Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moje malá Ruthie - 22. kapitola

Moje malá Ruthie - 22. kapitolaOdhodlání a pokusy o (ne)možné...

22. kapitola

Výsledky testů se objevily až moc brzo. Byly pozitivní! Další rána. Kolikrát jsem si opakovala, že to tak bude a musím se na to připravit a kolikrát jsem si naopak říkala, že to přeci není možné a Parker otcem Ruthie není, že to všechno je jeden velký omyl, který se vysvětlí, Parker zmizí z našich životů a bude klid.

Ale teď… šance na to, že mi Ruthii vezme, se rapidně zvýšila a přes veškerá přesvědčování doktora Whitea, Cullenových a Rachel mi zbyla jen malá kapička optimismu, která byla proti moři beznaděje naprosto nepodstatná.

Byla jsem neustále s Ruthii. Odmítala jsem se od ní hnout, odmítala jsem cokoliv, co by mě od ní mohlo odloučit.

Brečela jsem, smutnila jsem. Nic se mnou nebylo. Edward kolem mě chodil po špičkách, zato Rachel si nebrala servítky.

Když jsem zase jednou seděla v kuchyni se slzami v očích, přinesla další dávku zlatavé tekutiny a rázně ji přede mě postavila.

„Už toho mám dost,“ řekla.
„Cože?“ Zaměřila jsem na ni skelný pohled.
„Vzmuž se, Bello. Přestaň řvát a začni bojovat.“
„Ale když…“
„Co? Ruthie je tvoje, tak se tak koukej chovat. Vzdáváš to už předem.“ Při svých slovech mi mávala ukazovákem před očima. „Neseď tu a něco dělej,“ radila mi. Pak do sebe hodila panáka a zase odešla.

Koukala jsem za ní a nevěděla, co si o tom myslet. Neměla jsem však čas o tom přemýšlet, protože se malá právě probudila z odpoledního spánku.

Vyvrcholením celé situace byla návštěva Parkera. Přišel, když jsem byla sama s malou, jakoby to snad věděl a čekal jen na to. Edward byl v ordinaci a Rachel se pozvala k Esmé na návštěvu. Ty dvě si velmi rozuměly.

„Co tu děláte?“ zeptala jsem se. Hlas se mi trochu třásl. Parker se pousmál. Ten chlap mi byl pěkně protivný. Jen pohled na něj mě… vytáčel. Ano. Bublalo to ve mně, vřelo to. Probodla jsem ho nepřátelským pohledem. Rachel měla pravdu. Ruthie je moje dcera a já o ni musím bojovat. On nemá právo!
„Jdu si pro svou dceru, rád bych s ní strávil odpoledne,“ oznámil mi. Zírala jsem na něj neschopná slova. Co si to dovoluje!
„Nikam s ní nepůjdete.“
„Ale půjdu.“
„Na základě čeho?“ vyjela jsem na něj. „Pokud nemáte nějaký příkaz, tak můžete zase jít. A pamatujte si, že já se své dcery nevzdám.“
„Slečno, soud ví, že pro dítě je nejlepší život s otcem. Nemáte šanci. Ale když to nepůjde po dobrém, půjde to po zlém. Uvidíme se u soudu, slečno Swanová. Brzy si pro malou přijdu.“

V rozčilení jsem pak bouchla rukou do stěny a skučela bolestí. Debil jeden!

ɀɀɀ

„Slečno Swanová,“ začal doktor White zvolna. „Pan Parker trochu přitvrdil. Jde si za svým se silnými zbraněmi. Je velmi přesvědčivý. A soudkyně se přiklání k jeho straně.“
„Ale jak to? Říkal jste, že všechno hraje pro mě, že nebudou problémy.“ Rozhodila jsem rukama.
„Je mi líto, slečno. Pan Parker je ženatý, to by pro Ruth znamenalo rodinné zázemí, které u vás, jako svobodné matky, mít nemůže. Pan Parker ji už přihlásil do nejlepší školy v Anglii, čeká ji s ním dobrá budoucnost a na to soud vždycky slyší,“ vysvětloval.
„V Anglii?“ Proč by měla chodit do školy tak daleko?
„Pan Parker tam žije i se svou ženou,“ odpověděl. V Anglii? Nemůže mi ji odvézt tak daleko.
„Proč nemá děti s ní? Copak jí nevadí, že tohle dělá?“
„Ale co můžu dělat? Mám vůbec nějakou šanci? Může uspět mateřská láska před tím vším?“ ptala jsem se úpěnlivě.

Než mi doktor stihl odpovědět, objevil se v kuchyni Edward. Ani jsem ho neslyšela přijít.

„Tak já už půjdu. Zase se ozvu, hned jak budu vědět něco nového. A nebojte se, slečno Swanová, my to nevzdáme.“ Potřásli jsme si rukou a on odešel.

Nechala jsem se Edwardem obejmout a na chvíli jsem zavřela oči. Zprávy od doktora Whitea nebyly tak dobré, jak jsem čekala. Co mám dělat?

„Bello? Rád bych s tebou něco probral?“ přerušil mé úvahy Edward. Vypadal vážně. Lekla jsem se, že se něco děje, další rána?
„An-no?“ zakoktala jsem se.
„Uklidni se, slyším, jak rychle ti buší srdce, není to nic hrozného.“ Líbnul mě na čelo a pohladil po tváři.
„Tak o čem chceš mluvit?“

Odvedl mě do obýváku a usadil na gauč. Sedl si naproti mně na konferenční stolek. Vzal mě za ruku a zadíval se mi do očí.

„Myslel jsem, že je na to trochu brzo,“ začal.
„Na co?“ Usmál se a v očích mu zajiskřilo.
„Nepřerušuj mě chvíli.“
„Dobře.“ Přikývla jsem a Edward pokračoval.
„Chtěl jsem počkat, až spolu budeme trochu dýl, ale… vím, že není nejvhodnější chvíle, romantika žádná…“
„O čem to mluvíš?“ skočila jsem mu do řeči.
„Bello.“ Káravě se na mě podíval.
„Promiň, mlčím.“ Pousmála jsem se a netrpělivě čekala, co bude dál. Neměla jsem ponětí, co chce říct.

Edward si klekl na jedno koleno a z kapsy džínů vytáhl krabičku. Vykulila jsem oči.

„Isabello Swanová, miluju tě, chci si tě vzít už dlouho, ale myslel jsem, že bys raději ještě počkala. Teď je to věc, která ti může pomoct získat Ruthii, a proto tě žádám, aby sis mě vzala.“

Mlčela jsem a zírala. Kulila jsem oči na Edwarda a krásný blyštivý prstýnek. Tohle bylo…

„Edwarde, nemusíš to dělat jen kvůli mně. Nějak to zvládneme.“
„Bello, copak jsi mě neposlouchala? Miluju tě a chci si tě vzít. To s Ruthii mou žádost jen trochu uspíšilo.“
„Ale…“
„Odpovíš mi?“ Vypadalo to, jako by se bál odpovědi. Přece musel vědět, že…
„Ano,“ vyhrkla jsem a skočila mu kolem krku. „Miluju tě.“

Políbili jsme se, Edward mi navlékl prsten a já sledovala, jak v odrazu lampy hází odlesky.

„Je nádherný,“ rozplývala jsem se.
„Ne tak jako ty.“ Pohladil mě po tváři a přiblížil své rty k mým. „Budeš šťastná, to ti slibuju.“
„Já už jsem,“ řekla jsem. „Ještě získám Ruthii a bude to dokonalé.“

ɀɀɀ

„Ty se budeš vdávat?“ Rachel vyslovovala každé slovo se zvláštním důrazem a přitom zkoumala můj prsten. „No teda, Swanová, ty dokážeš překvapit. A kde je budoucí manžel?“
„U sebe. Balí si věci, stěhuje se sem.“
„Stěhuje? Já myslela, že už tu bydlí,“ zakřenila se.
„Bude,“ mrkla jsem na ni.
„Holka, ty máš štěstí.“
„To doufám,“ povzdychla jsem si.
„Věř mi, máš. Vyjde ti to. Já to vím.“ Jak by to mohla vědět ona, když to neví ani Alice, která vidí budoucnost? Ale to jsem Rachel říct nemohla, tak jsem se jen usmála a usrkla si červeného, které jsme si nalily na oslavu.

Esmé, Alice, Rose a Rachel. Vražedná kombinace. Svatební kombinace. Ty všechny se na mě sesypaly, abychom začaly plánovat svatbu. Prý bychom se měli vzít co nejdřív, kvůli soudu, takže se nám čas na přípravy rapidně zkrátil.

Týden… Co se dá stihnout za týden?

Rosalie mi slíbila pomoc s výběrem šatů. Její známý vlastní ten nejlepší salón, takže to bylo vyřešeno. Jídlo nebylo moc důležité. Máma neměla čas přijet a kvůli mně se dort dělat nemusí. Zapomněla jsem však na Rachel, která nechápala mé odmítání svatebního dortu. „Co by to bylo za svatbu bez dortu?“ divila se. Tak jsem obrátila a vybrala dvoupatrový dort s bílou polevou ozdobený živými květinami.

Nebylo to tak hrozné, jak jsem očekávala. Nakonec mě přípravy i bavily, protože jsem přišla na jiné myšlenky.

Dokonce jsem se i od srdce zasmála, když jsem zaslechla hádku Edwarda a holek, že on si frak opravdu brát nebude.

Všechnu radost z nadcházející události mi zkazil Parker. Jak jinak.

Jednoho odpoledne se objevil s povolením k vídání Ruthie. Hned si ji chtěl taky vzít s sebou na procházku. Nejradši bych se s ním pohádala, ale Edward mi zabránil, prý musíme spolupracovat, nebylo by vhodné, abych mu šla po krku. A tak jsem Ruthii teple oblékla, posadila ji do kočárku a zapnula fusak.

Trhalo mi srdce, když jsem se dívala, jak s ní odchází. A nejhorší na tom bylo, že Ruthie taky plakala a volala mě.

Mama.

Přes všechno své odhodlání, že už budu silná a nebudu brečet, jsem se opět zhroutila v pláči a pak se jen modlila, aby byla malá v pořádku. Copak ten chlap ví, jak se postarat o malé dítě?

Přivedl ji zpátky celou a ubrečenou. Sám vypadal docela přepadle. Asi nečekal, že i takové mimino ví, co chce a co ne.

A zdálo se, že Ruthie to ví moc dobře. Potěšila mě holčička moje a moc. Já jsem její máma.


Předposlední kapitola je za Vámi. Edward s Bellou se budou brát a "boj" o Ruthii stále trvá. Jak tohle může dopadnout?

Moc děkuju za komentáře u minulé kapitoly, mám z nich ohromnou radost. :-)


21. kapitola Ϫ SHRNUTÍ Ϫ 23. kapitola + epilog



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Moje malá Ruthie - 22. kapitola:

 1 2 3 4   Další »
32. kiki1
29.12.2012 [21:01]

kiki1Svatba? Emoticon Super!!! Emoticon Emoticon Emoticon Tak hlavně aby dostala Ruthii Bella. Ale jo, ona ji dostane do péče, já tomu věřím. Emoticon A Rachel je skvělá. Nestrácí naději i když vidí jak to všechno teď je a snaží se Bellu povzbudit a dodat odvahu v boji o malou. Je to silná a statečná holka, moc jsem si ji oblíbila. Emoticon
Fantastická kapitola! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

31. majda
01.03.2012 [15:01]

tak ted jsem ještě víc mimo :O Clér davida podváděla?? no do prkna, doufám že se to rozuzlí, jinak mi praskne hlava :)

30. wera
12.01.2012 [17:38]

Emoticon Emoticon

10.01.2012 [22:18]

Lenka326Parker se nevzdává, naopak. Takže jde do tuhého. Svatba se nabízela, naštěstí to Edward podal tak jasně, že je to z lásky, ne (jen) kvůli záchraně Ruthie. A už mě čeká dočíst jen poslední kapitolku, kde se doufám všechno v dobré obrátí.
Emoticon Emoticon Emoticon

28. Anizek
09.01.2012 [14:43]

AnizekNaprosto skvělé kapitola. Škoda, že je už konec. Poslední kapitolka a máme tu finish Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Ale jinak dokonalá povídka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27. Eternity
08.01.2012 [21:46]

Emoticon Emoticon Emoticon

07.01.2012 [18:02]

kikuskaRuthie si nechajú Bells s Edwardom. A bez debaty. Nejaký Parker nech sa dá pokojne vypchať. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

25. lucka2010
07.01.2012 [17:05]

PŘEDPOSLEDNÍ KAPITOLKA Emoticon NE?! :D Emoticon ALE zase se těším na konec teda když bude Happy end :D

24. viki
06.01.2012 [21:04]

Úžasné !

06.01.2012 [20:22]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3 4   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!