Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já tě vidím tečka com - 1. kapitola, Plán

05.06.2010 (21:45) • Akkisek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3805×

Došel jsem dolů, kde už na mě čekala Rose.

„Ahojky,“ vlepila mi pusu na tvář.

„Ahoj,“ jednoduše jsem jí odpověděl.

„Čauky, Jazzi. Brácho, jak ses měl?“ Přiřítil jsem se k Jasperovi a pozdravili jsme se.

„Zdar brácho. Fajn, co ty?“ odpověděl mi.

„Takže Jasper jo a já ne? Dneska si dej volno, Emmette!“ zařvala na mě Rose, a kdyby mohla, byla by vzteky rudá až na zadku. Edward se popadal za břicho a válel se po zemi. Ty moje vtípky jsou pořád jedno a to samé. Chtělo by to něčím oživit.

První hodina ve škole. Matematika. Nuda jako vždy. Učitel seděl za katedrou a něco si tam psal. Nám napsal na tabuli pár příkladů a dělejte si s nimi, co chcete.

„Ahoj, nepůjčila bys mi prosím ten pytlík?“ zeptal jsem se Jessicy, která seděla přes uličku. Omámeně se na mě podívala a podala mi pytlík.

„Díky,“ otočil jsem se zpět do lavice. Učitel byl pořád zahloubaný do svých věcí. To se mi hodilo. Nafoukl jsem pytlík a hlasitě ho bouchl.

„Áááá,“ zařval učitel na celou třídu a nadskočil na židli. Ta se pod ním zvrtla a převrátila se i s ním. Celá třída se válela smíchy pod lavicemi a já také.

„Kdo to byl?“ procházel celou třídou. Byl rudý jako rak a z nosu mu ucházela pára. No vážně! Ruce měl v bok a strašně dupal. Vzal jsem pytlík a odhodil ho na stranu. Vzal jsem klukovi za mnou slupku od banánu a vyčkal, až učitel půjde kolem.

„Tak řekne mi někdo, kdo to-.“ Ani nestihl domluvit a už letěl k zemi. Nezmohl se ani na zakřičení jako předtím. Zůstal ležet a já se k němu přihnal.

„Není Vám nic?“ zeptal jsem se ho.

„Ne není, děkuji,“ chytil se za hlavu, podal mi ruku, abych ho zvedl, jenže v tu chvíli zazvonilo a já se vyhrnul ze třídy. Učitele jsem tam nechal ležet. Však on se zvedne.

„Brácha, to se ti teda povedlo,“ smál se z plných plic Jasper.

„Bože, Emmette. Alespoň jsi toho učitele mohl zvednout,“ řekla mi Alice.

„Nemohl. Mě také nikdo nezvedá.“

„A kdo by se obtěžoval,“ prskala a já se mezi tím vydal na další hodinu.

Dosedl jsem do lavice a do třídy vpochodovala učitelka. Fúrie jedna! Jí dám taky pěkně zabrat! Jen aťsi těší.

„Školní hlášení. Na chlapeckých záchodech byl obmotán toaletní papír okolo záchodových mís. Poté bylo rozpatláno tekuté mýdlo po zrcadle a na dveřích od učitelských toalet byla napsána vulgární slova. Pokud se to bude opakovat, budeme nuceni nainstalovat na WC kamery,“ ozvalo se z rozhlasu a já jsem se rozesmál na celou třídu.

„Cullene! To Vám to přijde k smíchu?“

„Ano, paní učitelko. To je tak zajímají naše holá pozadí?“ optal jsem se jí slušně.

„Prosím Vás, Cullene, mlčte.“ Celá třída byla rázem v kolenou. Všichni se popadali za břicha, nevyjímaje mých sourozenců.

Po této hodině se už nic výjimečného nedělo. Jen pár nabroušených pohledů od učitelů, několik pádů v roli spolužáků… Toť vše.  Na obědě zase nuda, žádná pořádná sváča, jen ten hnus, kterému říkají salát. Fuj! Mimochodem, bylo v tom něco strašně smradlavého, ale ono to smrdí všecko stejně.

Na parkovišti jsem stál opřený o auto a čekal na ostatní, až se uráčí zvednout své zadky a přikráčet ke mně.

„Můžete mi říct, co jste tam ještě dělali?“ zeptal jsem se jich a ruce si založil na prsou.

„Pleli záhon… Mysli, Emmette,“ vyjela na mě Rose.

„Jak s ním můžeš vydržet i mimo nás. Nemá blbý kecy i při sexu?“ zeptal se Rose Edward. Hodil jsem po Edwardovi výsměšný výraz.

„Já jsem sex alespoň měl. Za to jsi byl panic i v minulém životě,“ zasmál jsem se. Edwardovi okamžitě zmizel úsměv a nahradil ho naštvaný výraz.

„A nekoukej tak na mě. Nesluší ti to,“ zacukroval jsem a pár vteřin na to jsem se hlasitě rozesmál. To jsem už nastupoval do auta, takže Edík nemohl nic říct.

Seděl jsem na gauči a hrál s Jazzem střílečku.

„Koukej jak ho sejmu,“ zařval Jasper a začal střílet. Když najednou mě něco napadlo. Co to říkala učitelka v rozhlasu? Kamery na WC. No jasně! Mám to. To teprve bude akčňák.

„Hele, Edíku, dohraj to za mě. Já si musím něco zařídit,“ zakřičel jsem na Edwarda, který akorát procházel okolo. Vyběhl jsem schody a sedl si k počítači. Najel jsem si na stránky s kamerami a asi dvacet jich objednal. Už vidím ty obličeje sourozenců. To bude, až to zjistí!

Další den jsem stál před domem a čekal, až přijede auto se zakázkou.

„Dobrý den, mám tu nějakou objednávku na jméno Emmett Cullen.“ Vystoupil z auta týpek s modrou kšiltovkou.

„Jo, to jsem já,“ řekl jsem.

„Takže mi to tady podepište,“ řekl a ukázal na místo. Podepsal jsem to.

„Nashledanou,“ loučil se.

„Nashle. Jo a ta čepice Vám nesluší,“ mrkl jsem na něj a zahrál si na člověka s opačnou orientací. Ten kluk tam ještě stál a koukal do blba. Jen co jsem zavřel dveře, jsem se rozesmál na celý dům.

„Emmette! Koho jsi zase ztrapnil,“ ozvala se Esme z kuchyně.

„Nikoho, pokračuj. A bacha na prsty. Co by pak Carlisle dělal, že?“ znovu jsem se rozesmál a to už Esme nevydržela a hodila po mě nůž, který se odrazil od stěny a letěl až ke klavíru. U klavíru se jaksi neodrazil a zabodl se do nohy. Klavír se zřítil na zem a rozdrtil vázu z Egypta. Z ní se jeden kus porcelánu uvolnil a vymrštil se. Letěl přes celou místnost, až narazil do Carlisleových knih. Knihy o medicíně se také zřítily a dopadly na truhlu, ve které byly šperky. Pravé perly, diamanty, acháty a jiné cennosti se vysypaly na zem. Když už se zdálo, že je po pohromě, zřítila se poslední kniha na vystavený hrníček a ten znovu letěl přes celou místnost – jako pár jiných předmětů předtím. Hrníček doletěl až do kuchyně, kde šokovaná Esme stála a ani se nehnula. Hrníček se odrazil a vyrazil k Alice, která akorát nesla šaty a pytlíček s krví do svého pokoje. Hrnek vrazil Alice do ruky a ta si celé šaty polila krví. Netuším, proč Alice neviděla, že se něco takového stane a neuhnula, ale to je bod pro mě.

„Ša – ša – šaty…“ koukala Alice se zmučeným výrazem na své – teď už rudé – šaty.

„Emmette!“ zařvala najednou. Jasper se lekl a vrazil do skleněného stolu. Sklo se okamžitě vysypalo.

„Emmette!“ zařvala pro změnu Esme, která se akorát vzpamatovala.

„Na mě nekoukejte. Kdo hodil ten nůž, který rozbil klavír, který rozbil vázu, která zničila knihy, které se sesypaly na šperky a hrníček, který zničil Alice šaty? Hm? A kdo zařval mé jméno? Kvůli komu se Jasper lekl? No?“ ospravedlnil jsem se a vyčítavě se podíval na Esme s Alice.

„Mimochodem. Nedělej z toho vědu, Alice. Stejně bys o ty šaty přišla. Viď, Jaspere?“ mrknul jsem na Jazze, který šokovaně koukal z Esme na Alice a z Alice na mě.

Nikdo se už nezmohl ani na slovo, a proto jsem odkráčel do svého pokoje. Ještěže tu teď Rose ani Carlisle nejsou. Ti by mi dali. Rose za šperky a Carlisle za knihy.

Pustil jsem se do vybalování kamer. Páni, vážně paráda. Nenápadně jsem rozmístil kamery do všech pokojů. To, že Alice teď nevidí budoucnost, se mi náramně hodí. Kamery jsem připojil k mému notebooku. Perfektní. Všechny kamery fungují a jsou v každém pokoji, kromě toho mého.

Založil jsem si webové stránky s názvem jatevidim.com a oficiálně připojil obrazy kamer k webu. Během snad pěti minut zde bylo na tři sta lidí. No, uvidíme. Akce s názvem Já tě vidím tečka com zahájena!

Doufám, že se první kapitola mé nové povídky líbila. Prosím o komentáře. Jakékoliv :).

Autor: Akkisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já tě vidím tečka com - 1. kapitola, Plán: