Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella Drákulová 7. kapitola


Isabella Drákulová 7. kapitolaPo Edwardově záchraně půjde Bella ke Cullenovým s úmyslem jim říci pravdu o své existenci. Její plán ale naruší její otec, Vladan. Co se bude dít dál? CC

7. kapitola

 

Chvíli jsem vydýchávala takový nával jedu. Nikdy jsem nevypila tolik krve, natož upířího jedu. Upír má v sobě více litrů jedu, než člověk krve. Čím starší upír, tím více má jedu v těle a tím je sladší a lepší.

Těmhle bylo něco okolo tři sta až čtyři sta let, protože jejich těla neobsahovala už žádné zbytky lidských tkání. To celé mi trvalo zhruba minutu. Jed a krev jsem schopna vypít během sedmi vteřin nejvýš, ale když mi chutná, můžu klidně i za kratší dobu. Tenhle mi trval čtyři a půl vteřiny.

Až po nějaké minutě jsem si všimla, že tu nejsem sama. Zvedla jsem hlavu a podívala se na Edwarda, který strnule stál a vyděšeně se koukal na mě. Měsíc vykoukl zpod mraků, čímž odhalil mou tvář.

„Bello?“ ozval se jeho hlas vyděšeně. Jeho hlas mě ranil. Byl plný strachu a panické hrůzy. Dříve mě těšilo, když se mě kdokoli bál a měl vůči mně respekt, ale teď mi to přišlo odporné a strašně nechutné.

„Ahoj, Edwarde,“ odpověděla jsem normálním hlasem. V jeho tváři jsem viděla překvapení, ale ten strach stále nemizel. Chtěla jsem ho uklidnit, tak jsem vykročila směrem k němu. On však o krok ustoupil. To byla další rána do srdce.

„Ty se mě bát nemusíš. Tobě já neublížím,“ řekla jsem a snažila se znít přesvědčivě, aby se mě už nebál. Neuměla jsem říct, zda to fungovalo, proto jsem se rozhodla to risknout. Znovu jsem udělala krok k němu. Tentokrát neustoupil. Stál na místě.

Pomalu jsem přistupovala k němu, abych ho znovu nevyděsila. Všimla jsem si jeho zkoumavého pohledu. Prohlížel si mě. Nevím proč, ale dělalo mi to dobře. Jeho pohled ale najednou zmrzl.

Snažila jsem se vypočítat, kam míří jeho pohled, a vyšlo mi, že míří na má ústa, přesněji do koutku mých úst. Objela jsem jazykem celá ústa a zjistila jsem, že mi na nich zůstala kapka jedu. Kdybych to pila ze skleničky, vypadalo by to, že piju stříbro.

Když jsem byla krok od něj, zastavila jsem se. Byl o dost vyšší než já. Moje čelo bylo v úrovni jeho brady. Zvedla jsem pohled, abych mu viděla do očí. Zkoumavě mě pozoroval, ale hluboko v jeho zlatých očích jsem viděla strach.

Zatoužila jsem po tom ho uklidnit. Netuším, co mě to napadlo, ale zcela instinktivně jsem se zvedla na špičky a jemně se svými rty dotkla těch jeho. Cítila jsem, jak celé jeho tělo ztuhlo. Pomalu a velmi lehce jsem pohnula rty.

Když mi došlo, co jsem právě udělala a co dělám, okamžitě jsem o krok ustoupila a rychle si sáhla na rty. Políbila jsem ho. Já políbila Edwarda Cullena. Ruku jsem zase rychle stáhla. Myslím, že to Edward ani nepostřehl.

„Asi máš hodně otázek. Ráda ti na všechny odpovím, ale myslím, že by to mělo probíhat někde jinde. Tvoje rodina by to měla slyšet,“ řekla jsem a natočila se směrem k jejich domu. Z toho směru jsem cítila jejich vůni.

„Měl bys běžet první. Poběžím za tebou. Přece jen by bylo divné, kdybych se ve tvém domě objevila první,“ řekla jsem a čekala, dokud Edward nezačne reagovat. Během chvíle se probral a rozeběhl se. Okamžitě jsem se rozeběhla za ním.

Byla jsem mu hned za za zadkem. Skoro jsem mu dýchala na záda. Jako bych byla jeho stín. Je rychlý, to musím uznat. Chvíli běžel, než se zastavil a otočil se na mě. Zastavila jsem se krok za ním a přemýšlela, co se děje. Pak mi to došlo.

„Nemusíš na mě čekat, já ti stačím,“ řekla jsem a usmála se na něj. Taky se na mě usmál a znovu se rozeběhl. Hned jsem se znovu zařadila za jeho záda. Netrvalo dlouho a stáli jsme před jejich domem.

Zastavila jsem se opět krůček za ním. Otočil se na mě a až pak vykročil k domu. Vešel dovnitř a podržel mi dveře. Vešla jsem a znovu, jako už mnohokrát, jsem obdivovala krásně zařízený pokoj.

Na pohovce v obýváku, kam jsme vstoupili, seděl Carlisle s Esmé. Carlislea jsem si dobře pamatovala z nemocnice, často jsem ho potkávala, když jsem šla za otcem, ale moc jsem s ním nikdy nemluvila.

Hned jakmile nás, spíše mě, spatřili, oba vyskočili na nohy a zalapali po dechu. To jsem slyšela jako by bacil hrom. Proto mě nepřekvapilo, že se ze schodů přihnali ostatní. Ti, jakmile mě viděli, taky zalapali po dechu.

Všichni se seřadili naproti mně, krom Edwarda, který stále stál vedle mě. Vládlo hrobové ticho, ale ne dlouho.

„Edwarde, mohl jsi mít kteroukoli na světě a ty přitáhneš zrovna tuhle děvku?“ zakřičela Rosalie jako na lesy. Zavrčela jsem, ale dost potichu i pro jejich uši. Byla jsem na tohle a slova podobného významu zvyklá, ale i tak mě dost naštvalo, ale i ranilo. Naštvaně jsem si dala jednu ruku v bok.

„Dobře, beru to, ale prosté díky by mi stačilo,“ řekla jsem ostře a namyšleně. Já se nikdy nezměním. Já neznám slovo strach, neznám stud, neznám nic tomu podobné. I kdybych měla stát sama proti celému světu, nebojím se.

„A za co bych asi tak já tobě mohla děkovat?“ zakřičela na mě ona nafoukaně a nemohla jsem přehlédnout, jak si při slovu já rukou pokynula na svou postavu, jak to dělají primadony. Pff, nádhera jedna vypatlaná, nafoukaná.

„Já nevím, třeba za záchranu tvého bratra?“ nadhodila jsem nezaujatě. Všichni zalapali po dechu a skákali pohledy ze mě na Edwarda a zpátky. Edward se na mě podíval a já po něm hodila očkem. Nadechl se a otočil se na ně.

„Ano, Bella mě zachránila. Napadli mě tři upíři, a kdyby jí nebylo, nestál bych tady. Což mi připomíná…“ protáhl větu do ztracena a otočil se na mě. „Jak jsi to udělala, Bello?“ zeptal se mě. Všechna pozornost se strhla na mě.

Usmála jsem se a nadechla se s úmyslem, že začnu vysvětlovat, když v tom jsem něco ucítila. Otočila jsem se o sto osmdesát stupňů a usmála se. Ve dveřích, kudy jsme přišli my, stál můj otec v celé své kráse, jako já, celý v černém.

„Tati!“ zakřičela jsem radostí a skočila mu do náruče. Objal mě a pevně zmáčkl. Přišlo mi to, že se se mnou vítá, jako bychom se rok neviděli, přitom to není ani den a před pár hodinami jsme spolu telefonovali.

„Bello, holčičko moje, jsi v pořádku? Není ti nic? Všude po lese je cítit jed a našel jsem tři upíří těla. Neudělali ti nic?“ začal chrlit ze sebe starostlivě a pak zvedl pohled ke Cullenovým, kteří nás nechápavě pozorovali. Většina nevěděla, o čem je řeč. Ještě jsem jim to nevysvětlila.

„Nic mi není, tati, jsem v pořádku, ale Edward být nemusel. A oni mi taky nic neudělali, zatím,“ řekla jsem a všimla si otcova zvláštního výrazu a jemného úsměvu. Nejdříve se podíval na Edwarda a pak na mě.

„Tak přece,“ zašeptal si sám pro sebe, ale já to slyšela až moc dobře. Nechápavě jsem nadzvedla jedno obočí. Co přece? Co jako čekal, nebo co? Chtěla jsem, aby mi to vysvětlil, ale vzpomněla jsem si, že tu nejsme sami. Otočila jsem se na Cullenovi s úmyslem jim všechno vysvětlit, ale otec mě zastavil.

„Isabello, jde se domů!“ řekl s intenzitou v hlase. Isabello mi říká vždycky, když po mně něco chce nebo mi něco nařizuje a trvá na tom. Zarazila jsem se. Ne, já teď nemůžu odejít. Dala jsem slib a ty já plním.

„Ale tati, slíbila jsem jim, že jim všechno vysvětlím…“ začala jsem odmlouvat, ale věděla jsem, že nemám sebemenší šanci. Naše hádky vždycky vyhraje, přece jenom je to můj otec a stvořitel - a upír se proti svému stvořiteli postavit nemůže.

„Domů, hned!“ řekl trochu tvrději než předtím a já věděla, že jsem prohrála. Sklonila jsem hlavu a obešla ho, ale z domu jsem ještě nevyšla. Otočila jsem se na Cullenovy, kteří nás nechápavě pozorovali.

„Očekávejte mě zítra za úsvitu. Přijdu a všechno vám vysvětlím, slibuju,“ řekla jsem a vyběhla lidskou rychlostí ven. Otec se taky rozloučil a vyběhl za mnou. Až když jsme jim zmizeli z dohledu, jsme se rozeběhli svou rychlostí.

Doma jsme byli během několika vteřin. Naštvaně jsem vešla do domu a sedla si na pohovku v obýváku. Pohledem jsem propalovala svého otce, který se usmíval. Bezva, tak má ze mě ještě srandu.

„Tati, proč jsem tam nemohla zůstat? Já Edwardovi slíbila, že mu řeknu pravdu, ale chtěla jsem, aby to slyšela i jeho rodina,“ zeptala jsem se ho hned, jakmile dosedl na druhou stranu pohovky.

„Já nemám nic proti tomu, že jim řekneš o naší existenci. Jen jsem s tebou chtěl promluvit dříve, než jim o nás řekneš,“ řekl a mně znovu nasadil brouka do hlavy. Sakra, jak on to dělá, že mě vždycky donutí přemýšlet?

„A o čem jsi chtěl se mnou mluvit?“ zeptala jsem se nezaujatě a hlavu si opřela o dlaň ruky. Loktem jsem se opírala o opěrátko gauče. Otec se taky pohodlně usadil a nadechl se. Čekala jsem na jeho slova, ale tvářila jsem se nezaujatě.

„O našem rozhovoru po telefonu,“ začal a já najednou nebyla nezaujatá, ale hodně zaujatá a visela jsem na jeho rtech, kdy řekne nějaké další slovo.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Isabella Drákulová 7. kapitola:

 1 2   Další »
11. Veronika :)
08.08.2013 [23:38]

Úžas rýchlo ďaľšu Emoticon Emoticon Emoticon

10. matony
04.08.2013 [23:28]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. SophiaLily
04.08.2013 [17:14]

Prosím pokračovanie je to skvele Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. Jana
03.08.2013 [15:05]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.08.2013 [19:45]

jesikata Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. BabčaS
02.08.2013 [15:42]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Izza
02.08.2013 [12:58]

rychlo dalsiu *__* krasa nadhera aaaaaaaa :3 ^^ <3 :))

4. Simluiq
02.08.2013 [12:05]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Dúfam v skoré pokráčko!!!! :) Emoticon

02.08.2013 [12:05]

Rena16 Emoticon Emoticon Emoticon

2. marcela
02.08.2013 [11:53]

Je to skvělý!! Emoticon Emoticon
Nemůžu se dočkat pokračování. Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!