Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Může upír bydlet na intru? -10. kapitola

28.12.2009 (08:00) • Pavla777 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2277×

MŮŽE UPÍR BYDLET NA INTRU? – 10. KAPITOLA

Pohled Belly:

Přijela jsem do Volterry a každý se mi klaněl a nechal mě projít. Měla jsem na sobě plášť a pod ním šaty. Nesnášela jsem tyhle trable, které jsem vždy já vyřešila.

„Aro je roztrhán!“ zakřičel jeden upír na balkóně našeho hradu. Nevycházel ale žádný kouř.

„Co si to dovolujete!“ zařvala jsem a z krku mi pronikalo hlasité vrčení pod kterým se každý přikrčil.

„Ale ne spálen,“ dodal ten upír.

„Co se tu děje? Co se tu stalo?“ vyskočila jsem z místa na ten balkón,zeptala jsem se a chytla pod krkem toho upíra.

Všichni upíři dole hlasitě polkli a ustoupili o krok dozadu. Ten pod mou rukou něco zazpíval, ale nebylo mu rozumět ani slovo. Každý upír měl přede mnou úctu, protože jsem nebyla ještě nikým poražena a mé více lidské chování brali jako ukázku lepšího života. Některým se hnusilo lovit lidi, ale neovládali se. Pustila jsem toho upíra a chytla ho jen za plášť, který měl na sobě.

„Tak mluv,“ vyzvala jsem ho.

„Konečně vám někdo musí říct pravou pravdu a ne jen tu poloviční,“ začal a já poznala, že mluví pravdu. Byla jsem z toho zmatená. „Jste princezna, ale ne kvůli tomu, že vás Aro adoptoval. Kvůli vaší rodině a ten štít, který vás chrání je znak vaší rodiny. Tím, že vás jeden upír proměnil bylo znamení, že jste vyvolená a váš zbytek rodiny směl umřít.“

Pustila jsem ho a rozhlédla se kolem na všechny upíři pod námi. Klekli si a poklonili se.

„Jste naše princezna. Princezna severní polokoule a Aro je král jižní polokole, ale snažil se to upiplat a vzal vás pod svá ochranná křídla,“ řekl ten upír vedle mě a držel si krk.

„Má pravdu,“ ozval se za mnou tichý slabý hlas Ara.

„Proč? Jak? Co?“ zašeptala jsem si pro sebe. Nejraději bych si klekla a začala vzlykat, ale nemohla jsem. Musela jsem být silná.

„Proč?“ zeptala jsem se Ara.

Chtěl se mě dotknout, ale můj štít ho odrazil. Udivila jsem se protože ho vždycky nechal projít, ale teď se v něm objevili tváře mé rodiny a přibyla k nim cizí tvář, kterou jsem neznala.

„Kdo to je?“ zeptala jsem se a dotkla se svého štítu.

„Váš bratranec, kterého nechal Aro roztrhat a to nás vyprovokovalo,“ odpověděl mi ten upír na balkóně.

„Princezna Elizabeth Isabella Kontesa Librická!“ začali křičet ti upíři pod námi a ten na balkóně se k nim přidal.

Byla jsem zmatená a pohlédla jsem na Ara, který byl vždy mou oporou. Ukázal na trůn a poklonil se mi. Pozvedla jsem hlavu a vykročila k trůnům. Jane u jednoho stála a měla hlavu skloněnou.

Do sálu se začali hromadit upíři z venku a sledovali mé počínání. Došla jsem k trůnu, který tu nikdy nebyl a stál na místě po Arově trůnu. Arův trůn byl rozdrolen na prach pod novým trůnem. Otočila jsem se na Ara a ten rukou naznačil k trůnu. Znovu jsem se rozešla a usadila se na trůn. Sálem propukl potlesk. Jane zvedla hlavu a podívala se po mně.

„Ráda tě vidím,“ řekla jsem jí šeptem.

„Já vás také,“ odpověděla a já si všimla, že nemá ruku, ale ta jí po chvíli dorostla.

„Děkuji,“ řekla mi a já se udivila.

„Když se na něco soustředíte a pak si to přejete, tak se to stane,“ objevil se u mě ten upír z balkónu a zase zmizel.

„Soud! Soud! Soud!“ pokřikovali upíři a já je zvednutím ruky umlčela. Vzpomněla jsem si na to, jak jsem si přivolala Edwarda.

„Ticho,“ řekla jsem a sál ztichl. „Co se ode mě očekává?“ zeptala jsem se toho upíra z balkónu.

„Odsoudíte jeho a vyberete si rádce. Vyberete si komnatu. Ehm. Vymyslíte si nějaké pravidla a řády. Budete dělat to co je potřeba a pak vám dáme odpočinek,“ řekl mi.

„Jak se jmenuješ?“ zeptala jsem se ho.

„Rytíř Eduard z Libricka. Dal jsem slib, že na vás dám pozor,“ odpověděl mi.

„Komu?“ zeptala jsem se ho.

„Vašemu bratranci. Vy jste žila na té malé usedlině, ale on na vašem rodinném zámku,“ odpověděl mi.

„Dobře. Ara odsoudíme jindy. Rádce si vyberu zítra. Komnatu tu svou mám a ta se mi líbí. Pravidla a řády… chci nejdřív vidět ty staré naší rodiny a teď mě prosím nechte vydechnout a všechno vstřebat. Eduard a Jane, chcete být mými osobními strážci?“ otočila jsem se na Jane a ta pozvedla hlavu. V tu ránu přede mnou oba klečeli.

„Bude nám s radostí,“ odpověděli najednou.

„Dobrá. Promiňte,“ řekla jsem a vstala. Jane s Eduardem se mi uhnuli a nechali mě projít. Jakmile jsem procházela okolo nich, zařadili se za mně.

Do komnaty jsem si sebou vzala jen Jane a Eduarda nechala za dveřmi. Jane nevěděla, jak se ke mně má chovat, ale trochu jsem jí napomohla uvolnit atmosféru.

„To se mi to všechno zdá? Jane, ahoj. Ráda tě vidím,“ objala jsem jí a ona se v tu ránu uvolnila a pevně mě stiskla.

„Nevěděla jsem o tom Bello. Kdyby Eduard neměl ten dar, tak by mě roztrhali úplně,“ bránila se Jane.

„Jaký má dar?“ zeptala jsem se.

„Pozná, když člověk něco neví,“ odpověděla mi Jane.

Zbytek dne mě nikdo na mé přání nerušil a já v noci sledovala hvězdy. Připomnělo mi to chvíle s Edwardem, když jsme byli v noci spolu venku. Leželi jsme v trávě a pozorovali jsme hvězdy. Pak jsme se hádali, které je jaké souhvězdí a tak. Stýskalo se mi po nich a doufám že je nenapadne sem přijet. Nejdřív musím vyřešit co s Arem. Zaznělo zaťukání. Otočila jsem se na dveře a řekla: „Vstupte.“ Vešel Eduard.

„Aro chce s vámi, princezno, mluvit,“ řekl.

„Tak ho sem pusťte,“ svolila jsem a zase se podívala z okna.

„Omlouvám se ti Bello, nechal jsem tě zamilovat a neřekl jsem ti tvou pravou identitu,“ ozval se zamnou ustaraný hlas Ara.

„Měl jsi mi říct, kdo jsem,“ souhlasila jsem s ním.

„Kde je Alec?“ zeptal se hlasem plným obav.

„Zůstal tam,“ řekla jsem. „Hrála jsem zápas a jim nic neřekla, prostě jsem utekla a je nechala udiveně koukat. Alice to neviděla, protože jsi poslal pro princeznu Elizabeth, že?“

„Ano. Alec říkal, že mě Alice sleduje. Nechtěl jsem je ohrozit. Bolí to když tě roztrhají a pak nechají znovu srůst. Bylo mi jasné, že tebe neroztrhají, ale Aleca nebo dokonce Edwarda by mohli. Stačí chvilka tvé nepozornosti a stane se. Měla bys vědět, že oni nebudou čekat a přitom nic nevědět. Musíš jim zavolat,“ podával mi mobilní telefon.

„Ne,“ řekla jsem přísně až Aro uskočil. „Nechci, aby to věděli. Edward by mě nechal být.“

„Miluje tě Bello,“ nesouhlasil semnou Aro.

„Tebe pošlu zpátky na tvé území na jih a propustím všechny tvé upíry z gardy. Někteří tu jsou totiž násilím a kdybys jim vyhrožoval, tak je vezmu k sobě. Pak na ně nedosáhneš. Tvé bratry pošlu s tebou a daruji vám doprovod. Přemýšlela jsem nad tím dost dlouho,“ rozhodla jsem se. „Eduarde! Odveď ho,“ přikázala jsem a otevřeli se dveře.

Přišel Eduard a dalšími dvěma upíry a odvedli Ara. Přišla Jane.

„Máš vše co potřebuješ?“ zeptala se.

„Sehnala bys mi prosím ty staré pravidla naší rodiny?“ zeptala jsem se jí a ona přikývla a zmizela.

Otočila jsem se na hvězdy. Jakoby se hvězdy posunuli a vytvořili obraz Edwarda. Dívala jsem se na oblohu a užívala si ten krásný pohled. Z pod okna se ozvali hlasy.

„Najít a přivést,“ rozkázal Eduard.

„A koho?“ zeptala jsem se a vyskočila z okna za nimi. Hned se všichni, co tam byli poklonili.

„Jeho. Když jste smutná, tak se někde objeví obraz, co by vás utěšilo,“ vysvětlil mi Eduard.

„Ne. Nechci ho vystavit nebezpečí a slíbila jsem mu, že se pro něj vrátím SAMA. Pokud budete něco chtít udělat, tak se semnou nejdříve poraďte,“ řekla jsem rázně a položila ruku na Eduarda. „Prosím.“

„Ano má paní,“ souhlasil Eduard.

Přestala jsem myslet na Edwarda a hvězdy se pohnuli a byli na svém místě. Eduard se na mě usmál a já jsem vyskočila zpátky do svého pokoje.

„Zná někdo toho upíra?“ zeptal se šeptem Eduard.

„Edward Cullen pane,“ odpověděl mu pár upírů jednohlasně.

„Bello? Jak může upír bydlet na intru?“ zeptala se za mými zády Jane.

„Jednoduchý to není. Proč?“ otočila jsem se na ní.

„Jen jak to tam Alec zvládá. Tady máš tu listinu. Zdá se mi dobrá. Je to spravedlivé,“ Jane mi podala listinu a já si jí vzala.

Další den jsem jí vyhlásila jako právoplatnou a vyslala pár upírů roznášet tyto zvěsti. Ara jsem vyhostila ze Severní polokoule, která patřila mně a nabídla jsem svobodu celé gardě. Pár jich zůstalo u mě, pár jich šlo s Arem a pár utíkalo roznášet ty zvěsti do světa a užívat si svobodu. Rádce jsem prozatím odmítla.

Vzala jsem si šedivý plášť s kapucí a šla po chodbě. Nikdo mě nepoznal. Kapuce na hlavě mi lezla až do očí, jak byla velká, a tak jsem si vyslechla i pár zajímavých rozhovorů.

„Víš, že Eduard a Jane se dali dohromady?“ ptal se jeden z upírů na chodbě.

„Jo, už jsem o tom slyšel, ale princezna o tom ještě neví. Co myslíš, nechá je spolu?“ odpověděl mu druhý a to už k nim přiběhl třetí.

„Není krutá jako Aro,“ přihodil hned do debaty.

„Ne? Tak se podívej na tohle. To mi udělala, když jsme byli ještě pod krutovládou Ara. Potrestala mě za to, že jsem vysál celé jedno město za den, prý jako by mi nestačila jedna oběť,“ řekl ten druhý.

„Jo, ale ona lidi brání. S láskou je to jiné. Strašně jí chybí ten její,“ řekl ten první.

„Tak proč ho sem nevezme?“ ptal se ten třetí.

„Protože je to Edward Cullen. Jane mi to říkala a Eduard to pořád řeší, ale ona svou silou vždy zabrání, aby sem přijel. Prý si ani neuvědomuje, že mu blokuje cestu do Volterry,“ odpověděl ten první.

„Edward? Tak ten si umí vybrat. Já ho znám jako mládence. Nechodil s žádnou upírkou od své proměny. Prý mu žádná není dost dobrá. Každá v něm viděla jen jeho dar, ale nebyla to pravda, protože on je strašně krásnej i na upíra,“ promluvil ten druhý.

„Hm… tak co myslíte, proč se do něj zamilovala naše princezna? Já jí neznám, ale ty jo ne? Sebastiane?“ ukázal ten třetí na toho prvního.

„Ještě jako člověk jsem jí viděl hrát si se svými bratry. Běhala s nimi po lese upíří rychlostí. Strašně moc se jim to líbilo, ale kvůli tomu, že jsem to viděl mě pak Aro proměnil. Nechtěl jsem totiž umřít. Pak jsem jí potkal na jedné internátní škole. Hrála tam basket,“ usmál se nad tou vzpomínkou a já si vzpomněla na toho cizího upíra, co se motal pořád kolem mě.

„Protože se u mě neprojevil žádný dar, tak mě Aro propustil a já jí sledoval. Narazil jsem ale na Eduarda, který jí hlídal a vždy si zjistil, kam zrovna odjela. Řekl mi o ní úplně vše a tak jsem se k němu přidal. Princezna se někdy chová jako kluk, ale je laskavá, chápavá, milá, ale dokáže být i přísná a rozkazovat má už v krvi. Není závistivá nebo něco takového jako byl Aro. Nezajímají jí jestli má někdo dar, ale dává si na to pozor a pak byla nějak nesvá, když měla ve své blízkosti někoho s darem,“ vyprávěl o mně v krásných barvách a mě to dostalo.

„Vždyť měla rodinný štít,“ nadhodil ten třetí.

„Je prostě opatrná. Ty bys nebyl, kdybys byl deset let tady na hradě pod Arovou vládou?“ zavrčel Sebastian na toho třetího a ten druhý si vstoupil mezi ně.

„Když jí tak moc dobře znáš, co myslíš, že udělá s Jane a Eduardem?“ zeptal se Sebastiana.

„Buď je nechá být a dovolí jim svatbu nebo… Já nevím co udělá. Neznám jí tak dobře, ale vždy uměla dobře odrazit Aleca. Co vlastně s ním bude?“ zeptal se najednou Sebastian.

„Zeptáme se Jane, ona je jeho lidská sestra,“ rozhodl ten třetí a já okolo nich prošla.

Potkala jsem Demetriho. Šel sám chodbou a všichni se mu vyhýbali. Když jsem šla za ním, najednou se otočil a já do něj málem vrazila.

„Co mě sleduješ?!“ vyjel po mně a já na něj zavrčela. Sundala jsem kapucu a Demetri okamžitě poklekl.

„Omlouvám se princezno,“ začal se omlouvat a za zády jsem cítila, jak přiběhli ti tři. Okamžitě se poklonili.

„Demetri, okamžitě do mé pracovny,“ řekla jsem a obešla ho. Mířila jsem to do své pracovny a Demetri se sklopenou hlavou mě následoval.

„Demetri, proč se s tebou nikdo nebaví?“ zeptala jsem se ho, jakmile za sebou zavřel dveře.

Autor: Pavla777 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Může upír bydlet na intru? -10. kapitola: