Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kdo s koho - 2. část

Emma


Kdo s koho - 2. částTak jsem se rozhodla, že tomu dám šanci ve třech částech. Tady je druhá. Příště konečná. Tu musím vymyslet tak, abych nezklamala. Díky za vaše komentáře.

Edward:

 

Snažil jsem se trochu sebrat a taky se uklidnit. V hlavě si mi rodil plán pomsty. Zvedl jsem se ze země a snažil se dát chodbu alespoň trochu dopořádku. Když už vypadala celkem obstojně. No nejspíš se budou divit, kam jim zmizelo téměř veškeré vybavení chodby. Už to slyším, platí si luxusní apartmá a kradou koberce…! Všechno jsem schoval kde se dalo, no je to jen provizorní, stejně to dříve nebo později vypadne. Jediné co mě napadlo, bylo nastrkat to všechno do výtahu na jídlo.

Postavil jsem se před dveře a chystal se zaklepat, jako slušný, upír. Ale to mě rychle přešlo, slyšel jsem sprchu a tak jsem dveře rozrazil dokořán a chystal se pořádně zabydlet.

První co mi padlo do oka byl její kufr s oblečením, evidentně si ještě nevybalila. Co jí s tím trochu pomoci? Veškeré oblečení jsem vzal do náruče a rychlostí blesku roznosil po všech lampičkách na chodbách hotelu. Obzvláště ty její mini věcičky, co jim nejspíš říká spodní prádlo, ty jsem dal na super viditelná místa. Na našem patře jsem samozřejmě nic nenechal, tak jednouché to mít nebude. No alespoň že nebyly použité…

Když jsem se vrátil, co nejtišeji jsem za sebou zavřel dveře a i s věcmi se schoval pod postel. Taky mě mohlo napadnout lepší místo fakt. Jenže nebyl čas. Už jsem neslyšel vodu a každou chvíli mohla přijít. Slyšel jsem jak zavětřila a hluboce zavrčela. Pohled jí padl na teď již prázdný kufr.

,,Nechci se před tebou promenádovat nahá Cullene. Takže vylez jasný. Schovat se pod postel? A přede mnou?“ Teď sem si přišel jako úplnej idiot. Pomalu jsem vylezl ven. Pomalu proto, že jsem přemýšlel co říct.

,,Upadla mi čočka.“ Vážně jsem to řekl, do pr… Podívala se na mě jako na blbečka ze školky.

,,Kde mám věci.“ Pomalu to odříkávala jako by se musela hodně snažit aby po mě neskočila.

,,Zahrajeme si takovou hru jo? Kdo najde víc tvých spoďárů, které jistě nezůstaly tam kam jsem je dal.“ Tak to vím naprosto jistě, už jak jsem zacházel za roh, tak nějaký úchylák tahal jedny z té pěkné sbírky z lustru. A myšlenky ostatních… Dámám se moc líbily a pánové… škoda mluvit.

,,Bude pánem apartmá. Neblázni, oba tu můžeme zůstat ne? Sice je tu jen jedna postel, ale já ti ji velice rád přenechám, pokud budeš unavená.“ Dodal jsem s úšklebkem.

,,Abys postel náhodou nepotřeboval ty, až se s tebou vypořádám… ale dobře, kruci, beru. A to tu mám chodit jako takhle?“ Na to sem nepomyslel, co s tím?

,,Půjčím ti svoje, chceš?“

,,Celá žhavá.“ Odfrkla. Ono ti nic jiného nezbyde… čekal jsem.

,, Tak to sem dej.“ Podal jsem jí košili a svoje trenky.

,,To nemyslíš vážně ne? Mám tu chodit v tomhle?“

,,No nic jinýho nemám. Přijel jsem sem jenom na jeden den.“ A Alice mi zrovna nebalila.

,,Budeš se dívat jak se oblékám? Nebo ti mám pomoct ze dveří?“ No rozhodně bych se rád podíval.

,,Dobře, už mizím.“ Ale stejně jsem si neodpustil rychlý pohled na teď už obnažený zadeček. Wow. Rychle myslet na něco jinýho, jinak zase budu za…

,,Takže jdeme. Odstartuj to.“

,,Tři, dva…“ Na jedna už nečekala a byla ze dveří pryč. Podvádět se jí zachtělo. Stejně nemá šanci. Vím kam jít jako první. Přeci si nemyslela že bych jí nechal vyhrát, i kdyby nakrásně měla šanci. Mám pěknou výhodu. Většinu z nich jsem dal až nakonec stopy a tam taky hnedka poběžím. V polovině cesty, jsem to musel vzít oklikou aby mě necítila a už byl u skrýše. Vyndal jsem většinu jejího spodního prádla, strčil za triko a běžel se podívat jak jí to jde.

Zrovna stála u dveří toho úchylnýho dědka. Pár úlovků už měla to ano, brzy ale přijde na to že víc už jich mít nebude. Jenže otevřela manželka. Tu určitě nečekala. Ha. To je ještě lepší než sem čekal.

,,Dobrý den slečno, potřebujete něco?“ Měřila si ji výhružným pohledem.

,,Dobrý den, ano, mohla bych mluvit s Vaším manželem prosím?“ Nedala se nijak zaskočit.

,,A co byste mu chtěla? Prodat mu trenýrky? To je totiž jediné co mě napadá, když se tu procházíte po hotelu v pánském spodním prádle. Že jde o nějaký hloupý reklamní trik.“

,,Ne to vůbec ne.Ale je to moc důležité, věřte mi.“ Byla v koních, skvělý! Jenomže v tom se paní otočila, jak chtěla zavolat na manžela a tričko na jejím objemném těle se vyhrnulo nahoru. To snad ne, fuj! Měla na sobě natažené tanga, tak o 20 čísel menší. Evidentně ne její. Zařezávaly se jí do pneumatik kolem pasu a to Swanová už nevydržela a rychlostí blesku utekla. No takže jsem vítěz. Copak si na tebe vymyslím.

Vracel jsem se do apartmá, kam jistě hodně brzy dorazí poražená sexy upírka.

Dlouho se nevracela a už mi to přišlo divné. Šel jsem po jejím pachu. Co by dělala u ředitele v kanceláři??

,,Slečno Swanová, uvědomujete si, že toto není žádný levný hotel? My tady svým klientům zajišťujeme klid a pohodu. A samozřejmostí je, že je nebude na pokoji obtěžovat polonahá mladá ,dáma´, která u nich shání svoje spodní prádlo.“

,,Prestižní hotel a nemá ani dostatek pokojů??“

,,Slečno, vzhledem k tomu, že i z naší strany došlo k velikému pochybení, jsem ochoten Vás tu nechat. Ovšem jen za podmínky, že ihned zítra ráno opustíte náš hotel.“

,,Ani by mě nenapadlo se tu déle zdržovat. Nashledanou.“ Na odpověď už nečekala a hnala se ke dveřím. Měl jsem to jen tak tak, jinak by mě srazila.

,,Ale! Pobavil ses co?“

,,Musím říct, že si se vážně předvedla. Mnohem důležitější ale je, že jsem vyhrál.“

,,Jdeme a vrať mi moje oblečení.“

,,Ještě si to rozmyslím, nezpomeň, pán apartmá…“ A náležitě si to užiju. Chce mě stejně jako já, to nezapře. Když se dostatečně nesoustředí a je rozčílená, unikají jí střípky myšlenek a ty hrají v můj prospěch…

Nasupeně se hnala k výtahu a ani na mě nepočkala. Zavírala mi před nosem, musel jsem přidat abych ještě stihl strčit nohu mezi zavírající se dveře.

,,Tak zaprvé, trochu slušného chování by rozhodně neuškodilo.“ Je vážně sexy v té košili. Nejspíš ani neví že se jí první tři knoflíčky rozepnuly a poskytují mi tak moc pěkný výhled.

 

Bella:

 

Kdyby mě tak strašně neštval docela by se mi i líbil. Ale tohle přehnal. Vypadám tady jako naprostý blbec. Nejdřív mi spletou rezarvaci. Potom rvačka v chodbě hotelového pokoje, no neříkám že ten konec se mi nelíbil, kdybych neměla svou hrdost asi bych se neovládla ale… Hloupá sázka. A já si byla tak jistá že vyhraju. Nechápu to! Byla jsem si tak moc jistá, jde přece o moje věci ne! Prvních pár jsem našla snadno. Potom ta ohavnost s tou korpulentní ženou, to zkazí chuť na všechno, takovýhle pohled fakt. No a nakonec po mě vyjela jiná manželka, že ji chci svést manžela. Když jsem to kategoricky odmítla a snžila se jí to vysvětlit, začala řvát po celém hotelu. Během chvilky tu byla ochranka a ředitel a to už se uráčil i manžel. Aby si to taky užil tak jsem se ho zeptala jestli by mi nechtěl vrátit moje kalhotky. No nejspíš budou mít dlouhou noc. No nakonec kdyby mi ten pokoj nespletli tak bych teď byla nahá na ulici. Navíc teď, když je období monzunových dešťů, by to bylo značně podezřelé. Kdyby tu nebyly ty deště ani bych se tu neukázala ale v tomto období sem vždycky jezdím. A to hlavně proto, že jsou ty největší vlny a prázdné pláže.

Vyšla jsem nasupeně z kanceláře ředitele a málem vrazila do toho pitomečka.

,,Ale! Pobavil ses co?“ Snad si nevymyslí nějaký kraviny. No ale záda bych mu klidně umýt šla. Při jeho pohledu jsem se zarazila. Co je? Snad mi neslyší myšlenky?!

,,Musím říct, že si se vážně předvedla. Mnohem důležitější ale je, že jsem vyhrál.“

,,Jdeme a vrať mi moje oblečení.“

,,Ještě si to rozmyslím, nezpomeň, pán apartmá…“

Vlítla jsem do výtahu a hodlala odjet bez něj, jenže, stihnul to no.

,,Tak zaprvé, trochu slušného chování by rozhodně neuškodilo.“ Co si myslí chlapeček? Že mu budu dělat služku?

,,Hele měli bychom tomu dát taky nějaká pravidla, nemůžeš si dělat co chceš!“

,,Ale můžu, a nezapomeň, dala jsi upíří slovo a to nelze porušit.“ Měl pravdu, slovo upíra je slovo boží. Jak jsme s nadsázkou říkali. Nelze porušit. To je moc dobře zařízené.

,,Fajn.“ Nějak to přežiju a zítra vypadnu a už ho neuvidím. Vážně ho už neuvidím?? Snad mi to nakonec není líto? No trochu je! Dojeli jsme až nahoru a vyšli před dveře. Tentokrát žádná rvačka, jen napětí.

,,Dámy mají přednost.“ Najednou je galantní.

,,Mimochodem, jsi Bella že?“

,,Ccc, pro tebe Isabella. Edward?“ Alespoň něco jsem pochytila. Ještě abych mu říkala pane Cullene. Už takhle je to dost ponižující.

,,Fajn Isabello! Takže přijímám tvou nabídku umýt mi záda…“

 

1  Shrnutí povídek 3



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Kdo s koho - 2. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!