Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hvězda 7. kapitola

Hvězda 7. kapitolaMáme tady s nessienkou další dílek hvězdičky. Co se stane? Všimne si Is, že se s Edwardem něco stalo? Jak vyřeší Moon situaci, aby mu do ní nikdo "nekecal"? Napište komentář, jak se vám to líbí. BTW: Sand vám nezabere tolik času aspoň jeden pitomý smajlík a zmáčknout tlačítko Uložit.

Edit: Článek neprošel korekcí.

 

7. kapitola

Edward:

„Ahoj. Jak se jmenuješ. Já jsem Edward.“

 

„Já jsem Angela. Ráda tě poznávám,“ řekla překrásným hlasem.


„To je krásné jméno,“ zalichotil jsem ji. Bylo to sice hr, ale ta touha po ní, ta láska, mi nedovolovala normálně myslet. Zatemňovala mi mozek. A to doslovně.


„Hm. Děkuju,“ začala se červenat, „Nedoprovodil bys mě do třídy?“


„Co máš teď za hodinu?“ zeptal jsem se dychtivě.


„Literaturu,“ zableskly se jí hvězdičky v očích.


„Já taky, dovedu tě tam, jestli chceš.“


„Samozřejmě,“ souhlasil jsem ihned. Koho že jsem tady doprovázel z domu? Nepamatuju si. Sice mě k té osobě něco táhlo, ale momentálně to bylo v takovém pozadí, až jsem se divil, že jsem si toho všimnul.


Byl jsem omámený tou holčinou, která měla nádhernou vůni, která mi přišla nějak známá. Ale proč?


Kráčely jsme spolu mlčky do učebny, kde jsme měli mít první hodinu. Ani jsem si neuvědomoval udivené pohledy všech našich spolužáků. Pro mě teď existovala jenom ona. A přitom jsem měl takový podivný pocit, že tohle nejsem já.


Zdvořile jsem ji podržel dveře, a když mě obcházela, usmál jsem se na ni. Ve třídě bylo najednou ticho. Angela šla přede mnou a já omámeně za ní.


Ostatních jsem si nevšímal. Ovšem Angela už měla obsazeno, proto jsem se porozhlédnul po třídě. Jedno místo bylo volné vedle dívky, která se na mě dívala podivným, naštvaným pohledem.


Přišel jsem k ní a automaticky si sednul. Ani nevím proč, prostě mi to přišlo správné.


„Edwarde, co to, sakra, mělo znamenat?“ zašeptala ta holka vedle mě. Proč si nemůžu vybavit, kdo to je. Já vím, že ji znám. Něco pro mě znamená, jenže co?


„Co myslíš?“ zeptal jsem se zmateně. Proč jsem se cítil vinný? Vždyť jsem nic neudělal… nebo ano?


„Tohle,“ řekla dívka a položila svou ručku na moji. V tom momentě jsem si vzpomněl, proč jsem se cítil vinný. Jak jsem mohl zapomenout na mou lásku? Na mou Is? Jak jsem jenom mohl? To jsem taková zrůda?


Is mi ukazovala celý incident. Dokonce slyšela, když jsme spolu mluvili. Já a Angela. Měla dokonalé smysly. Ale co jsem jí měl odpovědět? Jo promiň, ale já ji asi miluji a tebe tahám za fusekli? Já jsem na tebe zapomněl? To je přeci směšné, upíři nezapomínají. To zase musím být výjimka?


„No tak, co mi na to řekneš?“ zeptala se mě v myšlenkách. Přemýšlel jsem co jí odpovědět, když mě zachránil příchod učitele. Ještě nikdy v životě jsem nebyl tak šťastný, že ho vidím.
Is vstala a dala učiteli nějaký papír, který jí podepsal.


„Tak se nám představte, slečno Swanová,“ řekl a Is se otočila čelem do třídy. Po mě hodila rozzlobený pohled a já věděl proč. Má na to právo, být na mě naštvaná. Popravdě by mě měla nenávidět.


„Ahoj, já jsem Is Swanová. Přestěhovala jsem se sem, když mi zemřela mamka. Ujala se mě moje teta, Esme Cullenová,“ řekla a přišla zpět do lavice. Sedla si vedle, ale celou hodinu mě totálně ignorovala.


Já jsem naopak celou hodinu přemýšlel. Koho si mám teď vybrat? Věděl jsem, že Is miluju víc, než svůj život, tak kde se ve mně vzala ta láska k Angele? Když jsem byl s Is, byl jsem šťastný. Byla jako moje druhá polovička. Cítil jsem vášeň, lásku a pocit naplnění. Tak proč jsem cítil vášeň, když jsem byl s Angelou? Nebo i někdy jindy? Přišlo mi to velice divné. Věděl jsem, že Is miluju, ale byl tu i stín. Ten stín byla láska k Angele. Ale proč? Bylo to divné, věděl jsem to, ale nemohl jsem si pomoct. Bylo to jako magnet, bylo to mnohem silnější než já.


Ani nevím jak a zvonilo na konec hodiny. Všichni vstávali. Já jsem si zamyšleně pobral své věci a čekal na Is. Teď jsem si uvědomil, že mám většinu hodin společnou s Is a Angelou. Teď sem měli mít tělocvik.


„Tak odpovíš mi?“ zeptala se mě Is a stoupla si přede mě. Zablokovala mi tak východ z místnosti. Byli jsme tam jen mi dva.


„Já nevím Is. Prostě jsem se snažil s ní seznámit. Neptej se mě proč, prostě to nevím. Přijde mi milá,“ řekl jsem co nejopatrněji.


Ona mě však totálně odrovnala, když se zářivě usmála.


„Mě taky přijde milá. Promiň, že sem byla taková. Nejspíš žárlím,“ řekla a začervenala se. Tentokrát její červená záře nebyla téměř vidět. Pro smrtelníky neviditelná.


„Nemáš se za co omlouvat. Teď pojďme, nebo přijdeme pozdě,“ řekl jsem a vzal jí kolem ramen. Ani nevím proč, přišlo mi to přirozené.


Došli jsme na tělocvik, ale já ho nevnímal. Jenom jsem se převlékl do věcí na tělocvik a pokračoval do tělocvičny. Jak to teď bude. Jak mám skrývat před Is svou touhu po Angele, když s ní jsem skoro v každé hodině. S oběma. Tělocvik skončil velice rychle. Jako celý den. Stále jsem přemýšlel a ani s jednou se nebavil. Ani slůvko neprohodil. Další podivné chování upířího pomateného teenagera.


Dojeli jsme domů a já šel přemýšlet dál. Přemýšlel jsem celou školu, ale to téma bylo tak složité, že ani já jsem ho za tu dobu nevyřešil.


„Edwarde, co se děje. Nepotřebuješ poradit?“ pohladila mě po líci Is. Byla tak milá a já tak hnusný a odporný. Nezasloužil jsem si ji. Rozhodl jsem se, že by mi mohla pomoct. Je sice bystrá, ale nemusela by to pochopit.


„Víš, slyšel jsem jeden příběh. Stále mi vrtá hlavou. Nemůžu se v tom příběhu rozhodnout. Je to takové rozporuplné. Já bych nechtěl být na jejím místě. Musí to být velice… Teď mě nenapadá to správné slovo. Chceš ho slyšet?“ Kdyby mi pomohla a nepřišla na to, co tím myslím, třeba by mi to pomohlo.


„Určitě. Když se ti uleví a nebudeš se tvářit tak, jako teď proč ne?“ Nechápal jsem, jak to myslela. Přiložila mi ruku na tu mou a ukázala, jak jsem se po celý den tvářil. V tom momentě jsem se leknul. Další moje zvláštnost. Upíři se přece nelekají, ne? Vypadal jsem jako tělo bez duše. Jak kdyby tam chodil nějaký neživý, zombie. Což jsem v podstatě byl, neživý.


„Slyšel jsem příběh a ten zněl takhle: Jednou žila jedna dívka,“ začala jsem a pro jistotu ještě přehodil pohlaví „aktérů“, „a ta byla stále sama. Nic ji nebavilo, když jednou potkala svou spřízněnou duši. Těšila se, že jí našla. Byla radostí bez sebe. Jenže pak se šla sama projít a potkala dalšího chlapce. Ten jí okouzlil a ona už neměla v srdci jenom svou spřízněnou duši. Měla tam oba dva chlapce. Pro jednoho by obětovala celý svůj život, ale pro druhého měla slabost a díky němu zapomínala na toho prvního. Už si nevěděla rady, proč se tak cítí, ale musela se rozhodnout, aby jednoho z nich netrápila. Pro koho se má rozhodnout?“

Pohled nikoho:
„To jste přehnali! Řekl jsem vám přece, že už nic neuděláte, a přece jste neposlechli!“ křičel vztekle muž na dvě bytosti stojící oproti němu.

„Nebudu poslouchat takové hlouposti, Moone. Já mám srdce, na rozdíl od tebe,“ řekla sebevědomě dívka choulící se ke klukovi stojícímu vedle ní.

„Je to moje věc, Al. Ona si musí uvědomit, že tam nepatří. Že její místo je tady a ne tam.“

„Její místo je tam dole a ty to moc dobře víš. Ty víš taky, že ji moc miluje, ale nedokážeš si přiznat porážku. Ano, je to tak. Nepřemožitelného Moona porazil upír, který o jeho existenci ani neví,“ řekla dívka, jenže to neměla dělat.

„A dost! Stejně to nechám tak, jak to je teď. Ona si dřív nebo později uvědomí, že patří tady a ne tam. Tady je její místo. Tady, kde se narodila. A vy dva,“ ukázal na dvě bytosti před ním,

„dostanete trest. Přesně tak. Celý jeden měsíc budete učit ve Hvězdné školce. Budete mít pěkný výhled na Rudé moře, a aspoň vás přejde chuť dělat blbosti. A teď jděte,“ řekl vítězoslavně muž.

Děvče se rozbrečelo.

„Moone, prosím. Prosím, nedělej to! Vždyť ji tou svojí tvrdohlavostí zabiješ! Prosím,“ prosilo

děvče, jenomže zbytečně. Teď ji už nepomůže nic. Jenom víra, že to její kamarádka ten měsíc vydrží, a pak víra v lásku kluka, který je zmítán touhou, kterou vyvolalo kouzlo.

Pohled Angely:
Přijela jsem do školy a stále myslela jenom na mého milovaného upírka. Na Edwarda. Ani jsem nečekala, co se stane. Přišel ke mě, sám mi nabídl doprovod, jako gentleman mi otevřel dveře a byl moc milý. Bylo sice divné, jak najednou jsem si uvědomila lásku k němu. Jen z hodiny na hodinu, ale to je fuk ne? Stejně jsem nikdy nikoho neměla a láska je krásný pocit. Pokud to je láska.


I když mě to přijde trochu divné. Najednou si uvědomit lásku? Mě to přijde jako jakýsi druh posedlosti. Jestli by to byla láska, neměla bych ji cítit pořád a ne jenom občas?


S Edwardem a tou novou – myslím, že se jmenuje Is – mám většinu hodin. Je to spíš štěstí, nebo smůla? Ta nová mi přijde poněkud divná. Nevím proč, ale podle mě s ní Edward něco musí mít. Jenže co? Co je to k sakru za podivný pocit, když je ona s ním? Jako kdyby mi najednou na Edwardovi nezáleželo, jako předtím. Někdy na ni žárlím, někdy ne. Prostě je to hodně divný.

 


 

shrnutí (nessienka)

shrnutí (blotik)

<< >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hvězda 7. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!