Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen jedno objetí - 36. kapitola

04.02.2012 (14:00) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 21× • zobrazeno 4111×

Jen jedno objetí – 36. kapitola

Samota je horší než smrt, neboť samota smrt činí bolestivější

Otočila jsem se v jeho náruči čelem k němu. Na čele jsem měla krůpěje potu, celé tělo rozbolavělé, ale přesto jsem se cítila skvěle. Připadala jsem si, jako bych se probudila v pohádce, která byla již dávno mým vysněným přáním. Kolem nahého tělo jsem měla obmotané Edwardovy paže a jeho rty putovaly po mém rameni. Zamumlala jsem něco nesmyslného a pak jsem vypukla v hlasitý smích.

„Přijde ti na tom něco vtipné?“ ptal se zvědavě, zatímco jsem se snažila uklidnit drcením cípu pokrývky. Zavrtěla jsem hlavou. Zdvihla jsem ruku, vjela mu do neupravených bronzových pramenů a jemně je pročísla. I na dotek byly tak svěží a krásné jako jejich majitel.

„Ne, přijde mi to všechno nemožné a nereálné,“ přiznala jsem mu, na co myslím. Ukázal mi pokřiveným úsměvem svůj oslnivý chrup a já se instinktivně natáhla pro polibek, jenž mi mile rád věnoval. Byl sladký, romantický a i přesto, že byl malý, splnil svůj účel. Opřel se čelem o to mé a dýchal mi do tváře. Nepamatovala jsem si hezčí chvilku za poslední roky. Nikdy jsem neměla křepelí pocit létajících křidélek v podbřišku po noci plném milování. Stále bych se ráda kochala v jeho objetí, nechala se unášet neznámo kam, ale byla bych stále s ním. S mužem, jehož velké ego mě zasáhlo natolik, až jsem v našem manželství s Eathenem zhřešila jako první.

„Doufám, že nemáš žádné výčitky,“ promluvil do ticha. Lekla jsem se, leč jeho hlas byl tichý a tlumivý.

Vehementně jsem zakroutila hlavou. „Popravdě… neumíš si ani představit, jak se právě cítím.“ Zadívala jsem se mu do očí, v nichž jsem se radostí dobrovolně topila. „Když jsem s tebou, nikoho s nikým nesrovnávám. Vím, že u tebe najdu vše, co potřebuju a po čem toužím.“ Vyhledala jsem jeho dlaň a propletla naše prsty v jedny. „Už dlouhá léta jsem si říkala, zda ještě někdy zažiju noc, jako byla tato. A,“ s pozdviženým obočím se na mě zadíval, „došla jsem k názoru, že ještě žádná nebyla jako tato. Jsi něžný, neodolatelný, vlídný a hlavně…“

„Tě miluju,“ doplnil mě a moje srdce se zatetelilo blahem. Co pro mě bylo ale záhadou, proč jsem nebyla takto překvapená ani v Eathenově přítomnosti. Nepamatuju si, že by mnou jeho slova vyznání tolika otřásala. A připadala jsem si, jako bych prožívala svá pubertální léta podruhé.

Sklonil se ke mně a započal něžný polibek, kterému jsem se vůbec nebránila. Jeho sladké, smyslné rty, hbitý a velmi všeznalý jazyk, po kterém jsem toužila celou noc, ale největší poklad byl právě on. On a jeho zatracená sexy aura, které jsem nedokázala odolat. Svrhl ze mě deku, a zatímco se kochal pohledem na mé nahé tělo, jezdil dlaněmi po bříšku. Opět jsem měla nutkání se rozesmát, lechtalo to. Když se na mě vyhoupl jako mocný lev, jenž se hrbil v ramenou, vzhlížela jsem k němu s obdivem.

„Vypadáš krásně,“ vypadlo ze mě najednou. Edward se usmál a dokonce se snad i začervenal.

„Nikdo nemá na tvoji krásu, která mě nejen okouzluje, ale zbavuješ veškerých zábran,“ zašeptal mi do ucha, než jej políbil. A pak…?

Pak mi to, na co jsem čekala celé ty dvě hodiny, co jsme se navzájem hladili, dodal v plné dávce. Spojil nás v jednu bytost, která se zaplnila chtíčem, touhou a láskou.

S omotaným ručníkem kolem těla jsem seběhla schody do kuchyně, odkud se linula vůně slaniny, čerstvé zeleniny, toastu a kávy. Mlsně jsem si olízla rty a s úsměvem na tváři jsem vkročila do kuchyně. Byl to sakra erotický pohled, když jsem jej spatřila u linky. Skoro se mi podlomila kolena a já si ihned vybavila, jak obratně se činil v posteli. Samozřejmě jsem se za svou nemravnost kárala, ale nemohla jsem si pomoc.

Stál u linky s nožem v ruce, na sobě měl pouze kraťasy po kolena bez svršku. Jak taky mohl, když jsem mu jej hladově roztrhala a hodila na zem. Zrádná červeň, postěžovala jsem si v duchu a potichu začala našlapovat až k němu. Mohla jsem se kochat jeho krásnou postavou, která mě vyváděla z údivu. Všude samý sval, nikde žádný tuk. Měl pevné tělo, na které byla radost pohledět.

Objala jsem jej kolem ramen a přitiskla se ze zadu k němu. Ňadry jsem se opírala o jeho bedra a snažila se spojit dlaně na jeho bříšku. Neúspěšně. Zvonivý smích mi zněl v uších ještě dlouho po tom, co mě vysadil na linku, aby mi viděl do očí. „Jsi nádherná!“ sklonil mi poklonu. Majetnicky mě drtil v náručí, rty putoval po mé tváři, krku, pažích.

Zaklonila jsem hlavu, zaryla mu nehty do zad tak pevně, až jsem pod nehty ucítila krev, a mírně poroztáhla nohy. Bříšky prstů jsem přejela po zádech a Edward strnul. Když jsem čekala, že se v další sekundě ocitnu nahá, zastavil se.

Podívala jsem se na něj. „Stalo se něco?“

„Ne,“ zavrtěl hlavou, „ale měla by sis odpočinout. Musíš být rozbolavělá a já ti nechci ublížit,“ hájil se. Měl pro mě pochopení. Jeho ohleduplnost mě málem dohnala k slzám, které jsem byla nucena potlačit.

„Nic mi není, jsem v pořá-“ Uchopil mě za paže a pevně je sevřel. Tvrdě se mi zadíval do očí a potom na modřiny na mých ramenou. Poté odrhnul dolní lem ručníku – na stehně jsem měla nafialovělou modřinu, jež byla podobná Edwardově dlaně. Jeho stisk, napadlo mě v duchu.

„A nevykládej mi, že ti nic není, když to vím lépe,“ upozornil mě ostře. Jen letmo se dotkl mých stehen a já zasyčela bolestí, byť jsem se snažila potlačit jej. „Vidíš,“ konstatoval zdrceně. Jeho výraz byl ublížený, zlomený.

A mě drtilo srdce vidět jej, jak se obviňuješ z něčeho, co nebyla jeho chyba. Vždy jsem po milování skončila s modřinami, měla jsem moc citlivou kůži. Oproti tomu, co mi zanechal minulé léto Eathen, je Edwardova stopa nic. Vzpomněla jsem si na svůj agresivní útok proti jeho krku. Sundala jsem ruce a donutila jej, aby naklonil hlavu na stranu. Měl tam pořádný otisk mých zubů, který začínal červenat.

„Nic to není,“ hájil se rychle, načež jsem mu striktně odhodila ruku.

„Jestli tohle nic není,“ osopila jsem se na něj, „tak ti radím, aby ses neohlížel na modřiny, které s tímhle nemají co společného. Nic o tom nevíš, tak to, prosím, nestěžuj,“ můj tón přecházel k zoufalému. Edward se napjal, a když zahlédl slzy v mých očích, jeho pohled zjihl. „Věř mi, já jediná vím, co je pro mě nejlepší.“ Udělala jsem dva nerozvážné kroky k němu, abych se mu podívala do duše skrz hloubku jeho očí.

„Jestli mi nechceš ublížit, tak mě od sebe neodháněj. Nestraň se mi, protože to je to nejhorší, co pro mě můžeš udělat,“ řekla jsem mu, co mám na srdci. Kolena se mi rozklepala, žaludek se mi svíral a celá jsem byla jako jeden uzlíček nervů, ale stále jsem se tiskla k jeho tělu. Chtěla jsem jej cítit, vědět, že je tu se mnou. Uvěznil můj obličej ve svém sevření a políbil mě na nos. Jeho chladný dech se mi odrazil od tváře. Protočila jsem vzrušením panenky. Chvění mezi stehny sílilo.

„Myslel jsem, že -“

„Nemysli,“ poručila jsem mu rozčíleně a uvěznila jeho rty ve své moci. Edwardovy dlaně začaly bloudit po mém těle a možná bychom se dostali dál, kdyby mi žaludek hlasitě nezakručel. Tohle už bych nijak neuhájila, napadlo mě a rezignovaně sklopila pohled k zemi. Edward se usmál, sundal mě z linky, ale stále si mě držel těsně vedle sebe. Zatímco se producíroval u plotny a smažil pro mě vajíčka na pánvi, sledovala jsem jeho svalnatá záda, jak se vlní pod tíhou jeho pohybu. Byla krásná, usoudila jsem. Přejela jsem po nich dlaní od shora až dolů, když mě na rameni zarazilo černé písmo.

Tetování?

Zastavila jsem se na něm. Edward rázem ztuhl. Nandal vajíčka na talíř a hbitě se ke mně otočil čelem. Zpříma se mi díval do očí, jako by něco hledal. Sakra! Zas ta černá barva. Nemohla jsem si pomoc, ale jakmile se mi takhle změnily oči, myslela jsem, že se strachy rozklepu jako osika.

„Promiň, já… nechtěla jsem tě nijak vyrušit, jen se mi líbily ty znaky, nevěděla jsem, že jsi tetovaný,“ dostala jsem ze sebe. Edward jen prkenně přikývl a odnesl tác ke stolu.

„Pojď, najíš se,“ poručil mi stroze a já měla pocit, jako bych provedla něco hanebného. Jako zpráskaný pes jsem se posadila na židli, hned vedle něho, a vzala do ruky vidličku, abych se pustila do té kráse, jež mi nesmírně voněla. Edward mě ale zastavil v polovině pohybu.

„Omlouvám se,“ vydal ze sebe překotně, otevíral pusu naprázdno, jako by mi chtěl něco říct, ale stále z něj nic nevycházel, „o tom tetování nikdo neví a nerad mluvím o tom, co to znamená -“

„Dobře, tak mi to neříkej a omlouvám se ti já,“ snažila jsem se situaci urovnat.

„Ne,“ skoro vykřikl, „nechci, aby sis myslela, že jsem na tebe naštvaný. A možná bys měla vědět, co to znamená,“ soukal ze sebe. „Je to psané v latinském jazyce, naši předkové kdysi mluvili latinsky ve svých tlupách, a když jsem se probíral Carlisleovými knihami po jeho odchodu, našel jsem mnoho výrazů, které mě svou intonací okouzlily,“ prozradil mi.

„Co tam máš napsané?“ Kdybych se na to zadívala detailněji, možná bych to zjistila, ale Edwardova reakce mě vystrašila natolik, že jsem se ani nesnažila to přečíst.

„Ego te semper amare…“ Měl pravdu, latina byla velmi zvláštním jazyk. Zahlédla jsem v knihách pouze latinské výrazy v určitých oborech, ale slyšet větu v plném znění, to bylo úplně něco jiného. Zajímalo by mě, co to znamená. „V překladu to vyzní jako ‚Budu tě navždy milovat…‘,“ vysvětlil, jako by mi četl myšlenky.

„Je to pro někoho konkrétního?“ vyšlo ze mě a pak jsem si uvědomila, že mi do toho vlastně nic není. „Promiň, nemusíš odpovídat,“ ospravedlňovala jsem se ihned. Raději jez a neptej se na blbosti, nabádala jsem se v duchu. Cítila jsem, jak se mě zmocňuje horkost.

Zatracená stydlivost.

Usmál se. „Ne, není to pro žádnou konkrétní ženu,“ upřesnil, „ale pevně doufám, že se tam jednou objeví jméno ženy, kterou bych nade vše miloval a za kterou bych byl schopen položit život. To právě v našem světě představuje symbol, že je druh ochoten vyhovět své manželce jakkoli.“ Mluvil, jako by to pro něj byla nesmírná čest, opatrovat si svou ženu. S tímhle jsem se ještě nesetkala.

„V našem světě?“ zarazila jsem se.

„Ano, tak se projevujeme v naší rodině. Jsem původem z Anglie, moje matka byla dcera kněžny, takže asi tušíš, jak to dříve vypadalo,“ dodal na vysvětlenou. Na to jsem přikývla. Za nedlouho se ozval znovu můj protivný hlad a tentokrát ve větší intenzitě.

Než jsem sáhla na příbor, Edward už jej držel v ruce. „Mohl… mohl bych tě nakrmit? Dovolíš mi to?“ zeptal se s upřenýma očima na mě. V první chvíli to ve mně hrklo a překvapeně jsem vyhekla. Myslela jsem si, že to myslí jako vtip, ale v jeho výrazu byl vážný. Smrtelně vážný. „Udělala bys mi tím neskonalou radost, prosím,“ dodal, když viděl, že váhám.

Nakonec jsem svolila a nechala Edwarda, aby napíchl sousto vajíček a vložil mi jej do úst. Byl tak sebejistý a něžný, nedokázala jsem to pochopit. V jedné ruce držel ubrousek, a jakmile mi spadl drobek, ihned jej uklidil. Pozorný, milý a i při tom krmení jen ve spodkách vypadal sexy.

„Ty jíst nebudeš?“ ptala jsem se plnou pusou. Zasmál se tomu a zakroutil hlavou.

„Najím se, až budeš mít dost, o mě si starosti nedělej,“ řekl mi rázně, jako by se o tom už nechtěl bavit. Nelíbil se mi to, ale odporovat Edwardově tvrdohlavosti bylo nesprávné.

Když jsem dojedla, Edward uklidil talíře do dřezu a já se rozvalila na sedačce v obýváku. V sobotu ráno tu zatím nikdo nebyl, všem jsem nařídila, aby si dnes dali volno, a já tak mohla být s Edwardem pohodlně doma. Cítila jsem se jako nafouknutý balón a i břicho jsem měla mírně vyboulené. Odrhnula jsem lem ručníku a zadívala se na něj.

„Co pozoruješ?“ zeptal se zvědavě Edward, když si stoupl za mě. Zahalila jsem zpět své tělo.

„Nic, asi jsem toho snědla víc, než by bylo zdrávo a můžeš za to ty!“ obvinila jsem jej s úsměvem. Zatvářil se pohoršeně, ale sehnul se, aby mi mohl věnovat polibek na rty.

„Snědl jsi něco?“ zamumlala jsem celá v omámení.

Přikývl. „Dal jsem si slaninu a toasty, neboj,“ ubezpečoval mě a vytratil se z pokoje. Po chvíli se vracel i se svým kabátem, už oblečený s rozvázanou kravatou, a sahal do vnitřní kapsy saka. Posadil se vedle mě a i s bílou obálkou se na mě intenzivně zadíval.

„Co to je?“ Zvědavost mě přemohla.

„Tohle,“ ukázal na obálku, „je dárek od celé rodiny pod stromeček pro nás dva.“ Bylo divné slyšet nás dva, když jsme spolu ani nebyli, sházeli jsme se potajmu jako milenci, ale líbilo se mi to, což na tom bylo asi nejhorší. „V první chvíli jsem to využít nechtěl a měl jsem v plánu to odmítnout, ale po téhle noci,“ hladově se na mě zadíval, „jsem si to rozmyslel. Byl bych rád, kdybys jej přijala.“ Vložil mi obálku do dlaní a čekal, až ji otevřu.

Samozřejmě jsem nemeškala. Roztrhla jsem ji a zadívala se na dvě letenky na Korsiku v luxusním hotelu přímo na pláži. Překvapeně jsem hleděla na dva drahé papírky v mé ruce. „To myslíš opravdu vážně?“ vydala jsem ze sebe.

„Smrtelně,“ přitakal s úsměvem, „dáš mi tedy košem, anebo se můžu spolehnout na tvou přítomnost?“ Zadívala jsem se do jeho očí a představila si týden plný milování v jeho v objetí, neskonalých polibků, něhy a pokory, ale pak tu byl Eathen a můj závazek vůči němu. Zadívala jsem se na mobil, co mi ležel na konferenčním stolku, a zaváhala jsem.

„Jestli jde o Eathena, můžeme mu říct, že jedeme se školou na stáž do Evropy, proti tomu nic nezmůže, než by to vyřešil, budeš dávno doma,“ povzbuzoval mě. A já se právě v té chvíli rozhodla.

K čertu s Eathenem!

„Ano!“ křikla jsem nadšeně a skočila mu i s ručníkem kolem těla na klín. Edwardovy rty vyhledaly ty mé.

Přidala jsem kapitolu po delší době. Omlouvám se vám za to, ale tím nic neodčiním. Zřejmě víte, že toho je prostě hodně, a ani bych se nedivila, kdyby většina číst povídku přestala. Děkuju.

» 37. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen jedno objetí - 36. kapitola :