Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen jedno objetí - 22. kapitola

22.10.2011 (17:00) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 2837×

Jen jedno objetí – 22. kapitola

Samota je horší než smrt, neboť samota smrt činí bolestivější

Spojení našich rtů nebylo snadné popsat. Prala jsem se sama se sebou. Na jednu stranu jsem byla striktně proti, aby se mezi námi cokoli vytvořilo. Nemohl jsem snést vtíravou myšlenku, že podvádím Eathena byť potencionálním přátelstvím. A ta druhá, více blízká strana mému srdci, toužila po tom odměnit se Edwardovi za jeho velkorysost. Stále jsem mívala hrozivé představy o tom, co by se stalo, kdyby se v pokoji neobjevil.

Po nocích jsem plakala, a ačkoli jsem měla vedle sebe svou lásku, která mě po celou noc drtila v objetí, mé rty byly zaneprázdněny a má mysl pouze u nás, tak jsem ve snech vídala ohavné obrazy, které mě z chvíle na chvíle přeměnily v zranitelnou dívku. Byly i chvíle, kdy jsem na sobě cítila jeho slizké doteky. Rázem jsem se rozklepala jak osika a měla jsem strach otevřít oči a podívat se, jak krutá realita vlastně je.

Edward byl ale jiný. Měl v sobě něco jiného. Vždy, když na mě promluvil, uvěznil mě ve svém pohledu, nebo mě letmo pohladil, cítila jsem křepelí křidélka v podbřišku. Byla jsem na něj za ten incident ráno velmi naštvaná. Svým způsobem se mě to dotklo, ale když den míjel den a já jsem jej stále neviděla, začalo se mi stýskat.

Nevěděla jsem po čem. Možná po jeho nejapných poznámkách, možná po jeho krásném úsměvu, anebo taky po tom, jak se mnou jednal. A právě proto jsem se jako střela zvedla z pohovky a nechala jemu i jeho rádoby kamarádce prostor. Nestála jsem o to, abych se dívala na její nenasytný chtíč v očích. Dnes už jsem měla nejednou na krajíčku; Eathen mi zasadil bolestivou ránu do srdce a ani si to neuvědomoval, což mě od něj bolelo nejvíc.

Edward nebyl povinen se mi věnovat. On to vlastně dělal ze své dobré vůle, což mě štvalo ještě víc. Připadala jsem si jako zoufalá ženuška, co se nešťastně vdala, a čeká, kdy ji někdo vytáhne z kopýtka. A to jsem já být nikdy nechtěla! Kvůli tomu jsem se bránila! pomyslela jsem si zkroušeně. Bohužel jsem neodolala Edwardově šarmu.

Když se dral skrz hustý dav a křičel mé jméno, srdce mi málem vyskočilo z hrudě. Udělalo dva kotrmelce a samou radostí se zastavilo. V duchu jsem si nadávala za své reakce. Takhle bych nikdy reagovat nemělo. A o to to bylo horší zjištění, když jsem přišla na to, že ani po vyřčení mého jména z Eathenových úst se mi srdce tak nesplaší.

Nevím, co to do mě vjelo, ale potřebovala jsem si ulevit. Vše, co mě tížilo, jsem si vykřičela na Edwarda, který to utnul v překvapující polibek. Strnule jsem zaznamenala jeho rty na mých a cítila, jak se moje tělo začíná kroutit, a já padám k zemi. Ovinul mi paže kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. Chtěla jsem, dokonce jsem snažila odporovat, ale moje tělo si dělalo, co chtělo. Samovolně jsem jej chytla kolem zátylku a přitáhla se ještě blíž, abych cítila blízkost jeho těla.

Rty tančil na mých a já se blahem rozplývala. Všechno to zoufalství a všechnu to zklamání jsem dávala do polibku. Potřebovala jsem to ze sebe dostat a on byl jediný, kdo mi porozuměl. Věděla jsem, že se mu můžu svěřit se vším a moje tajemství u něho bude zabezpečené. Do polibku jsem se nakonec vložila s takovou vervou, že hluk kolem nás znělo jako vzdálené šumění moře. Nevnímajíc, zda nás někdo uvidí, jsem se dožadovala více.

Tiché „Ehm“ mě probudilo z transu a já vytřeštila oči. Věděla jsem, kdo to je. Moje tělo na to ihned reagovalo, naskočila mi husí kůže a srdce vynechalo jeden úder. Z Edwardova hrdla se vydralo nepatrné zavrčení, které jsem mohla slyšet jen já, když jsem k němu byla tak blízko. Vedle Eathena stál Jasper a jeho rodinný přítel Simon. Oba upírali vražedný pohled na Edwarda. Ani jeden z nich o mě nezavadil, a pokud ano, tak jen lhostejným pohledem. Edward mi křečovitě svíral ruku. Nechtěl mě pustit a ani já jeho pustit nechtěla, ale okolnostmi jsme byli nuceni.

Vyprostila jsem se z jeho sevření a ustoupila o krok dál. V začarovaném kruhu, kde figurovala naše trojka, bylo poněkud dusno. Odkašlala jsem si a stoupla si mezi jejich mužná těla, jež mi připomínala zdi, které se víc a víc k sobě přibližují, až mě tam rozdrtí jako prach.

„Kdyby ses jí věnoval, nemusela skončit u mě,“ procedil Edward skrz zaťaté zuby a napřímil se tak, že byl skoro o půl hlavy vyšší jak Eathen. Připadalo mi, že odpovídal na nevyřčenou otázku, nebo jsem ji přeslechla. Tomu v očích zaplál nebezpečný oheň a ve mně hrklo. Nebyl důvod, proč litovat Edwarda, postavou i sílou by se Eathenovi hravě vyrovnal, ale stále jsem měla jisté obavy o jednoho z nich. A k mému zklamání to nebyl Eathen.

Udělal jeden váhavý krok blíž, a tak se otřel svým svalnatým tělem o mou paži. „Nikdo se tě neprosil o to, abys mi utěšoval ženu. Nechal jsem ji s tvými sestrami, nikoli s takovým sukničkářem, jako jsi ty,“ sykl Eathen vyveden z míry. Podívala jsem se na jeho ruce a měla jsem nutkání zamrkat. Měl ruce zaťaté v pěst tak silně, až jsem viděla obrysy bílých kloubů. Jeho opálené ruce mě chytily za paži a pevně sevřely. Zavrtěla jsem hlavou, abych zahnala slzy, co se mi vetřely do očí. Tou nepředpokládanou bolestí jsem přes mlžné vidění ani neviděla na jeho pravděpodobně rozzuřený obličej.

„Sukničkářem? Chceš říct, že by neměla být ani v tvé přítomnosti?“ zeptal se natvrdo Edward a Jasper zalapal po dechu stejně tak jako Eathen. Já jsem po Edwardovi jen hodila nechápavým pohledem a cítila jsem, jak se uvnitř mě něco drolí. Něco, co mi připomínalo vzdálenou důvěru v mého manžela…

Eathen napřáhl ruku a namáčkl mě svým tělem na Edwarda, který mě pohotově zachytil. „Jak se opovažuješ, ty cucáku!“ zařval dost hlasitě na to, aby se k nám otočily okolní páry. Zčervenala jsem jako rak a tváře mi začaly hořet, jako bych je podpálila. Valilo se to na mě ze všech stran a zrovna i já sama jsem byla pokořena neviditelnou zbraní, která mě dostala až na samotné dno bolesti.

Roztáhla jsem ruce a zapřela se jimi o jejich hruď. Dala jsem do toho všechnu sílu, co jsem měla. Jejich zpytavé pohledy se stočily na mou osobu a propalovaly mě navzájem. To napětí a jiskření mezi nimi šlo přese mě. A já neunesla tu tíhu toho všeho. Edward na mě upíral pohled psího štěněte. Chtěl mě chránit, chtěl se mě zastat a já to věděla. Jeho krásné, zlaté oči mě v sobě držely tak dlouho, dokud jsem nebyla schopná uhnout pohledem.

Na druhé straně mi Eathenova ruka silně drtila tu mou. Jeho pohled byl o poznání chladnější a bolestivější. Na povrchu byl zranitelný a zklamaný z toho, co se tu stalo, ale uvnitř jsem věděla, že skrývá ďábla. Ďábla, co čeká na každou záminku, kterou by mohlo využít proti mně.

„Mohli byste dělat ostudu a chovat se disciplinovaně? Kolik vám, ksakru, je, že se chováte jako puberťáci?! Uvědomte si, že jsme ve společnosti,“ řvala jsem naoplátku já na ně. A bylo mi ze srdce jedno, co si o mně budou ostatní myslet. Záleželo mi na tom, aby se oni dva nervali, nemohla jsem to snést. Nevěděla jsem proč, ale moje srdce nesneslo dívat se na tu rozepři, co mezi nimi panovala. Byl v tom skrytý význam, ale v tuhle dobu jsem nebyla ani schopná číst mezi řádky.

„Bells, já –“

„Ne! Dost!“ utnula jsem Edwarda striktně. Zvedla jsem obličej k němu a měla jsem co dělat, abych nepovolila volnost svým pocitům. Ze schodů se na mě dívaly další tři páry ženských očí. Alice, Rosalie a dokonce i Cathlin na mě hleděly s němou hrůzou. Věřila jsem tomu, že ani jedna by se mnou teď nic společného mít nechtěla. Už od začátku svých pubertálních problémů jsem si říkala, že jsem zdrojem všech hádek, co se v mém okolí stanou. A teď se mi to vše jen potvrzuje. Den ode dne je horší a bolestivější pro mé vzpomínky.

„Bella má pravdu. Jste chlapi, tak se tak chovejte, jinak si to jako chlapi vyřiďte jinde,“ zasáhl do rozhovoru Jasper a chytil Edwarda za paži. V duchu jsem mu děkovala. Ze srdce mi spadl tíživý balvan, jehož dopad museli slyšet všichni přítomní tady. Eathen si hlasitě odfrkl a pustil mě. Zvedl ruce do úrovně míru a udělala dva kroky zpět. Upravil si pomuchlaný límeček košile, klopy saka si k sobě přitáhl blíž a upřel na mě pohled, ze kterého jsem nedokázala nic vyčíst. Prázdno.

„Doufám, že sis večer užila, rád bych šel domů. Nějak jsem z celého dne unavený,“ podotkl poněkud jízlivým tónem, za nímž se schovávalo cosi víc. Věděla jsem, že tohle bude mít ještě dohru doma. A já jsem s ní také počítala. Rozhodně si nenechám ujít to, co nakousl Edward. Ta věta ve mně zanechala tolika zlomeného a zklamaného, až jsem měla pochyby o tom, jestli mám Eathenovi dál věřit.

„Pokud Bells nebude chtít jít, tak ji nutit nemůžeš,“ vložil se do toho Edward a bylo vidět, jak se sebou bojuje, aby se nevytrhl Jasperově sevření a neudeřil Eathena. Objala jsem si hruď a schoulila se dovnitř. Uzavřela jsem se před tím hrozným a ubližujícím světem kolem.

„V pořádku,“ začala jsem chraplavým hlasem. Zmocňovaly se mě slzy a já je neuměla zastavit, „jsem ráda, že jsem vás poznala, Jaspere, Simone. Prosím, vyřiďte holkám, že mne to mrzí, co se tu semlelo. Měla jsem tušit, že -“

„Tys nic tušit nemohla. Vždyť za všechno může on!“ řekl rozzlobeným tónem Edward. „Zůstaň tady se mnou, prosím.“ Upřel na mě pohled a já byla lapena v kleci. Napětí se mezi námi dalo krájet. Eathen přistoupil blíž ke mně a nahnul se k mému uchu.

„Ty chceš zůstat?“ zeptal se lhostejně. Abych pravdu přiznala, rvalo mi to srdce. Chtěla jsem zůstat ještě chvíli v té krásné naivní situaci, kdy máte pocit, že vám nic nechybí, že jste milována a že máte někoho, o koho se můžete opřít. A to všechno jsem v Edwardově přítomnosti měla. Bohužel na druhé straně mě tížila jedna věc – Eathen a jeho podivné chování. Co když já tu zůstanu a on půjde za jinou? Co když půjde za svou bývalou milenku? Ne! To nesmím dopustit, on je můj a já se s nikým o něj dělit nebudu, říkala jsem si v hlavě a urputně jsem si vedla svou.

„Je mi to líto,“ zaskučela jsem a pokřivenou pusou na stranu, „ale musím jít. Sbohem.“ Edwardův pohled mě bolel, zahlédla jsem v něm zklamání, bolest a nenávist, který byla pravděpodobně mířena na mě. A nemohla jsem se mu divit. Takto zněla má poslední slova, než jsem vyletěla ze dveří Havany. Ještě než jsem se ztratila v davu, zahlédla jsem, jak se Eathen škodolibě usmívá. Má vyhráno, pomyslela jsem si, jsem jeho!

Celou cestu domů jsem se dívala z okna na mihotající se krajinu a přemýšlela, zda je lepší umřít nebo žít. Právě v této chvíli mi přišla první varianta nejlepším východiskem. Poznala jsem, co je to být zklamaná, a také, jaký je to pocit, když máte na výběr ze dvou situací, na kterých vám moc záleží. Absurdní bylo, že Edward mě táhl víc. Ale proč?

Protože to je pro tebe něco nového, nepoznaného. Něco, co ti Eathen nikdy okusit nedal, radil mi hlásek v mé hlavě, jenž jsem se snažila mermomocí utlumit. Kola auta se zastavila na štěrkové cestě před naším domem. Světla zhasla a my zůstali po tmě v autě. Dopadlo na mou hruď všechno. Všechno jsem cítila dvakrát tolik, když jsem se podívala na náš společný dům. Opravdu toho chce žena moc, když si přeje být milována věrným mužem? Vzdala bych se veškerého blahobytu jen pro kousek lásky a něhy.

„Budeme to řešit tady, nebo bys raději v teple?“ vyrušil mou idylickou chvilku Eathen a začal do volantu vyťukávat hlasité staccato. Podívala jsem se jeho směrem a pokrčila rameny.

» 23. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen jedno objetí - 22. kapitola: