Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Náruč plná tulipánů - 27. kapitola

06.06.2012 (11:00) • mmonik • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2687×

„Je mi to líto, Carlie,“ pronesl děda sklesle. Nic, zase nic! To není možné!

„Ach jo,“ povzdechla jsem si. Vtom se ve dveřích objevila mamka.

„Nic?“ Chtěla vědět to, co už určitě věděla od táty.

„To není možný!“ pronesla jsem naštvaně a podívala se z okna. Připomněla jsem si ten sen. Viděla jsem ho! Ale možná nebyl můj, pomyslela jsem si.

„Renesmé, hlavně si z toho nic nedělej. Tím to jenom zhoršíš,“ pronesla rádoby klidným tónem a pohladila mě po ramenou.

To se to všem říká. Ale já to dítě tak moc chtěla! Jak na to nemám myslet a nic si z toho nedělat? Všichni jsou chytří a nikdo mi neumí zodpovědět, proč nemůžu otěhotnět. Všichni to dobře vědí, proč nemůžu. Jen nikdo nemá tu odvahu to říct nahlas. Vlastně ani já.

O dva roky později

Moje manželství bylo úžasné a moc jsme si to s Caiem užívali. Bydleli jsme u nás doma a nehodlali se stěhovat. Caius stále plnil povinnosti ve Volteře. Kolikrát jsem jela s ním a strávila pár dní v jejich sídle. Musím se přiznat, že jsem se tam necítila úplně dobře, ale měla jsem tam i pár přátel, jako byla Arova manželka, Alec a Demetri. Caius sice nerad viděl, jak si s Alecem rozumíme, no ale rychle jsem mu vysvětlila, že mě nebude omezovat. Velmi rychle to pochopil.

Loni jsme byli na návštěvě ve Forks. Děda z toho byl nadšený a mamka šíleně šťastná. Navštívila jsem své kamarádky a strávila jsem pár dní s Jacobem a bylo to fajn. Nás vztah byl fajn. Domluvili jsme se, že letos přiletí on za námi a vezme s sebou Charlieho. Mamka se nemohla dočkat, až tu budou.

To jsme ještě nevěděli, co nám letošní léto přichystá.

Seděla jsem na zahradě, když se mi udělalo nevolno. Zrudla jsem, což samo o sobě není u poloupíra normální.

„A je to tady,“ zahlásil děda s úsměvem a já se na něj otočila.

„Panebože,“ vyšlo z mamky, „budeš dědek,“ smála se a otočila se na tátu. Hned potom jsem vyběhla do koupelny a ani snad nechtějte vědět, co jsem tam dělala.

O pár hodin později bylo jasno. Jsem těhotná.

Začátky těhotenství nebyly vůbec příjemné. Až bych řekla přímo úděsné. Rozhodně to nebylo jako u mojí holčičky.

Měla jsem šílené návaly horka. Chvílemi mi přišlo, že hořím zevnitř. Příznaky ani po nějaké době nepolevily, naopak bych řekla, že se to čím dál zhoršovalo. Celá rodina z toho byla vyděšená, včetně mě.

Nikdo netušil, proč mám takové bolesti a takové stavy, jaké jsem měla. Pálily mě dlaně, hlava mi hořela. Málo jsem jedla, dalo by se říct, že jsem pouze pila krev.

Po měsíci jsem byla tak vyčerpaná, že jsem jen sotva vstávala z postele. Táta už delší dobu protestoval, že by mi měl děda to těhotenství přerušit, to jsem striktně odmítla. Caius byl celou tu dobu při mně. Neustále u mě seděl a snažil se mi tu horkost snížit. Jednou to bylo tak zlé, že mě čtyři drželi, abych tak nehořela. Myslím, že kdyby nebyli studení upíři, shořela bych.

Děda vedl teorii, že je pro mě nebezpečné, kdyby to byl kluk. A že by bylo lepší, kdyby to byla holka. Netušil totiž, co se mi stane, pokud by mě ten chlapeček kousnul. Kluci jsou jedovatí, já ne. To byla Nahuelova teorie. Té se děda velmi držel.

Jenže já jsem věděla, že to bude kluk. Věděla jsem to. A taky jsem tušila, co mě čeká. Vzpomněla jsem si opět na ten sen ze Sicílie. Nemohla jsem se pohnout a nechala toho upíra, aby ho odvedl, i když jsem nechtěla.

Teď při těch bolestech, kterými jsem trpěla, jsem pochopila, proč jsem tehdy nezasáhla. Proč jsem nezareagovala. Proč jsem ho nebránila, když mi ho odváděl.

Nebyla jsem tam. Byla jsem mrtvá.

Rodině jsem to neřekla. Věděla jsem, že by, i přes mou nevůli, to dítě zničili. Nikdy by nedovolili, abych umřela. Jenže já chtěla to dítě přivést na svět. Protože oni se o něj postarají a budou ho milovat. Kdo by nemiloval toho nejkrásnějšího andílka na světě?

Po týdnu, který pro mě byl asi ten nejhorší v mém životě, jsem začala mít křeče a ještě větší bolesti. Děda mi dával tišící prášky, ale ty působily jen chvíli. Nejhorší pro mě bylo, že mě v takovémhle stavu viděl Jake. Přijel asi před dvěma týdny. Trpěl nehorázným způsobem, no kvůli mně se držel. Byla jsem z toho nešťastná, ale tohle bylo to, co jsem chtěla. Miminko. A já byla připravená pro něj zemřít.

Táta už i slyšel jeho myšlenky. A já věděla, že se mi krátí čas. Nebude to dlouho trvat a ten prcek se bude drát na svět. Táta u mě neustále seděl a říkal mi jeho pocity. Držela jsem ho za ruku a nespouštěla z něho oči.

„Miluju tě, tati. Víš to, viď? Bezmezně a nejvíc,“ pousmála jsem se, ale pusa se mi bolestí zkroutila. Zhluboka jsem se nadechla. Poslední dva dny pro mě bylo i dýchání velmi obtížné.

„Tak jako já tebe, Nessie,“ pošeptal mi a políbil mě na čelo.

„Bude po tobě a Caiovi. Bude dokonalý. Vím to,“ usmála jsem se a snažila se udržet na něm zrak. Bylo to s každou minutou těžší.

„Jak to můžeš vědět,“ pousmál se, „to ještě uvidíme,“ pokračoval a mně se sevřelo hrdlo.

„Třeba bude číslo po tobě,“ usmál se a já zasténala bolestí. Přitiskl se ke mně a začal s ochlazováním. Opět jsem hořela.

„Já to neuvidím,“ vydala jsem ze sebe slabým hláskem.

„Co to povídáš, miláčku? Jistěže uvidíš,“ pronesl hlasem jako med. Takhle na mě mluvil, když jsem byla ještě malá.

„Je to kluk a já to vím jistě,“ řekla jsem mu pravdu, protože jsem cítila, že jsou to stejně moje poslední chvíle. Naposledy jsem se zhluboka nadechla. Začaly mi totiž příšerné bolesti. Celé tělo jsem měla jako v ohni. Spalovalo mě to zaživa.

Pohled Edward

Nadechla se a její oči se otočily v sloup. Křičela bolestí. Carlisle přiběhl k ní do pokoje a okamžitě jí dal nějaké léky.

„Bude to kluk, Carlisle!“ zakřičel jsem na něj pro jistotu, aby na to byl připravenej.

„Jak to víš?“ ptal se mě a přitom připravoval věci.

„Nessie mi řekla, že si je tím jistá. Věřím jí to,“ řekl jsem důrazně a pomáhal mu při tom.

„Dobře, nebudu dál čekat. Udělám císaře a pomůžeme mu na svět,“ vyslovil sebejistě a začal si připravovat věci. Emmett a Jasper odvedli Caia pryč. Přece jen se neumí ovládat a tady bude krve dost.

Po chvilce jsme byli připraveni a Carlisle šel na to. Nessie nám to neulehčovala. Měla šílené křeče a hořela příšerným způsobem.

Po chvilce jsem uslyšel křik a obrátil se na Carlislea. Držel v ruce toho mrňouse, který málem Nessie zabil. Vzal jsem si ho do ruky a vrátil jsem se do doby před pár lety, když jsem takhle držel naši Nessie. Byl nádherný a byl to opravdu kluk.

Bella se vřítila do místnosti a všechny nás přejela pohledem.

„Bude v pořádku,“ pronesl Carlisle a my jsme se uklidnili. Bella si potom vzala našeho chlapečka a odnesla ho pryč.

Přilehl jsem si k Nessie a začal plnit Carlisleovy příkazy. Chladit, chladit, chladit. Když s ní byl hotový, Emmett zničil všechny stopy po krvi i ostatních věcech. Carlisle napojil Nessie na kapačku a dál jí dával léky ve zvýšeném množství. Caia jsme k ní nepustili, i když se hodně pral. Bylo by to nebezpečí.

Po určité době se Nessie začala klepat zimou. Znamenalo to, že se její teplota vrací do normálu. Požádal jsem Jacoba, aby ji tedy zahřál. Přes velkou nevůli Caia to přece jen udělal.

Kochali jsme se naším maličkým a holky ho nechtěly půjčit z rukou. Hádaly se, která ho bude mít teď. Dokonce i Alice, od které bych to nečekal. Vždyť ta měla své dítě, Jaspera.

Druhý den se Nessie konečně probudila. Byli jsme u toho celá rodina. Tváře měla ještě lehce načervenalé, ale jinak vypadala už mnohem lépe. Otevřela oči a usmála se.

„To asi nejsem mrtvá, když vás tu vidím,“ pronesla lehce a usmála se.  

„Ne, zlatíčko. Všechno je v pořádku,“ ujistila ji Bella a přisedla si k ní na postel.

„Kde je?“ Hledala svoje miminko. Alice jí ho podala a Nessie si poposedla. Pochovala ho a políbila na čelíčko. Vypadala už mnohem lépe. Byla skoro zahojená.

„Je nádherný,“ pošeptala a podívala se na Caia.

„Jako ty,“ usmál se na ni.

„Je kouzelný,“ zhodnotil jsem svého vnuka. A ona se ze široka usmála.

„A můj,“ dodala a zamračila se.

„Náš,“ zapískala Alice. Nessie jen přikývla a zasmála se.

„Jak mu vlastně budeme říkat?“ vznesl celkem dobrý dotaz Emmett.

„Říkali jsme si, co třeba Caiward?“ navrhla Rosalie a usmála se.

„Prosím?“ zapískala Nessie a všichni jsme se zasmáli, jen Bella se nafoukla. Chytil jsem ji za ramena a promnul je, aby se odfoukla.

„Zatím mu říkáme Bel Ami,“ pošeptala Esmé. Nessie si malého položila před sebe na ruce a zasněně se na něj podívala.

„Bel Ami,“ zašeptala a usmála se. Pak se podívala na Caiuse a pak zase na nás.

„Miláček to je, ale já mám něco lepšího,“ pronesla šibalsky a tajemně se usmála. Netrpělivě jsme všichni stáli a koukali na ně. Nikdy nevypadala unavenější a zároveň šťastnější, než právě teď.

Otočila ho na nás a my opět viděli toho nezbedníka.

„Představuji vám Angela Cullena-Volturiho,“ usmála se a rychle ho k sobě zase otočila a políbila na čelíčko.

„To sedí,“ odsouhlasili všichni a Nessie se na nás opět usmála.

Pohled Nessie

Nemohla jsem uvěřit, že ho držím v rukách. Můj andílek, moje štěstí. Byla jsem z něho celá pryč. Co jsem se probudila, nedala jsem ho z ruky.

Po pár dnech se mi udělalo líp a mohla jsem i pomalu začít chodit. Ten den jsem byla velmi nervózní. Měli přijet Volturiovi, podívat se na svého dědice. Což pro ně bylo něco nepředstavitelného.

Když dorazili, instinktivně jsem vzala malého do náruče. Seděla jsem s ním v obýváku. Po přivítání přišli za námi a vedli ty nesmyslné kecy, které mě neskutečně nudily a Angela uspaly. Musela jsem se nad jeho tvářičkou usmát. Zívnul si a zamlaskal pusinkou. Byl naprosto dokonalý a úžasný.

Přišel ten moment, kdy ho budou chtít vidět. Aro se nade mě naklonil a odhrnul zavinovačku, aby se na něho podíval.

„Krásné to dítě,“ pronesl slizky. Obrátil se mi z něho žaludek. Podíval se na mě a já uviděla ty jeho dychtivé oči.

„Nikdy ti ho nedám,“ pronesla jsem k Arovi potichu. Podíval se na mě a nechápal mou poznámku. Ale já věděla, proč jsem to řekla. Jednou se znovu setkáme, ale tentokrát tam budu a nenechám ho odejít.

Děkuji všem, že jste se mnou byli při této povídce. Doufám, že se Vám líbila, a že jste si ji užili tak, jako já. :D

Teď je otázkou, jestli by někdo stál o pokračování? Trailer na shrnutí. :)

MMoník. :D

Autor: mmonik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Náruč plná tulipánů - 27. kapitola: