Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je t´aime - 12. (Neigeux Réjouissances)

02.03.2010 (22:15) • Pajinka2004 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2587×

„Edwarde? Děje se něco?“ Po půlhodině jízdy už mi to mlčení lezlo na nervy.

„Proč by se mělo něco dít?“

„No, už půl hodiny jsi na mě vůbec nepromluvil…“

„Nemám ti co říct, Bello.“

„Aha. To zní logicky.“ Dál už jsem se do mluvení netlačila. Vypadal poměrně naštvaně. Ježiši já se tak těším až Alice dám co proto, že mě takhle podrazila.

Nebyli jsme daleko od cíle. Kdybychom šli včera pěšky, byli bychom tam za chvíli. Měl pravdu. Srub byl parádní. Ostatně, stejně jako všechny jejich domy.

Vystoupila jsem z auta a vyndala si svoje věci. Nečekala jsem a zamířila si to rovnou dovnitř. Alice už stála ve dveřích a mračila se.

„Musím s tebou mluvit!“ Ozvalo se naráz ze třech různých úst. Zmateně jsem se otočila a viděla jsem Edwarda, jak si zuřivě prohlíží Alice. Ta si zase naopak měřila mě.

„Alice, já první. Jdeme!“ Čapla jsem ji za ruku a táhla za dům.

„Tak už zastav. Tady nás už neuslyší.“

„Co to mělo znamenat?“ Hláskovala jsem rozzuřeně. „A netvař se jako neviňátko, dobře víš o čem mluvím.“

„Ale no tak Bell, někdo vás dva přeci musí postrčit, když se chováte jako malí.“

„My se nechováme jako malí. Tedy alespoň já ne. A co je ti vůbec do toho? Záleží ti tak moc na nás a nebo chceš mít jen něco na hraní?“

„Křivdíš mi Bello. Viděla jsem vás jako pár.“

„Dobře víš jak ty tvoje vize fungují ne? Sama jsi říkala, že záleží na tom, jak se dotyční rozhodnou. A já prostě nemám teď chuť na nějaký vztah. Zvlášť ne s ním.“

„Proč ne zrovna s ním?“ Založila si ruce v bok. „Vidím, že ti není lhostejný a ani on se ti nedokáže vyhýbat věčně.“

„Nevyznám se v něm. A ani v sobě. Prostě mě nenuť ano?“ Pomalu jsem se otáčela k odchodu.

„Co se stalo? Viděla jsem, jak jste se políbili…“

„Nevzpomínám si. Jasný!“

„Bello, na mě to nehraj!“

Zadívala jsem se do země. Samozřejmě jsem si to pamatovala a moc dobře. Copak se dá zapomenout na nejkrásnější polibek v životě?! „Nic nehraju.“

„Jak myslíš. Ale stejně to bude po mém.“ Klepla si do čela. „Nic se nezměnilo. Pořád vás vidím spolu.“

„Jasně, ty jasnovidko.“ Utekla jsem. Jako malá holka. Přesně jak se o mě vyjádřila.

„Sněhová bitváááá! Je po tobě Bello!“ Najednou jsem nestála nohama na zemi ale válela se pod hromadou sněhu. „A teď z tebe uděláme parádní…“ Nestihl doříct Emmet, protože jsem se právě vynořila ze sněhu a nacpala mu pusu sněhem.

„Papej Emmetku, papej…“ To nešlo. Nešlo tvářit se jako bubák, když on je takový tele.

„Fuj. Snad nebyl žlutej.“ Kašlal sníh a snažil se dostat mě znovu tam, kde jsem byla.

„Nejsem si jistá. Nebyla tě Rose večer vyvenčit?“

„Za to zaplatíš!“ Kruci. Studí to.

„Studí to, studí to, studí toooo! Emmete já nejsem tak odolná jako ty!“ Pískala jsem na všechny strany až jsem se divila, že se nestrhla nějaká lavina.

„Tak ty se vytahuješ na holku jo? Srabíku.“ Jasper? Nikdy jsem ho takhle neviděla. Visel Emmovi na zádech a ten se po něm oháněl jako rozzuřený medvěd. Naposled jsem je viděla než zapadli za horizont hromady sněhu.

Se smíchem jsem si vyklepávala sníh z kalhot a chystala se jít konečně dovnitř.

„Kruci. Mám to snad i v podprsence.“ Mumlala jsem si pro sebe a rozhlížela se okolo. Hodlám sníh nechat tam, kde má být a tudíž ho musím dostat ven hned tady.

„Nechceš pomoct?“

„Hu!“ Ten je snad všude ne.

„Hu vespolek.“

„Ne Edwarde, nechci díky.“ No tak to holt budu muset vyklepat ve vaně. Já se tam tak těším.

„Ahoj Bello!“ Esme. Přepadla mě ještě mezi dveřmi. „Pojď dovnitř, nemáš hlad?“ A konečně má někoho o koho může pečovat. A já se ráda nechám operovávat jako od maminky.

„Hrozný! Ale nejprve si dám sprchu ano.“ Vrazila jsem jí pusu na čelo a utíkala nahoru. Kde vlastně budu spinkat?

„Ty máš pokoj tady.“

„Ty jsi snad všude ne?“ Opět Edward. Já se ho nezbavím. Ale není to nepříjemné, mít ho pořád nablízku. „Jak to víš?“

„Alice! Dala si záležet na tom, abychom měli pokoje hodně blízko u sebe. Je to kuplířka první třídy.“

„Já vím. Otrava.“

„Jo je to malej skřet.“

„Já to slyším.“

„V to jsme taky doufali.“ Zavolali jsme na ní společně a rozesmáli se.

„No, jdu se trochu zkulturnit. Srážka s Emmetem to je teda něco!“

„Bezva pokoj Alice.“ Stihla jsem říct než jsem za sebou zaklapla dveře. Vážně byl perfektní. Shodila jsem batoh ze zad a za chůze odhazovala svršky. Bylo tu příjemné teplo a já se nemohla dočkat až se naložím do teplé a voňavé vany.

„Bello! Ať se nám nerozpustíš.“

„Ahoj Rose.“ Ani mi nepřišlo divné, že u nich doma se neklepe. Holky vcházely a zase odcházely z mého pokoje jak se jim zachtělo. Bylo to jako mít sestry. „Snad zase neneseš nějakou super koupelovou pěnu jako Alice. Nic proti ní samozřejmě, ale byla to chabá výmluva. Mohla rovnou říct: Bello, nedívej se, já ti jen nacpu skříň spoustou krámů.“

„Ne, já vážně nic nenesu a ani neschovávám Alice za zády.“ Zvedla ruce ve vzdávajícím se gestu a zasmála se zvonivým smíchem. „Jen ti jdu říct, že Esme už má vařeno. Dala si vážně záležet. Dlouho už pro někoho nevařila. Hodně dlouho.“

„Bezva. Mám hlad jako vlk.“ Pochybovačně si mě změřila ale potom to nechala být. Je mi to jasné, má určitě jiný názor na výtvor Esme.

Rychle jsem se osušila, oblékla a pádila dolů. Vonělo to báječně.

S plnou pusou jsem už podesáté zpívala ódy na její kuchařské umění. „Je to úúúžasné!“

„Bello nežer pořád a dělej. Jdeme na svah. Je lavinové nebezpečí a sjezdovky budou prázdný.“

„Emmete ty nemáš instruktora co? Počkej já ti za chvíli ukážu jak se na tom jezdí jo.“

„Ha ha. No alespoň budeme vědět z čeho ta lavina bude. Až vlezeš takhle nacpaná na svah, tak to bude natošup.“ Svižně uhnul před vidličkou a vyběhl ven.

11 Shrnutí povídek 13

Autor: Pajinka2004 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Je t´aime - 12. (Neigeux Réjouissances):