Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Může upír bydlet na intru? - 14. kapitola

Edward By Lareth


Tak je tu po dlouhé době a velkém přemlouvání další kapitolka. Doufám že se vám bude líbit. Prozradím vám úplně přesně co se v ní odehrává... chvilka strpení :D ... SVATBA. Koho? To vy víte. :)

MŮŽE UPÍR BYDLET NA INTRU? – 14. KAPIOLA

Pohled vypravěče:

Svatba se konala hned 24.12. Ano na štědrý den. Bella s Edwardem už nechtěli otálet, ale byla to Bella, kdo řekl, že se vezmou tak brzy. Edward jen souhlasil. Alice s Roselií se vydali hned do města nakoupit potřebné věci na výzdobu a koupit skoro všem oblečení. Gardy dostali úkoly to rozhlásit a přivést jediného upírského kněze. Eduard zakázal přístup lidem, protože věděl co se stane a řeknu vám, nic takového by váš mozek nepobral. Alice to samozřejmě také viděla, ale Edward to nemohl slyšet, protože si Alice sehnala jednoho upíra, který je štít a štítí jí.

Carlisle a Esme dorazili včas a podíleli se na přípravě svatby. Belle bylo líto, že nemohla poslat pro Mary a pozvat jí a nebyla sama kdo po ní toužil. Alec byl skoro pořád na telefonu až mu to Bella zatrhla a dala mu telefon jen v určitých hodinách, protože Mary volal i o půlnoci, kdy měla už spát.

Řeknu vám, že to byla ta nejrychleji připravená svatba a svatebčané se sjeli v rekordních časech, no prostě nevídané.

Bella měla šaty po své matce, které jí předal Eduard s milým úsměvem. A Edward? Aby ladil k Belle, protože u řekli, že bude mít šaty po matce, tak si sehnal starodávný oblek a začali spíše štítit jeho, aby nikomu nemohl nic vyčíst z hlavy. Třeba podobu šatů nevěsty.

Konečně se dostávám k tomu velkému dni. Edward nesměl od rána vidět Bellu, což mu dělalo velké problémy, až se málem popral s jeho strážemi, které ho odmítli vpustit do pokoje princezny. Bella slyšela z chodby vrčení a poznala to Edwardovo a proto tam poslala vlastní stráže, ať to tam rozeženou a jejího snoubence doprovodí do jeho komnaty. Edward aspoň nasál vůni své nevěsty a dobrovolně se vzdálil do pokoje, kde na něj čekali naštvaní Jasper s Emmettem a Carlisle.

„Edwarde, to už přeháníš. Vždyť za tři hodiny si řeknete konečně ano a pak…“ začal Emmett, ale přerušilo ho vyhrožující zavrčení od Edwarda.

Edward si lehl na postel a koukal do stropu. Přemýšlel o své budoucnosti a teprve teď mu došlo, že ten sňatek znamená i určitou zodpovědnost.

Ale z mého pohledu to není pro vás určitě tak záživné jako z pohledů postav a podle mě zrovna teď budou nejlepší pohledy budoucích manželů. Tak tedy do toho.

 

Pohled Belly:

Alice s Rose pořád o něčem debatili a mě už to nebavilo. Esme si prohlížela všechny nová pravidla a práva a byla do toho tak zabrané, že jí nenadálí zvuk na chodbě vystrašil. Já ale ten zvuk poznala hned. Edward byl na chodbě a vrčel. Poslouchala jsem, ale slyšela jen stálé vrčení Edwarda.

„Stráže! Uklidněte to tam na chodbě a doprovoďte mého nastávajícího do jeho pokoje. Je nedočkavější a ostřejší než jsem si myslela,“ poslední větu jsem si zašeptala jen pro sebe, ale Esme se na mě podívala a přikývla hlavou, že semnou souhlasí. Alice a Roselie začali znovu vážně diskutovat o budoucím obřadu a Esme se znovu začetla. Svalila jsem se na svou velkou a prozatím zbytečnou postel a koukala jsem se oknem ven. Zástupy upírů čekali, až je vpustí do sálu, kde se bude konat obřad, aby si mohli sednou a být svědky svatby jejich princezny. Stále je nemůžu pochopit, proč jsem zrovna já tak oblíbená.

Stráže se vrátili s pobaveným výrazem, ale po mém vražedném pohledu se přestali i usmívat a postavili se na svá místa. Ležela jsem a vzpomínala na svou minulost a na to, co ještě Edward neví o mě a přeci si mě bere.

 

Pohled Edwarda:

Nemohl jsem už jen tak být ve svém pokoji oddělený od ní. Rozrazil jsem dveře a než stačil někdo něco pořádně zareagovat, tak jsem vyrazil snad svou největší rychlostí k jejím dveřím. Upíři mi skákali do cesty nebo se někteří radši klidili pryč. Upíři po porážce semnou se ztěžka zvedali a to u nich nebylo normální, ale když jsem dorazil k jejím dveřím, zastavilo mě dvacet upírů a mezi nimi i Emmett, Jasper a Carlisle.

„Edwarde, ne,“ kroutil hlavou Carlisle, ale moje vrčení se dralo na povrh a já se cukal a vrčel tak hlasitě, že se to odráželo po celém hradě.

Najednou ze dveří vyšla její trénovaná garda a vyprostila mě z celého chumlu a ukázala mi směrem k mému pokoji. Jejich myšlenky byli pobavené, ale chtěli splnit přání princezny. Přestal jsem vrčet a pomalu jsem šel. Přede mnou šel Carlisle, Jasper, Emmett a Alec. Alec se pak odpojil a v myšlenkách už vytáčel Mary. Zbylí tři měli vražedné myšlenky, jak by mě mohli zabít a říct Belle, že to byla nehoda. Nad tím jsem se musel pousmát. Emmett vymyslel, že by se převlékl za medvěda a roztrhal mě.

Zašli do pokoje a já se ještě otočil do chodby, odkud jsme teď přišli. Garda nesouhlasně potichu zavrčela a já jim to oplatil, ale vydal jsem se do pokoje.

„Edwarde, to už přeháníš. Vždyť za tři hodiny si řeknete konečně ano a pak…“ začal Emmett a myslel na to, že už konečně nebudu panic a na mojí a Belly svatební noc.

Zavrčel jsem a Emmett ztichl. Teprve teď jsem si uvědomil, jak se začínám měnit. Moje vrčení sílilo a má síla též. Že by to bylo tím, že si vezmu Bellu? Svalil jsem si na zbytečnou postel a přemýšlel jaké to asi bude. Vždyť se ze mě stane král a z Belly královna. Snažil jsem se ignorovat myšlenky ostatních, ale moc se mi to nedařilo. Došlo mi, že ode dneška budu mít na krku ranec zodpovědnosti a ne zrovna malé.

Tři hodiny mi ubíhali pomalu, ale jakmile jsem se začal hodinu před obřadem strojit, uteklo mi to velmi rychle a už jsem stál u oltáře, který sem přinesli a čekal na svou vyvolenou. Celý sál byl přeplněný cizími upíry a já prozkoumával jejich mysl, jestli nemají zlé úmysli, ale všichni se těšili, až uvidí svatbu vzácné princezny - jak někteří tvrdí. V sále se rozezněla hudba a mě ztuhlo tělo, když jsem konečně uviděl Bellu. Byla překrásná. Závoje měla dlouhé, že jejich konec byl v nedohlednu. Usmívala se a mířila si to rovnou ke mně, ale kdyby nasadila upíří rychlost, byl bych jí vděčný. Byla tak blízko a přitom daleko. Konečně došla až ke mně a spolu jsme vystoupali pár schodů k oltáři. Drtil jsem Belle ruku a ona se tomu smála, ale ne moc nahlas, aby jí nikdo neslyšel. Kněz byl přeměněný asi ve velmi velkém stáří, protože měl dlouhý býlí plnovous a mile se na nás usmíval a začal odříkávat svatební proslov. Už jsem ho chtěl podplatit, ať to ukončí, když se konečně zeptal Belly, jestli si mě vezme z lásky a úcty, kterou ke mně cítí.

„Ano,“ řekla rozhodně Bella a přitom se dívala na mě.

Kněz zopakoval otázku i mě a já při pohledu do Belliných očí úplně roztál. „Ano,“ řekl jsem, když jsem se probral.

„Teď si můžete dát svůj první manželský polibek,“ řekl kněz a já se mírně naklonil k Belle.

Bella udělala poslední krok jako vždy a něžně se dotkla mích rtů. Náš polibek nasál všechnu lásku, kterou k sobě cítíme a já najednou mohl slyšet Belly myšlenky. Přestali jsme se líbat a pohlédli vzhůru, kde nám žehnaly všichni předkové Belly a pomalu se rozdělovali na muže a ženy. Když nám požehnal poslední, který byl bratranec Belly, tak začali klesat dolů a na mě dosedl štít z mužů a na Bellu štít z žen. Zamávali nám a zmizeli, ale já jsem se cítil silnější a lépe jsem rozuměl myšlenkám všech v sále a i těm venku. Slyšel jsem i Belly, když jsem se na ní podíval. Její překvapený výraz zmizel a vystřídal ho výraz obdivu.

„Miluju tě a nikdy nepřestanu,“ pošeptal jsem jí, ale asi jsem to neodhadl, protože se všichni otočili na mě s výrazem úcty.

„Taky tě miluji a nikdy nepřestanu,“ odpověděla mi Bella a všichni v sále si poklekli a my jediný dva zůstali stát.

Teď jsme jako jeden a ještě k tomu král a královna. Sdělila mi v myšlenkách Bella a ušklíbla se na mě.

Konečně. Pomyslel jsem si.

Taky si myslím, kvůli mé blbosti jsme toho museli přetrpět až moc. Dívala se mi do očí Bella.

Ty slyšíš mé myšlenky? Udivil jsem se.

A proč ne. Teď jsme jako jeden.

To jsme.

Znovu jsem se podíval po ostatních, kteří stále klečeli. Vyrazili jsme s Bellou upíří rychlostí ven ze sálu a jakmile jsme byli za dveřmi, uvnitř se ozvala ohlušující radost všech přítomných a slavili nás.

To si piš. Dodala Bella a já jí vzal do náručí před jejím pokojem. Vletěli jsme dovnitř. Nikdo tu nebyl a Bella mi vyklouzla z rukou. Ohlédl jsem se po ní. Objevila se zamnou a odhodila mě na svou postel, která neunesla mou tíhu a křupla. Rozesmál jsem se, ale musel jsem přestat, protože Bella už byla zase u mě a líbala mě a já jí nehodlal dál nechat čekat.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Může upír bydlet na intru? - 14. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!