Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já se o tebe postarám 50

bd02


Já se o tebe postarám 50Tak je tu další kapitolka. Jubilejní padesátka, tak doufám že si jí užijete a bude se vám líbit. Nezapomeňte přidat komentář.

Když jsem se ráno probrala, tak jsem nejdřív šátrala rukou po posteli a snažila se nahmatat Edwarda, ale ono nic, až po chvíli jsem narazila na nějaký papírek, tak jsem rychle otevřela oči a rozložila ho.

Miláčku musel jsem jít, protože se probrala tvoje mamka a nechtěl jsem, aby mě tu načapala. Přeju ti krásné ráno a kolem půl osmé budu před domem.

E.

Musela jsem se nad tím usmát, když bych si měla představit, jak by se máma tvářila, kdyby ho tady našla, jak tu se mnou s pí v posteli, tak by to bylo zajímavý. Podívala jsem se na telefon. Bylo sedm hodin. Rychle jsem vystřelila z postele a začala ze skříně vytahovat nějaké oblečení. Vzala jsem si na sebe černé džíny, tmavě modré triko s dlouhým rukávem a hnědou mikinu. Rychle jsem si pročesala vlasy hřeben a pak jsem si je stáhla do culíku. Tohle bude na dlouhou dobu, pro mě oblíbený účes, řekla jsem si v duchu a pak jsem naházela do tašky učení, které jsem potřebovala. Z postele jsem ještě sebrala telefon a pak jsem seběhla schody do kuchyně, kde už na mě čekala máma se snídaní.

„Dobré ráno, Bello,“ řekla a já se s kývnutím hned pustila do toustů.

„Emmett s Alicí už dávno šli. Přemýšlela jsem, jestli tě nemám radši dojít vzbudit, ale koukám, že si na poslední chvíli vystřelila z postele,“ řekla mi a já se s plnou pusou na ní lehce pousmála. Když se před domem ozvalo troubení, tak jsem mámě rychle poděkovala, sebrala jsem tašku a vyběhla jsem rychle ven.

Myslela jsem si, že jsem byla dostatečně rychlá, ale asi ne. Edward se opíral o své auto a povídal si s mým otcem. Rychle jsem k nim došla a chtěla jsem jejich rozhovor nějak přerušit.

„Ahoj tati,“ řekla jsem a on na mě kývl.

„No díky Edwarda, tak já se když tak ozvu,“ řekl táta a podal si s ním ruku.

„Určitě Charlie, jsem na telefonu skoro celý den,“ řekl Edward a táta přikývl a pak odešel.

„Co jste řešili?“ zeptala jsem se ho tiše, když jsem k němu došla a lehce jsem ho políbila na tvář, protože jsem v zádech cítila tátův pohled. Edward mi v tichosti otevřel dveře, tak jsem radši nastoupila a hodila jsem dozadu svou tašku. Lidskou rychlostí obešel auto a sedl si vedle mě. Ještě jsem zamávala tátovi a pak jsme vyjeli do školy.

„Tak co jste řešili?“ zeptala jsem se ho znova, když už nás nikdo nemohl slyšet.

„Počkej,“ řekl jen a sešlápl plyn. Když jsme byli asi tak pět kilometrů od mého domu, tak zajel ke krajnici a zastavil.

„Co se děje?“ zeptala jsem se a on se otočil směrem ke mně, položil mi ruku do zátylku, přitáhl můj obličej ke svému a hladově mě políbil.

„Ahoj,“ šeptl, když se ode mě odtrhl. Usmála jsem se na něj.

„Ahoj,“ odpověděla jsem mu a znovu jsem ho lehce políbila. Usmál se na mě a pak lehce přejel svými rty přes ty mé.

„Asi bychom měli jet do školy,“ šeptl a já přikývla a znovu ho lehce políbila. Opřel si čelo o mé a chvíli jsme takhle byli, než se ode mě odtáhl, znovu nastartoval a vyjeli jsme zase do školy.

„Tak o čem jste se bavili s tátou?“ zeptala jsem se ho znovu a čekala jsem na odpověď.

„Ale jen tak,“ řekl a já se na něj zamračila.

„A proč se ti má teda ozvat?“ zeptala jsem se ho a on se na mě trochu zamračil, než odpověděl.

„No, chce se jen na něco zeptat Carlislea,“ řekl a já se na něj zamračila o trochu víc.

„To jsi mi toho řekl teda hodně,“ řekla jsem a on už parkoval na parkovišti u školy. Otočil se směrem ke mně.

„Bello, on prostě poznal, že se tady něco stalo. Hlavně co se týče tebe a má o tebe starost,“ řekl a já na něj překvapeně vyvalila oči.

„On má starost o mě?“ zeptala jsem se ho a on přikývl.

„Tomu nevěřím. On se o mě nikdy moc nezajímal. Pro něj byl vždycky nejdůležitější Emmett, protože je to kluk a je nejstarší,“ řekla jsem, ale on nesouhlasně zakroutil hlavou.

„Bello, jemu na tobě záleží. Jen to prostě neumí dát najevo,“ řekl, naklonil se ke mně a políbil mě.

„Koukám, že ty to umíš dát najevo,“ šeptla jsem a usmála se na něj.

„Už bychom měli jít. Zvonilo asi před deseti minutami,“ řekl a já jsem se na něj zamračila.

„Fajn, takže Swanová už jde zase pozdě,“ řekla jsem a vystoupila z auta. Otevřela jsem zadní dveře a vytáhla jsem si z auta tašku do školy, hodila jsem si jí na záda a s Edwardem ruku v ruce jsme šli na naši první hodinu, matiku. Před třídou jsme se ještě zastavili a políbili se.

„Chtěl jsem se ještě na něco zeptat,“ šeptl a já se na něj se zájmem podívala.

„Co se ti včera stalo?“ zeptal se a já si skousla spodní ret. Nějak jsem mu prostě nedokázala odpovědět.

„Bello,“ řekl tiše a pohladil mě po tváři. Lehce jsem se na něj usmála a začala jsem odpovídat.

„Já nevím, prostě jsem se cítila šíleně sama. Nevím, proč to na mě tak dopadlo,“ šeptla jsem a sklonila jsem pohled k zemi. Lehce mi zvedl hlavu, abych se na něj podívala. Dlouze se mi podíval do očí a přitom mě lehce palcem hladil po tváři.

„Už tě takhle nikdy nenechám,“ šeptl, ale já se na něj lehce zamračila.

„Nic to nebylo, jen jsem prostě nějak přeháněla,“ šeptla jsem, ale on se na mě nesouhlasně podíval.

„Jestli se takhle ještě někdy budeš cítit, tak mi okamžitě zavoláš a ať se bude dít cokoliv, tak já za tebou přijdu,“ řekl a na důkaz svých slov mě políbil. Když už jsem chtěla něco namítat, tak mě přerušil.

„Musíme na hodinu,“ řekl a pak otevřel dveře od třídy a vtáhl mě dovnitř.

„No jo, Swanová, Cullen. Radši se nebudu ptát, kde jste se flákali, takže radši hned zasedněte do lavice a Swanová vy pojďte rovnou vypočítat příklad na tabuli,“ řekl profesor Green, tak jsem dala Edwardovi tašku a stoupla si před tabuli. Vzala jsem si do ruky křídu a chvíli se nechápavě dívala na zadání.

„Pane profesore, ale já tu na tohle nebyla,“ řekla jsem a otočila se na něj.

„Swanová to mi je naprosto jedno. Prostě to vypočítejte,“ řekl a díval se do nějakých papírů, co měl na katedře. Podívala jsem se s prosbou v očích na Edwarda a ten mi lehce hodil přes celou třídu nějaký papírek. Shodou náhod jsem ho chytila. Rozložila jsem ho a začala jsem z papírku opisovat na tabuli postup. Vlastně nejenom postup, ale celý výsledek příkladu, když jsem to dopsala, tak jsem ten papírek rychle dala do kapsy, aby si ho Green nevšiml. Otočil se a kontroloval příklad podle učebnice.

„No, tak poděkujte panu Cullenovi, že vám tak skvěle poradil a teď si radši běžte sednout,“ řekl a já jsem ho radši poslechla.

„Jak to poznal?“ zeptala jsem se tiše Edwarda.

„Všiml si toho psího pohledu,“ šeptl a položil mi ruku na stehno. Snažila jsem se vnímat zbytek hodiny, ale prostě to nešlo. Spíš jsem víc vnímala Edwardovu ruku na svém stehně. Byla jsem ráda, když už konečně zazvonilo a Green odešel ze třídy, abych mohla Edwarda políbit. Takže jsem taky tak udělala.

„Asi bychom radši měli jít na další hodinu,“ řekl a já přikývla, i když jsme ji každý měli jinde, tak mě doprovodil před třídu, a když zazvonilo, tak zmizel do své třídy. Zalezla jsem do třídy, kde jsem seděla vedle Angely, jen jsme se stihli pozdravit a pak už začala hodina. Neuběhlo ani deset minut od začátku hodiny, když někdo zaklepal na dveře a vešel dovnitř nějaký kluk. Podal profesorce nějaký papírek a pak zase odešel.

„Slečno Swanová, sbalte si své věci a máte jít okamžitě do ředitelny,“ řekla profesorka, tak jsem teda rychle posbírala svoje věci a odešla s nechápavým pohledem ze třídy. Vzpomněla jsem si na to, jak to bylo, když jsem takhle naposledy měla odejít ze třídy, tak jsem se hned za dveřmi do třídy zastavila a začala se rychle rozhlížet kolem sebe. Dostala jsem strach z toho, co se bude dít. Dlouhou chvíli jsem stála na místě a nejistě se kolem sebe rozhlížela, než jsem ucítila na ruce mě znám chladný dotyk. Rychle jsem se otočila a podívala na něj.

„Je to dobrý,“ šeptl, přitáhl si mě k sobě a pevně mě objal. Přitiskla jsem se k němu a pak jsem si vzpomněla, co vlastně mám dělat.

„Mám jít do ředitelny,“ šeptla jsem mu do košile a on mě pohladil po vlasech.

„Mám tak jít taky,“ šeptl, vzal mi tašku, položil mi ruku kolem pasu a šli jsme do ředitelny.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Já se o tebe postarám 50:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!