Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Každý může milovat 25.kapitola

Každý může milovat 25.kapitolaTak jste mě dokopali k další kapitolce. Moc jste mě potěšily minulými komenty. Skákala jsem dva metry vysoko jak jsem byla šťastná. Vážně moc a moc díky. omlouvám se, že to přibívá tak pomalu, ale nedá se nic dělat. Tento dílek je psát tak trochu v rychlosti, takže se nelekejte! Plsky o komenty a kritiku. Vaše ZabZa

25.kapitola- Porozumění?

Jsme hrdi na to, jak statečně snášíme rány osudu a zatím je to jen nedostatek odvahy vzepřít se jim.

Neurčitá osoba vkrádající se do děje

A je to tady! Stalo se to co jsem očekávala už od začátku. Velký problém. Edward se prozradil a Aro se chystá k boji.

Tohle to se nemělo stát. Všechno to mělo dopadnout úplně jinak, jenomže při romantické scéně s Bellou a Edwardem se to všechno zkazilo. Jak může být osud někdy krutý.

Vždy v tom nejlepším přijde a všechno zkazí. I lásku. Pošlape ji a odhodí do křoví. Je mu pak jedno co se stane s hlavními hrdiny. Klidně ať se zabijí.. Mu to je jedno. On už v té době zřejmě ničí další lásku.

Takový je osud. Jak už jsem řekla. Hnusný a krutý. S nikým nemá slitování. A je mu jedno,  když kvůli jeho blbosti někdo zemře….

Bella

Stál tam. V očích měl jasnou vinu. On se rozhodl pro smrt. Chtěl si odpykat všechno co způsobil. A já opět bojovala sama se sebou. Jedna má polovička by ho nejraději zabila už dřív. Ta druhá to odmítala.

Stačilo udělat pár kroků a zabít ho, tak proč to neudělám. Stačilo ho jen roztrhat na kousky a ty pak spálit. Tak čeho se bojím?

Vždyť by si to zasloužil. Za to co udělal. Za to jak mě podvedl. I on sám to přiznal. Přiznal vinu za kterou chce pykat, tak proč se tolik bojím ho zabít? Proč?

,,Bello prosím,“ hlesl a dál mi hleděl do očí. Čekal na můj pokyn. Na to až ho zabijii. Ale chtěla jsem to vůbec?

Hádala jsem se tam sama se sebou. Dvě poloviny mého já proti sobě. Bez vítěze i poraženého. A pak kolem mě provál lehký vánek a já u svého ucha uslyšela důvěrně známý hlas.

,,Netrap ho,“ naléhal.

,,Já ho netrápím,“ pomyslela jsem si.

,,Ale ano,“ odporoval. ,,Každou minutou víc a víc. On čeká na smrt Bello. Tak mu ji dopřej,“ dodal.

Mlčela jsem. Na tohle jsem neměla slova.

,,A nebo,“ řekl rychle. ,,Ho nech být, nebo já nevím,“ povzdechl si. ,,Ale smrt není to správné řešení.“

,,Ale je. On by si ji zasloužil. Za všechno. Copak nevíš co měl v plánu? Se mnou a možná i s Carlislem? Skočily jsme Arovi na špek!“ zvýšila jsem intenzitu myšlenek.

,,Ale on za to nemůže,“ odporoval. ,,A ty by jsi to stejně nedokázala.“

,,Nemůže?“ pomyslela jsem si a tu druhou větu okázale ignorovala.

,,Ne,“ řekl pevně. ,,On chtěl jen něco lepšího. Nevěděl co ho čeká. Jaká budeš ty. On nevěděl, že se to stane tak komplikované a už vůbec nevěděl, že se do tebe zamiluje,“ šeptl.

Opět jsem mlčela a dusila v sobě směs pocitů. Musela jsem být v té chvíli silná.

,,Odpouštět je lidské Bello,“ dodal pak.

,,Ale..,“ chtěla jsem namítnou, ale ucítila jsem ten stejný vánek za mými zady. Pomalu se vzdaloval a já zůstala sama se sebou.

,,Neoddaluj to,“ prosilo to překrásné stvoření přede mnou. Cože? Co to melu?

Sakra, sakra, sakra!

,,Prosím,“ dodal pak, když si všiml, že se opět k ničemu nemám.

V tu chvíli jsem se rozhodla. Tedy spíše vzalo vládu nad mým tělem jedno z mých já.

,,Dobře,“ přikývla jsem a roztřeseným krokem a zamířila k němu.

Každý krok jsem promýšlela a čím blíž jsem k němu byla tím víc jsem zpomalovala a udělala menší kroky. A když jsem byla jen pár kroků od něj něco se ve mně zlomilo.

Zase. A já překvapeně zvedla oči a zahleděla se opět do těch krásných zlatý, které stáli jen pár metrů přede mnou.

Rychle jsem se otočila a…

Edward

Stála tam. Pořád. Celá ve své kráse, kterou si zjevně v tu dobu neuvědomovala. A jak to tak vypadalo bojovala sama se sebou. Ale proč?

Stačilo jen použít jednu za svých schopností a bylo by po mě. To jediné jsem si zasloužil. To jediné se dá přijmou jako můj trest, tak proč se toho tak zdráhá? Copak nechce abych zemřel, Copak jsem toho už neudělal dost?

,,Bello prosím,“ hlesl jsem po tichu a dál tam stál jako kůl v plotě. Čekal na její rozsudek. Na poslední soud. Na její rozhodnutí, které tohle všechno vyřeší jednou pro vždy.

Jenomže ona se k ničemu neměla. Bojovala. Sama se sebou a o něco se snažila. V očích ji byla vidět ještě větší bolest.

Chtěl jsem se k ní rozběhnou a vzít ji do náruče, ale v poslední sekundě jsem to zavrhl. Zřejmě si mého tápání nevšimla.

No tak vidíš! Máš ji tam kde jsi chtěl. Stačí ji jen zabít, nebo omráčit a tvůj úkol je splněn. Naléhalo opět to hnusné já.

Okázale jsem ho ignoroval a dál čekal.

Každá minuta, ale byla horší. Pokud jsem po ní chtěl abych trpěl, tak tohle bylo dokonalé mučení. Každá minuta se měnila v hodinu a ona se pořád k ničemu neměla.

,,Neoddaluj to,“ řekl jsem narychlo a potom ještě dodal jedno slůvko, které zřejmě rozhodlo o všem.

,,Dobře,“ přikývla roztřeseným hlasem a pomalu šla ke mně.

Vypadala to jako by si každý kro ještě čtyřikrát rozmyslela. Čím blíž byla ovšem ke mně tím menší a pomalejší kroky dělala a pak, když už byla jen necelé dva kroky ode mě a já od smrti se mi překvapeně podívala do očí.

Byla tam bolest a možná ještě někde tam vzadu i láska, ale to jsem si asi vymyslel. Po tomhle tom by mě přestala milovat každá.

Dívala se mi do očí a já měl zase ten pocit, že mi vidí až na dno mé duše. A pak se najednou otočila a…

Neurčitá osoba vkrádající se do děje

Vidíte to? Už zase. Jakmile se Bella otočila, rozběhla se pryč. Musela. Nevěděla proč, ale musela. Nevydržela jeho naléhavý pohled. Nemohla se rozhodnout. Na to byla až moc slabá. Proto utekla. Ona musela útéct. Zase.

Ale Edward nelenil a rozběhl se za ní. Nechtěl aby mu zase utekla. To nemohl dopustit. Teď, když už ví pravdu, tak přece nemusí utíkat. Stačí ho jenom zabít. A on ji k tomu klidně i přinutí!

Mezitím co se Edward nesmyslně hnal za Bellou na jiném konci planety probíhali přípravy. A k čemu? No o tom až později…

Aro

Možná jsem mu neměl věřit a ji podceňovat. Doufal, jsem v něco co se asi nikdy nestane. A teď už je pozdě. Stalo se. Jeden zklamal a další zklamání už jsem nemohl dopustit.

Zabiju ji. A jeho taky. A pak možná všichni najdeme klid a už se nebudeme moct obávat Isabelly. Té slavné mocné upírky.

Jak jsem ale mohl být tak slepý? Poslat druhého nejmocnějšího upíra k tomu prvnímu pod nos a doufat, že se nic nestane? A jak jsem mohl doufat, že jeho zázračná podoba s Lucasem jí to stěží? Jak jsem mohl být tak slepý a doufat v něco co se stejně nestalo? Jak?

,,Pane,“ promluvil jemný dívčí hlas. Otočil jsem se a koukl se na Jane.

,,Ano?“ zeptal jsem se.

,,Vše je připraveno. Stačí jen dát rozkaz a...,“ nechala větu nedokončenou a mile se na mě usmála. Jane. Naše malá Jane s vynímečnou schopností. Jane, která ze všeho nejvíce miluje boj. Něco, kde může předvést své schopnosti.

,,Dobře,“ přikývl jsem a opět se otočil k oknu. To byl signál pro ni, aby odešla. Slyšel jsem cvaknutí pantů a já se opět ponořil do svých chmurných myšlenek.

Tolik jsem mu věřil. Byl jsem naivní. Tolik jsem doufal. Marně. Byl jako můj syn, který mě, ale krutě podrazil.

A podrazy já netoleruji…

Neurčitá osoba vkrádající se do děje

Podrazy. Hnusné odporné podrazy. Takové věci dělají všichni. Možná nevědomě, ale všichni. Není na světě člověk, který by nikoho nepodrazil. Podrazy jsem všude.

Sledují nás na každém kroku a pak nás jednoduše podrazy. Prostě hnusný podraz.

Jenomže tak už to v životě chodí. A my obyčejní smrtelníci, upíři a vlkodlaci si na to musíme bohužel zvyknout. Musíme tolerovat co nám život nabízí a vždy počítat s nějakým podrazem.

Vždy musíme být ve střehu a vždy se pak musíme nějak bránit…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Každý může milovat 25.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!