Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen jedno objetí - 26. kapitola

20.11.2011 (12:45) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 23× • zobrazeno 3043×

Jen jedno objetí – 26. kapitola

Samota je horší než smrt, neboť samota smrt činí bolestivější

Zhluboka jsem začala dýchat a můj vyděšený výkřik se stále dusil uvnitř mých úst. Edward pomaličku stahoval svou rukou zpět k sobě a přitom se na mě díval s takovou intenzitou a stále mě nabádal, abych byla potichu. Těkala jsem pohledem mezi jeho rty a očima. Z obojího jsem byla nervózní, až mi na čele vyrašily krůpěje potu. Stiskla jsem rty k sobě a snažila se uklidnit.

„Hlavně nezačni křičet, zhluboka dýchej a nedělej z toho divadlo, ano?“ nabádal mě tichým a přesto chvějícím se hlasem. Na venek jsem se chovala klidně a skoro nechybně jako socha, ale uvnitř jsem byla zmatená. Měla jsem pocit, jako bych křičela, ale ani hláska nevycházela. Upřeně jsem se dívala do jeho roztaveného zlata.

„Jak nemám křičet a být v pohodě, když jsi mě tak vyděsil?“ vyčetla jsem mu hněvivě a začala se chvět. Když jsem si vzpomněla na tu chvíli, kdy jsem spatřila ohromný černý stín a jeho studený prst na svých rtech, objevila se mi husina po celém těle. S chladným klidem se posadil vedle mě na deku a zadíval se na mě. Byl tak vysoký, došlo mi celkem po dlouhé době. Díval se na mě se skloněnou hlavou a nevšední úsměvem, který mě zahřál u zběsilého srdíčka.

„Mám šanci to nějak odčinit?“ zeptal se sladkým hlasem jako karamel. Moje srdce na to samozřejmě ihned reagovalo a já se zastyděla. Přitáhla jsem si okraj deky až k nachovým tvářím, jež mi hořely studem. Jeho pohled mě pálil, ačkoli jsem se na něj nedívala. Místností se prodral studený vzduch a já se zavrtěla. Hlavou mi proběhla myšlenka, jak se Edward dostal do mého domu, a kdo mě vůbec přenesl do mé postele?

„Tos byl ty?“ vypálila jsem na něj s nevěřícným pohledem. Nejdříve nechápavě zkrabatil čelo, ale pak se uvolnil, dal si ruce za hlavu a opřel se o pelest postele. S klidným úsměvem stočil hlavu mým směrem.

„Ano, kdyby ses viděla, jak jsi ležela zkroucená na sedačce. Nemohl jsem tě tam nechat,“ vyváděl mě z omylu a přitom se tak rozkošně křenil. „Mohla jsi skončit na zemi i s učebnicí a uslzenýma očima.“ Při poslední poznámce se zamračil a zaťal ruce v pěst. Dívala jsem se na něj s otevřenou pusou a nebyla schopná slova.

On mě viděl brečet? Asi ano, náno blbá, nadávala jsem si v duchu. Vlastně jsem chtěla vynadat Edwardovi za to, že se vloupal do mého domu takovým neurvalým způsobem. Došel do pokoje, kde jsem byla schoulená v klubíčko, a přenesl mě do naší ložnice. Otázkou bylo, proč se tady vlastně objevil. Zapomněl si tady snad něco?

„Co tady vlastně děláš v tak nekřesťanskou hodinu?“ zeptala jsem se na to, co mě dráždilo. Stále se usmíval jako měsíček na hnoji.

„Jen tak šel jsem kolem a zastavil jsem se na návštěvu, vadí?“ Provokativně mrkl a přitom mě letmo prsty pohladil po lících. Okamžitě jsem zbystřila a sranda mě přešla. Mimické svaly mi ztuhly. Bylo to přesně dva měsíce, kdy jsem zas cítila to podivné mravenčení v podbřišku. Přesně takové, jaké uměl vyprovokovat jen Edward.

„N-e, vůbec ne,“ vydala jsem ze sebe koktavým hláskem a ještě více se zavrtala do peřin. „Jen ses mohl ohlásit v nějakou normální hodinu.“ Našpulila jsem pusu a rychle se vyhrabal z postele na nohy. Přešla jsem ke dveřím, kde jsem se schovala do županu a snažila se nechodit na místa, kde by mě mohl osvítit měsíc. Už takhle jsem měla pocit, jako by Edward viděla, jak se červenám. Začala jsem si uhlazovat vlasy a volné prameny zastrkovala za ucho. Posadila jsem se na točivé křeslo a složila si ruce do klína.

„Chtěl jsem tě hned vidět, nemohl bych čekat do rána,“ zašeptal sametovým hlasem a moje srdce vynechalo dva čiré údery, až jsem měla pocit, jako bych přestala žít. Ačkoli proti své vůli, koutky úst se mi povytáhly. Posadil se na postel do tureckého sedu a překřížil si ruce na prsou. „Vlastně jsem se chtěl přesvědčit, jestli jsi doma sama.“

Divila jsem se, kolik upřímnosti z něho nakonec vylezlo. Dala jsem si nohu přes nohu a snažila se tvářit vážně, ale byl to nadlidský úkol. Stále jsem viděla jeho úsměv a pohled překypující takovou radostí z toho, že mě vidí. A lhala bych, kdybych tvrdila, že já jsem radost neměla. Po celou dobu, co jsme se vídávali na chodbách, jsem naivně doufala, že se před mnou zastaví a promluví ke mně víc, než jen pouhý pozdrav.

Nevěděla jsem ani proč, ale tušila jsem, že to má co společného s posledním setkáním v Havaně.

„Jsem… možná i víc, než bych si přála,“ postěžovala jsme si a objala se kolem ramen. Oči se mi opět zalily slzami. Najednou jsem viděla hněvivý obličej Eathena a jeho chladný pohled, který mě probodával skrz naskrz. Sklopila jsem pohled a začala rychle po sobě mrkat, abych zahnala pálení. Upřímně jsem pochybovala, že se dnešní Edwardovo setkávání obejde bez slz, ale pokusit jsem se o to mohla.

Kolem chodidel mi prosvištěl studený vítr a na rameni se mi objevila ruka. Vyděšeně jsem zalapala po dechu a chytila se za srdce. „Omlouvám se,“ daroval mi omluvu za další nečekaný záchvat a poté poklekl vedle mě do úrovně kolenou. „Byly doby, kdy jsem slýchával, že jsem dobrý společník, když je někdo opuštěný a sám. Pak to bývalo tak, že jsem od nich utíkal,“ pochlubil se mi a jeho chladné prsty, jež mi opět vyvolaly husinu po těle, pevně uchopily mou bradu a přitáhly si mě k sobě.

Horkost pohltila celé mé tělo a já nevěděla, kam uhnout pohledem, když jsem byla dotekem nucena dívat se na něj. Ve tmě svítil jen jeho krásný chrup, o čemž jasně svědčilo jeho pobavení z mé reakce. Bylo neuvěřitelné, jak jsem v jeho přítomnosti byla nervózní. Měla jsem pocit, jako bych se měla rozpustit přímo na židli. „A mně tím chceš naznačit co?“ vydala jsem ze sebe rozechvělým hlasem a vzdorovitě jsem vystrčila bradu. Tušila jsem, ale stále jsem doufala, že to je pouhý výplod mé fantazie.

Řekla jsem si, že mu neukážu svou slabou stránku. Už jsem se před Edwardem ukázala v dost trapné situaci a nestála jsem o další situaci, kdy bych se před ním později nemohla ani ukázat. Pohladil mě po tváři a přiblížil se ke mně. Křečovitě jsem sevřela oči, ale jakmile byl nadosah mému obličeje, cítila jsem to. Jeho příjemně sladký dech jsem cítila až v plících a užívala si jej. Na nic jiného jsem nemohla myslet.

„Jak je možné, že se mnou po dvou měsících kluk jako ty prohodí slovo? Měla jsem pocit, že jediný, kdo z tvé rodiny snese moji přítomnost, byla Rose s Alice, dokonce ani ty ses netvářil tak, že bys byl rád, když jsi viděl moji náturu,“ neodpustila jsem si hořká slova s vyčítavým podtónem. Pravda byla ale taková, že jsem mu neměla co vyčítat. Edward nebyl povinen se o mě jakkoli zajímat, a pokud svůj zájem dal dříve nějak najevo, tak z pouhého rozmaru. Alespoň tím jsem se utěšovala ve chvílích, kdy jsem ležela ve své posteli úplně sama a vzpomínala na naše chvilky, byť nebyly za příliš krásné situace.

„Protože si ten bláznivý kluk uvědomil jednu věc,“ vyvedl mě z omylu a jeho chladné rty se ocitly na mém spánku. Doširoka jsem otevřela oči a to byla chyba, kterou jsem si později vyčítala. Už neklečel, díval se mi do očí a přitom se tak roztomile smál.

„Jakou?“ vydechla jsem celá omámená jeho dechem. Zazubil se a vstal. Jeho doteky zmizely a stejně tak i on. Rozhlížela jsem se kolem sebe, ale nikde nebyl. Zatřepala jsem hlavou a v duchu si říkala, že není možné, aby se mi něco takového zdálo. Promnula jsme si oči a v tu chvíli jsem ztratila pevnou půdu pod nohama. Hlasitě jsem vyjekla, ale ihned jsem zmlkla, když jsem cítila kamennou náruč, na kterou mě silné paže tiskly.

Houpavým krokem se vydal zpět k posteli a s lehkostí mě do ní položil. Lehl si vedle mě a přitom jeho ruce nezmizely z těch mých.

„Uvědomil jsem si, že když neslyším její hlas, nemám na tváři úsměv.“ Propletl naše prsty v jedny a naklonil se více ke mně. „Když nevidím její oči, v těch mých není radost.“ Zvedl pohled a jeho zvídavá očka na mě urputně hleděla. „Když ji nemohu obejmout, přijde mi, jako by moje náruč byla prázdná a k ničemu.“ Více se na mě natiskl a naše těla dělila jen pouhá látka, která v této chvíli nehrála žádnou roli. Byla jsem absolutně mimo z jeho slov a nevnímala jsem čas, místo ani podstatu věci. Zkrátka nic. „A když nemohu ochutnat její rty, připadám si sám. Bez života, bez vzduchu. Nevidím její úsměv a slunce, jako by toho dne ani nevycházelo.“ Jeho rty se přiblížily nebezpečně blízko, políbil mě na špičku nosu a potutelně se přitom usmíval. „Miluju jiskření v jejích očích, a když se jí rozeběhne srdce neuvěřitelnou rychlostí.“

V tu chvíli jsem zvedla obličej a naše rty udělaly přesně to, po čem jsem tak dlouho toužila. Edward byl v tu chvíli vyveden z míry stejně jako já. Strnul a jen nečinně čekal. Já jsem se také neměla k většímu zásahu, byla jsem ohromená hlavně tím, že cítím jeho rty na svých. Tak dlouho to je, co jsem měla možnost je ochutnat. Kolem pasu mě drtily jeho paže, na těle jsem cítila jeho hruď a jeho vykrojené rty se mě právě chystaly zmocnit.

„Zjistil jsem, že mi ta dotyčná v mém životě chybí,“ svěřil se mi a s jemností skousl můj spodní ret. Ihned jsem mu zasténala do úst, ale Edward byl tak obratný, že jej pohltil dalším polibkem. Pomaličku na mě začal dorážet. Naklonil se na levou stranu a jeho ruce se mi objevily na ramenou. Najednou jsem v hlavě měla ohromný zmatek. Mozek si vedl své, ale srdce začala odepírat. Co bylo správné? Komu mám dát přednost? Říkala jsem si v duchu a Edwardův výpad mě jasně popohnal kupředu.

Pohnula jsem rty a cítila, jak se usmál. Jednu ruku přemístil na můj zadek a v dlani jej stiskl. Zajíkla jsem se a začala se smát.

„Je tady snad něco vtipné?“ zeptal se nevinně a přehodil si jednu mou nohu přes sebe. Srdce jsem měla samým překvapením až v krku. Ruce se mi třásly, a když se jeho rty opět ocitly na mých, zaplavila mě vlna touhy. Celá jsem se rozklepala a v tom stavu jsem Edwarda drapla za košili, a tak mezi námi zničila poslední místo vtíravého vzduchu. Hladově jsem se na něj vrhla a aktivně se zapojila do vášnivé hry jazykem.

Edward nezůstával pozadu, ale já si připadala tak nenasytná. Hladově jsem si brala všechny jeho polibky a jeho rty si přivlastnila. Doslova jsem z nich pila jako žena, co zoufale touží po trošce té opojné tekutiny. Jednou rukou jej chytila za zátylek a tou druhou jsem začala jezdit po jeho hrudi. Cítila jsem zvláštní brnění a já přesně věděla, co to znamená. V zápalu toho všeho jsem se vší silou zakousla do Edwardova rtu a na jazyku jsem ucítila rezavou chuť krve. Vyděšeně jsem se odtáhla a dala si ruku před pusu.

„Pane bože,“ vyšlo ze mě. Edward si s rozechvělým úsměvem olízl prokousnutý ret a přitáhl si mě opět k sobě. „Edward, omlouvám se ti, já -“ Přiložil mi prst na rty a zmocnil se jich s takovou náruživostí a dravostí, až jsem v jeho náruči zkolabovala.

„To byl ten nejlepší polibek, co jsem kdy zažil,“ připustil a já se červenala jako rajské jablíčko. Nechala jsem se krapet unést.

„Zjistil jsi, co tě nakonec k té dívce tolik přitahuje?“ vydala jsem ze sebe přerývaným dechem. Prsty jsem se blížila k lemu trička, a když jsem se dostala pod něj, neodpustila jsem si jeden pohled do jeho očí, které mě pobízely, abych si dělala, co chci. Ale stále mě něco drželo při zemi. Jen letmo jsem se dotkla jeho břišních svalů a měla jsem tak akorát dost. Touha mnou cloumala jako divá!

-          -

Byl jsem štěstím bez sebe. Moje srdce uhánělo dvakrát tolik a nervozitou jsem se třásl. Slova ze mě padala, aniž bych o nich přemýšlel. Jednal jsem impulzivně a nejhorší na tom bylo, že jsem si uvědomoval, co se děje. Bohužel jsem si to nechtěl celé dva měsíce přiznat. Nevydržel jsem se ale jen dívat a říkat si ‚co by bylo, kdyby…‘ Jakmile jsem Bellu políbil, explodoval jsem.

Měl jsem nespočet dívek, které byly svým způsobem i hezčí jak Bella, ale ani jedna mě k sobě netáhla tolik jako ona. A o nikom jsem nemluvil s takovou úctou jako o ní. Její plné rty započaly dravou trať a já podlehl jejímu kouzlu. Samozřejmě mi v hlavě blikal červený majáček, který mě jasně upozorňoval, že nesmím zajít daleko. Alice mě jasně upozornila na to, abych si dával sakra velký pozor na to, co se chystám udělat. Abych toho později nelitoval. V jiném případě bych nad tím uvažoval, v tomhle ale ne. Nikdy bych nelitoval rozhodnutí týkající se Belly.

Když Bella ale začínala nad svým ovládáním ztrácet kontrolu, musela jsem ji nalézt já. Zastavil jsem ji v polovině pohybu a odtrhl se od ní. Opřel jsem se o její čelo a zhluboka jí dýchal do tváře. Měl jsem pocit, jako bych měl právě v této chvíli naposledy vydechnout. Moje plíce se stáhly do takhle malinké škatulky a to jen proto, že jsem chtěl říct to, čemu jsem se celou dobu bránil.

„Bello, to nesmíme.“ Ublíženě se na mě podívala a v očích se jí zaleskly slzy. Chápal jsem ji. Věděl jsem, že ten zatracený parchant odjel před dvěma měsíci, a chtěl jsem se přesvědčit, že je tady stále sama. Pochopil jsem Bellu natolik, že jsem byl schopný využít i toho, že jsem ochoten jí poskytnout společnost v těžkých chvílích, a tak docílit toho, aby poznala, že i ve mně je špetka lidského citu, kterému jsem nechtěl povolit uzdičku před jejím příchodem.

Chtěl jsem se s ní milovat, označit si ji a být s ní, ale netoužil jsem po tom, aby se to stalo z náhlého popudu chtivosti. Věděl jsem, že Bella trpí samotou a že potřebuje podporu, ale nechtěl jsem s ní zajít daleko, dokud bych si nebyl jistý, že to nebylo jen na jednu noc. Nesnesl bych pomyšlení, že bude jednu noc moje a tu druhou ji bude zas svírat Eathen.

Sklopila pohled, opět se přede mnou chtěla schovat. Nesnášel jsem, když jsem neměl možnost podívat se jí do očí, a tak se pokusit o to myslet si, co jí asi zaplňuje myšlenky.

Donutil jsem ji, aby na mě pohlédla. „Nedělej mi to těžší,“ prosil jsem ji zoufalým hlasem a hladil ji, „už takhle nevím, jak ti vlastně říct, co mě k tobě táhne,“ začal jsem nesmyslně a v duchu si nadával, že jsem pitomec. Neměl jsem vůbec začínat a ani sem lézt.

„Co? Pověz mi to,“ zamumlala skoro neslyšně. Podíval jsem se jí do očí a znovu se nechal dobrovolně věznit. Už jen pocit, že ji smím svírat v náruči, byl neuvěřitelný. Byl jsem rád jako malé dítě, které se těší z hračky, či vysněného dárku na Vánoce.

„Sám nevím,“ přiznal jsem, „nevím, protože jsem se nikdy nezamiloval. Nemám tušení, jak se  taková láska projevuje, a už vůbec ne, jak se z ní léčí.“

» 27. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen jedno objetí - 26. kapitola :