Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » In omnia paratus! 2. kapitola

28.07.2010 (13:45) • PinkVolturi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1463×

Jednou rukou som sa snažila odtlačiť Edwarda a druhou som šmátrala po zemi okolo. Natrafila som na niečo, čo by mohlo stačiť. Kameň! Pevne som h uchopila do ruky. Zahnala som sa a trafila ho presne do hlavy. V momente, keď sa kameň dotkol jeho hlavy, pustil ma.

„Au!“ zreval. „Sprostá ženská!“ No čo, nemal si začínať.

„Tak, a teraz ťa trafil ten kameň,“ povedala som výsmešne a postavila sa na nohy. Napravila som si šaty a rozhliadla sa, kde sa to vlastne teraz nachádzam. Všade bola úplná tma, takže som počula len zvuky ľudí zo sály.

„Bella?“ spýtal sa a ja som sa na neho prekvapene pozrela.

„Copak? Nestačilo ti to? Můžu ti ještě pár ran darovat," nabídla jsem mu, ale on jen kroutil hlavou.

„Proč jsi mě odstrčila?" zeptal se mě překvapeně.

„A proč ne? Byla jsem tak vychovaná,“ řekla jsem mu a on se na mě výsmešně podíval.

„Na tebe žádný muž nesahal za tím, že ne?" zeptal se a přitom se ke mě přibližoval.

„To se od správného dvčete čeká, ne? Že bude nevinná," řekla jsem mu a sebrala se k odchodu. Na parketu kroužily št'astné páry lidí, ale to mi vadilo. Proč oni jsou št'astní a já ne?

Existuje na světě vůbc nějaká spravedlnost? Proč jsem se zamilovala do Edwarda? Proč zrovna on? Jeden jediný úkol, který mám, je ten se odmilovat. Ale jak? Dá mi někdo návod, který bude účinný?

Nad tými myšlienkami som len zavrtela hlavou v snahe vytesniť v mysle všetky tie nepotrebné kecy. Proste som sa zamilovala.

Každý v živote predsa urobí nejakú tú chybu.

„Bella, prosím, odpusti mi to, čo sa tu teraz stalo,“ zrazu vyslovil, „nevedel som, čo robím.“

„Aha, jasné. Nevedel!“

„Daj mi šancu to ešte napraviť!“ poprosil ma a popri tom na mňa kukol svojimi zelenými očami. Nie, nemienim mu len tak odpustiť. Čo si, sakra, o sebe myslí? Že je nejaký frajer?

„Edward,“ povzdychla som si. „Už ma budú naši hľadať!“ pripomenula som mu, a tak sa vyhla tejto téme. Schytil ma za ruku a viedol k vchodu.

„Nie!“ začala som protestovať. „Je mi líto, ale ne. Já nejsem panenka, se kterou si můžeš hrát, jak se ti zlíbí. Na mě tyhle tvoje řeči neplatí," řekla mu trošku rázněji než jsem chtěla a sebrala jsem se k odchodu do svého pokoje. Tady na mě již čekala Anabell, má komorná.

„Jak se vám líbilo na plese, slečno?“ ptala se hned zvědavě.

„Bylo to nádherné,“ řekla jsem jí a nechtěla to dále rozpitvávat. Ona vypadala, že jí to stačí, ale pak si všimla utrženého kousku látky.

„Jak se tohle stalo?“ zeptala se mě mírně vyděšeně. "Do toho ti nic není. Starej se o to, abych měla připravené věci na spánek!" Rozkázala jsem jí a ona jen pokorně přikývla. Proboha, odkdy na poddané křičím? Měním se snad ve svou matku? Prosím, snad ne!

Po chvilce jsem byla již z těch hrozných šatů vysvlečená a Anabell mi pomohla do kádě, kde již byla teplá voda. Po vykoupání jsem se převlékla a šla do postele. Dnešní den byl pro mě za tento můj krátký život ten nejdelší, ale také nejúnavnější. Nechápu, jak tohle můžou ženy jako je má matka vydržet.

Hneď som upadla do bezsenného spánku. Ráno ma zobudilo až klopkanie dažďa na plechovú parapetnú dosku. Posadila som sa a pretrela si oči. Hneď som sa vybrala k oknu. Odostrela som oranžový záves a vykukla spoza okna.

Všade voda, voda, voda, voda! Hrozné! Povzdychla som si a zamračila sa. Nemôžem ísť von, lebo by som si umazala šaty. Matka by mi znova vynadala... Staré veci nosiť nemôžem. Že aby si ľudia nepomysleli, že sme chudobní. Tcs! Však je to moja vec, čo nosím, a nie ich!

Vošla som do malého šatníka, v ktorom sa ja ledva zorientujem. Napravo by mali byť najnovšie veci, takže toho sa ani nedotknem. Vľavo boli tie staršie, čiže to, čo si dnes isto oblečiem!

Do pokoje ale najednou vstoupila služebná.

„Má paní! Víte, že tyto věci si oblékat nesmíte Porušili by jsme pravidla naší paní!“ napomenula mě a já se na ni úsečně podívala.

„No a co? Tebe napomenu já, jestli mi nevyhovíš. A být tebou, tak si moc nevyskakuji, může se stát, že se vrátíš tam, odkud tě můj otec vytáhl!“ řekla jsem ji rozkazovačně a ona jen pokorně sklonila. V zakázané části šatny jsem si našla šaty, které jsem na sobě měla jen jednou a víckrát ne. I přestože byly nádherné, tak mě to nesmělo ani napadnout vzít si je. Upřímně, koho by bavilo být neustále hodná holka? Je to už docela nudné, když máte nalinkovaný život od rodičů. Nikdy nebudu moci udělat něco, co není v plánu, protože by to jinak mělo zase dopad. Stejně jsem zvědavá, jak se mám s někým vdát, když mám za zády tuto rodinu. Kterej muž by se dotohle chtěl uchýlit? Mít za krkem tchána, co mu bude do všeho kecat?

Vošla som do jedálne, kde za dlhým stolom sedela moja matka s otcom. Spolu so slúžkou si prezerali nejaký časopis a vyberali nejaké oblečenie. Matka má síce cit pre módu, ale kto to má potom nosiť?!

„Isabella!“ zvolala naštvane mama. A je to tu! – pomyslela som si.

„Áno?“ otočila som sa ku nej s úsmevom na perách.

„Kde si sa vybrala v tých handrách? Opovážiš sa v nich nikomu ukázať. Ihneď sa choď prezliecť!“ zvolala a znova sklopila hlavu k časopisu.

„Idem von, potom sa najem,“ dodala som.

„Ale už dosť!“ Matka sa naštvala a postavila sa. V očiach mala neskrývaný hnev.

„Uděláš, co jsem ti řekla! Hned!“ vykřikla a blížila se ke mě. Očima jsem hledala pomoc u otce, ale ten nereagoval. Nechtěl se s matkou zase pohádat. Minule byli rozhádaní asi měsíc. „Neudělám!“ Odporovala jsem jí a vzdorovitě se na ni podívala.

„Vážně si to myslíš?“ zeptala se mě a natahovala ruku k facce, ale v ten moment se stalo několik věcí najednou. Matku chytil za ruku táta a přede mnou stál Edward. Ten kluk ze včerejška.

„Jestli máte v plánu ji mlátit, tak dejte ránu mě! Přece nebudete mlátit tak krásnou slečnu, jakou je vaše dcera!“ Řekl jí rozkazovačně Edward a matka ruku sklonila.

„Tohle si ještě vyřídíme!" sykla na mě, když odcházela.

„Děkuji,“ zašeptala jsem směrem k Edwardovi, který se na mě jen pousmál a šel za mým otcem. To bylo znamení, že mám odejít. Do parku se mnou šel jeden z majordomů, který mi držel deštník.

Autor: PinkVolturi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek In omnia paratus! 2. kapitola: