi, nemá žádnou omluvu, protože ať udělali cokoli, tak já v tom případě nejsem o nic lepší a vrátil jsem se domů. Po nějaké době se k nám přidala Rosalie, která později zachránila život Emmettovi tím, že ho přeměnila. Naše rodina se rozrostla a my jsme se přestěhovali do Forks, kde jsme začali nový život, ale nemohli jsme tu zůstat příliš dlouho, kvůli lidem, kteří by si všimli, že nestárneme. Pak se k nám přidala i Alice s Jasperem a od té doby jsme byly rodina. Občas se oddělíme na krátký čas, ale jinak jsme spolu. Nevím, co víc bych ti měl říct,“ řekl a podíval se na mě. Viděla jsem v jeho očích celý jeho život.

„Víš, Edwarde, měl jsi velké štěstí. Měl jsi štěstí, že tam tehdy Carlisle byl, a že jsi narazil na někoho tak laskavého. Rozdíl mezi našimi přeměnami je ten, že ty jsi umíral a tudíž ti Carlisle zachránil život, ale já jsem byla vcelku šťastná a oni mi ten život vzali,“ dořekla jsem svoji myšlenku a Edward mě objal. Bylo mi krásně a cítila jsem se spokojeně.

„Měli bychom jít do školy, nebo bude Alice vyvádět,“ řekl a protočil oči. Ani jsem si neuvědomila, že už je tolik hodin. Světlo, které k nám doléhalo skrz okno jsem zcela přehlédla. Tohle byla krásná noc a já jsem si ji užila nejvíc, jak jsem mohla.

„Sejdeme se o angličtině,“ řekla jsem Edwardovi a políbila jsem ho. Slyšela jsem, jak si některé holky vedle nás povídaly o tom, jak jsem nemožná, ale tohle mi bylo jedno.

„Slečno Toresová?“ promluvil na mě profesor o hodině matematiky.

„Ano?“ zeptala jsem se.

„Mohla byste, prosím, jít k tabuli a vypočítat příklad, který byl v písemné práci? Byla jste jedna z mála lidí, která ho měla dobře. Prosím, podělte se se studenty o vědomosti.“ Lehce jsem se usmála a šla jsem vypočítat příklad, nebyl nijak těžký, a tak jsem ho spočítala hned.

„Výborně, posaďte se,“ řekl profesor, ale zdálo se mi, že byl zklamaný. Nejspíš doufal, že jsem v testu podváděla a budu to mít špatně. Zbytek dne ubíhal velmi rychle a já jsem byla ráda, když jsem v půl druhé šla k autu, kde na mě čekal Edward. Lehce se opíral o své stříbrné Volvo a s rukama v kapsách vypadal neodolatelně. Jeho bronzové rozcuchané vlasy zářily do dáli a já jsem fascinovaně zírala na jeho dokonalý vzhled.

„Ahoj.“ Z mého rozjímání mě vyrušil něčí hlas.

„Ahoj,“ řekla jsem klukovi, který se myslím jmenoval Mike.

„Elis, ty jsi dobrá v matice. Myslíš, že by jsi mě mohla doučovat? Ten test, kterej jsme psali, jsem totálně podělal! Nechci propadnout...“ Tvářil se sklesle, ale zároveň nervózně. Mluví s upírem, to většinou bývá každý nervózní. Svou nabídkou mě docela zaskočil.

„Mám tě doučovat?“ zeptala jsem se zmateně, protože si nepamatuji, že by se k nám někdy někdo přiblížil, natož nás nějak oslovil.

„Jo, já vím, že toho máš asi hodně, ale mně by stačilo jenom pár lekcí,“ řekl prosebně.

„No, Miku, já nevím, jestli jsi si vybral správnou osobu,“ zaváhala jsem. „Měl by jsi spíš říci Jessice, myslím, že ona to měla taky dobře. Ráda bych ti pomohla, ale myslím, že to nepůjde,“ řekla jsem a zatvářila jsem se omluvně.

„Jo, jasně. Já... Já jí řeknu. Díky,“ vykoktal a rychle zmizel. Došla jsem až k Edwardovi a on mi podržel dveře, abych mohla nasednout do auta.

„Chudák Mike,“ řekl Edward, když jsme vyjeli z města, ale neznělo to lítostivě, spíš pohrdavě a naštvaně. Do té doby nepromluvil ani slovo.

„Proč myslíš?“ zeptala jsem se ho a podívala jsem se na něj tázavě.

„On totiž doufal, že když ho budeš doučovat, tak se mu podaří tě získat pro sebe. Z té matiky měl za dvě,“ řekl a já jsem se zasmála. Podíval se na mě takovým zvláštním pohledem.

„Edwarde, i kdybych ho doučovala, tak jistě nehrozí to, že bych s ním něco měla. Miluji tebe a to se nezmění.“ Podíval se na mě a usmál se tím svým pokřiveným úsměvem, který mi bral dech. Je možné, že někdo tak úžasný může žárlit?

„Také tě miluji, promiň mi, ale byl to takový pocit, který se ve mně objevil. Asi žárlím.“ Zasmála jsem se a on se ke mně přidal.

„Edwarde, věř mi, že nemáš na koho! Ale ten pocit znám, myslím, že ho poslední dobou prožívám docela často...“ přiznala jsem a on mě objal, což šlo v jedoucím autě docela špatně.

Došli jsme do domu a tam se všichni tvářili zvláštně. Byl to ustaraný výraz v jejích tvářích? Co se stalo? Podívala jsem se na Edwarda a bylo mi jasné, že zrovna poslouchá myšlenky všech a snaží se zjistit, co se vlastně stalo. Byla jsem nervózní, protože nikdo nepromluvil ani slovo a jen se na sebe dívali a přešlapovali. To mi dělají schválně? Znovu jsem se podívala na Edwarda a jeho pohled byl stejný, jako pohled všech ostatních v místnosti.

„Co se stalo? Povíte mi to už konečně?“ slyšela jsem sama sebe, jak se ptám. Pořád mlčeli a nehodlali mi nejspíše nic říct. To ticho mě ubíjí!

15. kapitola - Shrnutí - 17. kapitola

Autor: Lucka002 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nepřemožitelní 16. kapitola: