Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Like a rainbow: 16. kapitola - Úkol

24.11.2010 (20:30) • NancyWhite • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1414×

16. kapitola - Úkol

Nancy:

Neměla jsem moc času, ale stejně jsem svůj plán na krátko odložila. Prohledávala jsem svoji knihu a snažila se pochopit, co znamenají některé části, co mi uvízly v paměti. Obzvlášť ta jedna. Nevysvětlené varování, které nepochybně ukazovalo na vlkodlaky…

Až krev té krve kouzelné se vrátí se svou mocí,

úplněk pak může k její zkáze dopomoci.

Jedna duše chrání slib, co k nemrtvým ji přidal,

a ta pak přidá jeden druh, s nímž studený je rival.

Jedna duha chladný déšť a horké slunce spojí…

Chraňte dívku nevinnou, té zlo se právem bojí!

„Jedna duha chladný déšť a horké slunce spojí… Duha… Duha!“ vzpomněla jsem si na den v Carlisleově pracovně… „Jsi ten spojující článek. Mezi námi a vlkodlaky… Jsi jako duha, Nancy. Článek mezi sluncem a deštěm.“

„S nímž studený je rival…“ opakovala jsem si nahlas. „Vlkodlaci z rezervace!“ zavřela jsem knihu, přitiskla si ji k hrudi a ze všeho nejvíc jsem si přála dostat se k některému z nich. Měla jsem pocit, jako by moje mysl pročesávala lesy… Najednou jsem na své tváři ucítila slaný vítr. Otevřela jsem oči a rozhlédla se. Stála jsem na útesu nad First Beach. Tak tady někde by měli být… Otočila jsem se a vešla do tmavého lesa. Řídila jsem se jen instinktem, nic jiného mi nezbylo.

„Co to tady vyvádíš?“ ozvalo se přede mnou a já otevřela oči. Přede mnou stál vysoký, svalnatý muž bez trička, jen v krátkých kraťasech. Horké slunce… Pobaveně si mě prohlížel, a aby taky ne, když chodím s obrovskou bichlí a zavřenýma očima po lese.

„Já… Někoho hledám,“ řekla jsem opatrně. „Jsem Nancy, Nancy Whitová.“

„Já jsem Paul. A koho tady vlastně hledáš?“ Na vteřinku jsem zaváhala, ale protože neměl tričko a došla jsem k němu, nadechla jsem se k odpovědi.

„Vlkodlaky…“ Přimhouřil oči a pozorně si mě prohlížel.

„Vlkodlaky?“

„Ano, vlkodlaky quileutského kmene, co chrání rezervaci před upíry…“ Moje znalosti ho přesvědčily, ale pořád mi moc nedůvěřoval.

„A co po nich chceš?“

„Potřebuju vaši pomoc…“ Nadzvedl obočí a chvilku přemýšlel.

„Dobře. Počkej tady…“ Odběhl do lesa a vzduch se za okamžik rozechvěl jako nad rozehřátou silnicí. Zvědavost mě postrčila pár kroků jeho směrem a já spatřila obrovského vlka. Byl krásný…

„Same… Potkal jsem jednu holku… Hledala nás…“

„A řekla ti proč?“

„Potřebuju vaši pomoc,“ odpověděla jsem na otázku. Vlk se na mě otočil.

„Ty nás slyšíš?“ zeptal se Paulův hlas.

„Ano.“ Vlk se na to zamračil a pak jsem uslyšela hlas toho Sama.

„Přiveď ji k Emily, chci si s ní promluvit…“

„Dobře,“ souhlasil Paul. Pak se obrátil ke mně… Mohla bys na chvilku odejít…?“ Poslechla jsem ho a vrátila se tam, kde jsem původně měla počkat. Znovu se objevilo to chvění ve vzduchu a pak ze stínu stromů zase vyšel Paul ve své lidské podobě.

„Takže jdeme?“ Zeptal se a najednou, aniž bych se o to snažila, jsme oba stáli před malým domkem. Paul nevěřil svým očím. Rozhlédl se kolem, jestli se mu to opravdu nezdá a pak se podíval na mě. Na to jsem pokrčila rameny.

„Nejste jediné kouzelné bytosti na planetě…“ Paul nic neřekl a vešel do domu, já mu byla v patách.

„Jste tu rychle,“ podotkl Sam, když se Paul posadil na židli ke stolu.

„To bych řekl! Jenom jsem se zmínil, že půjdeme a už jsme tu stáli…“ vysvětloval Paul.

„Nejsem tak úplně obyčejná holka…“ Přešla jsem ke stolu a s tlumeným žuchnutím jsem položila knihu na stůl. „Vy máte své legendy o Amadis Samuelsové, že ano?“ Sam mi pohlédl do očí a já jeho hluboký pohled opětovala. „Co se o ní povídá ve vašich legendách?“

„Byla to čarodějka… S naším kmenem měla dobré vztahy… Při válce s upíry se její dcera dostala na naše území a málem ji zabili, ale jeden upír ji zachránil…“

„Carlisle Cullen,“ řekla jsem. Sam s vážnou tváří přikývl. „No, to vše se opravdu stalo, ale druhá polovina příběhu je důvodem mé existence.“ Vysvětlila jsem jim, kdo nebo co vlastně jsem…

„A co chceš po nás?“ Zeptal se ten třetí, kterému Sam říkal Jared. Přisunula jsem k nim knížku, kterou jsem otevřela na stránce s varováním před skutečnými vlkodlaky.

„Ti vlkodlaci jsou blízko… A není moc času. O příštím úplňku si přijdou pro tu holku, o které se tady píše, a já ji mám chránit, ale sama to nezvládnu. Budu potřebovat vaši pomoc.“ Sam se zamračil a pečlivě si prohlížel starý rukopis.

„A pomáhat ti budou i Cullenovi?“ Přikývla jsem. Původně jsem je chtěla poslat do Volterry, ale z těch pár řádků jsem poznala, že se mnou musejí zůstat.

„A jakou holku vlastně chráníš?“ ptal se zvědavě Paul.

„To já ještě nevím… Nejspíš to bude nějaká Amadina příbuzná… Možná čarodějka. Musím ji najít, ale teď vás žádám o pomoc při příštím úplňku. Pomůžete mi? Jde i o bezpečnost vašeho kmene…“

„Ano, to je pravda. Musíme chránit náš kmen.“

Tak jsem na svou stranu dostala ty hodné vlkodlaky. Nemohli to být praví vlkodlaci, pokud se přeměňovali nezávisle na úplňku… Teď jsem měla namířeno ke Cullenovým. Určitě budou nadšení, že nemusí odjet do Itálie…

„Alice?“ zavolala jsem do domu. Zdál se být prázdný, ale jakmile jsem vyslovila Alicino jméno, stála vedle mě.

„Nancy! Ahoj! Co se děje?“

„Musím s vámi mluvit. Se všemi.“ Za tři minuty seděli všichni spořádaně na pohovce, jen Edward chyběl. Zamračila jsem se, párkrát nervózně přešlápla z nohy na nohu a pak jsem začala být namíchnutá. Tak důležitou a pro ně dobrou zprávu jim nesu a on se někde fláká! Sotva jsem to domyslela, objevil se Edward ve dveřích a posadil se vedle Alice.

„Tak jsme všichni a ty už nám můžeš říct, co je nového!“ zaburácel nadšeně Emmett.

„Co se týče vašeho odjezdu do Volterry…“ Všichni se zatvářili otráveně, až na Carlislea a Esmé, kteří dál poslouchali. „Ten se nekoná. Musíte tady zůstat.“ Všichni propukli v hlasitý jásot.

„To je správná řeč!“ hulákal Emmett.

„Co ta změna?“ ptal se Jasper.

„Už jsem přišla na kloub tomu varování. Musím zachránit jednu dívku… Zatím vůbec nevím, kdo to je, ale potřebuju k tomu vás a vlkodlaky z La Push…“

„Tak to bude problém…“ řekl Edward. „Ti se s námi bavit nebudou…“

„Ale budou. Už jsem za nimi byla. Jde totiž i o jejich kmen. Vlkodlaci, kteří si přišli pro tu holku, budou hledat všude. Rezervace se to taky týká… Sam mi slíbil, že s nimi můžu počítat. Poslední háček je, najít ji. Pravděpodobně bude potomkem Amadis… Asi nějaká mladá čarodějka.“

„A jak ji chceš najít?“ ptala se Alice.

„To já nevím… Zatím… Zkusím o ní ještě něco najít v té knize… Kdyby se vám podařilo něco zjistit, dejte mi vědět.“

A doma to začalo nanovo. Listovala jsem starými stránkami a hledala cokoliv, co by mi pomohlo najít mladou čarodějku. Některé stránky chyběly a já mohla jen doufat, že na nich nebylo nic podstatného, co bych teď mohla potřebovat. Na jedné ze zadních stránek jsem našla něco jako dopis. Nevím, komu byl adresován, ani kdo ho napsal. Psalo se tam jen o nějakém proroctví, které jsem tam ovšem také nenašla.

„Co jste zatím zjistili?“ ozvalo se za mnou a já polekaně vyskočila z postele. V rohu u skříně někdo stál, ale pro tmu jsem mu neviděla do obličeje, podle hlasu jsem však poznala Alexe.

„Tohle mi nedělej! Zatím jsem nezjistila nic moc, jen že mám společně s Cullenovými a těmi obřími vlky z rezervace ochránit nějakou mladou čarodějku." Znovu jsem si lehla na postel, zkřížila nohy ve vzduchu a listovala. Alex si sedl na zem na druhé straně postele a opřel si lokty o matraci. Koukal, jak pročítám stránky a mlčel. Když jsem se znovu vrátila ke konci knihy, kde chybělo záhadné proroctví, kousl se do rtu.

„Co je?“ zajímalo mě.

„Nic…“

„Alexi, ty jsi ale mizerný lhář!“

„Nejsem,“ oponoval.

„Tak to vyklop!“

„Není co!“

„Ale je… Já to na tobě poznám. Co se děje?“

„Co by se mělo dít?“ vykrucoval se.

„Proč mi to nechceš říct?“ naléhala jsem na něj dál.

„Říct co?!“

„Ty mi nevěříš?“

„O to nejde…“

„Ha, mám tě!“ zajásala jsem, když se prořekl. Zadíval se na mě takovým zmučeným výrazem, jehož příčina mi byla neznámá.

„Nemůžu…“

„Alexi… Ty něco víš? Víš, že jo?“ zeptala jsem se ho, teď už zcela vážně.

„Nezlob se…“ Rychle se zvedl, přešel do stínu k mojí skříni a zmizel…

Já vím, je trochu kratší, než u téhle povídky bvá zvykem, ale mám pro to dobrý důvod... =)

<< Shrnutí >>

Autor: NancyWhite (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Like a rainbow: 16. kapitola - Úkol: