Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mám krásný život, Edwarde - 2.

06.12.2010 (07:15) • Linny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3034×

Bella:

„Jacobe, dávejte na sebe pozor, ano?" Sklonila jsem se k okýnku a políbila ho. Usmála jsem se na Alice, která spokojeně seděla v sedačce a tiskla si k sobě aktovku.

„Miluju tě, Bells," špitl ještě Jacob jako pokaždé, když odjížděl. Vycouval z příjezdové cesty, věnoval mi poslední pohled a rozjel se do města. Spolu s Billym jsme jim mávali.

„Tak. A jsou fuč. Co budeme dneska dělat?" usmála jsem se na Billyho. Nasadil hřejivý úsměv, jaký jsem znala od Jacoba a natáhl se ke mně. Vzala jsem ho do náruče.

„Půjdeme k tetě Emily!" prohlásil rozhodně. Usmála jsem se. Určitě se těšil na dvojčata.

„Dobře. První ale připravíme oběd, abychom ho potom jenom ohřáli, až se ti dva vrátí."

„Jo. Připravíme vélký oběd. Malý by táta snědl sám a ještě by chtěl přidat," pokýval kluk moudře hlavou a přitiskl se ke mně. Rozesmála jsem se a zmizela do domu.

Edward:

Do háje. Pořád mi nedocházelo, že jsem s tím výletem skutečně souhlasil. Přitom už jsme si to svištěli k La Push. Do nosu nás všechny najednou udeřil vlkodlačí pach. Zhnuseně jsem přestal dýchat. Jeden už si za tu dobu odvykne. Alice s Jasperem se po mně synchronizovaně podívali. Proboha. Kdybych plánoval útěk, tak to Jasper vycítí a Alice uvidí. Nabručeně jsem začal sledovat ubíhající krajinu.

Objevovaly se první dřevěné domy. Alice přesně věděla, kde Bella teď bydlí. Během půl minuty už jsme zastavili před jejich domem. Zevnitř se ozýval dvojí smích - Bellin a dětský, klučičí. Carlisle s Esmé a Rosalie s Emmettem už vysedli. Nechal jsem se vytáhnout Jasperem a Alicí. Najednou nikdo nevěděl, jak začít. Nakonec to udělala Bella. Vyhlédla z okna a úsměv jí zamrzl na rtech. Dětský smích ustal.

Hleděl jsem do její kamenné tváře. Už to nebyla moje Bella. Léta se na ní podepsala. A láska k dětem. Změnila se. Já ne. Změnily se její city ke mně. Mně ne. Bylo to všechno na nic.

Bella:

Nemohla jsem uvěřit svým očím. Stáli tam. Všichni Cullenovi. Billy se přestal smát a tahal mne za rukáv. Přejela jsem pohledem jejich tváře. Alice. Jasper. Esmé. Carlisle. Emmett. Rosalie. Edward. Na posledním obličeji jsem se zastavila nejdéle. Nedaly se z něj vyčíst žádné city. Byla jsem zklamaná. Zklamaná? Co bych tam tak chtěla najít? Lásku? Ne. Nechci.

Alice vyrazila ke dveřím a už byla vevnitř. Bezmyšlenkovitě jsem se k ní rozběhla. Naštěstí uskočila. Došlo mi až na poslední chvíli, že bych vrazila do kamene. Zabrzdila jsem a objala ji bez rozběhu. Nechtěla jsem ji pustit. Skutečně byla tady. Cítila jsem ji. Alice. Alice. Alice!

„Bello, no tak... Nechtěla bys mne seznámit s tímhle okouzlujícím kloučkem?" Vykroutila se mi a zamířila k Billymu. Konečně jsem ho zase začala vnímat.

„Ahoj," pozdravila mého syna svým zvonivým hláskem. Koulel na ni tmavé Jacobovy oči.

„Billy, tohle je tvá teta -" zarazila jsem se. Střapatá hlava přikývla. „Teta Alice." Usmála jsem se. Billy na ni chvíli hleděl a pak ji váhavě objal. Okamžitě se odtáhl. Měl nakrčený nosík. Pobaveně jsem jej sledovala.

„Teta smrdí." Sdělil. Rozesmála jsem se. Vlkodlačí geny se poznají. Alice se zašklebila. Mezitím se naskládali do domku i ostatní Cullenovi. Překvapeně jsem se nechala obejmout Jasperem. Když vycítil mé emoce, zasmál se.

„Bello, prosím tě, já už za tu dobu začal ovládat vegetariánství téměř dokonale." Přidala jsem se ke smíchu ostatních. Cítila jsem se šíleně. Nečekala jsem, že mi do dokonalého života takhle z ničeho nic vpadnou upíři. Stejně jako před pár lety. Pusa se mi sama rozjela do úsměvu. Emmett mě sevřel do medvědího objetí, až jsem hekla. Od Rosalie jsem objetí nečekala a tak jsem byla překvapena snad ještě víc než u Jaspera. Esmé mne zahrnula polibky na tvář a nadšeně kolem mne postávala. Carlisle byl posledním objímajícím. Pohlédla jsem na Edwarda. K ničemu se neměl. Úsměv mi mírně opadl.

„Billy, tohle jsou Cullenovi. Alicin manžel Jasper, Rosalie a Emmett, Esmé a Carlisle, Edward." Představila jsem celou rodinu. Billy se snažil vykuleně všechny jména zapamatovat. S úsměvem jsem k němu přišla a vzala ho do náruče. Stále mi to nedocházelo. Minulý život se prolínal se současným. Bývalé štěstí s aktuálním. Chtěla jsem tady mít Jacoba a malou Alici. Hned. Abych se k němu mohla přitulit a mít všechny, které jsem kdy milovala, u sebe.

„Kde máš Alici?" zeptala se Billyho malá teta a zvědavě na mne pohlédla.

„Ve škole," dostala jsem ze sebe.

„Máš to tady hezké," hodnotila Esmé zkušeným okem návrhařky interiéru. Vděčně jsem se na ni podívala.

„Díky."

„No ale o oblečení nelze říct to samé," zaškaredila se Alice a okamžitě začala kolem poskakovat. Billymu trošku zatahala za triko, mně probrala vlasy a vrtěla hlavou. Emmett se usadil před televizi a nadšeně zatleskal, když se zapnul baseball. Carlisle začal prohlížet Billyho a všimla jsem si, že už v ruce tiskne vatovou tyčinku, kterou mu strčil do pusy. Sbíral vzorky. Esmé zamířila do kuchyně a pokračovala v přípravě oběda. Nestihla jsem nic namítat, protože už mne Alice táhla ke skříni. Rázně ji otevřela a vykulila oči.

„Bello, to nemyslíš vážně, že ne?" vyjekla a začala tahat věci ven. Vyházela mi několik triček a na šaty se v podstatě ani nepodívala. Letěly taky.

„Jedeme na nákup," prohlásila.

„Co budou dělat ostatní?" Snažila jsem se za každou cenu vymluvit na pozici hostitelky.

„My se o sebe postaráme," prohlásila Esmé. Emmett spokojeně broukl.

„Jedu s vámi," přidala se ihned Rosalie a věnovala mi přátelský úsměv. Tohle už na mne bylo moc. Já snad sním!

„Užijte si to," políbil Jazz Alici a zmizel na pohovku vedle Emma. Carlisle zmizel do kuchyně za Esmé.

Vzala jsem Billyho, který měl pusu otevřenou dokořán. „Neboj, taky jsem z nich mimo," špitla jsem mu. Zmizeli jsme do auta. Pohlédla jsem směrem k domu. Edward stál ve dveřích a probodával mne pohledem.

Edward:

Zamyšleně jsem pozoroval, jak se Bella s Alicí a Rosalie poskládala do auta. Usadila se na zadní sedadlo, aby mohla sedět vedle Billyho. Billy. Při pohledu na něj mne bodne u kamenného srdce. Vypadá přesně jako jeho otec. Jacob. Chtěl jsem, aby to takhle dopadlo. Nicméně to mi nebránilo, abych cítil k Jacobovi nevídanou zlost. Přivlastnil si Bellu, mou Bellu. Budu ji asi navždy milovat. Zmizeli mi z dohledu. Zavřel jsem vchodové dveře. Přede mnou se objevilo schodiště. Začichal jsem. Spousta pachů. Sladký pach Belly, smrad Jacoba, pach toho kluka a ještě jeden. Holčička, tipoval jsem. Malá Alice. Nedalo mi to a zamířil jsem nahoru. Za prvními dveřmi v patře se skrýval dětský pokoj. Vypadalo to, že kluk je fanouškem spíše vlků než aut a dalších hraček, po kterých touží jeho vrstevníci. Po pokoji bylo vyvěšených pár fotek, jak děti objímají přeměněného Jacoba, vysmáté sedí na jeho hřbetu nebo se na něj smějí z Belliny náruče. Zblízka jsem si prohlédl holčičku. Tu jsem ještě neviděl. Měla perfektní úsměv, jako Bella. Musel jsem se pousmát. Byla snad ještě hezčí. Jacobovy geny jen přidaly na kráse. Jakoby ji ještě více uvolnily. Druhá část pokoje patří určitě malé Alici. Obrázky vlka, jí samotné, Billyho a mámy Belly. Postavičky se držely za ruce a nad jejich hlavami se vznášelo neohrabaně nakreslené srdíčko. Dětská pohoda, láska a harmonie domova z toho přímo dýchaly. Zavřel jsem dveře a popošel ke druhým.

Ložnice. Teď mne bodlo u srdce ještě více. Rozlehlá postel, velká, že by se do ní vlezli čtyři. Stiskl jsem rty, když jsem zvedl oči k fotografii nad postelí. K svatební fotografii. Bella se smála a s Jacobem natahovali ruce s prstýnky k fotografovi. Slušelo jí to. Moc. Pod tím byla fotka celé rodinky. Leželi na louce a smáli se a smáli. Odvrátil jsem hlavu a rychle dveře opět zavřel. Přepadla mne podivná nálada. Směsice nálad. Závist. Šíleně jsem záviděl. A žárlil. A miloval Bellu. A nesnášel Jacoba.

„No tak, Ede. Ovládej se trochu," prohlásil pobaveně Jasper. Stál za mými zády. Nechápal jsem, jak to, že jsem si jeho myšlenek nevšiml dříve.

„Jasně. Ovládat se. Ehm. Jo. Zkusím to." Jazz se mým slovům jenom zasmál. Vyčetl jsem z jeho myšlenek, že se neskutečně baví, ale zároveň mne lituje.

„Pojď dolů sledovat zápas. Lepší než potulování po domě. Tipuji, že za posledními dveřmi je koupelna. Chceš snad prozkoumat i tu?" Sledoval můj výraz, když jsem zavrtěl hlavou. Následoval jsem jej zpátky dolů a přidal se k jejich skupince sledující zápas.

< předchozí kapitola ~ následující kapitola >

Shrnutí povídek od Linny

Autor: Linny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mám krásný život, Edwarde - 2.: