Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Náruč plná tulipánů - 5. kapitola

Náruč plná tulipánů - 5. kapitolaStěhování Cullenů. Nesiin pokoj. :-) Hezké čtení. :-)

Cesta byla dlouhá. Strejda s tátou koukali na filmy a hodně se u nich bavili. Mamka s Rose řešily, co všechno ještě musí vyřídit, a probíraly, do jaké školy by chtěly začít chodit. Pustila jsem si hudbu do sluchátek a opět jsem usnula. Hudba v uších pro mě bylo vysvobození. Pouštěla jsem ji nahlas, a tím jsem všechny myšlenky vyhnala z mé mysli.

Když jsme konečně přistáli, čekal tam na nás Jasper. Po přivítání jsme se konečně rozjeli do nového domu.

„Jazzi, jaký je náš dům?“ nedočkavě jsem vyzvídala.

„No, Ness, bude se ti líbit. Po všech těch domech jsme nakonec vybrali jeden kousek od Volterry. Je to trochu na samotě, ale přesto blízko. Po drobných úpravách je to teď zámek,“ zasmál se a my všichni s ním. Představa, jak ho teta asi honila, aby to tam přestavěli, byla opravdu vtipná.

Přijížděli jsme a já nedočkavě nalepila obličej ke sklu. Brána byla otevřená, čekalo se na nás. Přijeli jsme na obrovský dvůr před hlavní dveře. Dům byl obrovský. O hodně větší než ten ve Forks. Byl ve stylu renesance. No, prostě nádherný. Byla jsem z toho úplně mimo. A nebyla jsem sama.

Když jsme vstoupili do haly, byl tam nádherný obrovský lustr. Před námi se z každé strany tyčilo schodiště, které vedlo do prvního patra. Měl pravdu, opravdu zámek.

Vpravo od vchodu byla jídelna, se vším, co k ní patří. Na ni navazovala kuchyň. Předpokládám, že ta bude prázdná, dokud nepřijede Esme. Jedině, že by se toho zhostila mamka nebo já.

Vlevo byl zaoblený vchod do překrásného obýváku. Bylo v něm snad všechno, co byste si pod ním mohli představit. Dům byl obrovský, prostorný a světlý. Všichni jsme věděli, že tady bude hodně slunce. Ale to bylo jedno, protože jsme žádné návštěvy, které by nesměly vidět, jak se všichni blýskají, nečekali.

Zadní okna obýváku vedla do zahrady. Byla nádherná a obrovská. Dokonce tam byly stáje, domek pro návštěvy, velká stodola a domek pro zahradníka. 

Na konci obýváku vpravo byly krásné starožitné dveře. Když jsem je otevřela, bylo mi to hned jasné. Dědova pracovna. Byla krásná a podobala se té ve Forks. Akorát ne tak moderní.

Všichni jsme se kochali tím, co Alice a Jasper dokázali za tak krátkou dobu vytvořit. Nikdo nadšení neskrýval. To ani nešlo.

„Věděla jsem, že se vám to bude líbit,“ pronesla vznešeně Alice. Vrátili jsme se do nádherné haly. Snesla se k nám po levém schodišti jako zámecká paní, její krok byl tak vznešený.

„Alice, to je, no, nádherný. Ani nemůžu najít ta správná slova!“ vykřikla mamka.

„Děkuji, Bello. Tohle je opravdu moje mistrovské dílo,“ zahihňala se.

„Tak, má nemilovanější neteřinko, bude se ti tu líbit?“

„Teto, to nemyslíš vážně! Je to naprostá bomba!“ neudržela jsem svoje nadšení.

„Super! Myslím, že tady na tebe rozhodně nic padat nebude. Je to tu obrovské! Tak, pojďte se podívat do komnat.“ Strkala mě po tom točitém schodišti nahoru.

Prošli jsme chodbou, která se táhla směrem do zahrady. Bylo mi jasné, že náš dům byl do tvaru T. První ložnice vpravo byla Carlislea a Esmé, první ložnice vlevo byla Rose a Emmetta. Druhá ložnice vpravo byla mamky a táty, druhá ložnice vlevo byla Alice a Jazze. Došli jsme na konec dlouhé chodby, a tam zbývaly poslední dveře, přímo proti mně.

„No, a teď ty,“ pokynula na mě teta a já otevřela ty krásné tmavě hnědé dveře.

Můj pokoj byl úžasný. Byl vymalovaný lososovou barvou, tu mám nejraději. Zdi byly pokryté snad všemi fotkami z celého mého života. Rozhlížela jsem se kolem dokola a všechny si prohlížela. Vracely se mi všechny ty nádherné vzpomínky. Byla jsem dojatá.

„To, abys nikdy nezapomněla, že je tu tvá rodina, která tě nadevšechno miluje, zlato,“ vyrušila moje zasněné prohlížení všech těch fotek Alice.

„Taky vás nade všechno miluji!“ Přistoupila jsem k ní a objala ji.

Emmett zhodnotil můj pokoj jako nudu. Popíchnul tím Alice, a ta ho začala nahánět. Jasper je následoval, aby je usmířil. Nenechala jsem se tím rozptylovat a pokračovala ve zkoumání mého nového pokoje.

Pod oknem byla nádherná velká postel. Byla povlečená do bílého krajkového povlečení. Přejela jsem přes ni svou rukou a ucítila její hebkost.

„Bílá jako nevinnost. Jako ty, zlatíčko.“

„Ne, mami,“ smutně jsem se na ni otočila.

„Bílá jako odpuštění. Odpuštění, které jsem sem přijela hledat.“ Otočila jsem se zpět, ale to už mamka stála u mě a držela mou ruku.

„Není nikdo, kdo by ti něco vyčítal, Renesmé. Pevně věřím, že čas všechno zahojí!“ usmála se na mě, aby mi dodala odvahu.

„Tak jsem to nemyslela, mami. Především musím odpustit sama sobě.“ Ve dveřích se objevil můj táta a mamka se již beze slov vrátila zpět k němu.

Mé oči směřovaly na noční stolek vedle té krásné postele. Byla na něm fotka v rámečku. Fotka mě a Jacoba.

Byla to momentka, kterou Alice zachytila asi rok před tímhle vším. Jacob mě na ní nese na rukou. Já se mu tehdy hrozně vzpírala, proto na ní napůl visím z jeho náruče směrem k zemi. Oba se na té fotce strašně smějeme. Tehdy mě neudržel a nakonec jsem skončila na zemi. Ze všech těch fotek, co jsem s Jakem měla, tahle byla moje nejoblíbenější. Byli jsme tehdy tak šťastní. Všichni.

Opět se vrátil smutek a úzkost. Vzala jsem tu fotku a obrátila ji směrem dolů. Celý pokoj a jeho nábytek dokonale ladily. Měla jsem tam i stůl, menší komodu, na ní opět několik fotek v rámečku a vázu s čerstvými tulipány. Jak já tyhle květiny zbožňovala! Byla to ta nejkrásnější kytka na světě. Ihned jsem se k nim vrhla a přivoněla si. Vedle té komody byly dveře do mé nové šatny. Z ní vchod do vlastní koupelny. Je pravda, že koupelna byla o dost menší než ta šatna, ale to mi vůbec nevadilo. Přesto byla krásná, celá mramorová se zlatým kováním.

Po důkladné prohlídce jsem začala vybalovat. Všichni jsme vybalovali.

 

„Alice, děkuji ti! Je to opravdu krásný pokoj! Jsem nadšená!“ šla jsem poděkovat mé tetičce.

„Jsem ráda, že se ti líbí!“ objala mě.

„Ty jo, ségra, to je teda hacienda!“ přerušil nás Emmett.

„Jo, to je,“ přidal se táta. Všichni jsme tetu museli ocenit.


 

V další kapitolce čeká Nessie zásadní setkání. Že by nový začátek? :-)

 

4. kapitola                 6. kapitola

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Náruč plná tulipánů - 5. kapitola:

 1
16.03.2012 [18:48]

dcvstwilightJo, že by někdo z Volterry? :) Holka, zpomal! Emoticon

2. ella
15.03.2012 [14:10]

honem dalšííííííí Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Bee1
14.03.2012 [19:19]

Bee1Ufff som zvedavá!! Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!