Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen jedno objetí - 27. kapitola

best...


Jen jedno objetí - 27. kapitola „Jaká je pravděpodobnost, že sním?“ vyslovila do hrobového ticha otázku, která mi ani moc nedávala smysl. Nechápavě jsem nakrčil obočí a podíval se na ni. Její výraz byl… přesně takový, jaký jsem si myslel. Nic jsem v něm nemohl vyčíst.
Hezké počtení. :)

Jen jedno objetí – 27. kapitola

Samota je horší než smrt, neboť samota smrt činí bolestivější

Nevěřil jsem tomu. Nemohl jsem to vyslovit, opakoval jsem si stále v duchu a přitom jí hleděl do očí. Překvapeně mrkala a přitom jí cukaly koutky. Na čele se jí objevila maličká vráska, která se v časovém intervalu zvětšovala a zvětšovala. Vypadala zmateně. A nebyla sama. Měl jsem pocit, jako bych vlastně ani nevěděl, co chci. Překvapující šok stále otřásal mým tělem a projevilo se to i na venek.

Paže, kterými jsem svíral Bellin pas a užíval si její blízkosti, se začaly chvět. Netrpělivě jsem čekal na její reakci a mnohokrát jsem si zkoušel její obličej po vyznání představit. Marně. Bella byla jedinou osobou, ve které jsem nedokázala číst jako v otevřené knize. Byla pro mě zapovězená, nečitelná, jako by byla napsána úplně cizím jazykem.

„Jaká je pravděpodobnost, že sním?“ vyslovila do hrobového ticha otázku, která mi ani moc nedávala smysl. Nechápavě jsem nakrčil obočí a podíval se na ni. Její výraz byl… přesně takový, jaký jsem si myslel. Nic jsem v něm nemohl vyčíst. Ani radost, ani hněv. Byly chvíle, ve kterých jsem si myslel, že jí je se mnou dobře a bezpečně. Vlastně jsem v to doufal, neboť i já jsem se cítil podobně. Když jsem byl s ní, měl jsem pocit, jako by mě nikdo a nic na světě nemohl skolit.

„Téměř žádná,“ špitl jsem neslyšně a zesílil stisk kolem jejího pasu. Připadalo mi, že se ode mě vzdaluje, a já v duchu křičel, ať to nedělá. Zůstaň, nechoď pryč! Přesvědčoval jsem ji, ale z úst mi nevyšla ani hláska. Stále se ale nic nedělo. Její tváře zrůžověly a tlukot srdce se zrychlil. A to jsem na ní miloval. Miloval jsem ten zběsilý běh jejího srdíčka. Cítil jsem z ní sladkou esenci a její pachovou stopu. A i kdyby tu bylo tucet dalších lidí, ta její by vždy každou převyšovala.

„Jsi roztomilá, když se červenáš,“ neodpustil jsem si nesmělou poznámku a ona, jako na povel, nabrala ještě tmavší odstín červeně. Přepadla mě chuť políbit ji na červené rty, jimiž proudila libová vůně její krve, ale zuby nehty jsem držel svůj splašený chtíč v pozadí. Ruce složila podél svého těla a vytvořila mezi našimi těly nepatrný prostor.

„Nevím, co ti na to mám odpovědět,“ přejela si po tvářích, aby je zchladila, „lhala bych, kdybych ti řekla, že mě to nepotěšilo. Tady,“ sáhla si na srdce, „cítím jistou náklonnost k muži, jenž byl ochoten pro mě riskovat právě v té chvíli, kdy jsem byla nejzranitelnější. Neumíš si ani představit, jak dlouho jsem na to myslela. Na naše polibky, doteky i nesmyslné hádky. Byl a, bohužel, stále jsi v mé hlavě a patrně ještě dlouho bude. Nemůžu na tebe přestat myslet, Edwarde, ale mám pocit, že je to špatné, moc špatné.“ Její slova mě hluboce ranila a zároveň potěšila.

Pro většinu holek jsem byl nádherným klukem, co obstojí hlavně vzhledem. Ale od ní jsem necítil faleš. Byla jiná a to mě na ni přitahovalo. Nehleděla jen na můj zevnějšek a to pro mě bylo nejdůležitějším vodítkem.

„Uvnitř, v hlavě, mi totiž svítí na poplach červený majáček, a to vždy, když se ke mně přiblížíš. Jsi pro mě něco neuvěřitelného, v mnoha chvílích, kdy bych měla být myšlenkami u Eathena, jsem právě u tebe. A nejhorší na tom je, že i tvé objetí je mi příjemnější, ale snažím se vzdorovat, protože jsem dosud byla přesvědčená, že kluk jako ty by nestál o přízeň maloměstské, vdané ženy.“ Zvedla chvějící se prsty a dotkla se mé kamenné tváře. I ten nepatrný dotek ve mně vzbudil divoké zvíře, které po Belle toužilo. Ale byla to jiná, příjemnější touha.

Nelačnil jsem po jejím těle, tedy ne doslova, ale co mě na ní lákalo, byla její nevinnost a smělost. Chtěl jsem se jí dotýkat, hýčkat ji, obejmout ji ve chvíli, kdy si bude připadat sama. Nejhorší, co může žena pociťovat, je samota. A byl jsem si jist, že ona je právě ten typ, co všechnu bolest dusí v sobě. Bella pro mě představovala křehkou panenku, o kterou bojuje zástup mužů, a možná právě proto, že ji získal Eathen, jsem měl chuť o ni bojovat.

„Mlčky jsem snila a toužila udělat mnoho věcí, ale neměla jsem možnost.“ Oči se jí zalily slzami. Čím více v sobě držela všechny emoce, tím více byla místnost zaplněný dusnem. Těžko se tu dýchalo a já jsem cítil, že Bella potřebuje prostor k tomu, aby se vypovídala, a to i kdyby slova, která dnes vypustila z úst, nebyla pravdivá. Účel této ranní návštěvy byl hlavně v tom, abych se jí pokusil rozveselit. Samozřejmě jsem tajně doufal, že se na ni budu moc alespoň podívat.

Jakmile cítila, že se to na ni vše znovu valí, sklopila pohled a neodvážila se mi pohledět do očí. Avšak když bych se jen nečinně díval na její trápení, trápil bych se s ní. Stejně tak jako poslední dva měsíce. Uvěznil jsem její drobounký obličej ve svých dlaních a lehkým tlakem ji přiměl podívat se mi do očí. Chtěl jsem vidět ta dvě kukadla, která mě ve snech přivádí k šílenství. „Jsem tu pro to, aby sis mohla postěžovat a aby sis mohla ulevit od toho, co tě tíží. Bello,“ provrtával jsem ji pohledem, „nemůžu se dívat na trápení osoby, který pro mě mnoho znamená.“

Snažila se odvrátit pohled, ale nedovolil jsem jí to. „Prosím, nech mě, abych ti pomohl,“ zoufale jsem ji přesvědčoval. „Nech mě, abych tě v těžkých chvílích směl obejmout, abych tě směl políbit a dát ti pocit, že se máš o koho opřít, protože já tu pro tebe budu…“ Na chvíli jsem ztichl a polkl tlustý knedlík, jenž se mi usadil v krku. Došlo mi, že tu mohu mluvit do dubu. Co když Bella nemá zájem, abychom se vůbec střetávali? Co když raději potlačí své touhy a náklonnost ke mně, než aby dala svým citům volnou cestu? „Alespoň do té doby, dokud mě tu budeš chtít,“ dodal jsem rozpačitě.

Do dlaně jsem zachytil teplou slzu. „Neuvědomuješ si, že ničíme to, pro co jsem uronila tolika slz? Že zahazuju svoje manželství jen proto, že moje srdce touží po jiném? Edwarde, já jsem ta, co zapříčinila veškeré hádky, protože jsem se jednou zkusila odvázat. Já jsem udělala chybu!“ vyčítala si. Nikdy jsem ženským nerozuměl a jinak tomu nebylo ani teď. I slepý by viděl, že všechnu vinu nese na bedrech Eathen.

Mohl jsem jí vykládat, že ona tu jen touží, kdežto Eathen jedná. Tušil jsem, co dělá, věděl jsem, že by neseděl se založenýma rukama a nic nedělal. Nebyl to svatoušek, ale nechtěl jsem Belle ničit představy o pohádkovém manželství, ačkoli bych to s chutí udělal. Ale být ten, na kterého by se křivě podívala po tom, co by se dozvěděla pravdu, není mým účelem.

„Nic není tvoje chyba, nesmíš si všechno tak brát,“ konejšil jsem ji a odhodlal se pevně ji obejmout. Natiskl jsem ji na své tělo a užíval si pocitu, kdy její slané slzy smáčejí mou košili. Kdy cítím tíhu jejího těla na svém a kdy mám možnost zabořit nos do kaštanových vlasů a přitom vdechovat jejích vůni. Neuvěřitelný pocit a neuvěřitelný zážitek.

„Chybí mi to,“ vzlykla, „chybí mi pocit mužského objetí a mrzí mě, že jsem jej musela hledat jinde, než u svého manžela.“ Mě to nemrzí, říkal jsem si v duchu. „Já ho stále miluju, Edwarde, pořád mé srdce patří Eathenovi, ačkoli v poslední době mi v hlavě stále vězíš jen ty,“ vysvětlila mi tiše a já naivně doufal, že jsou moje city opětovány. Našla odvahu a pohlédla na mě. Cítila výčitky svědomí a je pravda, že mě to zamrzelo, ale mohl jsem to čekat. Žena, která se z lásky provdala za muže, který na ni teď nemá čas, se přece ze dne na den nezamiluje do jiného. Ale mám šanci se o to pokoušet?

„Nikdo po tobě nechce, abys mě ihned milovala,“ vyvedl jsem ji z omylu. Představa, že bychom se již neměli vídat kvůli jejich manželství, mě vyděsila natolik, až jsem zesílil stisk, a tak jí málem rozdrtil čelist.

„Edwarde, špatně jsi mě pochopil,“ naopak mě ona chytila za ruku a přitáhla si ji blíž k sobě, „já vůbec nevím, jestli chci, aby mezi námi bylo něco víc. Cítím k Eathenovi jistou povinnost a nechci jej zklamat.“ Už jsem věděl, co mi tím chtěla dát najevo. Bella se bránila zuby nehty, aby se nakonec nezamilovala. „Ale na druhou stranu jsem zjistila, že i k tobě mě něco táhne a já se cítím rozpolcená. Tak ráda bych k tobě přilnula, objala tě a nikdy nepustila, ale jsem vdaná žena, a to mi brání v tom, abych uspokojila i tu druhou, žádanější touhu k tobě.“ Netušil jsem, že by i ona ke mně něco cítila, sic se jí srdce rozeběhlo jako splašené hříbě po výstřelu, neměl jsem tušení, co se v ní odehrává.

Znělo to jako výzva a právě to já jsem měl rád. Letmo jsem se rty otřel o její spánek a nasál Bellinu vůni.

„Asi bych měl odejít,“ konstatoval jsem suše a odtáhl se od ní. Došel jsem k závěru, že se o její přízeň snažit budu, ale neměl bych jí plést hlavu. Měl bych ustoupit a dát jí prostor. Vyhoupl jsem se do sedu a posadil se k ní zády. Její pohled mě propaloval a cítil jsem nerozhodnost. Měl jsem co dělat, abych se neotočil a neupřel na ni svůj pohled plný zklamání. Dal bych cokoli, abych si mohl lehnout vedle ní a schovat jí pod svá ochranná křídla. „Sladké sny, Bello,“ zašeptal jsem směrem k ní a vstal. Když už jsem se chystal udělat krok ke dveřím, Bella mě chytila za zápěstí a beze slov se postavila přede mě.

Byla oproti mně tak maličká. Musel jsem se na ni dívat se skloněnou hlavou. Zahalená v bílém županu stála na špičkách a drtila v pěstičkách mou košili. „Neodcházej teď hned,“ prosila mě stydlivým hláskem, „vím, že nemusíš a ani nechceš se mnou ztrácet čas, ale právě v této chvíli bych ráda uvítala společníka, který dokáže v samotě člověka potěšit. Mám šanci o něj na jednu noc požádat?“ Upřela na mě svůj hnědý kukuč a s ním i roztomile našpulené rty. S pokrčeným obočím jsem se podíval na její ruce, které pevně tiskly mou hruď, a jakmile Bella spatřila můj pohled, zastyděla se. Tváře jí opět zčervenaly.

„Promiň, já… já.“ Přiložil jsem jí prsty na rty a sledoval, jak se pod chladným dotykem otřásla.

„Jednu noc bych mohl obětovat dívce, která zapříčinila to, že se cítím zmatenější, než kdy jinde.“ Věnoval jsem jí úsměv, který nebyl úplně takový, jaký bych si představoval. Cítil jsem, jak mi každý koutek ujíždí na jinou stranu, ale Bella se jen usmála a úlevně vydechla.

Musela být unavená, napadlo mě, velké tmavé kruhy jí zdobily oči, ruce měla odřené a nepočítám naběhlé rty. Také jsem nepochyboval o tom, že po nocích plakala, což mě trápilo nejvíc. Odstoupila o pár kroků dozadu a chytila mě za zápěstí. Nemohl jsem se ubránit úsměvu, který se mi dral mermomocí na rty. Ačkoli to bylo jen chvilkové štěstí, cítil jsem, jak mě naplňuje nově nepoznaný cit. Nevím, jak je možné, že se objevil až takhle pozdě, po pár desítkách let, ale možná se objevil u té pravé, pomyslel jsem si a zároveň poslouchal naivní hlásek, který na mě křičel.

Nastala chvilka trapného ticha, dívali jsme si do očí, oba jsme věděli, co si chceme říct, ale ani jeden neotevřel ústa. Dokonce i já jsem mírně řečeno v šoku. Od očí, které byly napuchlé pláčem, jsem slétl na malý nosánek a poté na plné rty. Polkl jsem tlustý knedlík v krku a přešlápl z nohy na nohu. Polilo mě horko a cítil jsem nával horka, jak obaluje celé mé tělo. Belle se podlomila z nenadání kolena, a kdybych ji nezachytil, válela by se po zemi jak dlouhá, tak široká.

Chytil jsem ji za paže a přitáhl si ji k sobě. „Měla by sis lehnout, vypadáš… hrozně,“ vypadlo mi z úst a vzápětí jsem se zastyděl. „Teda… ne hrozně, ale –“ Usmála se na mě a přikývl jako na znamení, že pochopila, co jsem se jí vlastně chystal sdělit. Pohladila mě po tváři a ztěžkla jí víčka.

„Asi bych opravdu měla,“ zachraptěla ospale a zaklonila hlavu, načež jsem ji celou tíhou těla podepřel. Celé tělo ochablo a Bella v mé náruči polevila. Chytla se mé košile, pevně ji sevřela v pěstičkách a nechala se lapit temnotou.

Pro sebe jsem se usmál a odnesl ji do postele. Položil jsem ji doprostřed a upravil jí rozevřené klopy županu. „Jsi tak paličatá a tvrdohlavá,“ zašeptal jsem jí do ucha a následně jej zlehka políbil. Jen sebou nepatrně ošila, ale oči neotevřela.

„Možná že jsem, ale právě to je na mně to zvláštní,“ připustila napolovic pusy a já musel uznat, že má pravdu. Celičkou jsem ji obalil peřinou až po krk a posadil se na kraj postele. Ve světle měsíce vypadala nevinně; nepochyboval jsem, že by nebyla, ale ne v tom smyslu, ve kterém bych si přál. Posmutněl jsem a nejhorší na tom bylo, že jsem neměl ani pádný důvod.

Prvních pár minut k sobě křečovitě tiskla víčka, až se pomalu otočila a upřela svůj rozmazaný pohled na mě. Nejdříve se zatvářila nejistě a poté našpulila rty. „Ty tu nezůstaneš?“ promluvila klidným hlasem, ale slyšel jsem v něm paniku, která mně dotyčnému, ačkoli to ze mě dělalo svini, činilo dobře. Zatvářil jsem se neutrálně. „Prosím, nenechávej mě tu,“ špitla skoro slyšitelně a zarděla se. Dokonce jsem měl pocit, jako by byla malé dítě, které se potřebuje cítit bezpečně, aby vůbec usnulo.

„Po tomhle se mi celý ty dva měsíce stýskalo,“ přiznal jsem zkroušeně a zároveň vzrušeně. Bella nechápavě nakrčila obočí.

„Nechápu.“ Ledovými prsty jsem se dotkl jedné její hořící tváře a zavřel na chvíli oči. Bylo neuvěřitelné, jak se mi zrychlilo srdce a stejně tak i koloběh krve v těle.

„Po tvé nachové barvě, Bells.“ Neuvědomoval jsem si, co dělám, ani proč to dělám, ale moje tělo samo od sebe se začalo naklánět blíže k Belle. A moje rty byly napřed.

 


Chtěla bych vám poděkovat za komentáře. Vážím si vaší přízně a stejně tak i naši hrdinové mají určitě radost, když je v jejich těžké životě podporujete. 

 

» 28. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jen jedno objetí - 27. kapitola :

 1 2   Další »
18. Kačka
15.05.2012 [13:24]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17. wera
04.05.2012 [15:53]

Emoticon

25.03.2012 [15:53]

kikuskaNádhera. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon No ale musím priznať, že Edwarda mi je vážne ľúto. Emoticon Emoticon chudák, nemá to s Bells zrovna ľahké.

16.03.2012 [9:06]

WhiteTieBella je tak paličatá. Nechápu, jak po tomhle všem může ještě dávat přednost Eathenovi. Vždyť je to normální, bezcitný parchant, co ji podvádí, kde může, a ona je furt s ním. Grr...

14. TonQa
27.11.2011 [10:55]

TonQakrasna kapitola,ale Belle by uz mohol niekto otvorit oci aby videla aky je Eathen skutocne...dufam ze aj ona miluje Edwarda...RYCHLOOO DALSIU!!! Emoticon Emoticon Emoticon

13. andysek1002
27.11.2011 [10:32]

at uz se vykasle na hnusneho Eathena je to presne tak on jedna a ona jenom sni chudak uzasna kapitolka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

26.11.2011 [22:00]

SemiskaOna se sice cítí vinná, ale větší vina je na Eathenově straně. On má manželku jen na ukazování, ale že by ji nějak moc miloval, se říci nedá. Kdyby Eathena opustila a byl s Edwardem, udělala by lépe. Byla by šťastná. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

26.11.2011 [21:49]

BellaSwanCullen8 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. MRL
26.11.2011 [21:39]

O5 jsi nezklamala Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Tento dílek je moc super. Jen at se dají dohromady Emoticon Emoticon Emoticon

9. martty555
26.11.2011 [19:29]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!