Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mám krásný život, Edwarde - 5.

A-Warriors-heart4


Mám krásný život, Edwarde - 5.Po Edwardovi ani stopy. Všem je určitě jasné, že po takovémhle narušení se nemůže vše hned tak vrátit do starých kolejí.

Jacob:

Pohlédl jsem na Bellu. Usmáli jsme se a otevřeli dveře dětského pokoje. Alice i Billy leželi v postýlkách, utahaní po celém dni. První jsme zamířili k Billymu. Zeširoka se usmíval a upíral na nás dokonalou napodobeninu mých očí.

„Tatínku, maminko, že se stanu vlkem? Že ano? Že jo?" ptal se jako každý večer před spaním.

„Uvidíš sám. Pak by to nebylo překvapení, víš?" Bella se sklonila a políbila ho na čelo. Naše pohledy se setkaly. Nikdo mu nedokázal povědět, jestli se někdy v životě skutečně promění. Podle Sama to záleželo na přítomnosti upírů. Pokud se poblíž nenastěhuje nějaká šílená pijavice, moc šancí Billymu nezbývalo. Cullenovi se nemohou vrátit tak brzy. Přikryl jsem ho peřinou a cvrnkl mu prstem do nosu.

„Tak spi, ty vlčí mládě." Pozoroval jsem, jak se usmál a zavřel očka. Bylo fascinující pozorovat kohokoliv z rodiny, jak usíná. Vnášelo mi to do duše absolutní klid a pocit bezpečí.

„Princezno, nad čím přemýšlíš?" zeptala se jemně Bells malé Alice. Opatrně jí vzala z náruče fotku. Zasekla se, jakmile spatřila, co na ní je. Popošel jsem k nim a nahlédl manželce přes rameno. Fotografie pocházela z jejího alba. Přesněji z oslavy osmnáctých narozenin. Bodlo mne u srdce. Ta malá k sobě tiskla fotku Belly a Edwarda. Nevím, co tím sleduje. Stiskl jsem rty.

„Mami, ty jsi měla toho Edwarda hodně ráda?" Touhle otázkou nás oba přikovala na místě. Vydechl jsem hlasitěji, než bylo třeba. Bells se na mne ohlédla a v očích jsem zachytil něco zvláštního. Pak se usmála.

„Ano, byl to dobrý kamarád," odpověděla usměvavě dcerce. Stál jsem tam a nemohl se pohnout. Žena do mne žduchla, abych se probral. Nasadil jsem hraný úsměv. Alice je až příliš bystrá, takže mi nezbývalo než doufat, že mou přetvářku neodhalí.

„Byl? Jakože už není?" pokračovala malá ve vyptávání a začínala mi tím trochu lézt na nervy. Kde se v ní ta inteligence, sakra, bere?!

„Ne. Dlouho jsme se neviděli. A teď už spi a nepřemýšlej nad tím. Mysli třeba na to, co budete zítra dělat ve škole," ukončila rozhovor Bella a po rychlém polibku na tváře se zvedla.

„Ale mami, zítra přece škola není!" ozvala se malá.

„Hmhmm. Dobrou noc!" Vytlačila mě Bella z pokoje, očividně rozrušená, a zavřela dveře. Opřela se o zeď a vydechla. Poté pohlédla na fotografii, která byla od dcerky značně pomuchlaná. Nic jsem neříkal. Nevěděl jsem co. Šok v mém těle mi nedovolil ani hlesnout.

Pohlédla mi do očí. Oba jsme uvažovali nad tím samým. Co tímhle Alice sleduje? Zajímalo by mne to. Neskutečně moc. Podruhé za tento den jsem si přál mít krvesajův dar a vidět do myšlenek.

„Měli bychom taky jít spát," hlesla Bella asi po pěti minutách a zamířila do koupelny. Doprovázel jsem ji očima. Ani pomyšlení na ni ve vaně plné horké vody mne nedokázalo odpoutat z místa. Připadal jsem si, jako bych měl nohy ze železa. Pohnout s nimi by mohl tak dvoutunový stroj.

Už vyšla z koupelny, kolem sebe omotané ručníky a voda jí skapávala z vlasů. Stále jsem stál na místě. Nadechla se a vydechla. Teprve poté se vydala ke mně.

„Nemohla vědět, jak to mezi námi bylo. Nevyčítej jí to," prohrábla mi vlasy a usmála se.

„Nejde mi o tohle. Jen... najednou je všude." Při posledním slovu jsem praštil dlaní do zdi.

„Shoda okolností. Malá na něj zapomene a já zase taky. I ty bys mohl zapomenout."

„Jak asi?!" Zoufale jsem se na ni podíval a zahlédl jiskřičky v jejích očích.

„Třeba ti můžu pomoct," nabídla se a políbila mne. Sykl jsem. Její koupelí vyhřátá kůže se otřela o mou. A mělo to skutečně správný účinek. Na pijavici jsem už neměl ani pomyšlení. Vzala mne za ruku a spolu jsme odešli do ložnice, kde zapomínání pokračovalo.

 


 

Bella:

„Dobré ráno, lásko," probudilo mne tiché Jacobovo zašeptání. Přetočila jsem se obličejem k němu a přitulila se.

„Ještě se mi nechce vstávat. Je sobota," zašeptala jsem a spokojeně se uvelebila v jeho náruči.

„Rád bych tě nechal spát. Jenže už skutečně není kdy. Za chvíli máme být u Charlieho." Prsty mi projel vlasy. Spokojeně jsem zavrněla a nadále odmítala otevřít oči. Vzpomněla jsem si na děti.

„Kde jsou raubíři?" Bylo divné, že ještě neskáčou po posteli a nesnaží se mne vytáhnout ven.

„Dívají se na televizi. Když už neznali žádné způsoby, jak tě vzbudit, vzdali to." Zachechtal se a dál si pohrával s mým účesem, který nyní po ránu mohl připomínat vrabčí hnízdo.

„Kolik způsobů znají?" Musela jsem se usmát při představě dětí křičících mi přímo do uší. I ve fantazii bych je umačkala láskou.

„Hodně. Odešli tak po půl hodině," tipl Jacob a přitiskl si mne k sobě. Ráda jsem se nechala.

„Počkej, kolik je vlastně hodin?!" Prudce jsem otevřela oči. Pobaveně mě sledoval.

„Bude čtvrt na jedenáct." Jeho úsměv se ještě více roztáhl, když jsem se s vytřeštěnýma očima odtáhla, zamotala se do peřiny a žuchla na zem ve snaze vstát.

„Au," ujelo mi. Připadala jsem si jako naprostý idiot. Zamotat se do peřiny. Jsme snad v grotesce?

„Jsi v pořádku, zlato?" projevil starost, ale v hlase byly jasně znatelné stopy smíchu.

„Jasně, myslím, že jo," zamumlala jsem odpověď a nakonec se mi podařilo najít cestu ze zničehonic velké přikrývky. Vstala jsem, narovnala se a ztuhla. Výhled z okna na zahradu mi vyrazil dech. Stál tam. Edward. Bez hnutí mne pozoroval. Byla jsem tak v šoku, že mi vypadl z hlavy nedostatek mého oblečení. Krátká noční košilka toho asi moc nezakrývala. Ani to ovšem s Edwardem nehnulo. Stál a stál.

„Bells?" ozval se Jacob z postele. Rychle jsem se na něj otočila. Naštěstí z postele neviděl to, co já. „Děje se něco?"

„Ne, nic," zalhala jsem okamžitě a znovu vyhlédla ven. Už tam nebyl. Popadla jsem peřinu a žuchla zpátky na postel. „Musíme k tátovi? Nešlo by mu zavolat, že.. že jsi měl náročný den a musíš ještě dospávat?" zahuhlala jsem a doufala, že hlas není moc rozklepaný. Jake mne asi půl minuty pozoroval a když jsem nasadila psí oči, povzdechl si, přitáhl si mě a vytáhl mobil. Spokojeně jsem se uvelebila a snažila se uklidnit. Klid. Prostě se mi to... zdálo.

 

předchozí kapitolanásledující kapitola >

 

Shrnutí povídek od Linny



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Mám krásný život, Edwarde - 5.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!