Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je t´aime - 15. (Seul)

21.03.2010 (20:15) • Pajinka2004 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2971×

Sprchu jsem protahovala jak nejdéle to šlo. Nevěděla jsem proč, ale byla jsem nervózní. Nechtělo se mi dolů. V pokoji jsem na sebe natáhla jen spodní prádlo a lehké domácí šaty. Vysušila jsem si vlasy a vydala se dolů.

Edward seděl na pohovce, měl puštěnou televizi ale nedíval se na ni. Nevzhlédl, když jsem sešla dolů ze schodů. Posadila jsem se vedle něj.

„Odešli. Alice je vystrnadila všechny.“

„Umí být přesvědčivá co?“ Zasmála jsem se spolu s ním. Atmosféra byla napjatá očekáváním.

„To ano. Není radno jí odporovat.“ Konečně se ke mně otočil a zadíval se na mě. „Chtěla jsi se na něco zeptat?“ Zeptat? Vlastně ani ne. Spíš jsem čekala, že mi něco řekne sám a tím mi to ulehčí.

„Nevím. Máš mi co říct?“ Jo, smysluplnější věta mě vážně nenapadla.

„Co přesně chceš slyšet?“ Na otázku otázkou, vážně dobrý. Jo, chci slyšet, že mě miluje jako nikdy žádnou a tak podobně no. Tak fajn, prostě to vybalím ať to mám za sebou.

„Chci slyšet… no… co ke mně cítíš, Edwarde?“ Kousla jsem se do rtu a podívala se do země.

Přisedl si ke mně blíž a prsty zvedl mou tvář k sobě. „Myslíš, že bych na tebe takhle všude číhal a že bych se snažil každou chvíli strávit s tebou, kdybych k tobě nic necítil? Že bych měl pocit, jako by moje srdce znovu ožilo při každém tvém dotyku, kdybych nebyl šťastný, že jsi? A že by celé moje tělo téměř nevzplálo touhou při každém tvém polibku, kdybych tě nemiloval?“ Tohle bylo to nejkrásnější vyznání, jaké jsem v životě slyšela. V tohle jsem ani nedoufala. Pohlédla jsem mu do očí a cítila, že to všechno myslí vážně. „Ale…“ Ach jo, proč tam vždycky musí být ale. Snažila jsem se sklopit jsem oči znovu dolů. Ale nenechal mě. „Ale, taky jsem se nikdy necítil tak nesvůj a tak smutný.“

„Proč?“ Vydechla jsem a topila se v jeho pohledu.

„Protože nevím, co ke mně cítí moje vyvolená…“ Nepoložil to přesně jako otázku ale čekal na mou odpověď.

„Myslíš, že bych tu teď seděla a snažila se potlačovat výkřiky štěstí, že mě muž, upír, kterého jsem milovala snad od první chvíle, kdy jsem ho spatřila, i když mě tak děsně štval, taky miluje?“ Snažila jsem se odpovědět v jeho stylu, ale znělo to poněkud neohrabaně.

Pochopil. Vzal mě do náručí a líbal každou část mého obličeje. Už to nebyly ty uspěchané polibky, které jsme si dosud vyměnili, ale byly o to krásnější.

Cítila jsem se, jako bych měla každou chvíli vybouchnout štěstím. Lehce jsem se zasmála, když mě jeho rty pošimraly na šíji.

„Je tu něco k smíchu?“ Zeptal se, se stopami humoru v hlase. „Přijdou ti moje polibky a vyznání lásky k smíchu?“ Chytil mě kolem pasu a stáhl na pohovce pod sebe. „Tak já ti ukážu, co je k smíchu.“ Dodal výhružně a zajel mi rukou pod šaty.

Nejprve mě jen lehce hladil po žebrech a bocích ale když lišácky mrknul a líbnul mě na nos…

„Nee, přestaň, no tak… ne – ne – není to… k smíchu.“ Pištěla jsem jako šílená. „Já jsem strašně lechtiváááá…“ Šaty se mi vyhrnuly vysoko nad pas a odhalily se tak moje zbrusu nové kalhotky.

„Hmm, tohle rozhodně není směšné, to máš pravdu.“ Políbil mě na lem kalhotek a lehce jej objel jazykem. Neuvěřitelné, jak se nálada najednou obrátila o 360 stupňů. Ani jeden už neměl náladu na hraní. Tedy, jak se to vezme…

Vzal mě znovu do náručí a bleskovou rychlostí se mnou vyběhl schody do patra. Tam se zasekl a váhal.

„Do kterého mám vlastně jít?“

„No, záleží na tom, co chceš dělat?“

„Jak to myslíš?“ Vypadal roztomile, když nevěděl, co si myslím.

„No, pokud chceš uklízet a brodit se v nepořádku, jdeme k tobě…“ Byl to totiž nehorázný bordelář. Slyšela jsem každé ráno Alice, jak nadává.

„Kdybych zrovna teď neměl hlavu něčeho úplně jiného, požádal bych tě, abys mi ustlala postel… i když, kdybys na sobě měla jen tyhle…“

„Ccc, toliko k vyznání lásky… už si ze mě dělá uklízečku.“ Brbrala jsem si pro sebe naoko naštvaně a snažila se dostat z jeho náruče. I když představa, že už mě nebude držet v náručí, mě téměř bolela.

„Později.“ Chytil mě pevněji a v zápětí rozrazil dveře mého pokoje. Pevně za sebou zamkl a téměř mě hodil na postel. Jinak to ani nešlo, vzpínala jsem se mu tak urputně, že se k ní málem ani nedostal. Hodlala jsem se mu pomstít.

„Jdeme uklízet? Ale to jsme ve špatném pokoji.“ Hodila jsem mu přikrývku přes hlavu a zalehla ho. „Co myslíš, nechtělo by to vyprat?“ Smála jsem se na celé kolo. Tedy, do té doby než se naše pozice vyměnily. Jen mezi námi už nebyla přikrývka.

„Myslím, že tohle,“ zatahal za moje domácí šaty, „by rozhodně potřebovalo trochu zašít.“

„Jak to…“ nedořekla jsem, protože mi hned bylo jasné, jak to myslel. Z šatů zbyly jen dva cáry. „To byly moje oblíbené.“ Našpulila jsem pusu.

„Koupím ti nové. A navíc, takhle ti to sluší mnohem víc.“ Políbil mě na našpulené rty a sjel níže. „Je škoda takovou krásu zakrývat.“ Políbil mě na odhalené kopečky, uvězněné v podprsence. „Tedy, přede mnou!“

„Už jsem se chtěla zeptat, jestli má Emmet taky rád bílou, abych věděla v jakém prádle tu můžu chodit…“

„Emmet má hlavně rád svoji hlavu, tam kde je.“ Prsty si hrál s mými ňadry. „ Protože, kdyby se na tebe jen podíval, utrhl bych mu ji.“

„Ty jsi tak majetnický! Nerozdělil by ses?“

„Ty jsi celá jen moje!“ Dál už jsem neměla sílu pokračovat v konverzaci. Tedy, pokud by měla být smysluplná.

Jako by chtěl dodat svým slovům váhu. Cítila jsem jeho dotyky a polibky po celém těle. Hořela jsem touhou. A když obnažil moje prsa a lačně je líbal, málem jsem křičela na celý dům. Ještě, že nikdo nebyl doma. Myslím, že i jen můj dech musel být neuvěřitelně hlasitý, ale neměla jsem čas se začít stydět. V okamžiku, kdy něžně skousnul moje bradavky, jsem už nedokázala nečinně ležet.

Přetočila jsem ho opět pod sebe a svlékla ho ze všeho co měl na sobě. Chvíli jsem se kochala pohledem na jeho nahé tělo a zatoužila splynout s ním v jedno. Cítit každý kousek jeho nahého těla na své rozpálené kůži a… vycítil moje přání nebo spíš už nedokázal déle čekat. Přitiskl mě na sebe a překulil se. Bohužel postel nebyla dostatečně veliká a my skončili na zemi. Bylo nám to jedno.

Dotyk našich nahých těl, překonal moje očekávání. Bylo to neuvěřitelné. Prsy jsem se třela o jeho hruď a dobývala se jazykem do jeho úst. Hráli jsme s nimi naši soukromou bitvu, v níž nebylo vítěze ani poraženého. Nyní ale byla řada na mě, abych prozkoumala jeho tělo. Sjela jsem níže na jeho krk a lehce zuby stiskla jemnou kůži. Prsty mi zatínal do ramen. Byl to pro mě signál, líbilo se mu to a mě tím víc. Sunula jsem se dál a níž, jako had, aniž bych se jen o centimetr zvedla z jeho těla. Hladila jsem ho všemi svými prostředky a na každém kousku. Rty, jazykem i prsty. Níž a níž až k jeho klínu…

„Bello…“ Zašeptal vášnivě, když jsem se rty dotkla jeho penisu. Prsty mi nyní až bolestivě drtil ramena ale nevnímala jsem to. Laskala jsem ho a nechtěla nikdy přestat. Jenže byl jiného názoru…

Zvedl se do sedu a za boky mě nadzvedl a posadil přímo na svou chloubu. Zasténali jsme v souladu rozkoší.

„Miluji tě!“

„Já tebe, hrozně moc!“ Já jsem to řekla nahlas? … To je fuk.

Naše těla se pohybovala ve stejném rytmu, nejprve pomalu ale tempo narůstalo na intenzitě až se ozvaly naše společné výkřiky na podruhé.

Stulila jsem se mu v náručí a Edward nás oba přikryl. Leželi jsme tam a snažili se ustálit naše dýchání.

„Bylo to…“ Nevěděla jsem jaké slovo použít.

„Já vím…“ Políbil mě na čelo a hladil ve vlasech. „Bell?“

„Hmm?“

„Řekla jsi mi, že mě miluješ?“

„Ano, tedy, myslím, že jsem to řekla nahlas.“

„Nejsi si jistá?“

„Ne, ale neměla jsem čas ani chuť nad tím přemýšlet.“ Usmála jsem se na něj a políbila ho na spodní hranu čelisti. „Proč?“

„Ale, nevím, to není důležité.“

„Edwarde? Můžu tě o něco poprosit?“

„Jistě. O cokoli.“

„Nemusí o nás zatím nikdo vědět, že ne?“

„Nechceš se semnou chlubit?“

„Tím to není. Já jen, že Judy to nemusí brát až tak v klidu. Přeci jen, pracuju pro vás.“

„Nemusíš pracovat.“

„Baví mě to. A navíc, chci být samostatná.“

„Ale Bell…“

„Ne, raději mlč. Už jsem řekla. Nekaz to.“ Prosila jsem. „A nebruč.“

„Ach jo, zase se skrývat…“

 14 Shrnutí povídek 16

Autor: Pajinka2004 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Je t´aime - 15. (Seul):