Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 24. - Rozhodnutí

robsten - comic-con


Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 24. - RozhodnutíJsem tu s další kapitolkou. Je asi trochu nudná, tak snad vás neodradím od dalšího čtení, to bych nerada. Bella vede rozhovor s Alice, která měla vidění. O čem, to si přečtěte. Edwardovi se zdál sen. O čem, to je další věc, kterou si budete muset přečíst, pokud to chcete vědět. Edward jede za Bellou, aby se domluvili na kině a jak to vypadalo… Příjemné počtení.
Zase a znova děkuji za komentáře k minulé kapitolce a chci vás poprosit o nějaký ten koment i k této. Děkuji.

Kapitola 24. - Rozhodnutí

Pohled Belly.

Běžela jsem domů a přemýšlela nad tím, co se stalo. Usmívala jsem se. Bodejť by ne, vždyť jsem se před pár hodinami milovala s úžasným klukem. S mým klukem. Tělem mi projela vlna vzrušení.

Rozhodla jsem se, že si zalovím, když nemůžu být s ním, abych se zbavila toho vzrušení, které mě začalo ovládat.

Když jsem byla s Edwardem, vůbec jsem nevnímala vůni jeho krve. Ta zrůda ve mně spala a já jsem věděla, že už to tak bude napořád.

Moji mysl a tělo teď ovládala láska a touha.

Vzpomněla jsem si na to, co mi říkala před pár dny Rose: ‘Bello, jsem ráda, že jsi našla někoho, na kom ti záleží. Jen by to nemusel být člověk. Ale i to se může změnit.‘ Přemýšlela jsem nad tím, jako už tenkrát, ale stále jsem byla přesvědčená o tom, že bych mu nemohla vzít jen tak jeho lidský život.

 

Poté, co jsem ulovila a vysála dvě srnky, jsem doběhla domů. Překvapilo mě, že nikoho nevidím v obýváku ani kuchyni. Že by byli všichni ve svých pokojích?

Šla jsem ke schodům a mířila do svého pokoje. Když jsem tam zaplula, pustila jsem si cédéčko a rozhodla se, že si dám sprchu.

Jen jsem tak stála pod proudem vody, opřená o stěnu s očima zavřenýma. V hlavě jsem si přetáčela společnou noc s Edwardem a doufala, že se mi podaří pod vodou zbavit vzrušení.

Asi po půl hodině jsem vyšla ze sprchy a překvapilo mě, když jsem na posteli viděla sedět Alice. Vůbec jsem ji neslyšela vejít do pokoje. Asi jsem v té sprše byla trochu mimo.

„Ahoj, co tu děláš? A kde jsou ostatní?“ zeptala jsem se jí a šla ke skříni, abych si vybrala něco na sebe.

Alice mlčela, tak jsem se na ni otočila. Záhadně se usmívala. No jo, naše jasnovidka. Samozřejmě, že viděla, co se stalo mezi mnou a Edwardem. Může mít upír v téhle rodině nějaké soukromí? Spojení upír a soukromí moc nešlo dohromady, vzhledem k našemu výbornému sluchu. A také mojí schopnosti číst myšlenky a Aliceiným vizím. Takže jsem se vlastně neměla čemu divit.

„Co je?“ zeptala jsem se, když stále nic neříkala.

„Rose s Emmettem jsou na lovu, Carlisle je v práci, Esme se jela podívat na nějaký starý dům a doma je jen Riley a já s Jasperem,“ osvětlila mi, kdo se kde nachází a stále se usmívala. Proč je tady, když z ní lezou věty jak z chlupaté deky?

„A ty jsi tu proč? A přestaň se tak pitomě usmívat, prosím.“ Teď už ten její úsměv vypadal fakt pitomě.

„Bello, myslela jsem, že po tom, co se stalo mezi tebou a Edw-“

„Dost. Nechceš tu probírat, co a jak jsem s Edwardem dělala, když jsi musela vidět, co se mezi námi odehrálo, že ne?“ přerušila jsem ji trochu naštvaně.

„Ne, jen jsem myslela, že budeš mít lepší náladu,“ pronesla a přestala se usmívat. No, to jsem možná trošku přehnala.

„Promiň, nechtěla jsem na tebe vyjet. Tak proč jsi tady? Něco jsi viděla? Teda něco jiného než naši společnou noc?“ zeptala jsem se mírnějším tónem.

Znovu se usmála. „Doufám, že nebudeš naštvaná, ale viděla jsem… Prostě jsem viděla Edwarda střídavě jako člověka a upíra,“ řekla váhavě a ‘upíra‘ zašeptala. Cože? Jak je to možné? Podívala jsem se na Alice a ona mi myšlenkou ukázala, co viděla. Šla jsem s Edwardem ruku v ruce, usmívali jsme se, objímali se a líbali se. Vše vypadalo stejně, jako když mi Alice tuhle vizi ukázala poprvé. Jenže teď jsem ji viděla jakoby z jiného úhlu a viděla jsem Edwardovy oči. Nebyly zelené, ale měly červenou barvu, jako mívají novorození upíři nebo ti, co se živí lidskou krví. No páni. Přemýšlel snad Edward nad tím, že by chtěl být upírem? To ne. Naštěstí se ale ještě nerozhodl, co vlastně chce. Tuhle myšlenku mu budu muset vyhnat z hlavy.

„Alice…“ nedokázala jsem ze sebe víc dostat.

„Já vím. On se ale ještě úplně nerozhodl, že to chce. Proto se ty obrazy střídají. Chvílemi vidím Edwarda jako člověka a chvílemi jako upíra. A aby toho nebylo málo, tak Kate už se rozhodla. Ona chce být upírkou,“ vysvětlovala mi.

„Cože? Vždyť se teprve včera dozvěděla, kdo jsme a byla z toho v šoku. A najednou chce být jako my?“ ptala jsem se nechápavě a udiveně.

„Tak to, že to chce, neznamená, že se to musí stát zítra nebo že se to vůbec musí stát. Ona už se ale prostě rozhodla. Edward zatím váhá,“ řekla. Kate chce být zrůda jako my. A Edward o tom uvažuje taky. To se mi snad jenom zdá. Nezdá, protože když nespím, tak ani nemám sny. Takže to musela být skutečnost.

„Oni se oba zbláznili. A proč se pořád usmíváš? Tobě to přijde jako dobrý nápad, udělat z nich upíry?“ nechápavě jsem se ptala.

„Bello, neříkám, že se mi to zdá jako dobrý nápad, ale Edward jako člověk jednou zemře. To chceš? Co pak budeš dělat, až o něj přijdeš? A nikdo netvrdí, že z něj musí být upír hned. Jen o tom uvažuj,“ snažila se mě přesvědčit. Ještě se k ní přidají ostatní a budu si myslet, že snad hrají nějakou hru, ke které mi nějak zapomněli říct pravidla.

Alice se zvedla, kývla na mě hlavou a nechala mě v pokoji s mými myšlenkami.

 

Pohled Edwarda.

Vzbudil jsem se a zjistil, že objímám polštář. No aby ne!

Zdálo se mi o Belle. A byl to docela „žhavý“ sen.

Byli jsme na pikniku u jezera, ke kterému mě vzala druhý den, co jsme se viděli. Seděli jsme na dece s výhledem na jezero, povídali si a smáli se. Napětí mezi námi se zvyšovalo každým okamžikem.

Po chvíli už jsem to nevydržel a vrhl jsem se na ni. Nebránila se, tak jsem se zmocnil jejích rtů. Ležel jsem na ní a drtil polibky její ústa. Její ruce se sunuly po mém těle až k okraji trička a začaly ho vyhrnovat. Po chvíli mi ho přetáhla přes hlavu. Samozřejmě jsem nechtěl zůstat pozadu, takže jsem jí rozepnul zip na tričku a jakým pro mě bylo příjemným překvapením, když jsem zjistil, že pod ním nic nemá. Pomohla mi s jeho svléknutím a já svoji hruď přitiskl na její. Při tom doteku mnou projela vlna touhy. Byla tak silná, že jsem se chtěl zmocnit jejího těla hned teď.

Rychle jsem dojel rukou k jejímu pásku na kalhotách a lehce roztřesenými prsty ho rozepínal. Pak už zbývalo jen rozepnout knoflík, zip a stáhnout jí kalhoty. S tím mi zase pomohla. Začala se pode mnou vrtět a tlačit mi do hrudi, tak jsem se překulil na záda a ona si na mě obkročmo sedla. Rozepnula mi kalhoty, nadzvedla se a stáhla mi je ke kotníkům. Sklonila se a líbala mě na krku a pak sjela až na hruď. Jazykem přejížděla přes moje bradavky a vyloženě si užívala to, že zrychleně dýchám a lehce se mi třese tělo vzrušením. Chytil jsem ji za boky. Přerývaně dýchala a stále laskala ústy a jazykem moje tělo.

Naprosto nečekaně se nadzvedla a nasedla na můj penis. Z momentu překvapení jsem se dostal hned, jakmile se začala svým klínem pohybovat nahoru a dolů po mém mužství, vnořeném do ní. Položil jsem dlaně na její prsa a lehce je začal mačkat. Svoji hruď odtáhla od mojí a lehce zaklonila hlavu. Chytil jsem ji za boky a pozoroval její prsa, která při každém přírazu poskočila. Po chvíli si Bella zase lehla na moji hruď a lačně mě začala líbat. Začala se pohybovat rychleji a já jsem věděl, že co nevidět dosáhne vrcholu. Přestala mě líbat, trochu zaklonila hlavu a její tělo se začalo třást. Vykřikla moje jméno a začala přirážet ještě rychleji. Cítil jsem, jak se dole stahuje a tím stěny jejího lůna obepínaly můj penis ještě těsněji. Udýchaně přirazila ještě třikrát a v tu chvíli jsem vykřikl její jméno a užíval si vyvrcholení. Po těle se mi rozlil blažený pocit uspokojení. Udýchaně jsem uvolnil všechny svaly v těle a jen tak ležel. Bella se skulila vedle mě na bok a rukou mě objala kolem hrudi. Otočil jsem se na bok a objal ji tak, že se mi schoulila do náruče.

Pustil jsem polštář, který jsem stále ještě objímal a podíval se na mobil, kolik je hodin. Bylo deset.

Možná už bych měl vstát. Prvně si dám sprchu, abych se zchladil, protože při vzpomínce na ten úžasný sen, jsem cítil pnutí ve svém mužství.

 

Po sprše jsem seběhl ze schodů a zamířil do kuchyně. Měl jsem docela hlad.

Na ledničce jsem našel lístek, kde stálo:

Edwarde,

jeli jsme do Port Angeles na nákupy. Vrátíme se brzy.

Namazané chleby máš v ledničce.

Mamka

Otevřel jsem ledničku a vyndal chleby.

Když jsem dojedl a umyl po sobě talíř, vyběhl jsem zpátky do svého pokoje a vzal do ruky mobil. Chtěl jsem zavolat Belle.

„Dobré ráno, jak ses vyspal?“ ozvala se Bella. Slyšet její hlas pro mě bylo jako slyšet krásnou píseň.

„Ahoj, vyspal jsem se úžasně, protože se mi zdál sen o tobě,“ odpověděl jsem jí laškovně.

„Škoda, že také nemůžu spát a snít,“ pronesla smutně.

„Lásko, nebuď smutná. Půjdeme dnes do toho kina? Co vůbec dávají?“ řekl jsem a snažil se ji přivést na jiné myšlenky.

„Přijedeš za mnou? Společně se pak podíváme a něco vybereme, co ty na to?“ zeptala se s nadějí v hlase.

„Chceš, abych přijel hned? Nebo si řekni, kdy mám dorazit.“

„Musíš se ptát? Jasně že chci, abys přijel hned,“ řekla a pak jsem slyšel, jak se směje.

„Tak já na sebe něco hodím a za chvíli jsem u tebe,“ odpověděl jsem jí s neskrývanou radostí v hlase.

„Už se nemůžu dočkat,“ zašeptala toužebně. Odhodil jsem mobil a šel ke skříni.

V rychlosti jsem se oblékl, na lednici nechal pod mamčiným vzkazem svůj vzkaz, že jedu ke Cullenovým a už jsem zamykal dům a sedal do auta. Připadal jsem si jako blázen. Ale touha vidět ji, mě hnala kupředu.

 

Zastavil jsem před jejich domem a viděl jsem Bellu, jak mě vyhlíží za vchodovými dveřmi. Vystoupil jsem z auta a vydal se k domu. Už čekala na schodech a hned jak jsem přišel k ní, zavěsila se mi kolem krku a doslova se sápala na moje rty.

„Ty jsi nějaká nedočkavá,“ řekl jsem jí škádlivě a usmál se na ni. Nic neřekla, jen mě chytla za ruku a táhla mě do domu. V té rychlosti jsem jen tak tak stihl pozdravit Rose a Emmetta v obýváku a Esme v kuchyni a už jsme vycházeli schody do patra.

Jen se zavřely dveře od jejího pokoje, začal jsem ji toužebně líbat. Pomaličku jsme se sunuli k posteli, a když jsme byli u ní, opatrně jsme se na ni svalili, aniž bychom se přestali líbat.

„Tolik se mi stýskalo,“ řekla mi mezi polibky. Zdálo se mi to, nebo mnou byla posedlá stejně jako já jí?

„Také se mi stýskalo, ale naštěstí se mi o tobě zdálo, tak se to čekání, až tě zase uvidím, dalo zvládnout.“

„A co se ti o mně zdálo?“ ptala se zaujatě.

„No, byli jsme u jezera, jen ty a já, povídali jsme si a smáli se. A pak…“ Nemohl jsem pokračovat. Vzpomínka na ten sen ve mně probouzela tak silnou touhu po ní a vzhledem k tomu, že jsme byli v domě plném upírů, jsem nechtěl, aby mě ta touha naprosto ovládla. Přece jen, oni snad slyší i trávu růst.

„A pak?“ zeptala se, ale myslím, že mě jen provokovala. Došlo jí, co se v tom snu odehrávalo.

„A pak jsme se milovali,“ zašeptal jsem jí do ucha tak potichu, aby to slyšela jen ona. Podívala se na mě, smyslně si olízla rty a přimhouřila oči.

„Kdy si zajedeme k jezeru?“ pošeptala mi do ucha. Chvíli jsem na ni koukal a pak jsem se začal smát. Začala se smát také. To jsme teda byli dvojka. Oběma se nám mozek přestěhoval do kalhot.

„Mrkneme se na to, co dávají v kině?“ zeptal jsem se. Snažil jsem se změnit téma, dokud mi ještě mozek pracoval aspoň trochu.

Maličko se zamračila, pak se ale zvedla, podala ze stolu notebook a zapnula ho. Než se nastartoval, přitulila se ke mně a líbala mě na krku. Zavřel jsem oči a užíval si to. Po chvíli přestala, tak jsem se podíval co se děje a ona už hledala program kina v Port Angeles.

Leželi jsme na břichu na posteli a zkoumali jsme, na co bychom mohli jít. Zjistili jsme, že nic zajímavého nedávají, snad jen G. I. Joe by se dalo. Akční sci-fi thriller. Dávali to až ve čtyři, takže jsme měli spoustu času jen pro sebe.

 

Kapitola 23. - Touha II. - Shrnutí - Kapitola 25. - Kino



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 24. - Rozhodnutí:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!