Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Like a rainbow: 6. kapitola - Gary 2. část


Like a rainbow: 6. kapitola - Gary 2. částTak jsem dopsala další kapitolu... Opět je to zaměřeno spíše na vztahy, ale je to hlavně kvůli již dříve zmíněné otázce ohledně "zamilované Nancy".
Zjistíte, do koho se Nancy zamilovala? A kdopak miluje ji? Pěkné čtení... =)
Ps.: Tuto kapitolu bych ráda věnovala všem věrným čtenářům, kteří se mou první povídkou prokousali až sem, především gossipgirl, která mě nejvíc popoháněla k psaní dalších kapitol. Všem vám děkuju =*

6. kapitola - Gary 2. část

„Ani omylem!“ Hádal se se mnou Jack. Proč jsou chlapi tak tvrdohlaví? A ještě k tomu neschopní uznat jinej názor než svůj...

„Říkám ti, že Time of dying je lepší než Home. Mysli si co chceš, ale je obecně oblíbenější. V hitparádách měla vždycky lepší hodnocení.“ Odpovídala jsem mu s klidem.

„Fajn! Vzdávám to. Vyhrálas, ale pro mě je Home pořád nejlepší.“ Bezmocně si založil ruce na hrudi a koukal z okna. Měla jsem pravdu a on to věděl.

Zrovna hrála písnička Never too late, když jsme vjížděli do centra Seattlu. Celou cestu jsme poslouchali písničky od Three Days Grace. Teda... Kluci poslouchali a já jsem si je zpívala.

V ulicích Seattlu jsem Garyho navigovala, abychom se vyhli dopravní špičce a co nejlíp se dostali ke stadionu. Konečně jsme byli na parkovišti, kde už byla spousta aut a fanoušků.

Bylo něco před osmou a koncert měl začínat v devět. Všichni jsme vystoupili a prohlíželi si dav kolem stadionu.

„Víte co? Zajdu koupit lístky ať tam nemusíte všichni stát. Ok?“ Navrhla jsem. Všichni kývli a dali mi peníze. Šla jsem směrem ke vchodu, když jsem uslyšela svoje jméno. Gary si evidentně usmyslel, že se ode mě nehne. Dorazili jsme k pokladně, kde se začínala tvořit fronta, ale zatím nic hrozného.

„Ty jsi fakt úžasná, Nancy. Holka, co poslouchá hard rock, jezdí na motorce, vyzná se v autech a sportuje... Myslím, že chápeš, proč po tobě všichni kluci šílí.“ To mě zarazilo. Zvedla jsem hlavu, abych mu viděla do očí. (Přece byl vyšší, přestože já měla na holku úctyhodných 173 cm)

„Šílí? Kluci? Jako po mě? To přeháníš... Možná se jim zdám... Hezká, ale že by po mě šíleli? Prosim tě...“ Mávla jsem rukou.

„HEZKÁ?“ Vyrazil ze sebe a vyvalil na mě oči.

„To myslíš vážně? Jsi jedna z nejhezčích holek v ročníku! Ne-li na škole!“ Dělá si ze mě srandu?

„Co to kecáš? Jsem úplně normální holka. Je to jenom tím, že jsem tu nová.“

„Za prvé: Jsi strašně skromná. Za druhé: Ty nevíš, jak o tobě všichni kluci mluví... Kdybys to jenom slyšela. Ptali se na tebe i čtvrťáci, proboha! A ty mi řekneš, že nám připadáš hezká...“ Zakroutil nevěřícně hlavou.

„Ale jdi ty... To se určitě stává i jinejm holkám. Prostě přeháníš.“ Nechtělo se mi věřit tomu, co říkal. Jasně... Když jsem bydlela v Seattlu, pár kluků projevilo zájem, ale to se přece holkám stává běžně, ne?

„Nancy! Když říkám, že jsi úžasná, chytrá, nádherná, výjimečná a skvělá holka, tak je to pravda!“ Rozkřikl se na mě, že to museli slyšet i na parkovišti. Překvapeně jsem na něj zírala. On zrudnul až za ušima a s tichým „Promiň...“ vyletěl z haly. Ještě chvíli jsem pomrkávala a snažila se vstřebat co mi právě řekl.

Koupila jsem lístky a vracela se na parkoviště. Gary tam nebyl. Ani Deana se Sárou jsem neviděla.

„Nancy, co se stalo?“ Vrhla se na mě Jessica, když jsem k nim došla. Hrála jsem nechápavou.

„Co jako?“ Zeptala jsem se a rozdávala koupené lístky.

„Gary se přihnal jako vychřice, hořel až za ušima a táhl Deana někam pryč. Co se tam stalo?“ Co si mám sakra vymslet?

„Nevím co se mu stalo, Jess. Proč se nezeptáš jeho? Určitě se za chvíli vrátí.“ Mrkla jsem na ni a šla si povídat s Angelou. Postávala s Cindy u Deanova auta a ukazovala jí něco na svém foťáku.

„Chceš vidět o co jsi přišla?“ Ptala se pobaveně Cindy.

„Jasně.“ Postavila jsem se z druhé strany vedle Angely a koukala na fotografie. Bylo to vážně vtipný. Mike s Tylerem dělali spoustu vylomenin a hráli si na zpěváky. Erik předváděl výraz nadšené fanynky... No, prostě fotky za všechny prachy. Pak tam byly klasické skupinové fotky, jaké se na podobných akcích pořizují. Bylo tam i pár krásných momentek... Lauren a Jessica zachycené v šíleném záchvatu smíchu, Erik s vypláznutým jazykem, padající Dan, který se při vystupování z auta zachytil o bezpečnostní pás... Byla toho spousta. Na fotce, kde se Patrik s Jackem culili do objektivu jsem v pozadí zahlédla mě známé auto... Nebylo možné, abych si ho spletla.

„Hele holky, je to pěkný. Chci se na něco podívat... Za chvíli jsem zpátky, jo?“ Řekla jsem jim a vyrazila hledat onen automobil. Na tak velkém parkovišti to bude sranda, ale tohle auto poznám vždy a všude. Chvíli jsem procházela řady aut a otáčela se dokola, abych našla to jedno, které jsem hledala. Dostala jsem se až na úplně druhou stranu a pořád se rozhlížela. Pak jsem ho uviděla. Stál vedle svého auta a neuvěřitelnou rychlostí cvakal smsku. Šla jsem k němu.

Kdopak vypráví tohle? (Myslím, že uhodnete)

Klídek. Vždyť se nic nestalo...“ Snažil se mě uklidnit.

Já vím... Ona to nebude řešit... Je v pohodě, ale stejně...“ Zmocňovala se mě šílená panika. Z čeho, proboha? Snaha uklidnit se vycházela naprázdno. Co to se mnou je?

Uklidni se, prosím tě. Co si pamatuju, tak s tebou takhle nikdy nic nezamávalo.“ Měl pravdu. Proč tak hysterčím? Vždyť o nic nejde...

A co že jsi jí to vlastně řekl?“ Ozvalo se za mnou. Otočil jsem se a viděl Sáru.

No... Že je chytrá, skvělá, úžasná, nádherná, výjimečná...“ Když jsem to říkal, znovu jsem ji viděl... Byla to všechno pravda. Taková byla a věděl to každý.

Tak co šílíš, člověče? Neřekl jsi nic špatnýho.“ Usmála se. Ježiši... Copak to nechápe? Tohle se nemělo stát!

Neměl jsem to říkat... Měl jsem...“

Co?“ Vpadla mi do toho a já nevěděl co říct...

Nevím... Radši mlčet.“ Sklopil jsem pohled k zemi.

No to určitě! Proč z toho děláš takovou vědu? Co si myslíš, že udělá? Vysměje se ti, protože jsi o ní řekl tak krásný věci? Víš, že to by nikdy neudělala... Tak to prasklo no... Teď už ví, že seš do ní blázen. Je to taková tragédie?“ Skoro po mě křičela, ale pomohlo to. Probralo mě to a uvědomil jsem si, že má pravdu.

Díky...“

Za málo.“ Zasmála se a odcházela zpátky na parkoviště.

Ty máš tak skvělou ségru, chlape.“ Otočil jsem se na Deana.

Občas jo.“ Zasmál se, chytl mě za rameno a vedl zpátky. Myslím, že už jsem nebyl červenej jak rajče, tak jsem se v klidu vracel. Čekal jsem, že se mě třeba bude ptát, co jsem tím vším myslel... Nebo že mě bude ingorovat... Čekal jsem nějakou reakci, ale tohle ne. Přišli jsme zpátky a ona tam stála zavěšená do nějakýho kluka. Z dálky jsem ho nepoznával. Byl vysoký, nejspíš vyšší než já, měl hnědé rozcuchané vlasy a držel ji kolem pasu. Začala se ve mně vařit krev. Neskutečně jsem na něj žárlil. Když jsme přišli blíž, viděl jsem i jeho tmavé hnedé oči, plné citu. Díval se na ni, mluvil s ní a smál se.

Á... Tady jste. Kluci, tohle je...“

Nancy:

Když mě spatřil, usmál se a vykročil ke mně. Taky jsem se usmála.

Ahoj, Nancy. Co ty tady?“ Zeptal se a objal mě.

Přece si nenechám ujít takovou parádu.“ Odpověděla jsem mu, stále usměvavá.

Jsi tu sama?“

Ne... Přijela jsem s lidma ze školy. Stojíme támhle.“ Ukázala jsem přes celé parkoviště. Společně jsme vyrazili zpátky ke zbytku naší výpravy. Pevně si mě tiskl k boku, když jsme kráčeli přes parkoviště.

Jak jsi mě tady prosím tě našla? Co mě prozradilo?“ Ptal se.

Tvoje auto...“ Řekla jsem na vysvětlenou a to stačilo k tomu, aby pochopil a následně se hlasitě rozesmál.. To už jsme byli u Garyho auta. Nikde jsem ho neviděla...

Takže mě prozradil můj miláček?“ Koukal mi do očí a nepřestával se smát. Jeho smích mě hřál u srdce.

Jo. Doufám, že mu za to nevynadáš...“ Zasmála jsem se s ním a pak uviděla Garyho. Vracel se k nám s Deanem po boku a prohlížel si mě... Nebo spíš osobu vedle mě, protože zatínal ruce, až mu zbělely kotníky prstů.

Á... Tady jste. Kluci, tohle je Alex. Alexi, tohle jsou Dean a Gary.“ Alex se na ně podíval (musím říct, že z patra, ale v tom nejlepším slova smyslu. Přestože byl Gary vyšší než já, na Alexe neměl) a přátelsky je pozdravil.

Nazdar, kluci. Takže vy chodíte s N do školy? Doufám, že na ni dáváte pozor.“ Zakřenil se. Šťouchla jsem do něho loktem a chystala se mu představit zbytek naší expedice.

A tohle jsou Mike, Ben, Cindy, Dan, Tyler, Lauren, Jessica, Jack, Patrik, Angela, Sára a Erik.“ Ukazovala jsem pořadě, jak se kolem nás postavili a prohlíželi si ho.

Lidi, tohle je Alex. Můj nejlepší a jediný kamarád, kterého jsem tady v Seattlu měla.“ Holky si ho s úsměvem měřily a já nepochybovala, že se jim líbil. Někteří kluci – jako třeba Gary – ho probodávali pohledem a nespouštěli oči z jeho ruky kolem mého pasu. Pro nás dva to bylo normální. Alex je starší než já a oba víme, že víc než skvělé přátelství mezi námi není a nebude. Milovala jsem ho, to ano, ale jinak než jak by to někdo myslel... Byl jako můj bratr... Když jsem ho potřebovala, byl tu a naopak. I on mě miloval a měl za svou malou sestřičku. Viděla jsem tu míru citu vždycky, když jsem mu koukla do očí.

Patrik, Dean i Dan byli v pohodě. Snad jako jediní z pánské strany společnosti se netvářili, že by ho nejraději odklidili z povrchu zemského, když mě držel a stál u mě tak blízko.

Chvíli bylo zláštní ticho. Holky visely pohledem na Alexovi a kluci zrovna tak – samozřejmě z jiného důvodu.

Hele kámo, ty vypadáš starší než tady N. Kolik ti vlastně je?“ Prolomil Patrik to nepříjemé ticho a já mů byla vděčná.

Máš pravdu. Jsem starší... Je mi devatenáct.“

Myslím, že bychom měli jít dovnitř. Za chvíli to začne. Rozjedem to, co říkáte?! Křikla jsem nadšeně a dostalo se mi nadšené odezvy.

JASNĚ!“ Zakřičeli sborově. Tohle bude parádní večer. Už když jme sem jeli jsem to věděla a teď s Alexem to bude ještě větší paráda.

Díky Alexově vysoké a svalnaté postavě jsme se hravě prodrali do předních řad. Byla to senzace. Na jevišti byli Good Charlotte a ladili nástroje. Byla to jedna z nejúžasnějších chvílí v mojem životě. Po chvilce se ozvaly první tóny a já okamžitě poznala píseň, kterou hráli na zahájení koncertu. Boys and girls. Skvělá písnička. Stála jsem před Alexem s jeho rukama omotanýma kolem pasu. Z našeho chování by asi každý vyvodil, že jsme pár, mě to ale vyhovovalo. Nikdo si ke mně nic nedovolil a žádnej kluk mě neotravoval. Dav v sále skákal do rytmu a zpíval s nimi tu nádhernou písničku. Bylo to úžasný. Rozhlížela jsem se kolem a ujišťovala se, že se mi to opravdu nezdá.

Písnička dohrála a skupina se představila. Všichni nadšeně vřeštěli a já si užívala tu atmosféru, to místo, ty lidi, se kterýma jsem tu mohla být... Všechno. Pak jsem zahlédla známou tvář. Stál na kraji sálu, odkud snad ani nebylo vidět na pódium a vypadal, že se dívá – proč se dívá na mě? Otočila jsem se, abych se ujistila, že vážně nesleduje nikoho jiného, ale když jsem se podívala zpět, už tam nestál. Možná se mi to jenom zdálo... Good Charlotte hráli další písničku a já byla v sedmém nebi. Na takových akcích jsme s Alexem vždycky vypadali a chovali se jako něco víc než přátelé. Letmé polibky na krk, držení za ruce, objímání. Nevím čím to bylo... Byl to takový volný životní styl... Jako v amerických filmech. Bylo nám tak fajn.

Já vím, že mi ještě nebylo osmnáct, ale kdo v našem věku neporušuje pravdila? Koncert byl v plném proudu, skoro všichni jsme popíjeli pivo a náramně se bavili. Stala se spousta vtipnejch věcí, jako se stává vždycky na takových akcích.... Například jsem polila Mika. Nebylo to schválně a on to věděl, takže jsme se tomu jenom smáli. Začínalo mi být jasné, že Gary měl pravdu. Asi všichni kluci, kteří tu byli, (kromě Deana, Patrika a Dana) se na mě usmívali, chovali se mile a snažili se na mě zapůsobit. Alex jim to trochu komplikoval, za což jsem mu byla vděčná. A hlavou mi neustále vrtal Gary... Uměla jsem to odsunout a bavit se, ale přestat na to myslet se mi nepodařilo. Pak jsem znovu zahlédla jeho. Stál ve dveřích, které vedly ze sálu na chodbu a prohlížel si mě. Zamrkala jsem a zatřepala hlavou a když jsem vrátila pohled k těm dveřím, zase tam nebyl. Otočila jsem se a chtěla jít zpátky k Alexovi, kterého jsem nechala v davu, když jsem šla pro pivo. Zase jsem ho viděla... Stál tam, jako prvně... Daleko za ostatními, ale byla jsem si jistá, že je to on. Že bych měla halucinace? Připomělo mi to první den ve Forks, kdy jsem viděla Alici...

Je ti něco?“ Ptal se Dean, který se právě vyloupl z davu.

Ne... V pohodě. Donesl bys to prosím Alexovi? Jdu na chvilku na vzduch. Hned se vrátím.“ Vrazila jsem mu kelímky do ruky a vystartovala ke dveřím, vedle kterých postával – zbláznila jsem se?! Jak mohl být zase u těch dveří, když před chvílí... Otočila jsem se na druhou stranu a pak zpátky ke dveřím. Už tam nebyl. Nechápala jsem to... Zase tolik jsem toho přece nevypila. Vyběhla jsem ven tou dlouhou bílou chodbou a nedívala se, kam běžím. Několikrát jsem zahnula a pak jsem se zastavila a sesunula se po zdi k zemi. Potřebovala jsem si pročistit hlavu. Nejdřív Gary a teď... Jasně, že se mohl přijít podívat na koncert, tak jako všichni co tu byli, ale objevit se na jednom konci sálu, zmizet a ve vteřině být na druhé straně byla blbost. Možná to ani nebyl Edward... Třeba se mi to jenom zdálo. Koneckonců, byla tu taková spousta lidí... Pustila jsem myšlenky na Edwarda k vodě a vrátila se k myšlenkám na Garyho. Jak vyletěl u té pokladny... Už jsem vážně nepochybovala, že měl pravdu. Nejeden kluk tady i ve škole se mě určitě snažil zbalit. Jenomže oni ve mně zřejmě neviděli nic víc, než novou holku, s blond vlasy a sexy postavou. Gary se tvářil, jakoby cítil... Blbost...

Nancy?“ Uslyšela jsem. Sundala jsem dlaně z obličeje a uviděla Garyho. Stál na druhé straně chodby a když jsem vzhlédla, rozběhl se ke mně.

Jsi v pořádku?“ Sklonil se ke mně.

Nic mi není. Začínala mi dunět hlava, tak jsem se šla projít..“ Odpověděla jsem mu.

No to vidím. Dean mi říkal, že jsi šla na vzduch, ale nemohl jsem tě nikde najít. Jak ses dostala tak daleko?“ Tomu jsem nerozuměla.

Tak daleko?“ Ptala jsem se nechápavě. Vzdáleně jsem slyšela mou oblíbenou písničku od Good Charlotte - Emotionaless.

Jsme skoro na druhé straně stadionu.“ Vysvětlil mi.

Vážně? Asi jsem se zamyslela...“ Uchechtla jsem se.

Můžu se tě na něco zeptat?“ Sedl si a opřel se o zeď vedle mě.

Jasně.“ Trošku jsem se bála s čím vyrukuje...

Alex... Jak jsi říkala... Vy jste... No... Ty s ním...“ Nemohl to ze sebe vysypat.

Jsme kamarádi, Gary. Hodně dobří, spíš jako sourozenci, ale jenom to.“ Usmála jsem se na něj, ale vypadal, že mi to nevěří. Asi čekal, že řeknu něco jiného.

To mi nevykládej. Vždyť vás vidím! Jak se objímáte... Jak tě líbá na krk a drží tě za ruku... Takhle se kamarádi nechovají!“ Bouchnul a já nechápala proč.

My se tak chováme, Gary. Řekla jsem ti pravdu, ale tobě se to nelíbí... Tak co chceš slyšet? Že spolu chodíme?“ Ptala jsem se ho klidně.

Jo. Bylo by to lepší. Vy spolu vážně nic nemáte?“ Ptal se, teď už klidněji.

Ne. Jenom vilu a tři děti na Aljašce...“ Zasmála jsem se a jedním dechem pokračovala.

Gary, prosím tě... Je mi jedno co si myslíš a jak to vypadá, ale my dva jsme opravdu jenom kamarádi.“ Usmála jsem se na něj a jeho zatvrzelý výraz zjihl.

To je... Dobře... Já... K tomu, co jsem ti dneska řekl... Myslel jsem to vážně a je to všechno pravda. Jsi vážně tak úžasná, jak jsem řekl a za tím si stojím. Kdekdo by dal cokoliv, abys byla jeho.“

A ty?“ Přerušila jsem ho, abych se konečně dověděla, co má znamenat tohle jeho koktání. Podíval se mi do očí a naklonil se ke mně.

Já taky...“ Zašeptal a políbil mě.


Omlouvám se, že to zase natahuju, ale baví mě vás napínat... Jsem hrozná já vím, ale snad se to i přesto líbilo a budete čekat na pokračování =)

<< Shrnutí >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Like a rainbow: 6. kapitola - Gary 2. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!