Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Málokdo mě viděl 3. kapitola

Málokdo mě viděl 3. kapitolaTak tu pro vás s blotik máme další kapitolu. Doufáme, že se bude líbit. Děkujeme za předchozí komentáře a prosíme vás o další. V této kapitole se Bella shledá s Arem. Zůstane Bella ve Volteře? Najde si přátelé? A když jo jaké? To si musíme přečíst.:-)

3. kapitola

Aro:

Když si Bena konečně odvedli, nastal takový divný klid. Moc klidu najednou. Žádný šramot nebyl slyšet. Ani tlukoucí srdce, ani povídající si hlasy… Bylo to podivné.

Za vteřinku všechno bylo zpátky na svém místě. Jako kdyby nikdy to ticho nenastalo. Jedno tlukoucí srdce jsem slyšel, štěbetající hlásky mojí gardy taky.

,‚Co si přejete? Chcete si koupit prohlídku?" zeptala se Blair. Giannu jsme už vypili. Nebyla taková pracovitá. Navíc už stárnula a to naše svačinky trochu odrazovalo. Blair byla hezká a pokud můj šestý smysl neklame, tak v ní byl i velký potenciál.

,‚Chtěla bych mluvit s Arem." To mě opravdu zarazilo. Který tak líbezný hlas by mě znal jménem? Ten hlas mi byl povědomý, ale nějak jsem si nemohl ten hlas přiřadit k osobě.

‚,Jste domluveni?" zeptala se. Pokaždé se snažila mluvit diplomaticky. Tak, aby nikoho neurazila.

‚,To ne, ale Aro mě zná." Už jsem to nemohl vydržet. Šel jsem chodbou, nastoupil do výtahu, pak šel zase chodbou. Byl jsem na místě. Když jsem uviděl tu osobu, zarazil jsem se. To nebylo možné. Ona ode mne přece utekla. Nechtěla být se mnou. Nechtěla, protože jsem ji proměnil v upíra.

„Vítám tě. Tak rád tě zase vidím. Jak to, že jsi zamířila ke mně? Změnila jsi své rozhodnutí a chtěla by ses přidat do naší skupiny?“ zeptal jsem se. Nechtěl jsem ji vystrašit.

Bella:

„Vítám tě. Tak rád tě zase vidím. Jak to, že jsi zamířila ke mně? Změnila jsi své rozhodnutí a chtěla by ses přidat do naší skupiny?“ zeptal se. Jako vždy diplomatickým způsobem. Jo, jo. Nechtěl mě vystrašit. Jak já ho znala.

Myslím, že ta recepční před tím byla lepší. Tahle se až moc podobala Arovi. A pokud chtěla být taky taková, jako my… Nevím, proč po tom všichni toužili. Já jsem to nechtěla a dostala jsem to násilím.

„Chtěla jsem se někde usadit. Proto bych chtěla jít do tvé gardy, jestli o mě máš ještě zájem,“ odvětila jsem s hraným respektem. Ale hrát já uměla. Nepoznal to. Nepoznal nic. Nepoznal by to, ani kdybych mu napověděla.

„Jsem rád, že si se umoudřila. Tehdy, když jsi utekla, ani jsem se s tebou nemohl pořádně přivítat a poznat. Nenapravíme to?“ Bylo to až příliš přeslazené. Věděla jsem, co chce udělat, ale já měla štěstí. Nic neuvidí. Jenom prázdno. Já má totiž jako schopnost štít. Jedna dobrá schopnost, která se hodí v Arově přítomnosti.

„Už jsem se umoudřila. Klidně se s tebou poznám, ale nevím jak.“ Další lži. Já to věděla moc dobře. Mohl přečíst cokoli pouhým dotekem. Stačilo se jenom dotknout mé ruky, jako nějaká vědma a věděl vše. Mojí minulost, přítomnost i vše, co jsem si kdy myslela.

Aro mi chytil ruku a zavřel oči. Asi se tak více koncentroval nebo co. Ale ani tohle mu nepomůže.

„Neuvěřitelné.“ Nevím, jestli to měla být nadávka, ale budu to brát jako poklonu.

„Co je neuvěřitelné?“ zeptala jsem se. Když už jsem tu hru na hloupou začal hrát, proč v tom nepokračovat. Aspoň bude nějaká zábava.

„Nemůžu nic vidět.“ Potom začal vysvětlovat to svůj sáhodlouhý poutavý příběh. Samozřejmě moc nepravdivý. Bylo štěstí, že upír nemůže zívat, teda jenom pokud chce, a spát. Jinak už tady dávno zařezávám.

Po nekonečně dlouhém a nudném vyprávění jsme se konečně dostaly ke konci. Málem jsem skákala radostí.

Už jsem si teda myslela, že tam usnu. Nakonec jsem to teda přežila a mohla se ubytovat ve svém dočasném domě. Musela jsem se uchytnou, kdyby jen Aro tušil, co mám v plánu, kdyby jen věděl, co jsem zač. Myslím, že by se ke mně choval jinak, přemýšlela jsem už natažená na posteli ve svém pokoji. Nechápu, na co tu mají ty postele, když jeden důvod přece jenom znám. Ušklíbla jsem se pro sebe.

Najednou mě vyrušilo zaklepání.

„Dále.“ Ze dveří na mě vykoukla Jane.

„Aro, chce s tebou mluvit,“ oznámila mi.

Vstala jsem tedy a vydala se za Arem do jeho pracovny po boku s Jane. Jsem zvědavá, co po mně může chtít.

Procházely jsme všelijakými chodbami, ve kterých se pohybovalo mnoho upíru, a každý se za námi ohlédnul. Pomalu jsem to už nevnímala, akorát jsme si všimla, že čím jdeme hlouběji do hradu, tím upírů potulujících se po chodbách ubývalo, až jsme nepotkaly žádné upíry. Nakonec jsme došly před velké dřevené dveře vedle kterých stáli dva upíři. Strážní. Oba vypadaly strašidelně, měli na sobě plášť, který označoval, že patří do gardy. Jeden byl strašidelnější víc než ten druhý, oba totiž měli svaly, kterých jste si mohli všimnout už zdálky. Musím uznat, že mi naháněli strach.

Musela jsem nechat přemýšlených o těch svalovcích, kterým nebylo vidět do tváře přes jejich kapuci, jelikož nás vyzval Aro, abychom vstoupili.

„Isabella. Jsem rád, že si přišla.“ uvítal mě.

„Jako bych měla na vybranou, určitě by jsi poslal klidně celou gardu, aby si mě z pokoje dotáhnul až sem,“ mumlala jsem si pro sebe, ale myslím, že mě stejnak slyšel, ale rozhodl se to ignorovat. Myslím, že by se ke mně choval jinak, kdyby jenom tušil, kdo jsem.

„Chtěl bych, abys začala trénovat a to jak boj, tak i štít. Poskytnu ti k tomu jedno z mých strážců. Myslím, že dobrý by byl… Emmett,“ začal Aro. To si ze mě dělá srandu, on chce, abych trénovala? Nu což budu si teda hrát na neviňátko.

„Dobře a kdy začneme?“

„Co třeba hned?“

„Proč ne?“ Když už si teda mám hrát na to neviňátko, tak ať to mám pro dnešní den za sebou.

Tak jsme tedy začali. Emmett, jak jsem později zjistila, měl dar, který se hodil, ale zároveň nehodil. Měl větší sílu, než ostatní upíři. Bylo by mu to velice užitečné, kdyby nebojoval se mnou. Já, která mám štít jak psychický, tak fyzický. Ale používat ho raději nebudu. Aro by potom zkoumal, jaké další schopnosti mám. Ale já bych mu o nich stejně nic neřekla.

„Ahoj Emmete. Jsem Isabella. Ale říkej mi jenom Bella.“ Vypadal mile. Připadalo mi, že s ním budu dobrá kamarádka. Navíc mi připadalo zdvořilé představit se tomu, kdo mě bude „učit“.

„Připravená?“ zaznělo místo přivítání. Jenom jsem kývla na souhlas. Emmett se na mě vrhnul. To jsem čekala. Musel být zkušený bojovník, ale na mě neměl. Já jsem byla mnohem zkušenější. Aro mě přeměnil… Už ani nevím, ale bylo tomu dávno. Měla jsem dost času na to, abych se naučila aspoň trochu bránit.  Potom mi to šlo skvěle. Jako kdyby taktika při boji byla moje další schopnost.

Mohla jsem uhnout, ale když jsem to neviňátko… Emmett mě porazil na zem. Potom mi pomohl zvednout se a začal mi dávat rady ohledně toho, jak přibližně upíři útočí, jak poznat, kteří jak útočí a další takové blbosti, které jsem už dávno znala ze svých zkušeností. Pár věcí mě sice překvapilo, ale jinak jsem vše už znala dokonale. Ale opakování je matka moudrosti.

Byl milý. Rozhodně ne takový úchyl, jako Aro.

Když jsme pro tento den dotrénovali, přišla pro mě Jane a doprovázela mě do mého nového pokoje.

„Já jsem Jane. Ahoj.“ pokoušela se vyznít mile.

„Já Bella.“ No co. Když se tu mám nudit, pár kamarádek si musím najít. Snad nebudu muset chodit daleko.

„Tak Bello co kdybychom šly na nákupy?“ zeptala se mě Jane, když mě vyprovázela z tréninku do mých komnat. Proč ne, řekla jsem si, aspoň si užijeme den zábavy. V tomhle hradě je nuda. Potřebovalo by to nějak oživit. Asi bych se tu unudila, kdyby tu nebyl ani Emm.

„Ráda.“ odpověděla jsem. Ještě jsme se rozloučili a domluvili se, že vytáhneme i Emma, a pak už jsem osamotněla u sebe v pokoji a čekala na další den.

 

 

 

 

předchozí kapitola

--------------------------

Shrnutí (SuzySue)

Shrnutí (blotik)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Málokdo mě viděl 3. kapitola:

 1
05.07.2011 [18:19]

dcvstwilighthej, hustý! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!