Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Může upír bydlet na intru? - 2.kapitola


Nějakjsemzamířila k tomu,že upíři začnou hrát basket,který mi tady u nás na intru chybí. Tak doufám, že se nenaštvete a budete to brát. znovu prosím o komentíky. P.S. Písničky si klidně pusťte víckrát.

MŮŽE UPÍR BYDLET NA INTRU? – 2.KAPITOLA

 

Pohled vypravěče:

Po probdělé noci. Ne to je hloupost. Tak jinak. Celou noc si povídali a kluci i zavítali k holkám na pokoj. Ráno se připravovali do školy. Ode mě je to o ničem. Pojďme, ať vám to vypráví někdo z hlavních hrdinů. Třeba Bella:

 

Povídali jsme si a povídali, až bylo šest hodin ráno a holky se začali malovat. Já která si nanesla jen oční linky a řasenku jsem byla hned hotová. Vybalila jsem svůj basketbalový míč. Holky se po mě podívali.

Píseň

„Co je? Aspoň to je zdraví a ne jako ty vaše šminky,“ bránila jsem se.

„Myslíš, že by nám to mohlo ublížit?“ zeptali se Alice s Rose najednou.

„To nemá cenu. Věnujte se svým obličejům,“ řekla jsem a už ke mně letěly dvě ruce. Sehnula jsem se a oni se srazili.

„Jenom klid dámy snad jsme se neuhodili,“ škádlila jsem je.

„Vzdej to Rose. Ona se nedá,“ upozornila jí Alice.

„Jenom počkej,“ pohrozila mi Rose a dál se věnovala malování.

Hrála jsem si s míčem v ruce. Házela jsem ho do vzduchu a chytala a nakonec jsem ho hodila na druhou stranu místnosti a upíří rychlostí ho doběhla.

„Jakže dlouho jsi upír? Já jen, že se chováš jak malý dítě,“ dloubla si do mě Rose.

„Měli bychom jít do školy. Teď nemůžeme lézt po střechách,“ řekla jsem otráveně a vyměnila míč za batoh.

Dnes ráno ještě snídani nedělali a tak jsme se vyhnuli prvnímu předstírání jedení. Ve škole jsme strávili čtyři školní hodiny. Než nám udělili skříňky a než jsme si vyzvedli rozvrhy, tak Emmett, Jasper a Edward vymysleli odpolední zápas v basketu. Alice nebo Rose na to museli myslet a Edward to říct klukům nebo to každá řekla svému manželovi. Neřešila jsem to. Těšila jsem se.

Doběhla jsem se do pokoje převléknout a pro balón. Alice s Rose půjdou prý radši na nákupy. Nebránili jsme jim. Kluci vyzvedli klíče od hřiště a čekali na mě v hale. Přišla jsem a driblovala balónem už po cestě.

„Nějaká nedočkavá,“ zasmál se Edward.

„Aby ses neurazil jako Rose nebo Alice,“ upozornila jsem ho.

„Tys je urazila?“ zeptal se Jasper.

„Fakt?“ nevěřil mi Emmett.

„No oni se malovali a já si hrála s míčem a řekla jsem pár pro ně asi urážlivých slov,“ přiznala jsem se a oni se rozesmáli.

Pomalu jsem se rozeběhla a driblovala přitom s míčem. Cítila jsem jejich pohledy v zádech. Ach jo. A já myslela, že upíří muži nečumí. Holky okolo sledovali spíš je.

„Klí…“ chtěla jsem říct klíče, ale ty už letěli vzduchem.

Chytla jsem je a odemkla hřiště. Vběhla jsem dovnitř a driblovala směrem ke koši. Do cesty se mi postavil Emmett. Nedala jsem mu míč a radši zkusila štěstí, ale už teď bylo vidět, že by tam nespadl a tak jsem použila štít. Koš!

„Bello, já…“ chtěl něco říct Edward, ale já jsem ho nenechala: „Edwarde, budeš semnou?“

„Jo klidně,“ odpověděl mi, ale stále mě sledoval nedůvěřivě.

„No tak. Edwarde. Buď ticho a využij toho. Jsi semnou v týmu,“ přemlouvala jsem ho s úsměvem, ale bylo mi jasné, že to klukům dojde.

„Ty jsi použila štít,“ začal Jasper.

„Bello, ale to se nesmí. My jsme v nevýhodě. To jsou jako družstva nadaných proti obyčejným,“ stěžoval si pro změnu Emmett.

„Slibuji, že svůj štít nepoužiji více,“ slíbila jsem a hodila varovný pohled po Edwardovi.

Hráli jsme a já viděla, jak Edward využívá svůj dar a mě k míči vůbec nepustí. Musela jsem si ho vzít od Emmetta nebo Jaspra. Všichni se tomu smáli, ale já ne. Byla jsem na Edwarda naštvaná. Dala jsem koš z poloviny, ale obdiv to vyvolalo jenom u kolem jdoucí holek. Udělala jsem, že se jdu k plotu napít, aby neměli nějaké pochyby. Měli jsme i malý trik s potem. Slanou vodu.

„Ty je znáš?“ zeptala se jedna z holek.

„Ty mluvíš na mě?“ zeptala jsem se na oplátku.

„Vidíš tu snad někoho jiného?“ zeptala se odrzle.

„Jo vidím,“ málem jsem zavrčela.

„Můj spoluhráč mi schází!“ křikl Edward.

„To s těží sólisto!“ zavolala jsem mu na oplátku.

„Já se polepším, ale už pojď!“ sliboval Edward.

Hodila jsem láhev na zem a doběhla k nim. Dala jsem pryč štít.

Jsi sólista. Chci změnit spoluhráče. Nebo pozvi ty holky. Budou rády. Nadávala jsem v myšlenkách.

„To nemyslíš vážně, že ne?“ zeptal se mě potichu Edward.

„Co ty víš. Třeba jo,“ odpověděla jsem mu stejně potichu.

Vzala jsem si balón a soustředila jsem se jen na hru. Ignorovala jsem kluky i ty pitomé holky. Blížila jsem se ke koši. Obehrála jsem Jaspra i Emmetta. Edward stál pod košem. Hodila jsem mu míč.

„Já jsem týmový hráč,“ řekla jsem a šla si vzít své věci.

„Ta ti dala,“ posmíval se Emmett.

„Emmette zmlkni. Bella je nějak podrážděná. Možná bychom jí měli hlídat,“ prohodil Jasper a já se otočila.

„Můj míč!“ zavolala jsem a oni mi ho hodili, ale dopadl vedle mě a skákal, až se zastavil na zemi.

„Chtěla jsi ho,“ řekl Edward a byl také podrážděný.

„Chtěla jsem říct, že si ho můžete ještě půjčit. Promiňte, jsem nějak naštvaná,“ při posledních slovech jsem se podívala k holkám u plotu.

„Jo dobrý. My tě chápeme,“ řekl Jasper.

„Tak u oběda?“ zeptal se Edward.

„Jo jasně,“ zasmála jsem se a oni taky.

„Tak zatím a doufej, že holky už nejsou zpátky, protože by si tě vzali hned do parády,“ zasmál se Jasper a Emmett mu hned přikyvoval. Znali své polovičky až moc dobře.

„No, uvidíme. Třeba na oběd přijdu úplně jiná,“ zasmála jsem se, zvedla míč a hodila ho po Edwardovi.

„Naučte ho přihrávat,“ dodala jsem ještě a odešla.

Píseň k nákupům

Holky už na pokoji byli a slyšeli náš venkovní rozhovor. Dívali se po mě. Hned jsem zalezla do sprchy, kterou jsme měli jako součást pokoje, ale dohromady se sousedním pokojem, takže to bylo že dva pokoje měli jednu koupelnu společnou. Umyla jsem si i vlasy, protože se kluci vydováděli a celou mě postříkali tou slanou vodou.

„Tak pojď, mi už čekáme!“ zavolala Alice a já jsem zkameněla.

„Cože?“ zeptala jsem se a vystrčila hlavu ze dveří koupelny.

„My jsme slyšely vaše rozloučení a tak jsme si řekli, že tě trochu upravíme,“ usmála se Rose.

„To ne,“ začala jsem se stahovat zpátky do koupelny a ozval se ze shora smích.

„Nebo teda jo, když vás to potěší,“ změnila jsem názor.

Alice s Rose se zaradovali a už mě posazovali na židli. Jedna si vzala na starosti obličej a druhá vlasy. Koupily mi i nějaké šaty a oblečení celkově. Divila jsem se, ale když koupili i klukům, tak jsem to přestala řešit.

Nakonec jsme vyrazili na oběd a já se v zrcadle ani nepoznala. Kluci zřejmě taky ne, protože na mě koukali jako na někoho neznámého. Alice s Rose z toho měli záchvaty smíchu.

„Co koukáte. Holky měli zábavu,“ řekla jsem a šla se postavit do fronty.

„Nějak jsi nám prokoukla víš,“ promluvil zamnou Edward.

„A co líbí nebo ne?“ zeptala jsem se a otočila se na něj.

„Víš, líbí i ne. Líbíš se mi, ale doufám, že se nezačneš chovat jako nějaká barbie,“ svěřil se mi Edwarda já nevěděla jak to brát.

„Jak to myslíte pane Edwarde Cullene?“ zeptala jsem se ho, ale už neodpověděl, protože jsem byla na řadě. Brala jsem jídlo i pro Alici a Rose.

Nečekala jsem na něj a šla rovnou ke stolu, kde jsme si sedli a začali se přehrabovat v tom, co mělo znamenat oběd pro lidi. Moc dobře to nevypadalo a tak bych to nejedla ani jako člověk. Krájela jsem maso na malé kousky a knedlíky také. U stolu byla tichá konverzace. Moc jsem se nezapojovala.

„Bello, půjdeš s námi na nákupy?“ zeptala se Alice.

„To vám to nestačilo?“ zeptala jsem se a zvedla hlavu od talíře.

„No po pravdě řečeno pro nás jo, ale tobě chceme obstarat nějaké oblečení,“ přiznala Alice.

„Tak dobře. Dneska se vám podřídím, ale moc často to nečekejte. Vezmu radši svoje auto,“ řekla jsem a hned se ptali kluci.

„Jaký máš auto?“ zeptali se všichni tři najednou.

„Audi Q6,“ řekla jsem pravdu.

„Máš dobrej vkus. To se musí nechat,“ řekl potěšeně Emmett.

„Když jako člověk vyrůstáš v rodině plný mužů a jako upír se s nikým nescházíš, tak taky bys měl jiný chování,“ odvětila jsem, vstala a odnesla ten blaf.

„Děkuji,“ řekla jsem u okénka a vyrazila na pokoj.

„Bello počkej!“ volala zamnou Alice.

„Jo? Já se jdu připravit. Musím pro klíčky od auta, peněženku a doklady,“ obrátila jsem se k ní.

„Já jdu s tebou. Taky u sebe nemám peněženku. Rose jí má pořád sebou,“ usmála se na mě a já se zastavila u nástěnky. Na mém plakátu byli už napsaný dvě jména a ve škole a v tělocvičně jich už taky je pár, takže budu mít zábavu na každou středu odpoledne.

Pokračovali jsme do pokoje a po cestě si povídali. V pokoji jsme si vzali věci, které jsme potřebovali a seběhli jsme schody. Nechápu, proč nemůžeme jezdit výtahem, když tady je.

„Já dojdu pro auto do své garáže. Je to skoro přes celý město, takže pro vás přijedu sem,“ řekla jsem holkám a vyšla před budovu.

Bylo zataženo, ale na střechy bylo vidět. Stopla jsem si tedy taxi, protože bych musela jít lidským krokem a to by se holky moc načekali. Řidič mě zavezl až ke garážím. Odemkla jsem jí a pohladila svého broučka. Už mu byli tři roky a to je dost, když s ním jezdím dost rychle. Nasedla jsem za volant a vyjela ven. Zašla jsem zpátky do garáže, zkontrolovala všechny věci a zamknula jí. Cesta mi trvala poloviční čas než taxikáři, ale nezajela jsem k budově intru, protože bych správně neměla mít řidičák. Alice to viděla a už stáli na místě za rohem.

„Tak kam pojedeme?“ zeptala jsem se jich, když nastoupili.

„no do nákupního centra, protože v malých krámkách už nemají pořádné oblečení. Vykoupili jsme je,“ zasmála se Alice.

„Omyl. Ty jsi je vykoupila,“ šťouchla do ní Rose a já už jela směr nákupní centrum na druhém konci města.

„Jezdím tudy sem tam. Co si asi myslí ty kolem jdoucí,“ prohodila jsem, když jsem viděla ty udivené obličeje.

„Edward by ti to řekl,“ zasmála se Alice s Rose.

„No jo. Jak jinak,“ pošeptala jsem si a to je rozesmálo ještě více.

„Maniaci,“ řekla jsem jim a parkovala auto u nákupního centra.

Alice nás hned zatáhla do prvního krámu. Brala jeden kousek po druhým. Vtiskla mi do ruky tři trika a ukázala na kabinku. Rose se po chvíli objevila vedle mě se svým nánosem.

„Tak se pojď ukázat,“ zasmála se Alice.

Vylezla jsem s Rose najednou a smáli jsme se, protože jsme si ty věci prohodili. Alice nebyla zaskočená. Viděla to a jen ukázala prsty, ať si to okamžitě přehodíme nazpátek. Poslušně jsme zalezli a podali si nazpátek trika. Musela jsem uznat, že Alice uhodla můj vkus. Ty trika byli suprový, ale teď jestli se na mě budou líbit i holkám.

„Výborně Bello. Líbí se ti? Opravdu ti sluší. Měla by sis je vzít,“ zaradovala se Alice a já se divila, protože mě musela už v nich vidět ve vizích.

„Beru je,“ řekla jsem a už mi v ruce přistál košík. „Díky.“

„Nemáš za co a teď ještě kalhoty. No tak pojď a nestůj tam jak tvrdý Y,“ pobízela mě a už brala do rukou první rifle.

„Alice, ty ne. Ty by Belle neslušely,“ nesouhlasila s ní Rose.

Alice se začala soustředit a přikývla.

„Špatný odhad,“ zasmála se Alice a šahala po jiných.

Nakonec jsem si v tom našla zábavu. Vybírala jsem Alici s Rose ty nejhorší kousky a všechny tři jsme se smály. Když jsme šli okolo sportovních potřeb pozastavila jsem se, ale hned se znovu rozešla.

„Bello, měla by sis koupit novej míč,“ řekla opatrně Rose.

Zastavila jsem se a opatrně se otočila. Cože? Vždyť můj mají jenom půjčený kluci. To ne! Oni dali velkou ránu. Kdo?

„Kdo?“ zavrčela jsem potichu.

„Emmett,“ špitla Roselie provinile.

„To byl můj nejstarší nejoblíbenější míč!“ posmutněla jsem.

„Mají tady úplně stejný,“ hledala naději Alice.

„Mám jich plnou garáž,“ řekla jsem a otočila se.

Mířila jsem do dalšího krámu s oblečením. Tašek v rukách jsem měla sice dost, ale Alice ani Rose neřekli ještě, že to stačí.

„Bello! My jdeme sem,“ zavolala na mě Alice a ukázala na sportovní potřeby.

Změřila jsem si je pohledem. Byli natěšené. Rozešla jsem se tedy k nim a zavítala do místního velkoobchodu se sportovními potřebami. Holky mě sledovali jak rozpoznám kvalitní věci. Alice vzala do ruky raketu na tenis. Prohlížela si jí a párkrát si s ní máchla.

„Alice, tohle není vhodná raketa pro tebe. Podívej se na ní pořádně. Při tvém úderu by síťka praskla. I mně prasknul už párkrát míč,“ pošeptala jsem jí poslední větu. „Tady. Tahle. Ta má silnější síťku a je i lepší do ruky. Věnovala jsem se nejdřív tenisu a baseballu, ale basket je pro mě lepší. Víc mě baví.“

„Díky. Asi si jí vezmu. Chci s Rose hrát tenis. Nějak jsi nás nalákala na sport, ale basket by nás zrovna nenadchl a jízdu na koni by asi nepřežil ten kůň,“ uculila se Alice.

Na téhle škole se hraje tenis, basket, fotbal a jezdí se tu na koni. To jsou školní aktivity. Jo a můj aerobik.

„A pro mě by byla jaká ideální?“ zeptala se mě Rose.

„Ta stejná,“ usmála jsem se na ní a hodila po nich i míčky.

„Sportu zdar,“ zasmáli jsme se.

Píseň

Sportovní potřeby byla poslední zastávka a my jsme vyrazili zpět na internát. Zastavila jsem na stejném rohu. Stáli tady kluci. Podívala jsem se po nich s pozvednutým obočím.

„Alice nás přivolala myšlenkami,“ zasmál se mému výrazu Edward.

„Buďte rádi, že vás neroztrhám,“ zavrčela jsem nazpátek.

„Vy jste jí to řekli?“ zeptal se Emmett.

„Chtěla jít hrát hned co přijedeme na intr, tak co jsme měli dělat?“ zeptala se Alice.

„No jo. Hra bez míče by se hrála asi těžko,“ zasmál se Jasper.

„Nebo bych si udělala míč z někoho,“ řekla jsem a schytala vraždivý pohled Rose.

„Dělám si srandu Rose,“ zasmála jsem se.

„Kluci ti odnesou věci z auta a ty si ho můžeš jet zaparkovat do garáže,“ rozhodla Alice a všichni souhlasili, tak proč bych měla být proti?

Nasedla jsem za volant a odjela smykem pryč. Město bylo ucpané, tak jsem ho objela a trošku se mi to prodloužilo. Popustila jsem štít, aby to Alice viděla. V garáži jsem si vzala rovnou míč a zamknula jí. Musela jsem jít pomalím lidským krokem. Musel být na mě pohled. Kráska s basketbalovým míčem v ruce a párkrát za cestu si s ním dribla. Z intru mě vyhlížela Alice.

„Musíš oknem. Jdeš pozdě a už tu byla vychovatelka. Pustili jsme sprchu a řekli že tam jsi. Přijde se na tebe podívat,“ šeptala Alice.

Naštěstí byl vedle intru strom. Vylezla jsem na něj a poslední čtyři metry skočila. Doskočila jsem zlehka, ale ten parapet stejně zaskřípal. Holky se zasmáli.

„Že se vůbec snažíš,“ řekla Rose a stlala si postel.

„Jde vychovatelka a jde k nám. Postel jsme ti rozestlali,“ řekla Alice, já přikývla a skočila jsem pod peřinu.

Zaznělo zaťukání a dovnitř vešla vychovatelka. Aspoň k něčemu se hodí ten Aličin dar. Podívala se po nás a pak na hodinky na ruce.

„Vy jdete spát v osm hodin?“ zeptala se.

„No, my si jdeme ještě číst, ale ty první dny na nás nějak dolehly,“ začala jsem já. Měla jsem v tom už praxi, není to poprvé co jsem na internátu.

„Aha. Ty jsi ta, co tu povede aerobik?“ zeptala se mě a zavřela za sebou dveře. Ach jo. Schytali jsme jednu z těch ukecaných.

„Ano. Aerobik mě baví,“ řekla jsem mile.

„To je dobře. Zrovna nám jedna holčina vyšla. Asi by to tady zaniklo, ale co jsem sledovala ty jména na plakátech, tak tam nikdo z holek, co tam chodili, se nenapsal. Budeš muset začít od začátku,“ drmolila rychle, kdybych nebyla upír, tak bych jí nerozuměla.

„S tím počítám,“ usmála jsem se na ní a Alice s Rose vytřeštili oči.

Dala jsem pryč štít a rozhodla se vyrazit vychovatelku. Alice ještě více vytřeštila očí a já dusila smích. Pohrozila mi ukazováčkem. Ale to už jsem vyprskla smíchy a vychovatelka se po mně podívala a zamračila se.

„Máš průser Bello. Ta vychovatelka si o tobě nemyslí zrovna hezké věci jako před chvílí,“ ozvalo se Edwardovo šeptání, které vychovatelka nemohla slyšet.

„Alice co to je?“ zeptala jsem se pohotově a upřeně se na ní podívala.

Než se vychovatelka otočila, Alice držela v ruce dlouhou košili, kterou měla jako starožitnost pro štěstí. Dusila jsem opět smích.

„No, koukám že tu máte zábavu, tak vám nebudu překážet,“ vytratila se vychovatelka a já po chvíli vybouchla smíchy.

„Ty jsi vůl holka,“ zakroutila nade mnou Alice hlavou.

„Ne. Já nejsem vůl. Já jsem nevycválaný mladý upír,“ smála jsem se a holky se ke mně přidali. Po chvíli byli slyšet i kluci.

Může upír bydlet na intru? - 3. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Může upír bydlet na intru? - 2.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!