Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj nový život ve Volteře 7. kapitola

3.volterravamp- Louka


Můj nový život ve Volteře 7. kapitolaMoc se vám všem omlouvám, že to trvalo tak dlouho. Bohužel mě opustila můza. Ale nezoufejte už je zase tu. Za tuhle kapitolku poděkujte texy, protože ona mě k ní dokopala. A taky zrovna jí, bych ji chtěla věnovat. Snad se vám to bude líbit... Jogurtinka!

 

* O týden později *

Celý týden jsem si krásně užila! Od Dema jsem se za celou tu dobu ani neodtrhla a vůbec mi to nevadilo! Novorození taky nedělali skoro žádné problémy. Všechno bylo skvělé. Až do chvíle kdy mi Aro zavolal a řekl mi tu strašnou novinu.

„Ahoj Isabello, jak jsem slyšel tak jste úkol splnili. Nic vás tam už nedrží. Mám pro vás skvělou zprávu. Za tři dny se pořádá ples. Caius má zase narozeniny. Byl bych rád, kdybyste všichni co nejdříve přijeli.“

Jasně, že jsme přijeli. Byl to vlastně rozkaz. Pánům se přece nesmí odporovat. Bych jim nejraději ukroutila hlavy. Tak jsme si to tady užívali. Sakra.

Jak nejrychleji jsme mohli, tak jsme se sbalili a vyjeli směr letiště. Nikdo za celou tu dobu neprotestoval. To jenom já pořád nadávala.

Let příjemný nebyl. Byla jsem totiž celou dobu jako na trní. Sice se mě Dem snažil krotit, ale jinak to nešlo. To se ten pitomý ples nemůže obejít bez nás? Očividně ne.

Ve Volteře jsme byli hned den na to. Pořádně naštvaná jsem rozrazila dveře do Arovi pracovny a spustila, „To se ten připitomělý ples nemůže obejít bez nás? Tak nádherný to tam bylo a vy jste to zkazil! Proč?“

„Isabello, taky Tě rád vidím. Jaký byl let? Co si to ke mně dovoluješ? Ten, připitomělý ples je na tvou počest. Chtěl jsem se Tě zeptat, jestli se nechceš stát mou právoplatnou dcerou. Jak vidím tak o to nestojíš a už vůbec ne o ten ples. Jak chceš,“ řekl klidně, ale v očích jsem mu viděla strašné zklamání. To jsem nechtěla. Proč mi to sakra neřekl do telefonu? Tím se mění situace. Počkat… co to řekl? Chce mě prohlásit za svou dceru? Mě? Vždyť jsem tu jen chvíli.

„É… to… Aro,“ nemohla jsem se vykoktat. Tím mě úplně zaskočil!

„Ježíiši, Aro! To jsem vůbec nečekala. Promiň,“ vyhrkla jsem omluvu a bez rozmýšlení jsem se mu rozběhla do náruče a objala ho. Stál jako socha. To se asi nemá objímat vládce, co? Další trapas. Okamžitě jsem se od něj odlepila a stoupla si zase hezky ke dveřím, kde jsem předtím stála.

„Sorry. Teda promiňte. Já nechtěla. Omlouvám se,“ sypala jsem ze sebe omluvy. Bylo mi strašně trapně.

„V pohodě, jen si mě překvapila. Co teď na to říkáš? Když už všechno víš? Souhlasíš? Chceš se stát mou dcerou?“ zeptal se mě a přitom se mi díval hluboko do očí.

„Ano. Tisíckrát ano. Děkuji moc. Nevím co na to mám říct,“ zašeptala jsem.

„Na to nemusíš nic říkat. Jsem rád, že budeš má dcera. Teď jestli Ti do toho můžu povídat, běž za holkami a vytáhni je na nákupy. Potřebujete přece šaty na ples.“

S ještě jedním, co to kecám, ještě snad s milionem díků jsem se odebrala konečně do svého pokoje. Tam jsem si vybalila a dala si sprchu. Celou dobu jsem zvažovala, jestli sebou mám vzít Jane, nebo Heidy. Rozhodla jsem se pro obě dvě. Pochybuji, že některá z nich má nějaké šaty v záloze. Oblékla jsem si na sebe černé krátké šaty na zavázání do zadu, k tomu nádhernou kabelku od Prady a černé boty na podpatku. Nalíčila jsem se, vzala luxusní, koženou kabelku a letěla jsem vytáhnout holky. Jako první jsem se stavila za Jane. Zaklepala jsem na dveře a vyčkávala, až konečně řekne dále.

„Dále,“ ozvalo se asi po dvou minutách. Opatrně jsem otevřela dveře a vklouzla dovnitř. Jane stála přede mnou jenom v ručníku. Proto jí to tak dlouho trvalo, asi jsem ji vyrušila při koupání.

„Co teď máš v plánu?“ zeptala jsem se jí narovinu

„No… asi nic… proč? Chceš něco podniknout? Třeba dát Arovi na židli prdící polštářek. To by bylo bájo,“ začala se hned rozplývat. Někdy se vážně chová jako úplný dítě.

„Někdy příště. Teď půjdeme pěkně na nákupy. Ples je za chvíli a my ještě nemáme žádné šaty. Nebo ty snad jo?“

„Super. Zrovna jsem nad tím přemýšlela. Jen se musím převléct. Počkáš?“

„Počkám na Tebe u Gianny. Ještě asi skočím pro Heidy. Nevíš náhodou kde je?“

„Vážně nevím. Ale pravděpodobně zase je v tělocvičně a okukuje Felixe jak cvičí.“

„OK. Za chvíli. A obleč se rychle!“ zakřičela jsem na ni a vyrazila upíří rychlostí do tělocvičny. Hned jsem spatřila Heidy, jak sedí v minisukni na zábradlí a tupě se usmívá na ostatní upíry.

„Heidy! Tady jsi. Zase nabaluješ?“ rozkřičela jsem se na ni už od dveří.

Ta na mě jen zlostně zavrčela, seskočila ze zábradlí a rozběhla se ke mně. „Copak potřebuješ?“

„Co teď máš v plánu? Nic? No to je super. Tak jdeme na nákupy. Jde s námi i Jane. Potřebujeme šaty na ten ples,“ vysypala jsem na ni. Ona jenom na mě hleděla a šlo vidět, že její mozek to nestíhá.

„No nečum na mě jako na vola. Nákupy,“ zařvala jsem na ni. Na to jediné slovo, jako když luskne, se probrala a v očích jí vesele zajiskřilo.

„No jasně, že jo. Teď hned? Já si musím skočit pro kabelku a ještě se namalovat,“ vyhrkla najednou.

„Dobře. Počkám Tě s Jane u Gianny. Ale pohni si. Nebudeme dlouho čekat.“ Jakmile jsem to dořekla, na nic nečekala a letěla se namalovat. Slovo nákupy ji vždycky popohánělo.

Já jsem taky už na nic nečekala a vydala jsem se čekat na holky do recepce. Jako vždy mě přivítala usměvavá Gianna. Chvíli jsme si povídaly. Co chvíli, hodinu. Po hodině se totiž holky uráčily přijít. Konečně jsme mohly vyrazit. Neptala jsem se jich jakým autem a rovnou jsem nasedla do černého Kabrioletu. Po cestě jsem holkám pěkně vyhubovala. Obě jen kajícně přikyvovaly. Až jsem se na ně vynadávala dost tak jsem jim řekla, jaký se mi stal trapas s Arem. Všichni jsme se tomu společně zasmály.

Zaparkovala jsem před obchodem a náš nakupovací maraton mohl začít. Obchody jsme braly útokem. Jane hned v prvním obchodě kápla na ty správné šaty. Byly růžové jako cukrová vata, zdobené malými, stříbrnými perličkami, takže to vypadla, že jsou celé od rosy. Jane skvěle pasovaly, nádherně obepínaly její malou postavu.

„Jane. Určitě si je kup. Strašně moc Ti sluší,“ řekly jsme s Heidy sborově. Samozřejmě, že si je koupila. Hezčí by na sebe nenašla.

Teď byla na řadě Heidy. Byla jako vždy náročnější. Musely jsme projít snad deset obchodů, než jsme pro ni mohly najít ty správné. Byly nahoře tmavě zelené a ke spodu se to stupňovalo do černé, bez rukávu a s krátkou vlečkou. Strašně moc jí slušely. Nikdy jsem neviděla něco co by jí neslušelo!

Tak a je řada na mě pomyslela jsem si. Nebyla jsem náročná jak Heidy. Už v pátém obchodě jsem je zahlídla. Stály uprostřed výlohy a čekaly jenom na mě. Rychle jsem se k nim rozběhla. Ty musím mít! Byly tmavě modré, jako večerní obloha, a posety nekonečnem malých perliček, které vypadaly jako hvězdy. Ihned jsem šla k prodavačce a koupila jsem si je.

Zbývala nám vybrat jenom bižuterie a boty. Zase jsme to braly popořadě. První Jane, pak Heidy a nakonec já. Vzájemně jsme si radily a dohadovaly se co je lepší.

Celé spokojené, o pár korun chudší a s naditými taškami jsme se vydaly zpátky domů. Strávily jsme tam skoro celý den. Ono se to nezdá, ale při nakupování ubývá čas rychleji. Už se nedivím, co Alici na tom tolik bavilo. V poslední době se to stalo taky mým koníčkem.

Jakmile jsme dorazily, každá jsme se rozutekly jinam. Heidy zase očumovat kluky, Jane za Arem a já do pokoje. Už za 24 hodin bude ten ples a já ještě nemám vymyšlený účes, nehty prostě nic. To musím hned napravit. Skočila jsem k Heidy do pokoje pro pár katalogů, protože mě žádný účes nenapadal. Sedla jsem si na postel a všechny rozložila okolo sebe. Byla jich vážně spousta a mě nezbývá moc čas.

 


 

Tak co? Jak se vám to líbilo? Prosím o komentíky.

Vaše Jogurtinka!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Můj nový život ve Volteře 7. kapitola:

 1
24.01.2017 [19:50]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!