Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je t'aime - 3. kapitola (Mon Enfants)

08.11.2009 (14:30) • Pajinka2004 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3020×

,,Bello!“

,,Carlisle! Tak ráda tě konečně vidím, ty ses vůbec nezměnil co?“ Objala jsem ho a neodpustila si poznámku. Jak by taky mohl že?

,,Aby ses neudusil, Emmete, kdyby to šlo udělala bych to sama.“ Rose, se ještě nepřenesla přes ty jeho nemístné poznámky a koukala na něj jako by ho doma čekalo něco moc ,milého´!

,,Když ona je strašnej komik, no fakt! Konečně u nás bude sranda ne? To bude nářez, baseball, fotbal, jo, Bello, máš nějakej dres viď?“ Ani mě nenechal odpovědět, tak jsem se o to ani nesnažila. ,,A Paintball, Edward vždycky podvádí, to se nedá. Jednou na mě čekal na stromě, kde jsem na něj číhal a vypálil mi celej zásobník na hlavu, tejden sem to pak nemohl dostat dolu.“V tom se zatvářil nanejvýš uraženě a jakoby něco pochopil. ,,Tak proto si ten hajzlík vždycky bere růžový… no počkej.“

,,No Emme, necháme tě tvému světu a popovídáme si taky s Bellou ano?“ Stejně nevnímal, tak jsem mu cestou kolem alespoň slíbila, že se mnou může počítat. Ráda si na Edwardovi smlsnu, za to jak zíral.

,,Tak Bell, povídej, pověz nám všechno, kde jsi žila co se dělo, co přátelé a víc než přátelé… hm?“

,,Ale Alice, nejdřív bych Vás alespoň všechny ráda oficiálně poznala jménem ne? Možná by potom konverzace byla o moc jednodušší, kdybych nemusela říkat: ,hele ty blondsko tam v rohu, nechceš natupírovat vlasy…´ promiň Rose, jen jako příklad, tvoje jméno už jsem stihla pochytit, tedy jestli ti nemám raději říkat ,Rozinko´?“

,,Ha ha, moc vtipné. Ale ahoj, já jsem Rosalie.“ A kupodivu mě objala.

,,Emmete, tebe taky už znám a myslím že bys měl jít raději někam na vzduch, nebo to Rose už nevydrží a pomůže ti na něj sama.“

,,O.k. klidím se, možná bych mohl jít najít Edíka. Kam vůbec mohl jít? A proč? No já si ho vyčmuchám. Tak zatím pa Bell.“ Vyskočil na nohy, zatočil se mnou ve vzduchu a byl pryč.

,,No upřímně taky by mě zajímalo, kam jsi Edwarda vyhnala?“

,,Tebe, Alice? To se divím, ty taková velká vědma… ?“

,,Hele nejsem na vypínač, že uvidím všechno. Vidím, jen to na co se soustředím, a upřímně, kdybych sledovala každý krok celé rodiny, byla bych pořád mimo.“

,,Takže, co jsi mu provedla?“

,,No, v podstatě vůbec nic, přišel sem bez zaklepání, když jsem se zrovna oblékala. Nejspíš ho to vyděsilo.“

,,Udělala si dobře, žes to neřekla před Emmetem, ten by měl první vánoce.“ Řekl vysoký blond upír, s delšími vlasy, který si držel Alice pěkně u sebe. Nejspíš Jasper. Jak jinak.

,,Proč?“

,,No to necháme na potom.“ Změnil téma, pod přísným pohledem ženy, která zase stála vedle Carlasliea a lehce se ho dotýkala na ruce. Vypadala tak, no tak mateřsky. Vlnité hnědé vlasy po ramena, úsměv, který uklidňoval a hluboké oči. I když byla upír, u ní byste jistě nepochybovali že má duši. To bude Esme.

,,Ahoj, jsem Jasper, manžel Alice.“ Podal mi ruku, políbil na obě tváře a teprve nyní jsem si všimla kolik jizev od upířích kousnutí má po celém obličeji i rukou. Zajímalo by mě kde všude je má a jak k nim přišel.

,,To je taky vyprávění na jiné místo a čas.“ Řekl mi, když uviděl směr mého pohledu.

,,Bello, tohle je moje žena Esme.“ Představil mi Carlisle, mou adoptivní matku. Ano už teď jsem o ní tak uvažovala, přišlo mi to tak správné. Stále doufám , že svou pravou matku opět najdu a nikoho nebudu milovat více než jí ale myslím, že budu mít dost lásky i pro Esme. Tak jako ona pro mě. Objala jsem ji a cítila se tak šťastně jako už dlouho ne.

,,Těší mě, Esme.“

,,Jsi přesně taková jakou mi tě Carlisle popisoval, už tehdy jsem tě považovala za svou dceru a teď, když jsi opravdu tady…“ Znovu mě objala.

,,Alice už znáš, Rose také, Emmeta, jejího nevychovaného manžela také a Edwarda poznáš už brzy. Alespoň tedy lépe než doposud.“

,,No myslím že už toho o mě ví víc, než sem chtěla.“ Spíš toho viděl víc.

,,Tak pojďte, pojedeme ne?“

,,Alice, počkej a co moje motorka?“ Bez ní to nepřežiju, jsem na ní závislá!

,,No, vždyť jsem ti říkala, že ti jí ukradli. Ale neboj koupíme tu samou ano? Stejně nás čekají nákupy.“

,,Nákupy? S tebou? Blázníš? Víc jak dvakrát za měsíc to nezvládnu.“ Tak tímhle vyznáním, jsem všem způsobila další záchvat smíchu.

,,Neboj Bell, my tě před ní ochráníme. Víme, jaký je to maniak.“

,,Díky, Rose.“ Protočila jsem oči, ušklíbla se a šla si zabalit.

Motorka v háji, to je paráda, šetřila jsem na ní skoro rok, kde na to teď vezmu. To snad ani není pravda.

,,Pojď Bell, kluci už na nás čekají.“

,,Už letím Alice, u letím.“ Poslední slova jsem zašeptala a vydala se vstříc novému životu. Nic už nebude stejné. Všechno bude lepší. Doufám.

Venku už nás čekala dvě auta. Musím uznat, že se asi nemají špatně. No jak jinak, s Aliciným darem. Pěkné černé Porche, s tónovanými skly a parádní hnědé Volvo XC60. To bych chtěla řídit, ne že ne. Alice se nacpala na místo řidiče u Porsche a mávla mi rukou k Volvu. Tam ale řízení bylo už obsazené. A jediné volné místo bylo hned vedle. Vzadu se peleší Emmet s Rose. Bezva, kdybych mohla už rudnu až na zadku. Místo toho jsem ho složila na sedadlo a zabouchla za sebou dveře. Bylo tu hrobové ticho, dokonce Emmet čekal co bude. Edward už mu nejspíše pověděl o našem setkání.

,,No, myslím, že bychom mohli začít lépe, co říkáš?“ Zeptala jsem se ho.

,,Jo, to by nebylo od věci. Ahoj, jsem Edward.“ Pusa, pusa a hotovo. V tom sem Emmet začal strašlivě smát.

,,Emmete, já tě varoval, nezapomeň.“

,,Promiň Edíku ale tohle si nenechám ujít. Nejvíc erotický den tvého života. Nejdřív nahá scéna a teď dokonce pusinka.“ Aha, Edward se nejspíš už pochlubil.

,,Tak raději pojedeme, ne?“ Vděčně jsem se podívala na Rose a v duchu jí děkovala.

,,Mimochodem Emmete, co děláš večer?“ Zpozorněl a předklonil se dopředu.

,,Máme v plánu nějakou lumpárnu, o něčem nevím?“

,,No myslím, že máš dneska stejně od Rose utrum, takže co takhle si dát paintball? Nemáš chuť někomu udělat nový přeliv co?“ Ups, Edward silněji šlápl na plyn a vyšlo z něho slabé zavrčení.

,,Aha, takže Emík už na mě nestačí a verbuje posily co? Fajn, kdy a kde?“ Tak tohle je výzva. No jen počkej.

,,Takže po setmění na obvyklém místě. Já a Bella vs. Ty a Jasper. Promiň Bell, jsi jediná žena, která s námi chce hrát. Snad tě to nepřejde. Musíme ti najít něco na sebe a půjčím ti svou výzbroj… “ Začal plánovat ale Edward ho přerušil.

,,Myslím, že předtím ještě bude muset absolvovat nakupovací maraton. Alice zřejmě velice popuzuje, že by Bella měla mít ,nějaké´oblečení. A už se moc těší.“ Zlomyslně se na mě podíval. Co to sakra s námi je? Se všemi jsem se ihned sžila jako bychom se znali věčně. Mít rodinu byl pocit k nezaplacení. Jen Edwarda jsem brala jinak. Pořád jsem měla chuť ho popichovat a dráždit. A to jsme spolu v autě teprve 20 minut. Cesta trvala necelou hodinu. Jeli svižně a nohu z plynu sundali tak akorát na semaforech, a to navíc jen tehdy, když tam bylo moc aut. Jediné co mi kazilo cestu, bylo to že jsem neřídila. No a Edward se taky tvářil jakoby mu něco vadilo a byl tak soustředěný až se mu na nose dělala drobná roztomilá vráska. Všiml si jak ho pozoruji a více si dával pozor na to jak moc dává najevo své emoce.

Jejich dům byl obrovský. Sídlo uprostřed lesa, moderní a přitom jako by tu stál odjakživa. Naprosto splýval s okolím, jakoby sem patřil.

,,To je práce Esme.“ Sdělil mi Edward, když viděl jak jsem unešená.

,,Je to dokonalé.“ Spřízněná duše v rodině, pomyslela jsem si. Architektka a navíc moc dobrá, podle prvního dojmu.

,,Pojď honem Bello, už jsme ti připravili tvůj pokoj, a potom musíme rychle na nákupy, jinak ten paintball nestihneš.“ A jé, tak vážně se tomu nevyhnu, ale jak to ten Edward mohl vědět? Prozatím jsem to pustila z hlavy a šla dovnitř. Uvnitř to bylo přesně takové, jaké jsem očekávala. Prostorné, vzdušné, otevřené.

,,Je to paráda, Esme, jsi vážně dobrá.“

,,Děkuji, Bello. Ale teď už pojď nebo se Alice zblázní, musíme ti ukázat pokoj.“

,,Bello, prosím tě, dovol mi tě překvapit. Nelekni se.“ Co to plácá? To jsem poznala v zápětí, naskočila mi na záda a zakryla oči. Bylo mi to dost nepříjemné, přeci jen mít na zádech upíra, to jsem jako poloupír těžko snášela, můj pud sebezáchovy se projevil v zápětí. Prostě se to nějak samo seběhlo. Chytila jsem jí za ruce a přehodila si ji přes hlavu a plácla s ní o zem. Ihned jsem si ale uvědomila co jsem udělala.

,,Promiň Alice, moc mě to mrzí, copak ty si neviděla, co udělám?“

,,No to je právě to, neviděla, úplně mě to vyvedlo z míry, najednou jsem měla v hlavě úplně prázdno a byla na zemi.“

,,Vážně mě to moc mrzí.“ Bylo mi líto jak jsem se zachovala.

,,Jo, strašně to bolelo Bello, asi budu mít modřinu…“ Vtipkovala ale nijak mi to nepomohlo cítit se lépe. A jak to, že neviděla co se stane? Ještě že tu není Esme, asi by mě moc nepochválila, že jí hned první den ničím její krásný dům. Prohlubeň v podlaze byla dost zřejmá. Co ji zamaskovat kobercem? Snad si toho nikdo nevšiml. Ale ne, to jsem zakřikla. Jako na zavolanou tu byla celá rodinka. Všichni udivení co se děje a dívající se na prohlubeň ve tvaru Alice na podlaze.

,,No vypadá to, že Alice někdo konečně dostal na lopatky co?“ Žertoval Emmet ale Jasperovi se evidentně nelíbilo co vidí. Tichý zuřivý zvuk vycházel z jeho hrudi a i když se to snažil skrýt nejradši by po mě skočil.

,,Emmete!“

,,Pardon, mami.“

,,Spíš mě zarazilo, že nic nevidím. Nic víc. Jaspere, Bella za to nemůže, to já jsem jí naskočila na záda a Bella má prostě prudké reakce no!“ Trochu ho to sice uklidnilo ale asi si na mě ode dneška bude dávat pozor. To mě mrzí, nechtěla jsem si ho znepřátelit.

,,Jaspere, prosím nemysli si o mě nic špatného, nechtěla jsem takhle vyjet.“

,,Já vím, Bello, cítím jak je ti to líto. Spíš mám strach jestli se Alice něco nestalo, i když je to nepravděpodobné.“ Alice, ty máš takové štěstí, že tě někdo takhle miluje, pomyslela jsem si.

,,Cože, ty cítíš, že je mi to líto? Jak to myslíš?“

,,No mám schopnost vycítit a ovlivňovat cizí emoce.“

,,Bezva, ještě nějaké dary v rodině?“ To by mi tak ještě chybělo aby každý měl nějaký dar a já tu byla jak chudá příbuzná. No to vlastně stejně jsem. Musím si co nejdříve najít nějakou práci a přihlásit se na tu školu, co sem o ní četla.

,,Vlastně, už jen Edward umí číst myšlenky. Esme má spíše takový citový dar, dokáže milovat každého jako nikdo tady. Je tak nesobecká. A Carlaslie zase dokáže až neuvěřitelně odolávat lidské krvi, říká že je to spíše staletími praxe, ale co my víme.“

,,Edward, on, čte myšlenky?“ To snad ne…

,,No ano, je to dost otravné, když ti vidí do hlavy. Ale i když je to jeho veliká výhoda, někdy by byl rád, kdyby se to dalo vypnout.“ Vysvětlila mi Rose. Ještě že tady teď není.

,, Esme, omlouvám se za tu podlahu. Já to opravím ano?“ Budu muset strhat celou podlahu a položit novou ale mám to během chvilky.

,,S tím si nedělej starosti Bello, já se o to postarám.“

,,To ani náhodou, hned zítra se do toho dám.“

,,Tak Alice, druhý pokus.“ Naznačila jsem jí ať mi naskočí na záda.

,,Vážně Bell? Nechceme to tu srovnat se zemí že ne?“

,,Za koho mě máš? Tak honem.“ Tentokrát úspěšně se mi uvelebila na zádech a směrovala do mého pokoje.

,,Tři, dva, jedna… “ Seskočila dolů a já se rozhlédla. Takový pokoj byl přesně podle mých představ. Tmavá podlaha, lehce fialkové stěny a obrovské francouzské okno, které vedlo přímo do lesa. V dálce šuměla řeka a na terase přede dveřmi jsem měla nataženou houpací síť.

Chtěla jsem jim poděkovat ale když jsem se otočila nikdo tam nebyl. Nechali mě samotnou. Prošla jsem si pokoj, který byl zařízený až moc, na upíra. Stylová Hifi, obrovská televize a postel s nebesy. Byly tu také dvoje dveře. Jedny vedly do velice rozlehlé šatny a druhé do koupelny. Hm zajímavé, v koupelně byly dvoje dveře. Ale ty na druhém konci byly zamčené. Raději jsem tedy zavřela a zamkla i ty své. Hodlám se na to zeptat později Esme.

Seběhla jsem dolů a všechny našla v obývacím pokoji. Rose a Alice aranžovaly vázy s květinami. Jasper si četl nějaký časopis a Edward s Emmetem hráli na Wii tenis. Jen Carlisle s Esme tu chyběli. Prý jeli na malý výlet. Dlouho nebyli sami a chtěli nás nechat ať si užijeme sami.

,,Fajn, tak to bude pařba ne?“ Nadhodila jsem z legrace. To jsem ale neměla říkat. Alice se toho hned chytla a společně s Emmetem začali plánovat koho pozvou a co se bude dít. No to jsem to zase vyvedla. Vzala jsem si Emmův ovladač a vystřídala ho u Edwarda v tenise.

Chvíli jsme hráli mlčky ale potom mi to nedalo a zeptala jsem se.

,,Ehm, Edwarde?“ Hlavně se na něj nedívat, soustřeď se na hru. Je tak krásný... No tak soustřeď se.

,,Ano?“ Ten hlas, jako samet…

,,Ty prý umíš číst myšlenky že?“

,,Ano to umím, proč?“ Nechává mě v tom pěkně koupat.

,,No, nic já jen tak. Můžu to vyzkoušet?“ Nic jiného jak to zjistit mě nenapadlo.

,,Ne.“

,,Proč ne?“

,,Protože Edward ti číst myšlenky nemůže Bello.“ Vypálila Alice, která se najednou objevila u vedle mě. Edward se na ní jen zašklebil.

,,Vážně ne?“

,,Ne, vážně ne.“

,,Proč si mi to nechtěl říct?“ Divila jsem se, jaký by to mohlo mít důvod.

,,Nevím. Alice, neměli byste už vyrazit? Nemáte na ty nákupy už moc času.“ Zrádce jeden. Podíval se na mě tak krásně a vyplázl jazyk. Hele…

,,No Alice, já myslím, že by měl jet Edward taky nemyslíš? Ty jeho kalhoty už mi přijdou z módy ne?“ Alice se zadívala na outfit svého bratra a s přimhouřenýma očima ho hodnotila.

,,Možná máš pravdu. Edwarde, jedeš s námi.“ Teď byla řada na mě vypláznout jazyk.

,,Tak šup Edwarde, podívej jak jsi z módy.“ Pošeptala jsem mu do ucha a laškovně ho plácla přes ten jeho zadek k nakousnutí. Rozběhla jsem se upíří rychlostí za Alice a poprosila ji zda smím alespoň řídit.

,,Samo, Bello.“ Zavěsila se do mě a vedla ke garážím.

,,Vyber si!“ Porche, Audi TT, Volvo XC60, Mercedes C…

Dál jsem ani nedošla, Audi TT, by pro začátek mohla stačit. Lákalo mě Volvo ale evidentně bylo Edwarda.

Nasedli jsme a jeli směr Paříž. Mojí rychlostí cca půlhodinka cesty.

,,Jezdíš jako Edward, dva blázni v rodině. Všichni máme rádi rychlou jízdu ale vy, jako byste si jí užívali nejvíc a naprosto zapomněli na vše ostatní.

,,Hm, mám radši motorky.“

,,Já vím Bell, koupíme novou ano?“

,,Já na ní teď nemám Alice, možná jindy.“

,,Neblázni, peněz máme dost.“

,,Vážně ne. “ Řekla jsem to tak aby pochopila, že je konec debaty. Nechci si od nich brát peníze, jsem u nich pár hodin a už mě budou dotovat…

Na nákupech jsme strávili asi 3 hodiny. Prolezli jsme všechny obchody a patra. Kdyby v přízemí nebyly garáže, Alice by si nejspíš myslela že jde o Autosalon a skoupila i to. Divím se že tu vůbec něco zbylo. Naštěstí jsme měly podobný vkus a na oblečení jsem nikdy nešetřila, obzvláště pak na spodním prádle, vždyť to je základ ne, i když to nikdo nevidí. No v poslední době jsem udělala rekord v ukazování svého základu, to je pravda.

Domů jsme dorazili těsně před setměním a to byl čas na náš boj.

Shrnutí povídek 4

Autor: Pajinka2004 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Je t'aime - 3. kapitola (Mon Enfants):