Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemiluji tě, Bello! - 1. kapitola

Mazec :DDDD


Nemiluji tě, Bello! - 1. kapitolaV minulém díle jste se mohli dozvědět, co Jake říkal na zprávu, že Bella přijede. V tomto díle si můžete přečíst, jak to setkání po asi deseti letech dopadlo. Dokážou se spolu ti dva bavit? Jak Bella zareaguje, až uvidí Jacoba? Přeji příjemné čtení. Kacennnka.

1. kapitola


 

„No tak znáš to. Pořád stejně,“ odpovídal Billy. „A jak se máš ty?“

Už jsem stál nohama na zemi a snažil se co nejtišeji zavřít dveře náklaďáčku, ale ty byly tak zrezlé, že místo tichého zaklapnutí, se ozvalo hlasité zaskřípání podobné škrábání nehty na tabuli. Zachvěl jsem se a střelil pohledem k Belle. Vyrušil jsem ji z nádechu, jak chtěla odpovědět Billymu. Vzhlédla a uviděla mě.

„Jacobe!“ křikla a rozběhla se ke mně a objala mě.

„Ehm…,“ odkašlal jsem si a jemně ji od sebe odstrčil. Tuto reakci jsem opravdu nečekal.

„No… ehm…,“ koktal Charlie, „nezačal už zápas, Billy?“ ptal se a odvážel Billyho do domu. Billy se na mě otočil a z jeho výrazu bylo poznat, že chce, abych zůstal venku s Bellou. Nevěděl jsem, co mám dělat, jestli poslechnout otce, anebo udělat to, co pro mě bylo lepší. Neměl jsem čas na rozmyšlenou.

„Pamatuješ si na mě?“ ptala se mě Bella a nechápavě si mě měřila.

„Na tebe se snad dá zapomenout?“ ucedil jsem mezi zuby sarkasticky a hned toho litoval.

„Tak proč…,“ koktala.

„Jenom mě to překvapilo, po tolika letech a… tak,“ skočil jsem jí do řeči.

„Omlouvám se!“ řekla z ničeho nic.

„Cože?“ ptal jsem se nechápavě. Ta holka mě nepřestává překvapovat.

Usmála se. „No za to…“ Nedořekla.

„Co tam venku děláte? Vždyť prší!“ křičel na nás Charlie z domu. Oba jsme se kolem sebe rozhlédli a pak se začali hlasitě smát. Bella si natáhla kapuci a vzala mě za ruku. Co teď, co teď? Ptal jsem se sám sebe hystericky. Mám se jí pustit, nebo ne?

Než jsem si to stačil pořádně rozmyslet, Bella se rozeběhla k domu. Neměl jsem moc na výběr, takže jsem se rozeběhl taky. Byla to chyba. Proč? Protože jak jsme běželi a bylo morko, Bella uklouzla a svalila se i se mnou na zem do obrovské louže.

„Stalo se vám něco?“ křičel se hystericky Charlie a poskakoval okolo nás, hledajíc způsob jak nám pomoct. My mu odpověděli ještě hlasitějším smíchem.

Skoro celých pět minut nám trvalo, než jsme se zvedli ze země. Bylo to zvláštní. Po tolika letech být s ní, smát spolu s ní. Však nevím, už to nebylo ono. Pořád mi v hlavě zněla ta její slova a nějak jsem se přes to nedokázal přenést.

„Jste v pohodě, děti?“ ptal se starostlivě Billy.

„Když opomeneme to promáčení. Jo, jsme v pohodě,“ odpovídal jsem s úsměvem. Billy se také usmál a já jsem věděl, na co myslí. Měl jsem ho až moc přečteného na to, abych nepoznal, jak dobře se cítí. Měl radost z toho, že mě sem dostal. Že se nechovám jako úplný blbec – i když se tak cítím – a že se ještě dokážu s Bellou bavit.

„Pojď,“ mířila ke schodům, „najdu ti něco suchého,“ usmívala se.

„Jo, dík,“ zamumlal jsem a ucukl rukou, než mě za ni mohla vzít.

Šli jsme nahoru do Charlieho ložnice. Moc tam toho nebylo. Postel s nočním stolkem, malá knihovna a skříň na šaty. Přesně taková, jakou jsem si ji pamatoval. Bella zamířila ke skříni. Chvíli se prohrabávala oblečením a pak vytáhla černé ponožky, flanelovou košili s modrými a červenými kostkami a khaki zelené kraťasy. Položila to na postel, řekla: „Snad ti to bude.“ A odešla.

Chvíli jsem tam stál a koukal na to oblečení. Pak jsem si svlékl tričko a sáhl po košili. Rozepínal jsem třetí knoflíček, když v tom vtrhla do pokoje Bella. Otočil jsem se a ona zkameněla.

„Ehm… pro – promiň. Já…,“ koktala a chtěla odejít z pokoje.

„To je dobrý,“ usmál jsem se na ni, ale popravdě jsem se cítil opravdu trapně.

„Jo. Ehm… já jsem tu jenom zapomněla mikinu. A… to mokré oblečení hoď na topení,“ stále koktala a tváře jí zrudly. Vypadala tak hrozně roztomile. Ještě roztomilejší, než jsem si ji pamatoval.

„Jasně, jasně.“

Když zaklapaly dveře, slyšel jsem, jak se Bella začala smát a jak nadávala. „Kruci, Bello! Co si teď o mě pomyslí?“ Když jsem ji slyšel, také jsem se začal smát, snažil jsem se co nejpotišeji, ale moc to nešlo. Rychle jsem rozepnul knoflíčky košile a oblékl si ji. Rukávy mi byly kratší, tak jsem si je ohrnul až nad lokty. Kraťasy byly celkem v pohodě, ale trochu mi padaly. Řekl jsem si, že ponožky si nechám svoje, bylo mi trapné nosit Charlieho. Mokré věci jsem hodil na topení a vyšel z pokoje. Zrovna jsem potkal Bellu, jak vyšla z pokoje a málem jsme se srazili – zase. Bella měla na sobě šedivé tepláky a tmavě hnědé tričko a vlasy stažené do culíku.

„Neomlouvej se,“ předběhl jsem ji.  Zrudla.

„Jak víš, že jsem se chtěla omluvit?“ ptala se rozpačitě.

„Instinkt?“ usmál jsem se.

„Možná.“

Sešli jsme dolů. Billy s Charliem seděli na pohovce a koukali na zápas. Bella mi pokynula, abych si sedl do křesla a ona si sedla na zem vedle něj. Charlie s Billym si nás nevšímali jako obvykle, když se dívali na zápas, a proto jsme se s Bellou vytratili do kuchyně.

„Máš hlad?“ ptala se.

„Možná, malinko.“

„Dobře, tak odběhám pizzu, tedy spíš dvě,“ zasmála se. Zvedla telefon a objednala dvě pizzy. Pak si sedla na židli naproti mně.

„Hele, ehm… kolik ti vlastně je?“ ptala se nejistě. „Šestnáct, sedmnáct?“

„Popravdě mi bude teprve patnáct. Tobě je sedmnáct, že?“

„Patnáct? Bych tedy neřekla. A jo, je mi sedmnáct.“

„No, opravdu je mi patnáct,“ ušklíbl jsem se na ni.

„Bych ale fakt neřekla. Ta výška, postava…,“ uvažovala.

„Co s postavou?“ ptal jsem se.

„Jaku, právě jsem tě viděla polo-svlečeného. A opravdu musím říct, že takové tělo nemají ani surfaři ve Phoenixu.“

„Tak díky za pochvalu,“ usmál jsem se a ona mi úsměv oplatila. Vyrušil nás až zvonek.

„Pizza,“ oznámila vesele, „jdu tam tati!“ křičela do obýváku. Jednu pizzu dala k tátovi a Charliemu do obýváku a jednu přinesla do kuchyně.

„Snad jsem se trefila do tvých chutí.“

„Neboj, sním všechno, skoro.“ Zasmála se.

„Ty chodíš do školy do Forks?“ ptala se.

„Ne, chodím do školy v rezervaci,“ odpovídal jsem sklesle, mrzelo mě, že nebudu chodit s ní do školy. Bože, co to tu melu? Vždyť jsem si nechtěl ani vidět! Okřikoval jsem se v duchu.

„Škoda, alespoň bych někoho znala,“ odpovídala smutně a zakousla se do pizzy.

„Jaku! Zápas už skončil. Pojedem? Charlie říkal, že nás odveze!“ volal Billy.

„Jo!“ křičel jsem za ním a omluvně se podíval na Bellu.

„Škoda,“ usmála se a odložila pizzu.

Zvedl jsem se ze židle a dal svoji skleničku do dřezu. Přidržel jsem Charliemu dveře, když odvážel Billyho a začal se loučit s Bellou, protože ta s námi nejela. Charlie to nechtěl.

„Kdy tě zase uvidím?“ ptala se mě.

„Kdy budeš chtít, ale asi brzy, protože budu chtít zpět svoje oblečení.“

„Co třeba zítra?“ ptala se.

„Uvidím, tak mi zítra zavolej.“ Usmál jsem se na ni, a když jsem viděl, jak ji mrzí, že odjíždím, moje srdce přemohlo rozum a objal jsem ji.

„Pá,“ řekl jsem ji, otočil se a odcházel. Když jsem nastupoval do auta, zamával jsem jí.


Já jsem blbec! Nadával jsem si, když jsem ležel odpoledne v posteli a čekal, až zavolá. Sám jsem si říkal, že s ní nechci už mít nic společného a pak tohle? Co jsem si myslel, že zavolá? Jak jsem mohl být tak naivní? Samozřejmě, že ty slova – kdysi – myslela vážně, jinak by zavolala. Jsem prostě blbec.

„Jaku!“ volal Billy. „Telefon!“ Okamžitě jsem se zvedl a vyběhl pro telefon.


Předchozí < Shrnutí > Další


Kacennnka



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nemiluji tě, Bello! - 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!