Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kdo s koho - 12. část

04.12.2009 (11:30) • Pajinka2004 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4022×

Edward:

Letadlo se připravovalo k přistání na letišti v Anchorage. Museli jsme cestou ještě pořídit dost věcí, takže jsme přistávali v největším městě. Alice měla z výběru místa přistání radost. No chtěli jsme si pořídit ještě nějaké pěkné auto, takže nám nic jiného ani nezbývalo. To zase bude. Zatímco se holky dohadovaly, začal jsem přemýšlet jak se z toho vyvlíknout. Třeba bych si vzal na starosti ty auta…

,,Alice, já maximálně věřím tvému vkusu a určitě i správně trefíš velikost. Alespoň budeš mít jistotu, že nechodím v ničem nevhodném ne? Když mi to sama vybereš… Esme a Carlisle jedou napřed domů, vy běžte nakupovat a já bych se zatím mohla postarat o nákup nějakých pěkných aut ne? Pro začátek stačí dvě, takže já bych mohla jít například s…“ Zíral sem na ní z otevřenou pusou jak to s Alice pěkně skoulela. Ta ani nemukla a v mysli s ní navíc i souhlasila. Neuvěřitelné jak si dokázala všechny omotat kolem prstu za tak krátkou dobu. Bella se začala rozhlížet po nějakém doprovodu. Začal jsem pomalu natěšeně nadskakovat, určitě si vezme mě, to by mi neudělala.

Ale udělala!!!

…s Emmetem! Co ty na to Emme, půjdeš se mnou vybrat nějakou pořádnou káru?“ Zeptala se ho a na mě vyplázla jazyk.

,,A máš to! Užij si nákupy lásko. A kup mi něco hezkého!“

,,Ty potvoro. Tohle mi dělat? To bude moje druhá smrt.“ Udělal jsem na ní psí oči. Doufal jsem, že jí to obměkčí a vezme mě na milost. Přišla ke mně a políbila mě na tvář.

,,Tak pa Edwarde. Užijte si to. A Alice, zdá se mi, že má Edward už poněkud zastaralé šatstvo, nechtělo by to obměnit kompletně. A myslím, že spodní prádlo také volá po nějaké té reformě.“

,,Přece se mi chceš líbit o svatební noci ne?“ Mrkla na mě a za odchodu nám ještě poslala vzdušnou pusu. Za tohle bych jí nejradši uškrtil. Dostane na holou fakt už. Hmmm…

Kruci, zase jsem se moc zasnil. Raději jsem rychle zalezl do taxíku, tohle nemusí nikdo vidět, a už jsme si to mířili k nejbližšímu nákupnímu centru.

Bella:

,,Tak co Emmete? Co by se nám tak líbilo?“ Procházela jsem se kolem luxusních kousků v salonu Porsche.

,,Paráda, žes mě z toho dostala Bello.“ Vyhrkl absolutně nadšeně Emmet. Začal obíhat jednotlivé modely a hodnotit je.

,,Ty tomu Edwardovi dáváš. No doufám, že mi řekneš, až budeš plánovat nějakou srandu, rád se zapojím. Z toho mě prostě nemůžeš vynechat.“ Zalezl do modelu Cayman a já si sedla vedle do modelu Panamera Turbo.

,,Proč myslíš, že na něj něco chystám Emme?“ Zeptala jsem se nevinně.

,,Nehraj to na mě Bello. Na rošťárny já mám čuch.“ Poklepal si na nos a zakoulel očima.

,,A tobě lezou přímo ušima.“

,,Fajn Emme, slibuju, že budeš první komu řeknu, pokud se něco bude dít ano?“ Mrkla jsem na něj a tiše řekla.

,,Hele Emme, co takhle závod? Jsme tu už dost dlouho a už by mohli mít nakoupeno ne? Kdo dorazí první do nákupního centra a najde je vítězí a to si piš Emme, že si výhru užiju.“

,,Ccc, si nějak věříš švagrová. Jo ale nepřibližovat se ke sledovaným objektům. Plížit se! Ještě by nás zatáhli do toho šílenství.“ Spiklenecky mi pošeptal do ucha.

,,Ty máš výrazy. Sledované objekty…“

,,Jedééém…“ Zařval a vytůroval motor na plné otáčky. Prodejci a ostatní zákazníci na nás vyděšeně koukali. No je fakt, že jsme ještě nezaplatili a mohli by to v podstatě brát jako krádež ale… úmysl nelze prokázat a peníze zmůžou hodně. Akorát ostatní z rodiny z nás nejspíš nebudou mít radost. Vyřítila jsem se z hlídaného parkoviště a cestou pryč.

Porsche Cayenne 001 calling… rozsvítilo se na palubovce. Emmetek zřejmě neumí používat GPS a neví kudy kam.

,,Ano Emmetku? V přihrádce máš když tak mapu tak si posluž.“ Přes ručku jsem prosvištěla prudkou zatáčkou. Páni, úplnej drifter. Jsi dobrá Bell.

,,Sarkasticky vtipná jako obvykle. Ale teď vážně Bell… nažer se kouře za mým výfukem.“

Handsfree vypípávalo otravný tón na znamení ukončeného hovoru. Podřadila jsem a v zatáčce jsem toho upířího otravu předjela. Musím říct, že v zatáčkách mi to vážně šlo. Jenže při pohledu do zpětného zrcátka mě přešel úsměv. Sakra, někdo by nám chtěl pomáhat a chránit nás. Nebo ne nás ale proti nám. Majáčky neúnavně blikaly a blížily se k nám. Zajímavý, že vždycky vědí odkud se vynořit aby nás snadno dojeli. Prosvištěla jsem na oranžovou a Emmet to stihl ještě za mnou v závěsu. Strážci zákona už ovšem ne. Vytočila jsem po paměti Carlislea. Musí nás jich zbavit.

,,Ahojky. Mám takový malý problém.“ Zahučela jsem nevinně.

,,My jsme totiž s Emmetem…“ Ani mě nenechal domluvit.

,,Ale ne, Bello! Co jste provedli?“ Nejspíš ví, co může očekávat, když se jedná o Emmeta! Vylíčila jsem mu celou situaci.

,,No dobře volám tam a hned převedu platbu i se slušnou sumou navíc. To by snad mělo stačit. Od tebe bych to tedy nečekal Bell.“ Trošku jsem se zastyděla ale jen na maličkou chvilku. Na kajícné scény jsem totiž neměla čas. Emmet mě lajznul na dalších semaforech.

,,Ty parchante.“ Emmet mi bliknul, jako poděkování, že jsem ho pustila.

,,To nejspíš nebylo na mě že?“

,,Ne ne ne, promiň. Musím končit. Dík. Pa.“ Ani nevím jestli chtěl něco ještě říct, nicméně tu mám větší problém. Nákupní centrum bylo nebezpečně blízko a Emm měl dost náskok.

,,Ty nevyhraješ.“ Vytočila jsem jeho číslo.

,,Hele Emmete, jedeš špatně, garáže jsou vpravo.“ Věděla jsem, že mi neuvěří a bude si myslet, že ho chci zmást a to se mi hodilo. Garáže totiž opravdu byly vpravo, jenže Emm si to namířil vlevo, přímo do jednosměrky. A to bohužel, pro něj, ve špatném směru. Normální řidiči z něj nebyli zrovna dvakrát nadšení. Plynule jsem zajela do garáží, vzala si parkovací lístek a už jsem si to kráčela chodbami zaplněnými lidmi. No, měla jsem štěstí, že jsem šla kupovat auto. Alice jsem totiž nemusela moc dlouho hledat. Vykračovala si to od jednoho krámu k druhému a chudáci kluci byli ověšení hromadou tašek. Edwarda mi na chvíli bylo trochu i líto ale co! To má za trest.

,,Podvodnice!!“ Vybafl mi za zády Emmet. Dostal jsem od nějaký babky holí po střeše, když jsem couval z tý jednosměrky. Prej jsem jí nepustil na přechodu. Baba. Chudák moje autíčko.“

,,Kroť se jasný. Jsou támhle.“ Ukázala jsem Aliciným směrem.

,,Výhru si vyberu později. Tak se těš!“ Nebezpečně nahlas zafuňel až se Jasper ohlédl naším směrem. Jen tak tak jsme zapadli za roh a ztratili se v davu. Sedli jsme si na zem za jakousi kytkou, co tu měla údajně být na okrasu.

,,Tak copak jim provedem?“ Vykoukl zpoza zaprášeného umělého kapradí.

,,Ty musíš být pohroma rodiny Emme! Kazíš mě!“ Naoko naštvaně jsem se po něm ohnala.

,,Jo to jo, ty se tak dáš zkazit! Hele co policajti? Že nás tak brzy nechali?“

,,To sis vzpomněl brzy. To víš, já mám známosti všude.“

,,Takže si volala Carlislovi. To bych taky zvládnul.“

,,Ty bys dokázal řídit a navíc ještě vyťukat číslo? Ty mě překvapuješ Emmetku.“ Dloubnul mě pod žebra až jsem sykla.

,,Nedovoluj si, nebo to řeknu Rose a ta už tě srovná.“

,,Tak to si piš!“ Ozvalo se nad námi výhružně. A já vyjela od vysokých černých bot až nahoru po ofinu rozzuřené Rose. Emmet raději zůstal jen u těch bot. Vypadal, že jí je každou chvíli začne líbat a prosit o odpuštění. Podpantoflák. Carlisle asi už musel všechno pěkně zatepla volat ostatním. Rose totiž v myšlenkách zuřila, že jí ten její hned první den dělá ostudu. Kriminálník jeden. Tak to sedí. Radši se nebudu vyjadřovat. Ještě by se přišlo na to, že jsem to celé vymyslela já.

,,Správně Rose, měla bys mu pořádně vyčinit. Kazí mě. Krade auta. Ujíždí policii a navíc… Nepustil babičku v přechodu… teda pardon, na přechodu.“ Rose mezitím supěla jako parní lokomotiva. Tak asi úplně všechno nevěděla. Hups. Radši se klidím. Vstala jsem ze země a pozadu couvala z rohu pryč. Jenže jsem narazila na něco tvrdého. Sáhla jsem dozadu abych měla představu o co jde. A Edward. S rukou stále na jeho poklopci jsem se k němu otočila.

,,Ahoj…“ Uculila jsem se na něj. Rádoby nevinně.

,,Nechceš pomoct s taškami, jistě to je těžké.“ Nic lepšího jsem nevymyslela no! Jenom na mě nevěřícně koukal s pusou dokořán. Radši ani nechci poslouchat jeho myšlenky. On má nejspíš dost z toho, že poslouchá ty Emmeta. Ale užili jsme si. Naposled jsem mrkla na Emmeta stále klečícího u Rosaliných nohou a odkráčela za Alice.

Tohle bude už tak dost drsný, tak to raději ještě trochu oddálím. I když nenáviděnými nákupy…!

11 Shrnutí povídek 13

Autor: Pajinka2004 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kdo s koho - 12. část: