Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Náruč plná tulipánů - 6. kapitola

Náruč plná tulipánů - 6. kapitolaV dnešní kapitole se Nessie s někým seznámí. S kým a za jakých okolností, tak to si už musíte přečíst. :-)

Děkuji za všechny komentáře k minulým kapitolám, doufám, že i teď nějaké zanecháte. :-) M.

Dva týdny přešly a my si pomalu zvykali na nový domov. Všichni vypadali spokojeně. Stále jsem měla noční můry, stále jsem trpěla, ale snažila jsem se to nedávat najevo. Alespoň ne tolik. Byla jsem šťastná, když jsem viděla, že jsou všichni spokojení.

Dnes byl krásný den. Oblékla jsem si džínovou minisukni a lehkou hnědou mikinu. Natáhla jsem si přes to bundu bez rukávů a vyrazila do obýváku.

„Jdu ven!“ zakřičela jsem a razila si to ven z domu.

„Kam jdeš, zlato?“ přilítla ke mně mamka. Její starostlivý pohled mluvil za vše.

„Jdu se projít po pláži, chci konečně vidět, jaké tady mají moře,“ usmála jsem se na ni. Její starost mě stále bila do očí.

„Neboj, mami. Budu v pořádku. Slibuji!“ Políbila jsem ji na tvář a ona souhlasně přikývla.

                                              

Když jsem konečně zaparkovala auto, nadlidskou rychlostí jsem seběhla do zátoky, která se přede mnou rozprostírala. Bylo to tam krásné. Nikdy jsem nic hezčího neviděla.

Sundala jsem si boty a procházela se bosa. Nechala jsem to ledové moře, aby mě omývalo. Zima mi nebyla, dokonce to bylo příjemné. Procházela jsem se tam snad celou věčnost.

Mořský vánek cuchal mé vlasy, ale mně to bylo jedno. Vdechovala jsem ten studený vzduch z plných plic a snažila se najít důvod, abych žila dál. Když nastal západ slunce, posadila jsem se do písku a pozorovala ho. Mám obrovskou rodinu, a přece se cítím sama. Dobře jsem věděla proč. Nebyl tu. On, ani mé dítě. Chyběl mi.

Z mého smutku mě vyrušilo škrundání v břiše. Mohla bych jít na lov, uvědomila jsem si. Na lovu jsem od toho neštěstí nebyla. V mžiku jsem se přemístila k mému autu. Nasedla jsem a rozjela se k nedalekému lesu. Vystoupila jsem a nechala svoje smysly pracovat. Běžela jsem hodně hluboko. Zacítila jsem stádo laní. Jednu jsem chytla. Když jsem ji vysála, stále jsem se necítila plná. Přesunula jsem se ke zbytku stáda a opět zaútočila. V průběhu mé večeře jsem ucítila neznámý pach.

Odhodila jsem svou večeři a zadívala se tím směrem. Zaostřila jsem a připravila se k útoku.

Ze stínu stromů vystoupil jakýsi upír. Byl menšího vzrůstu, hnědovlasý a díval se na mě. Přikrčila jsem se a zavrčela jeho směrem. Za ním se vynořil další. Tenhle byl vysoký, blonďatý a přišlo mi, jako by snad ani nešel, spíš se vznášel. Oba byli oblečení, jako kdyby nebyli z této doby. Napnula jsem své svaly a čekala. Nevím, co se potom stalo. Jako kdybych nic necítila. Nebyla jsem při smyslech. Nic jsem nemohla.

Po chvíli to přešlo. Já se oklepala a urychleně jsem přes sebe natáhla štít. Opět jsem na něj zapomněla.

„Kdo jsi?!“ řekl ten blonďák rázným a zlým hlasem.

„Nessie,“ odpověděla jsem.

„Víš, že lovíš v lesích, které patří Volturiovým?! Že se tím pádem dopouštíš krádeže?!“ pokračoval a mě se trochu zmocnil strach.

Byl velice elegantní. Dívala jsem se na něj a cítila, že z něho vyzařuje něco hodně zlého a děsivého. Zlýma očima si mě měřil a já se začínala dost bát. Bylo to, jako by přede mnou stál ďábel. Ďábel s průsvitnou, křehkou pletí a blonďatými vlasy. Byl statný a ten strach, který z něho šel, byl omračující.

„Omlouvám se, nevěděla jsem…“

„Neznalost neomlouvá, má milá Nessie,“ přerušil mou rádoby zdvořilou omluvu. Jeho tón byl pohrdavý a neústupný.

„Ne, pane, neomlouvá. Upozornil jste mne na to, příště si důkladněji vyberu místo mého lovu,“ zkusila jsem.

„Víš, co děláme s upíry, kteří se bez dovolení dotknou majetku Volturiových?“

„Ne.“

„Tady můj přítel tě odzbrojí, přesně jako při našem příchodu, zavřeme tě do vězení a budeme tě mučit, má drahá.“ V jeho očích byla vidět ta radost z utrpení jiných. A ten chtíč, abych trpěla jako ta další. Dělalo mu to snad radost? Zřejmě ano, zhodnotila jsem.

„To se mu již nepovede, pane,“ vyslovila jsem jasně a zřetelně. Hned, jak jsem to dořekla, ucítila jsem tlak na můj štít, jak se o to ten druhý snažil.

„Co to má znamenat?“ Otočil se na svého pomocníka. Ten jen bezradně stál a kroutil hlavou, oči upřené stále na mě.

„Nikdo neodolá tvému daru! Až na,“ uprostřed věty se otočil na mě. Jeho pohled mě bolel daleko víc, než ten útok na můj štít od jeho kolegy.

„Dovolte mi, abych se ještě jednou představila,“ začala jsem, a tím si udržela jeho pozornost.

„Jmenuji se Renesmé Cullenová, jsem vnučka Carlislea Cullena. Vlastní dcera Belly a Edwarda Cullenových,“ dodala jsem hrdě. Z jeho pohledu začaly šlehat plameny nenávisti a zloby.

„To není možný!“ vykřikl.

„Můžu vám to dokázat, stačí, když mne necháte dotknout se vás.“

„To není potřeba. Tvůj štít mluví za vše!“ odsekl mi. Narovnala jsem se a lehce se k nim přiblížila.

„Co tady vůbec děláš? Takhle daleko od vašeho domova?“ tázal se.

„Já a moje rodina jsme se sem nedávno přestěhovali.“

„A proč tvá rodina nenavštívila své staré známé?“ dožadoval se.

„Hned jak se nastěhuje i dě… ehm, Carlisle, zajdeme Volturiovy pozdravit.“

„Carlisle tu s vámi není?“ Jeho zvědavost bila do očí.

„Brzy přijede.“

„Měl bych se ti také představit,“ přiblížil se ke mně, ale ne blíž než na deset lidských kroků.

„Jsem Caius Volturi, a proto ti dávám svolení zde lovit, pokud tedy také držíš dietu jako zbytek tvé rodiny,“ pohrdavě se pousmál.

„Děkuji.“

„Budeme se tedy těšit na vaši brzkou návštěvu, slečno Cullenová.“ Rozloučil se se mnou a já se vydala na zpáteční cestu ke svému autu. Nasedla jsem a rozjela se domů.


 

Jaký bude mít Ness z Caia pocit? A co Caius, jak se vyrovná s tím, že nepotrestal lupiče na jejich pozemku? Tak to zjistíte až v další kapitole. :-)

Doufám, že vás ještě stále tahle povídka baví. :-)

 

5. kapitola                           7. kapitola

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Náruč plná tulipánů - 6. kapitola:

 1
27.03.2012 [12:39]

mmonikSquirl45 :
Co já vím, tak moře je kousek od Volterry. No, kousek... přesněji řečeno 50km... Nessie tam jezdí autem a je tam téměř za chvilku Emoticon
Jestli mi nevěříš, mrkni na mapu... tam to uvidíš... Emoticon

3. Squirl45
25.03.2012 [18:50]

Pěkný, akorát u Voltery není moře. Je to v Toskánsku a tak trochu ve vnitrozemí Emoticon

18.03.2012 [20:17]

mmonikzatím to u mě vypadá přesně tak...
Caiuse jsem si momentálně dost zamilovala..
Jak to bude dál..ještě uvidíme Emoticon Emoticon Emoticon
Když přesto budete chtít Jaka...uvidíme, co se s tím dá dělat..
Ale předem ti prozradím, že bude ještě pár kapitol s Ness a Caiusem, tak pokud se ti to nelíbí, počkej až na konec, pokud tedy budou nakonec s Jakem.Emoticon

18.03.2012 [20:06]

dcvstwilightSim tě, ne. On a Cai? Spadla jsi z višně? Prosím tě, řekni, že se mýlím! Emoticon

Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!