Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já se o tebe postarám 31

volvo060


Já se o tebe postarám 31Je tu další kapitolka, tak si jí užijte. Nezapomeňte zanechat komentář, čím víc jich tu bude, tím dřív přidám další kapitolku. Tuhle kapitolku chci věnovat babulce, která měla včera jmeniny, takže babulko užij si jí a napiš, jak se ti ta kapitola líbila.

Když jsem se ráno probrala, tak jsem uznala, že jsem se i celkem vyspala, protože jsem včera byla opravdu unavená, takže jsem v noci tu samotu ani nějak moc nevnímala, ale ráno už jsem vnímat začala. Rychle jsem šáhla pod polštář a vytáhla jsem telefon.

Uz jsem vzhuru, za jak dlouho te mam cekat?

Napsala jsem a hned odeslala, nestihla jsem se ani protáhnout a už mi přišla odpověď.

Za patnact minut jsem tam.

Přišla mi odpověď a já se usmála, rychle jsem teda vyskočila z postele a zalezla jsem do sprchy. Rychle jsem se vysprchovala a oblékla se do džínsů, trička a mikiny. Vzala jsem si nějaké nejdůležitější věci, jako je mobil a klíče od domu a seběhla jsem schody do obýváku. Když jsem tam byla, tak jsem zjistila, že už je tam všechno jako normálně a rodiče sedí na sedačce a dívají se na televizi.

„Ahoj Bello, kam tak spěcháš?“ zeptala se máma a já trochu zpomalila na cestě do kuchyně.

„Za chvilku přijede Edward, chce mě nějak zabavit,“ řekla jsem a ona se na mě usmála, tak jsem rychle pokračovala do kuchyně, kde byla připravená snídaně, tak jsem se na ní hned vrhla, nechtěla jsem se zdržovat. Jenže v tu chvíli tam vběhl Emmett.

„Né, to jsou moje tousty,“ vykřikl na mě. Když jsem měla toust v ruce kousek od pusy, rychle ke mně přiskočil a vytrhl mi ho z ruky.

„Chudáčku malinkej, ona ti chtěla ublížit,“ řekl a hladil toust a pak si ho narval do pusy.

„Emmette…“ Řekla jsem znuděně a vzala si do ruky další toust, ale on mi ho vytrhl z ruky a narval si ho do pusy. V tu chvíli se ozvalo troubení před domem.

„Už musíš jít, čeká tam na tebe stíhačka,“ řekl a já se na něj zamračila, vstala jsem a se šťouchnutím do Emmettových žeber jsem odešla. Rozloučila jsem se s rodiči a vyběhla jsem ven z domu. Edward se jen tak v klidu opíral o auto. Vypadal jak model z reklamy. Došla jsem k němu a políbila ho.

„Chyběl jsi mi,“ šeptla jsem, když mě objal a pevně si mě u sebe přidržel.

„Ty jsi mi taky chyběla,“ šeptl a otevřel mi dveře u auta. Tak jsem nasedla do auta. On to auto rychle oběhl a nasedl dovnitř. Hnedka nastartoval a vyjeli jsme k němu.

„Tak co, jak ti je? O tý oslavě mluví snad celý Forks,“ řekl a já na něj vyvalila oči.

„No, tak teď je mi podstatně hůř. Ani nevím kolik tam bylo lidí a nejspíš jsem neznala ani polovinu z nich,“ řekla jsem a on se na mě usmál. Jezdil šíleně, protože už parkoval u nich v garáži. Oba jsme vystoupili, chytil mě kolem pasu a vedl dovnitř. Když jsme vešli do obýváku, tak tam byla Esme s Carlislem.

„Ahoj Bello, tak jak se cítíš po té včerejší oslavě?“ zeptala se mě Esme a já se na ní usmála.

„Skvěle,“ řekla jsem a Edward mě hned vedl do svého pokoje. Když mi rychlá chůze moc nešla, tak mě vzal do náruče a nahoru mě odnesl. Rychle jsme zapadli do jeho pokoje, kde mě postavil na nohy. Nedočkavě jsem se k němu přitiskla a začala ho líbat. On mi okamžitě rozepnul mikinu a sundal mi jí.

„Opravdu si mi chyběla,“ šeptl a hned mě dál líbal a já mu hned začala svlékat košili, kterou měl rozepnutou a pod ní měl tričko. Tak jsem mu ho hned sundala a rukama objala tvar jeho svalů na břiše. Slyšela jsem jeho tichý smích a hned mi sundával tričko, které se tou rychlostí roztrhlo.

„Promiň,“ šeptl a dál se věnoval mým rtům. Lehce jsem do něj tlačila, takže si mě přitáhl k sobě a začal couvat. Cítila jsem, jak jsme dopadli na postel a on mi hned na to rozepínal podprsenku. Rychle mi ji sundal. Přetočili jsme se a já mu hned začala rozepínat kalhoty a tentokrát jsem s nimi konečně problém neměla a jednoduše jsem je rozepnula. Uznale se na mě usmál a jedním plynulým pohybem rozepnul ty moje. Rychle sundal moje i svoje kalhoty a pak už nechal splynout naše těla v jedno.

Oba jsme v ten moment jen spokojeně zasténali. Pevně jsem se k němu přitiskla a jen jsem se plně oddávala souhře našich těl. Slyšela jsem jen naše vzdechy a tak mě hned začal líbat a já cítila, že se blížím k vrcholu, tak jsem se k němu přitiskla, jak nejvíc to šlo a pak už jsem se začala v orgasmu třást.

„Miluju tě,“ šeptl, lehl si vedle mě a přitáhl si mě k sobě.

„Taky tě miluju,“ řekla jsem a letmo jsem ho políbila. Cítila jsem, jak mi začal lehce přejíždět prsty po zádech a pak vzal mou ruku a začal si prohlížet modřiny, které mi na ní včera vznikli od Mikea.

„Je mi líto, že jsem ho k tobě pustil, tak blízko,“ šeptl a políbil mě do vlasů.

„Už o tom nemluv. Pustila jsem si ho k sobě sama a s tím prostě nic neuděláš,“ řekla jsem a zvedla k němu pohled. Podíval se mi do očí.

„To není pravda, mohl jsem tomu všemu jednoduše zabránit,“ řekl a já ho lehce plácla do hrudi.

„Dost! Už o tom nemluv a rozhodně si to nedávej za vinu,“ řekla jsem a on se na mě chvíli mračil, ale já prostě nepovolila, takže to nakonec musel vzdát on.

„Dobrá,“ řekl a přitáhl si mě k sobě ještě blíž. Natáhl se a jedním plynulým pohybem přes nás přehodil deku. Po chvíli jsem usnula.

Když jsem se probrala, tak jsem měla položenou hlavu na Edwardově hrudi. Pomalu jsem se protáhla, zabalila se do deky a posadila jsem se. Podívala jsem se na Edwarda a on spal. Venku to vypadalo na odpoledne. Vylezla jsem z postele a posbírala jsem si oblečení. Když jsem si ho posbírala, tak jsem si oblékla spodní prádlo a kalhoty. Podívala jsem se na své triko a uvědomila jsem si, že je roztržené. Došla jsem tedy k Edwardově skříni a začala tam hledat nějaké triko. Napadlo mě, že bych se s ním mohla dohodnout a nechávat si tu nějaké oblečení. Chvíli jsem se prohrabávala skříní a pak jsem narazila na nějaké holčičí tričko, tak jsem ho vytáhla a prohlédla si ho. Uvědomila jsem si, že je moje a je roztrhnuté, to bylo z toho, jak nás tu načapal Mike. To tričko jsem přihodila k tomu roztrhnutému a řekla jsem si, že až odsud půjdu, tak je vyhodím. Po chvíli prohrabávání ve skříni jsem konečně vytáhla nějaké černé tričko, které by nemuselo být, zas tak velké.

„Ty už jseš vzhůru?“ zeptal se Edward rozespale a já se otočila a usmála se na něj. Oblékla jsem si to jeho tričko a uvázala zase na konci uzel, abych ho neměla tak dlouhé a volné. Došla jsem k němu a sedla si na postel.

„Jo, už jsem vzhůru, na rozdíl od nějakého spáče tady,“ řekla jsem a on si mě k sobě přitáhl a políbil mě.

„Něco mě napadlo,“ řekla jsem a on se na mě usmál.

„A co pak to bylo?“ zeptal se a já se na něj usmála.

„Co kdybych si tady nechala nějaké oblečení?“ zeptala jsem se a napjatě čekala, co z něho vypadne. Chvilku nad tím přemýšlel, než promluvil.

„Jo, to není špatný nápad, když se to tak vezme, tak za tvé poslední dvě návštěvy tady jsem zničil dvě trička,“ řekl a podíval se směrem k té hromádce, kterou jsem tam udělala.

„A možná, kdyby si teda chtěl. Mohl by sis nechat něco u mě. Teda určitě nejsem takový ničitel jako ty, ale spíš aby si nemusel každý ráno běžet zpátky sem, aby ses převlékl před školou,“ řekla jsem a on si mě k sobě přitáhl.

„Nevím, proč mě to nenapadlo dřív,“ šeptl a políbil mě. Já se jen tiše zasmála, když mi zakručela v břiše. On hned vyskočil z postele a než jsem se stihla po něm otočit, tak už byl oblečený a tahal mě za ruku ven z pokoje.

„Musíš se najíst,“ řekl a už jsme scházeli schody. Esme se na nás podívala ze sedačky a hned vystřelila do kuchyně. Podívala jsem se nechápavě na Edwarda, když už jsme stáli pod schody.

„Myslela si, že budeš mít hlad,“ šeptl a táhl mě do kuchyně, odkud se ozýval hluk. Když jsme tam přišli, tak už tam bylo připravené ohřáté jídlo.

„Esme, jak si to tak rychle stihla?“ zeptala jsem se a ona se na mě usmála.

„Už jsem to měla připravené, tak jsem to teď jen ohřála,“ řekla a odešla do obýváku. Edward mě vzal do náruče a posadil mě ke stolu v jídelně. Nic jsem nenamítala a hned jsem se pustila do jídla. Vypadalo to skvěle a ještě o to líp to chutnalo. Byli to zapečené těstoviny.

„Jaké to je?“ zeptal se Edward a se zhnuseným pohledem se na mě díval.

„Skvělý,“ řekla jsem a dál do sebe házela jídlo. A on mě pořád se stejným pohledem pozoroval.

„Hele dívej se jinam, já se na tebe taky takhle nedívám, když jdeš lovit,“ řekla jsem a dál pokračovala v jídle. Hodil ještě jeden zhnusený pohled na moje jídlo a pak se otočil a díval se radši jinam. Když jsem to dojedla, tak jsem odložila příbor a než jsem stihla cokoliv udělat, tak talíř byl pryč a slyšela jsem, jak Esme v kuchyni myje nádobí.

„Bylo to skvělý Esme,“ řekla jsem směrem ke kuchyni a slyšela její zvonivý smích. Podívala jsem se na Edwarda.

„Měl bych tě asi hodit domů, aby ses rozloučila s rodiči. Večer se zase vrátím, co tomu říkáš?“ zeptal se a já se na něj usmála.

„Vezmi si s sebou nějaký věci,“ řekla jsem a vstala jsem od stolu. Rychle ke mně přiskočil a chytil mě za ruku.

„Jo, něco si vezmu,“ řekl a usmál se na mě. Došli jsme k autu, tak jsme do něj nasedli a vyjeli jsme ke mně domů. Celou cestu jsme mlčeli a jen se tak na sebe pousmívali.

„Tak jsme tady,“ řekl a zastavil před domem. Natáhla jsem se k němu a dlouze ho políbila.

„Už teď se mi stýská,“ řekla jsem a on se na mě usmál, tak jsem rychle vystoupila a dívala se, jak odjíždí, když byl pryč, tak jsem vešla do domu.

„No konečně, čekáme jen na tebe. Dohodli jsme se, že nás odvezeš na letiště, takže až budeš připravená jet, tak řekni,“ řekl táta a já se podívala na Emmetta, který stál u schodů a objímal Rose kolem pasu.

„Přišla si jako poslední,“ řekl a já zamířila do pokoje pro klíče od svého auta.

Když jsem se vrátila zpátky, tak rodiče už byli v garáži a nejspíš si dávali ten jeden svůj kufr do mého auta. Tak jsem teda šla do garáže, když jsem tam přišla, tak jsem si lehce pohladila toho svého černého miláčka. Máma už seděla vzadu v autě a táta čekal u otevřených dveří mého auta. Došla jsem tedy k autu a nasedla dovnitř. Musela jsem je odvézt na letiště v Seattlu, protože odtamtud jim to letělo do New Yorku.

„Tak jedem,“ řekl táta, když se otevřely dveře od garáže, tak jsem nastartovala a usmála se, když můj miláček spokojeně zapředl a vyjela jsem směrem Seattle.

„Zpomal!“ Řekl mi táta, když jsem vyjela z Forks a vytáhla jsem to na sto sedmdesát. Tak jsem tedy trochu sešlápla brzdu a zpomalila na sto třicet.

„Bello, dávej si bacha. Já nehodlám platit další pokuty za porušení rychlosti. No ve Vancouveru to už spíš byli úplatky, aby ti nesebrali řidičák,“ řekl a já jen prokroutila očima. Přesně tomuhle jsem se chtěla vždycky vyhnout. Kázání o tom, jak mám, či nemám řídit.

Byla jsem ráda, když už jsem parkovala na letišti a oni se se mnou loučili. Dovedla jsem je ještě do letištní haly, tam jsem se s nimi objala a vrátila jsem se zpátky do auta. Ještě než jsem vyjela, tak jsem vytáhla telefon.

Ted jsem vysadila rodice na letisti a mirim domu. Doufam, ze az dorazim, tak tam budes.

Napsala jsem Edwardovi, a když jsem to odeslala, tak jsem nastartovala a vyjela domů. Vyjela jsem ze Seattlu a vytáhla to zase na sto sedmdesát a rychle pádila směrem do Forks, když jsem byla kousek od Forks, tak jsem uslyšela policejní sirénu a musela jsem se zasmát, tak jsem zastavila a zajela ke krajnici. Policejní auto zastavilo a vystoupil z něj policista a šel k mému autu. Vypnula jsem motor a trochu se v zrcátku upravila. Stáhla jsem okýnko a čekala.

„Dobrý den slečno, řidičský a technický průkaz prosím,“ řekl policista a já šáhla do tašky, kterou jsem měla na místě spolujezdce a vytáhla jsem požadované doklady a podala mu je.

„Takže slečno Swanová víte, jakého jste se dopustila přestupku?“ zeptal se a já se zhluboka nadechla.

„Ano, strážníku…“ Odmlčela jsem se a dávala mu prostor a by doplnil jméno.

„Newtone,“ řekl a zamračil se na mě. A já se zhluboka nadechla a moc dobře pochopila to jak se na mě díval.

„Ano, strážníku Newtone,“ řekla jsem a on se zas podíval do mých dokladů a nakonec vytáhl pokutový bloček.

„Takže to znamená přestupek o 93 kilometrů v hodině, slečno Swanová,“ řekl a já se zhluboka nadechla. To bude drahý, řekla jsem si v duchu.

„Takže to máme pokutu ve výši 1500 dolarů,“ řekl a já se zhluboka nadechla a on mi podal pokutový bloček, kde jsem se musela podepsat.

„Tady,“ řekl a ukázal na místo podpisu, tak jsem se tam podepsala a podala mu to zpátky. On odtrhl mou pokutu a podal mi jí.

„Takže tady to máte zpátky, slečno. A vyřiďte příteli, ať se drží dál od mého syna, jinak vám udělám ze života peklo,“ řekl a já pochopila, proč zastavil zrovna mě. Opřel se jednou rukou o kapotu mého auta a nahnul se dovnitř.

„Pochopila jste?“ zeptal se a mě padl v tu chvíli pohled na jeho zbraň a tak jsem přikývla.

„Jsem rád, že jsme si rozuměli,“ řekl a podal mi mé doklady.

„Přeju hezký den,“ řekl a odešel, když jsem si od něho vzala svoje doklady, tak jsem to všechno jen hodila na sedadlo spolujezdce, nastartovala a vyjela pryč. Jela jsem přesně podle předpisů, protože to policejní auto jelo přímo za mnou. Teprve, když jsem zahýbala k cestě k našemu domu, tak se to policejní auto ztratilo. Takže jsem se už trochu rychleji rozjela cestou k našemu domu.

Byla jsem ráda, když jsem zaparkovala v garáži a mohla si konečně oddechnout. Vystoupila jsem z auta a v tu chvíli byl u mě Edward.

„Kde jsi byla tak dlouho?“ zeptal se a já obešla auto a vyndala svou kabelku, doklady a pokutu, kterou jsem mu podala. Nechápavě se na mě podíval a vzal si jí.

„A mám ti od pana Newtona vzkázat, že se máš držet od jeho syna,“ řekla jsem a on zavrčel. Vzala jsem si od něj tu pokutu a schovala jí do kabelky spolu s doklady.

„Promiň, nechtěl jsem, aby si měla nějaký problémy,“ řekl a omluvně se na mě podíval. Jen jsem zavrtěla hlavou, chytla ho za ruku a šla do domu.

„Jak dlouho jsi vůbec na mě musel čekat?“ zeptala jsem se a vedla ho do svého pokoje.

„Jsem tu asi tak patnáct minut,“ řekl, když jsme vcházeli do mého pokoje a já viděla tašku s oblečením, která byla postavená v rohu pokoje, otočila jsem se směrem k němu a usmála se na něj. Lehce mě políbil a taky se usmál.

„Najdu ti nějaké místo ve skříni a dám ti to tam,“ řekla jsem, odhodila kabelku na postel a došla ke své skříni a otevřela ji. Skříň byla skoro narvaná, ale já se dala do přerovnávání.

„Nemusíš to dělat, zlato. To oblečení by klidně mohlo zůstat v té tašce,“ řekl a já se otočila a zamračila se na něj.

„Alice by tě za tohle zabila, jen kdyby to slyšela,“ řekla jsem a on jen zkroušeně zakroutil hlavou. Přerovnala jsem teda svou skříň, a když jsem tam našla dostatek místa v jedné poličce, tak jsem tam dala Edwardovo oblečení z tašky.

„Hotovo,“ řekla jsem a sedla si k němu na postel.

„Zaplatím tu pokutu, stejně to je jenom kvůli mně,“ řekl a já se na něj zamračila.

„Tak na to zapomeň! Je to moje pokuta a já si jí zaplatím,“ řekla jsem, přitáhl si mě na svou hruď a políbil mě do vlasů.

„Dobrá, ale fakt je mi to líto, protože za to můžu já,“ řekl a já zakroutila hlavou.

„Ne nemůžeš, protože to není ničí chyba, teda kromě samotného Mikea Newtona,“ řekla jsem a vstala jsem.

„Kam jdeš?“ zeptal se a já se k němu natáhla a lehce ho políbila.

„Jdu si dát sprchu, jsem už unavená a chce se mi spát,“ řekla jsem a zalezla do koupelny. Vysprchovala jsem se a byla jsem ráda, že tu od rána ještě mám oblečení na spaní, takže když jsem se osušila, tak jsem si ho vzala na sebe. Vyčistila jsem si zuby a šla zpátky do ložnice. Edward už ležel v posteli a na sobě měl, jen volné tepláky, ve kterých normálně spí. Nadzvedl peřinu a posunul se, aby mi udělal místo. Zhasla jsem a lehla si k němu. Objal mě kolem pasu a přitáhl si mě na hruď.

„Dobrou,“ šeptla jsem a zavřela oči.

„Dobrou,“ šeptl a políbil mě do vlasů. Velice brzy na to jsem se ponořila do spánku.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Já se o tebe postarám 31:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!