Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já se o tebe postarám 36

10.01.2010 (10:00) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4082×

Ani jsem se nestihla k těm dveřím podívat a Mike byl náhle pryč. Jen jsem pevně zavřela oči, protože jsem nebyla ničeho schopná. Slyšela jsem šílený rány a křik. Zakryla jsem si uši a schoulila jsem se do klubíčka. Nevím co se kolem mě dělo, chtěla jsem otevřít oči a podívat se, ale nedokázala jsem to. Doufala jsem, že už to skončí. Chtěla jsem pryč. Chtěla jsem domů.

Po dlouhé době mě otočili něčí ruce a servali ze mě to oblečení. Bála jsem se co se děje, tak jsem se začala bránit. Začala jsem kolem sebe kopat a mlátit. Někdo si sedl na moje nohy a chytl mě pevně za ruce. Cítila jsem, jak mi tečou slzy a pomalu mě opouštěj síly.

„Otevři oči,“ promluvil sametový hlas, který tak šíleně moc miluju a tak jsem otevřela oči, ale přes všechny ty slzy jsem ho neviděla. Tak jsem trochu zatřásla hlavou a viděla jsem ho. Měl tvář zkřivenou bolestí.

„Edwarde…“ Šeptla jsem neslyšně a on se usmál.

„Dojdu jí pro nové šaty,“ slyšela jsem Esme a Edward se ze mě zvedl a svlékl si košili, kterou mě na sobě. Opatrně mě posadil a zabalil mě do tý košile. Když jsem si konečně pořádně uvědomila, co se stalo, tak jsem se k němu pevně přitiskla.

„Bello, co ti udělali?“ zeptal se Carlisle, který si stoupl ke mně, ale já nebyla schopná odpovědět.

„Carlisle, teď ne,“ řekl Edward a pevně si mě k sobě přitiskl. Ani ne za dvě minuty se vrátila Esme a podala Edwardovi nějaké oblečení. Hned na to všichni odešli kromě něj.

„Bello, teď tě obleču, ano?“ zeptal se mě a já přikývla. Opatrně mě položil na tu postel a oblékl mi kalhoty, sundal mi tu jeho košili a oblékl mi tričko a přes to mikinu. Hned na to mě vzal do náruče a já se v ní schoulila a zavřela jsem oči.

„Já to tu uklidím,“ slyšela jsem nejspíš Jaspera, ale snažila jsem se to nevnímat. Cítila jsem, jak mě opatrně položil do auta a pak ke mně hned na to nastoupil a přitáhl si mě zase do náruče.

„Tak jedeme,“ slyšela jsem Carlislea a já se pevně přitiskla k Edwardovi a náhle jsem si na něco vzpomněla.

„Krev,“ řekla jsem jen a má ruka vystřelila k mým již aspoň trochu suchým vlasům.

„To je dobrý,“ řekl a políbil mě na čelo a já se k němu o to víc přitiskla. Nevím co se dělo dál, protože hned na to jsem usnula.

Edwardův pohled:

Vyjel jsem na tu adresu s plynem sešlápnutým až na podlahu. Slyšel jsem, jak hned za mnou v autě jede Carlisle s Esme a Jasperem. Rosalie nejspíš zůstala s Alicí a Emmettem. Stejně by nám teď moc nepomohla. Jestli jí zkřivil jen vlásek na tý její krásný hlavě, tak ho zabiju, ne já ho zabiju i tak.

Zastavil jsem smykem na tý adrese a než jsem stihl vystoupit, tak už i Carlisle parkoval. Slyšel jsem její hlas, až příliš zřetelně a cítil jsem i její vůni. Svou přirozenou rychlostí jsem vběhl do toho baráku a rozrazil jsem dveře.

Co to kurva je? Slyšel jsem v Mikeově hlavě, jedním prohledem jsem projel celou místnost. Všichni jeho kumpáni na mě valili oči, až na Cartera, ten měl v obličeji menší úlevu, že tu jsem. Než stihli cokoliv udělat, tak jsem okamžitě skočil po Mikeovi a strhnul jsem ho z ní. V tu chvíli tu už byli Jasper s Esme a Carlislem. Slyšel jsem, jak se vrhli po těch ostatních. Ale věděli, že Mikea chci pro sebe. Rychle jsem se podíval na Bellu, ale ta měla pevně zavřený oči, tak jsem se pustil do toho, po čem jsem toužil nejvíc. Utrhl jsem Mikeovi jednu ruku a on začal šíleně řvát bolestí. Přesně tak jako každý upír, ale z něj začala sršet krev. Naposledy jsem se zhluboka nadechl, abych nevnímal krev a utrhl jsem mu druhou ruku. Pořád šíleně řval, nevnímal jsem jeho myšlenky a vnímal jsem jen ty svoje.

Tyhle ruce na ní šahali a už se jí nikdy nedotknou. Už jsem nemohl vydržet ten křik a tak jsem ho chytnul za hlavu a zlomil jsem mu vaz. Konečně byl klid a tak jsem se otočil a podíval se na ostatní. Jasper se zrovna blížil ke Carterovi, který na nás strachy třeštil oči. Sice mi pomohl ji najít, ale ví toho příliš.

Promiň, Cartere, pomyslel jsem si v duchu a Jasper to utnul jen jedním zlomením vazu, jelikož cítil jeho pocity. Rychle jsem se vrhl k Belle. Nemohl jsem snést to oblečení na ní. To hrozné oblečení, které jí koupili, jen proto, aby vypadala, přesně tak jak chtěli. Rychle jsem ho z ní serval, ale ona se začala bránit. Nevěděl jsem co se děje. Sednul jsem si na její nohy, aby kolem sebe nekopala a ještě si neublížila a pevně jsem chytil její ruce. Viděl jsem, jak jí tečou slzy.

Vůbec neví co se stalo, jakmile si vpadl do pokoje, tak se nejspíš schoulila do klubíčka a snažila se všechno to nevnímat. Promluvil ke mně Carlisle v mysli a já v tu chvíli hned pochopil.

„Otevři oči,“ řekl jsem a doufal jsem, že mě pozná, ale měl jsem strach. Otevřela je a pak ještě zatřásla hlavou a konečně se na mě podívala.

„Edwarde…“ Naznačila neslyšně ústy a já se musel usmát, když jsem si všiml, že už se trochu uklidnila a poznala mě. Proč jí krucinál nemůžu vidět do hlavy.

Musí se obléct, nebo nastydne. Slyšel jsem Esme v hlavě a tak jsem k ní kmitl očima a lehce přikývl.

„Dojdu jí pro nějaké nové šaty,“ řekla a já jsem se z Belly zvedl a svlékl jsem jí, abych jí zabalil aspoň do něčeho. Když jsem jí do toho zabalil, tak jsem se na ní podíval a ona se ke mně hned přitiskla a já se musel zhluboka nadechnout nad tou úlevou, kterou jsem pocítil, ale v tu chvíli jsem ucítil její krev. Rychle jsem si prohlédl její hlavu, protože mi byla nejblíže a všiml jsem, že tam má ránu, která už pomalu zasychá. V Carlisleových myšlenkách jsem slyšel, že si její krve taky všiml.

„Bello, co ti udělali?“ zeptal se Carlisle, stoupl si k nám a já věděl, že na to prostě není vhodná chvíle, teď mi jí nedám, aby jí prohlédl. Nic hrozného to není, to poznám taky. Přečetl jsem pár knih co on.

„Carlisle, teď ne,“ řekl jsem a pevně si ji k sobě přitiskl. Chvíli za to se vrátila Esme a nesla šaty. Podala mi je a já se na ně prosebně podíval a požádal jsem je tím o trochu soukromí a tak odešli. Jasper si v hlavě sice trochu stěžoval, protože se mu líbily její pocity úlevy.

„Bello, teď tě obleču, ano?“ řekl jsem a když přikývla, tak jsem ji opatrně položil na postel. Snažil jsem se co nejrychleji a nejšetrněji jí obléknout kalhoty a zkoumal jsem každičký kousek její kůže, jestli jí nějak neublížil. Když jsem jí oblékl kalhoty, tak jsem jí posadil a rychle jsem jí sundal tu mou košili a oblékl jsem jí tričko a všiml jsem si, že nikde žádné poranění nemá, kromě té hlavy. Na to jsem jí obléknul tu mikinu a na sebe jsem rychle hodil tu košili, ani jsem jí nezapínal. Vzal jsem jí do náruče a ona zavřela oči a pořádně se mi v ní choulila. Vyšel jsem s ní ven z toho bytu a tam byl Jasper. Omluvně jsem se na něj podíval a kývnul jsem hlavou dovnitř toho bytu.

No jasně, už zase je na mě úklid. Aspoň, že je tady blízko obchod s dezinfekcí. Jejich těla budu muset rozmístit po okolí, aby to nebylo nápadný. Ach jo, pomyslel si a já se na něj zamračil a Esme s Carlislem se na nás nechápavě podívali.

„Já to tu uklidím,“ vysvětlil jim a my ostatní jsme vyšli ven. Carlisle mi otevřel zadní dveře od jeho auta, protože mu bylo jasné, že ji neopustím a tak jsem nastoupil hned za ní a zase jsem si jí přetáhl do náruče. Carlisle za námi zavřel dveře a ještě krátce políbil Esme, která se rozhodla pomoc Jasperovi a pak odjedou mým autem.

„Tak jedeme,“ řekl Carlisle, když nastoupil a hnedka na to vyjel a se sešlápnutým plynem až na podlahu vyjel. Cítil jsem, jak se ke mně přitiskla a já se nad tím pousmál.

„Krev,“ řekla a ruka jí vystřelila vlasům.

„To je dobrý,“ řekl jsem a políbil jsem jí na čelo a ona se ke mně o to víc přitiskla. Hned na to usnula. Carlisle to poznal v jejím pravidelném oddechování a tak ke mně tiše promluvil.

„Kdyby se to nedalo zvládnout, tak řeknu a nějak to hned vyřešíme,“ šeptl, aby jí nevzbudil.

„Já to zvládnu,“ řekl jsem a pevně ji k sobě tiskl.

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já se o tebe postarám 36: