Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jedna rodina? Nesmysl - 28. Slastné chvilky pohody

20.12.2009 (17:00) • Hanulka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6951×

Bella:

„Edwarde no tak, kam mě to táhneš?“ Smála jsem se a nechala se vláčet po zasněžené zahradě směrem k domu.

„Však uvidíš.“ Odpověděl pobaveně Edward a zářivě se na mě usmál. V jeho očích jsem viděla pobavené jiskřičky, ale také obrovskou touhu a především horoucí lásku. Edward mě vtáhl do domu a já se na něj zvědavě podívala.

„Co tady děláme?“ Zeptala jsem se hloupě.

„Hmm… Co bys řekla, že děláme v prázdném domě?“ Zapředl mi Edward do ucha a přejel svými rty po mé čelisti.

„Stále mi to nějak uniká.“ Zašeptala jsem vzrušeně.

„Bello, tolik jsi mi chyběla.“ Řekl vážně Edward a chytil mě v zátylku. Přitáhl si mou hlavu blíž a vydechl mi do obličeje ta nejkrásnější slůvka.

„Miluju tě.“ Po tváři se mi rozlil spokojený úsměv.

„A já tebe.“ Už, už jsem se k němu natáhla, abych ho hladově políbila a ukojila tu touhu, která pohltila mé tělo a rozpálila ho do běla, když se za Edwardovými zády ozval Esmein potěšený hlas.

„Děti, vy jste se s námi přišly rozloučit?“ Vylekaně jsem se od Edwarda odtrhla a on se bleskově otočil k Esme.

„Jé, já vás vyrušila, že? Moc se omlouvám.“

„Nic se nestalo. Alespoň jsme vás ještě zastihli.“ Usmála jsem se na Esme a šla ji naposledy obejmout.

„Tak si to tam užijte a vraťte se nám brzy.“ Rozloučila jsem se nejdříve s Esme a pak s Carlislem, který se vyloupl najednou za ní se dvěma kufry, a za nimi přešlapovala Alice.

„Děkujeme. Vrátíme se brzy. Carlisle nemůže být dlouho z nemocnice a moc by se nám po vás stýskalo. Nezbořte to tady, prosím.“ Přidala úpěnlivou prosbu naše matka a střelila pohledem po Emmovi, který se právě vypotácel ze dveří spolu s Rose a Jazzem. Carlisle s Esme se s námi naposledy pořádně rozloučili, Alice jim udělila poslední rady ohledně letu a pak už jsme jen venku na terase mávali ujíždějícímu autu.

„No, tak co budeme teď dělat, rodino?“ Promluvil Emmett, jakmile jsme zavřeli dveře.

„Dům prázdný, rodiče pryč, akorát zahrada plná hostů. Ale to můžeme jednoduše vyřešit.“ Zasmál se a začal si kasat rukávy.

„Emmette uklidni se. Nikoho vyhazovat nebudeme a měli bychom se tam vrátit.“ Napomenula Emmetta Alice, otočila se zády a společně s Jasperem ruku v ruce vyšli ven. Edward si mě přitiskl ke svému boku a políbil mě do vlasů.

„No a co my?“ Praštil do Edwarda Emmett. Úpěnlivě jsem se podívala na Rosalie a ona hned pochopila.

„Emme pojď. Půjdeme si ještě zatancovat.“ Tahala ho za ruku, ale nestačila na něj.

„Ale já už nechci tancovat.“

„Tak si popovídáme třeba s Denalijskými. Pojď, je tam spousta známých.“

„Ale mně se nechce.“ Vztekal se Emmett, jak malé dítě a já měla chuť nakopat ho do jeho zadnice. Edward byl na tom podobně, ale rozhodl se to vyřešit jinak.

„My půjdeme nahoru.“ Chytil mě za ruku a rychle mě strkal do schodů.

„Jak to, že oni tam jít nemusí?!“ Rozčiloval se Emmett dál. Rosalie něco zasyčela, ale už jsem přesně nerozuměla co. Za to jsem moc dobře rozuměla Emmettovi, který zakřičel na celý dům.

„Jo ahááá. A to jsi mi to nemohla říct rovnou? Užijte si to děcka.“ Zasmál se svým hurónským smíchem a konečně vypadl z domu.

Musela jsem se zasmát.

„Co se děje?“ Zeptal se se zájmem Edward.

„Emmett má někdy opravdu dlouhé vedení, že?“

„To jo, jeho myšlenky občas stojí za to. Ale většinou řekne vše, co má na mysli.  V jeho případě je můj dar zbytečný.“

„No jo, to je celý Emmett. Co na srdci, to na jazyku.“ Zasmáli jsme se tomu s Edwardem a já se zastavila před dveřmi mého pokoje. Nebyla jsem v něm od svého odchodu. Sáhla jsem na kliku a pomalu ty dveře otevřela. Vstoupila jsem dovnitř a musela zavřít oči. V hlavě se mi promítly obrázky Briana sedícího na posteli. Zavrtěla jsem hlavou, abych ty vzpomínky odehnala.

Okolo pasu se mi omotaly Edwardovy ruce.

„Co se děje?“

„Nic, jen spousta vzpomínek. Ale to už je pryč.“ Otočila jsem se směrem k němu a usmála se.

„Když jsi odešla, trávil jsem tady celé dny.“ Přiznal se a já se na něj zkoumavě podívala.

„Byla tady všude tvá vůně a já měl pocit, že jsem alespoň trochu s tebou.“ Vysvětlil a sklopil hlavu. Pousmála jsem se a přinutila ho podívat se mi do očí.

„Já zas měla stále v rukách tohle.“ Sáhla jsem na svůj krk a vytáhla medailonek schovaný v mém výstřihu. Edward se usmál a otevřel ho. Položil ho na stolek a došel zavřít dveře. Vteřinu na to už mě znovu svíral okolo pasu a líbal.

Pomalu přejížděl rukama po mých ramenech a páteři. Líbal snad každý kousek mé rozpálené kůže, která vykukovala zpod šatů. Pak opatrně uchytil zapínání a pomalu rozepnul mé šaty, které s lehkým zašustěním dopadly na zem. Nelíbilo se mi, že on má na sobě ještě smoking a tak jsem mu sundala sako a knoflíček po knoflíčku rozepínala jeho košili. Edward mě chytil do svého náručí, a aniž by oddělil naše rty, mě opatrně položil na postel. Rozepnula jsem mu košili a shrnula ji z jeho hrudi, kterou jsem zasypala polibky. Znovu jsem pak vyhledala Edwardovy rty a pokračovala ve spletitosti polibků. Edward mě líbal na krk a svými rty sjížděl pořád níž a níž. Za chvíli už do kouta odletěly poslední kousky oblečení a my se naplno oddaly naší vášni a touze.

***

Ležela jsem na Edwardově hrudi a přejížděla po ní rukou.

„Miluji tě.“ Ozval se Edward, který mě hladil po zádech. Zvedla jsem se na rukách a políbila ho.

„Já tebe taky.“

„Možná bychom se měli jít podívat na zahradu. Je tam ještě pár upířích hostů a seznámím tě s denalijskými.“

„Hmmm.“ Našpulila jsem pusu. Nechtělo se mi rušit tuhle nádhernou chvíli a vylézat z postele, ale byla slušnost se tam objevit.

„Hádám, že mi nezbývá nic jiného.“

„Víš, že bych tě do ničeho nenutil. Pokud tam nechceš jít, můžeme zůstat tady.“ Usmál se na mě zářivě Edward.

„Lákavá nabídka. Ale hádám, že by si pro nás přišla Alice. Na chvíli se tam ukážeme a pak se zase vrátíme. Co ty na to?“

„Dobrá.“ Souhlasil Edward a začal se soukat z postele.

„Moment, moment. Ještě minutku.“ Zastavila jsem ho a políbila. Zasypávala jsem polibky celé jeho tělo a cítila jeho vzrušení. Přesunula jsem se k jeho rtům, vtiskla mu poslední polibek a vyskočila z postele. Edward zaúpěl a já se rozesmála. Hodila jsem na něj jeho oblečení a sama si vzala šaty, které ležely hozené v koutě.

Došla jsem do koupelny a spatřila na hlavě hrozné vrabčí hnízdo. Vlasy jsem rozčesala a sepnula jen do neúhledného drdolu. Edward se objevil za mnou a objal mě okolo pasu. Začal mě líbat na šíji a krku a já se zatetelila blahem.

„Edwarde.“ Vydechla jsem omámeně. Cítila jsem, jak se jeho koutky zvedly, ale on ve své hře nepolevoval.

„Musíme jít.“ Snažila jsem se ho mírnit. V zrcadle jsem spatřila, jak mu po tváři přejel stín zármutku, ale vteřinku na to se objevil okouzlující úsměv.

„Dobře.“ Přitakal a spustil své ruce z mého pasu.

„Co jsi vymyslel?“

„Však uvidíš. Tak jdeme.“ Chytil mě za ruku a vedl z mého pokoje zpátky na oslavu. Hostů už ubylo a zbyli tady už jen upíři. Nebylo divu, vždyť už se noc pomalu měnila v ráno.

„Pane bože Bello, co si to provedla s mým mistrovským dílem?“ Zhrozila se Alice, když spatřila mé rozvrkočené vlasy ledabyle stažené do drdůlku a rozmazaný make up.

„Země se zatřásla, co? No jo, slyšeli jsme to až sem. Teda ségra, nevěděl jsem, že si taková dračice.“ Smál se Emmett od ucha k uchu. Edwardovi se z hrudi ozvalo nesouhlasné vrčení.

„Emmette!“ Vykřikla jsem zděšeně a rozhlédla se po našich hostech. Naštěstí nikdo nevěnoval našemu rozhovoru pozornost.

„No dobře, už mlčím.“ Rezignoval Emmett, ale stále na mě pomrkával.

„Smím prosit?“ Snažil se to rychle zamluvit Edward, když viděl, jak jsem napěněná. Měla jsem chuť se mému povedenému bratrovi vrhnout po krku, ale Edward mě, i když stěží, přeci jen odtáhl na taneční parket.

„Lásko?“ Snažil se přilákat mou pozornost, ale já stále vražedně hleděla na Emmetta, který na mě dělal všelijaké grimasy a smál se tomu, jak se mě snažil Edward udržet, abych po něm neskočila a nezakroutila mu krkem.

„Bello?“ Mluvil na mě Edward a já se na něj konečně podívala.

„Klid. Znáš Emmetta, bylo jasné, že si něco takového neodpustí.“

„Hlavně že on má co říkat. Celých padesát let jsem každou noc trávila s ucpávkami v uších. Bude si muset zvyknout, že ty ucpávky teď bude mít on.“ Prskala jsem směrem k Emmettovi a ten se rozesmál. Edward se uchichtl, ale přišel na lepší způsob, jak mě rozptýlit. Uchopil mou hlavu do svých dlaní a políbil mě.

Všechen vztek mě v ten moment přešel a mé tělo znovu spalovala ta nezkrotná vášeň. Zapletla jsem své prsty do Edwardových vlasů a nechala se unášet na vlnách vášnivého polibku. Edward se pousmál, když viděl, že jeho rozptýlení zabralo, ale polibek nepřerušoval. Pak se však oddálil a pohlédl za má záda. Otočila jsem se a viděla Emmetta, jak si to k nám rázuje.

„Co zas chce?!“

„Nic, jen si s tebou chce zatancovat. Klid a buď milá.“ Políbil mě naposledy Edward.

„Já jsem vždycky milá.“ Odsekla jsem a nechala ho s úsměvem na tváři odejít.

„Sestřičko, smím poprosit o tanec?“ Zeptal se teatrálně Emmett a natáhl ke mně svou ohromnou ruku. Opatrně jsem ji přijala a nechala se roztočit po tanečním parketu.

„Neříkej mi, že jsi pořád naštvaná.“

„Ani nevíš jak.“

„No ták. Byl to žert.“

„Však já vím. Neboj, vrátím ti to i s úroky.“ Slibovala jsem mu.

„Haha, tak to jsem na tebe zvědavý.“

„Já být tebou, tak si dávám na každém kroku pozor.“ Hrozila jsem mu a v hlavě spřádala plán.

„Válka?“ Zeptal se radostně Emmett a v očích mu planulo tisíce jiskřiček.

„Nee, pomsta. Mám na práci lepší věci.“ Usmála jsem se na něj sladce.

„Ale, ale… Sexuální maniak?“

„To mi říkáš zrovna ty? Pane obříku?“ Zasmála jsem se, ale Emmett ztuhl.

„Jak ses o tom dozvěděla? Rose ti něco-.“ Koktal a já dostala šílený záchvat smíchu.

„Takže jako fakt? Já to jen zkusila. Tak to je gól.“

„To není vtipný.“ Stál uraženě Emmett.

„Ale je a ty to víš.“ Ohýbala jsem se v záchvatu smíchu. Tanec s Emmettem byl ztracený a tak jsem se stále smějící vydala za rozesmátým Edwardem, který celý náš rozhovor poslouchal spolu s Jasperem.

„P-pan Obřík se nám urazil.“ Koktala jsem v záchvatu smíchu a kluci se smáli se mnou. Po chvíli jsem se konečně uklidnila, ale při každém pohledu na Emmettovu zachmuřenou tvář jsem se znovu rozesmála.

„Pojď, někomu tě představím. Jsi poslední, kdo se neseznámil s denalijskými.“ Přerušil Edward tu harmonii klidu.

„Dobrá.“ Usmála jsem se a nechala se vést ke skupince pěti upírů, kteří stáli nedaleko od nás. Byl to jeden muž a čtyři ženy.

„Eleazare,“ oslovil toho muže Edward. „Dovol, abych ti představil svou Bellu, poslední dceru Esme.“

„Jsem ráda, že vás poznávám.“

„Já také a prosím tykej mi, připadám si pak moc starý.“ Zasmál se upřímně Eleazar a napřáhl ke mně ruku. Pevně jsem mu jí stiskla.

„Och, zajímavé. Přes tvůj štít je nemožné se dostat. Jsi velmi nadaná.“

„Děkuji.“ Usmála jsem se zdráhavě.

„Eleazar umí rozpoznávat dary jiných upírů.“ Vysvětlil mi Edward a já chápavě přikývla.

„Bello, tohle je Carmen, Eleazarova manželka, Kate, Irina a Tanya.“ Představil mi zbývající čtyři upírky.

„Moc mě těší, že vás poznávám. Cullenovi o vás často vyprávějí.“

„Doufám, že v dobrém.“ Zasmála se Kate.

„Jinak to ani nejde.“ Odpověděl jí Edward.

Hodnou chvíli jsme strávili jen povídáním si z denalijskými a naší rodinou. Skvěle jsem se bavila a vzpomínala na naše rodiče, kteří teď sedí někde v letadle a směřují na svou novomanželskou cestu. Tanya už po mně neházela žádné nevraživé pohledy a chvíli si semnou dokonce povídala. Bylo na ní však poznat, jak ji můj vztah s Edwardem užírá. Viděla jsem, jak se dívá na naše propletené ruce, nebo letmé polibky.

„Pojď, vypaříme se.“ Pošeptal mi Edward do ucha, když nám Eleazar vyprávěl o létech, která strávil ve Volteře. Tázavě jsem se na něj podívala a on jen pohodil hlavou k východu, na tváři uličnický úsměv. Usmála jsem se a nechala se nenápadně odvést pryč.

„Kam půjdeme?“ Zeptala jsem se zvědavě.

„Poběž.“ Pobídl mě Edward po chvíli zamyšlení. Byla jsem překvapená, a tak jsem za Edwardem trochu zaostala, ale během pár vteřin jsem s ním srovnala krok.

„Kam to jdeme?“

„Za chvíli to poznáš.“ Odpověděl mi tajemně Edward a chytil mě za ruku. Běželi jsme spolu ztemnělým lesem a mě až po pár chvílích došlo, kam míříme.

Společně, ruku v ruce, jsme vlezli na mou louku, která byla celá zapadaná sněhem. Vodopád hravě skučel dál a zmrzlé květiny schované pod vrstvou bílé peřiny čekaly na přicházející jaro. Edward se posadil do sněhu a mě si strhl na sebe. Začal mě líbat, ale mě teď hlavou probíhalo tisíce jiných myšlenek. Edward poznal, že jsem mimo a zkoumavě se na mě zadíval.

„Lásko, co se děje? Je to pro mě mučení nevědět, co se ti honí hlavou. Jsem na to až moc zvyklý.“ Ptal se mě zkroušeně. Povzdechla jsem si a chytila ho za ruku a poslala mu své myšlenky.

„Co? Jak?“ Byl zmatený Edward a cukl svou rukou.

„To je jeden z mých darů. Můžu ti posílat své myšlenky, když chci.“ Vysvětlila jsem a natáhla k němu svou ruku. Edward ji uchopil a připravil se na záplavu mých myšlenek. Ukázala jsem mu, co se stalo během té doby, co jsem odešla z Forks. Vynechala jsem část, kdy mi Kira vyhrožovala, že se vrátí, ale ukázala jsem mu incident s Heidy. Edward ztuhl, když viděl Heidy a z hrdla se mu ozvalo vrčení. Pohladila jsem ho po tváři, ale nepřestávala jsem mu ukazovat své vzpomínky. Ukázala jsem mu vše, co mi Heidy pověděla v lese, i co potom následovalo. Když jsem skončila, uzavřela jsem znovu svou mysl a podívala se na ztuhlého Edwarda.

„Věděli jsme, že tě někdo napadl. Hrozně jsem se bál, že se ti něco stalo.“

„O mě se nemusíš bát. Umím se o sebe postarat.“ Usmála jsem se na něj a políbila ho.

„Nejde se o tebe nebát. Bojím se o tebe pořád. Bojím se, že nám zase někdo naše štěstí překazí.“ Odpověděl mi Edward a zahleděl se do dáli. Donutila jsem ho podívat se na mě a úpěnlivě jsem se mu zadívala do očí.

„Edwarde, nikdo už nás nerozdělí, slibuji.“  Edward se pousmál a přitáhl si mě k sobě blíž.

„Miluji tě.“ Zašeptal, povalil mě do trávy a začal líbat.

„I já tebe.“ Pousmála jsem se a zapojila se do jeho hry. Svému slibu jsem věřila. Nikdo už nás nikdy nerozdělí.¨

 Předchozí kapitola --> Další kapitola

Co se týká konce, neuměla jsem se rozhodnout, protože u téhle povídky bych ráda viděla oba dva konce, takže povídka bude mít dva alternativní konce, jeden šťastný a druhý smutný... Každý si pak snad příjde na své, ale to nás čeká ještě o pár kapitol dál... :)