Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jantarová propast - 4. část/1. kapitola

Konečně další část.. a konec první kapitoly. Ale jelikož je JP pozastavená, je snad pochopitelné, že to přibylo až teď.. snad se bude líbit a tak. (Takhle krátké to je protože to takhle vyšlo do konce kapitoly.)

Málem jsem nezaregistrovala, když Diary of Dreams opustili scénu. Jen přechod z relativně melodické hudby do nesrozumitelného rámusu mě upozornil, že je přestávka. A taky to, že se lidé z baru vyrojili ze dveří, hledajíc poslední dobrá místa. Najednou jsem na pódium viděla mnohem hůř, protože přede mnou stálo o dobrých dvacet osob víc.

...a za chvíli nastoupí Deathstars, šťastně mi připomněla Chiara ve snaze dodat mi kapku nadšení. Vnímala moji nezaujatost stejně dobře, jako jsem si ji uvědomovala já. Jenže já s ní nehodlala nic dělat. Nenechala jsem si žádné naděje o tom, že by se mě třeba Deathstars oslovili a proto jsem se přepnula do režimu „přečkat až do konce a pak rychle pryč“.

To je určitě fajn, pokrčila jsem rameny. Dopila jsem poslední lok své spásné Pepsi a vyhodila prázdnou láhev do koše poblíž. Čas se vlekl. Nebavilo mě to.

Pak pódium konečně zalila tma a dav utichl v nadšeném očekávání. Povytáhla jsem obočí a napjatě sledovala černočernou černotu, z níž se měla vynořit má oblíbená ze Švédska pocházející skupina, jež se řadila pod industrial metal.

Ozvaly se první hudební nástroje a jako předtím dav mlčel, nyní jásal, tleskal a volal, takže nebyly slyšet jemné tóny, kterými píseň začínala. Já dál postávala u své milé zdi a poklepávala nohou. Melodie se pozvolna stupňovala, lidé dál křičeli a mě to doopravdy nebavilo. Deathstars jsem si stále ještě ani neprohlédla, jelikož je vždy jen na okamžik osvětlily blesky foťáků.

Náhle se písnička rozjela, kytary přeřvaly hlasité fanoušky a Skinnyho dredy létající vzduchem se vylouply ze tmy díky právě zapnutým kuželům modrého, zeleného a bílého světla.

„When the night just strike through you...“ Konečně se ozval Whiplasherův hlas, doplněný Skinnyho nádherným druhým vokálem: „...strike through you...“

Pocítila jsem, že zářím. Nadšením.

Aniž bych nad tím musela přemýšlet, automaticky jsem se posunula jak nejblíž k pódiu jsem mohla, což znamenalo tak dva metry od Cata. Zrovna Night Electric Night mě nikdy moc neoslovovala, ale naživo zněla dokonale. Deathstars zněli dokonale!

Když dohráli, Whip se ujal slova a pár minut něco povídal. Žel jsem mu moc nerozumněla a tak jsem si z toho nic neodnesla – alespoň jsem se však mohla kochat jeho božským hlasem. Následující písně jsem si užívala jak nejvíc to šlo a když došlo na překrásnou Cyanide spojenou s typickými hláškami jako „Now drink the cyanide!“ či „When the dark does what the dark does best, it's darkness! Let the dark do what the dark does best, let there be darkness!“, už jsem od nich stála metr.

Nejlepší zážitek byla každopádně The Mark of the Gun. Whip a Skinny nezpívali sami, doprovázela je skvěle sehraná ozvěna od přítomných lidí. Při výkřiku „Your life spells D.E.A.D.!“ se mi zatajil dech a znovu jsem se nadechla až po dohrání refrénu. Zbožňovala jsem refrén, ale i sloky mezitím, zbožňovala jsem každé slovo. A hromadně zařvané „Under the gun!“ nemělo konkurenci...

•••

Probudila jsem se a ještě než jsem otevřela oči, po tvářích mi začaly stékat proudy slz.

„Je to pryč...“ zašeptala jsem a než abych přivolala mámu, ztlumila jsem vzlyky polštářem. To turné bylo jednou z mých nejkrásnějších vzpomínek za celý život, proto nebylo divu, že se mi připomínalo ve snech. Odehrálo se před pár dny... a já už stihla porušit předsevzetí, které jsem si odtamtud odnesla.

Když jsem odjížděla zpátky domů, nařídila jsem si, že se změním. Deathstars mě nabili neuvěřitelnou energií a já doufala, že to dokážu... že dokážu zabránit alespoň tomu, aby se ke mně spolužáci chovali jako k nějakému hadru. A co jsem udělala ve skutečnosti?

Přišla jsem do školy, uzavřela se do své skořápky a nechala je, aby mi nadávali, aby se mi smáli a aby mi ničili věci... žádná změna.

To muselo skončit. Věděla jsem, že se to prostě musí změnit. Ale... nevěděla jsem, zda to dokážu. Už zase jsem si připadala tak prázdná, opuštěná a bezcenná...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jantarová propast - 4. část/1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!