Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Girls diaries - 28. kapitola


Girls diaries - 28. kapitolaTak a máte tu další díl povídky Girls diaries. Dnes se posuneme o trošku dopředu, ale ne o tolik, abychom vás o něco připravili. :)V dnešním díle se také dozvíte, jak budou reagovat rodiče Simči na její těhotenství. Přejeme vám příjemné čtení, vaše simi1918 a Jane006.

 

28. kapitola

 

Simča:

 

Bylo to už pár týdnů, co Janina zjistila, že je těhotná. A musím uznat, že je pro mě úleva vědět, že v tom nejsem sama. Sice jsem se s tím holkám nesvěřila, protože by mi to určitě rozmlouvaly, ale to, že jsem v šestnácti těhotná, mi přijde, jako bych byla totální outsider. Vím, že v dnešní době se každá třetí holka v mém věku strachuje, jestli není v tom, když se jí náhodou o pár dní opozdí menstruace, ale ony si většinou dělají zbytečné starosti, za to u mě je to pravda. Navíc, pokud jsou ony těhotné, mají možnost potratu, kterou já nemám.

Jenže, i kdybych na potrat jít mohla, neudělala bych to. Miluji toho drobečka, co ve mně roste. To, že už nenesu zodpovědnost pouze za sebe, mě donutilo dospět. Ne fyzicky, ale duševně. A k tomu všemu mám Edwarda, kluka, který bude navždy vzhledově puberťák, ale v srdci je už dávno dospělý muž. I on mě nevědomky donutil začít se chovat jako dospělá. Amerika mi změnila život od základů a vím, že už nic nebude jako dřív, ale neměnila bych za nic na světě.

Teď už ale zbývá jenom jedna věc. Oznámit tu věc rodičům a rozhodnout se, jestli budu chtít vychovávat dítě tady v Čechách, nebo se s Edwardem a malým vrátím do Států a budu tam žít se svou budoucí rodinou.

Má vlastní rodina, ani ve snu by mě nenapadlo, že tu možnost budu mít tak brzy. Ještě nedávno pro mě mamka s taťkou byli všechno, a i když jsem chodila s klukama, bylo to takové to dětské chození, a rodiče byli prostě rodiče, ale teď…

Zasněně jsem si šáhla na bříško, které bylo konečně zvětšené, a usmála se. Ano, teď už je pro mě na světě nejdůležitější pouze Edward a to mrně a takhle to už zůstane navždy, ať se stane cokoliv.

Z mého myšlenkového pochodu mě vytrhl mámin hlas, že na mě před domem čeká nějaké auto s neznámým řidičem. Šťastně jsem se zasmála, popadla svoji kabelku s učením, oblékla si teplou bundu, teď v únoru nastaly dost silné mrazy, a seběhla schody dolů do haly.

„Po škole ti to vysvětlím,“ houkla jsem na mamku stojící u okna s nechápavým výrazem v obličeji a vyrazila ven před dům, kde na mě čekalo černé Volvo i s jeho úchvatným řidičem. Nasedla jsem na místo spolujezdce, rychle Edwarda políbila a nařídila mu, aby co nejrychleji vyjel, než moje mamka, sledující každý náš pohyb za oknem, přijde k nám a bude se dožadovat vysvětlování.

Jakmile jsme byli asi kilometr od domu, Edward zastavil u kraje silnice a pořádně se se mnou přivítal. Po asi minutovém opojení jsem se na něho zářivě usmála a on pokračoval dál do školy.

Den ubíhal jako vždy. Pomalu a nudně. Sice jsem se o přestávkách stýkala s Edwardem, ale to bylo jen chvilkové zpestření. Bohužel, na němčině jsem tomu dodala třešničku, když jsem dostala pětku ze slovíček. Stačilo, abych se na ně jen jednou kvůli svému příteli vykašlala, a profeska mě zrovna vytáhne. Tomu se říká pech.

Jediné, co by se dalo přičíst k dnešnímu dni jako plus, je, že Viky pomalu, ale jistě odpouští Emmettovi. Poznala jsem to nejen díky jejím chtivým pohledům směřujícím k Emmovi, ale už i tolik nevyváděla, když ji nečekaně plácl po zadku, nebo když si ji na obědě stáhl na klín, i když se poté odtáhla a nevšímala si ho. Tedy, snažila se nevšímat si ho, protože občas se jí pohled stočil opačným směrem. Nakonec to dovršila tím, že se od něj nechala odvést domů. A protože u ní doma nikdo není, ve středu jsou její rodiče pokaždé v práci až do večera, mají dům úplně pro sebe. A každému, kdo o tom ví, okamžitě dojde, proč to udělala zrovna dnes. Snad už se konečně usmíří.

 

O pár hodin později jsem stála u sebe v šatně a vybírala si, co si vezmu dnes večer na sebe. Mamka totiž uspořádala rodinnou večeři, na které ale zároveň představím i Edwarda, který tu bude také přítomný, a vše jim konečně odhalím. Teda kromě toho, že je Edward upír, to jediné vynechám.

Po velmi dlouhém nakrucování se před zrcadlem jsem byla konečně se svým vzhledem spokojená a s posledním pohledem na sebe jsem zamířila dolů do jídelny. Překvapivě jsem zjistila, že jsem to měla tak tak, jelikož jsem nebyla ani v polovině schodiště a už zvonil zvonek u dveří.

Moje srdce se rozbušilo a tep zrychlil, jako vždy. Na Edwarda prostě budu reagovat vždy stejně. Nedočkavá jsem se rozběhla dolů, načež jsem se málem přizabila, a vrhla se ke dveřím.

„Ahoj,“ usmála jsem se na něho a rychle mu dala sladkou pusu, až to mlasklo. Poté jsem ho čapla za ruku a táhla do jídelny, kde už bylo prostřeno k večeři. Mamka s taťkou, kteří už seděli u stolu, vstali a šli se s Edwardem přivítat.

„Dobrý den, já jsem Edward Cullen,“ představil se Edward a s tátou si podali ruce.

„Martin Blum,“ řekl a stiskl Edwardovi dlaň. Teď jsem byla opravdu ráda, že je Edward upír, jelikož má táta velmi silný stisk. Má tendenci všem rozdrcovat ruce.

„Těší mě, pane,“ řekl Edward a otočil se k mamce.

„Edward Cullen, madam,“ usmál se na ni a mamka mu podezíravě podala ruku.

„Dana,“ řekla jenom a pustila ho. Ona je bohužel typ člověka, kterému hezká tvářička nestačí. Bože, na tu její zpověď se netěším.

„Nesedneme si?“ navrhl táta a sedl si do čela stolu. Překvapivě mu nechal moje normální místo po jeho levici, mamina si sedla na svoje místo po jeho pravici a já vedle Edwarda.

„Tak, Edwarde, jelikož máš americké jméno, jsi původem Američan? Protože mě dost překvapilo, že umíš takhle dokonale česky,“ začala mamka.

„Ano, madam. Narodil jsem se v Americe, lépe řečeno v Chicagu. Ale tady v Čechách mám příbuzné, ke kterým jsem jako malý jezdil, a naučil se tak i jazyk. Strávil jsem tu mnoho let a zdokonaloval se tím i v řeči. Jen poslední rok jsem zůstal doma,“ lhal trochu Edward. To, že se narodil v Chicagu, je pravda, tedy v roce 1901, ale to je jen detail, ale v České republice je poprvé. Domluvili jsme se, že ho zítra vezmu procházkou po Praze a uděláme si takový výlet po našich známých, krásných památkách.

„A kolik ti je?“ zeptal se táta.

„Osmnáct.“ Sto jedenáct, nebo sedmnáct, ale jaký je v tom rozdíl, že? Bohužel, ani jedno mu nemohl prozradit, jelikož kluci mají doklady udělané na osmnáct, aby tu mohli být plnoletí. Věci tu jsou pak mnohem snazší.

„A kam chodíš na školu?“ pokračovala mamka.

„Na stejnou jako Simča, ale do třeťáku, i se svými bratry. Jediný Emmett chodí do čtvrťáku.“

„Máš bratry?“

„Ano. Jaspera, Emmetta a Jacoba.“

„To jste všichni stejně staří?“ ptal se překvapeně táta.

„No, ano. My totiž nejsme pokrevní bratři, jsme nevlastní. Naši rodiče nás adoptovali, když jsme ještě byli malí.“ Ani jeden na to nijak nezareagoval, akorát na něj mamka hodila trochu překvapivý pohled, ale nevyptávala se. Naštěstí není ten dotíravý typ.

„Myslím, že bychom se mohli dát do té večeře,“ zakončil to táta. Do minutky jsme měli jídlo na stole a začali jíst. Musela jsem se zuby nehty držet, abych nevyprskla smíchy, protože Edward byl neuvěřitelný. Z těch jeho ksichtů jsem nemohla. Naštěstí si toho rodiče nevšimli. Možná si asi mysleli, že jsem se zbláznila, protože jsem se každou chvíli zakuckala, ale jinak v pohodě.

„Bylo to vynikající,“ pochválil nám Edward jídlo, i když mu to samozřejmě nechutnalo. Bohužel to nebyla naše chyba. Na jeho chutě by nevystačil ani Pohlreich.

„Takže, Ede,“ chtěl něco říct táta, ale dál se nedostal, jelikož toto byla poslední kapka a já dostala takový záchvat smíchu, jako už dlouho ne. Dokonce jsem začala pěstí bouchat do stolu a nemohla přestat.

„Prý Ede, panebože, tati, já z tebe nemůžu,“ smála jsem se jako pominutá. Mamka se také začala pochechtávat a Edward se po chvíli přidal také. Nakonec se rozesmáli úplně všichni, až nám živým tekly slzy.

„Dobře, stačí,“ zahlásila mamka. Já se naposledy uchechtla a definitivně se uklidnila.

„Takže, Edwarde,“ začal podruhé taťka a já se usmála. Jinak to prostě nešlo. „Chodíš s mojí holčičkou?“

„Tati,“ zasténala jsem.

„Ano, pane, dali jsme se dohromady už ve Forks,“ odpověděl mu. Mamka se na mě překvapeně podívala a já protočila oči. Ježíši, tak jsem se jí holt s něčím nesvěřila, no. Nemusí vědět hned všechno.

Konverzace běžela dál a dál, rodiče se stále Edwarda na něco ptali a já začala být nervózní. Blížil se totiž okamžik, kdy se jim svěřím se svým těhotenstvím. A to už tolik pohodové nebude. Jako by to Edward vycítil, chytil mě pod stolem za ruku a pevně stiskl.

„Mami, tati, chci vám něco říct,“ skočila jsem tátovi do řeči. Buď teď, anebo nikdy. „Jsem s Edwardem těhotná,“ vyhrkla jsem a co nejvíce zmáčkla Edwardovu dlaň.

„Dobrý vtip,“ zasmála se mamka, ale díky mému výrazu ztichla. Vyděšeně se podívala na tátu a pak začala vřava.

„Simono!!!“ zakřičela na mě máma a táta zčervenal vzteky, doslova.

„Ty zasranej hajzle, já tě zabiju,“ vykřikl na Edwarda a zvedl se tak prudce, až převrhl židli. Už chtěl Edwarda popadnout a jednu mu vrazit, ale stačila jsem včas zareagovat a zastavit ho tím, že jsem se vrhla mezi ně.

„Tati, nech ho!“

„Zmydlím ho tak, že si rok nesedne na prdel za to, co ti udělal! A jako bonus mu utrhnu pták-“

„Tati!!!“

„Simono, jak si mi to mohla udělat? Veškerou důvěru, kterou jsem do tebe vkládala, jsi zničila. Doufám, že si uvědomuješ, že si nezničila nejen to, ale že sis právě posrala celý život. Vychovávat dítě v tvém věku je ta největší blbost, jakou jsi mohla udělat. Místo toho, aby sis užívala, budeš se starat o řvoucí mimino, utírat zvratky a přebalovat podělaný zadek!“

„Spousta holek má dítě v šestnácti!“ bránila jsem se, i když chabě.

„Jenom krávy, které to nechaly dopustit! A to já nedovolím! Proto okamžitě zítra vyhledáš gynekologa a necháš si to vzít, jinak si se mnou nadobro skončila, holčičko,“ řekla naprosto ledovým hlasem, až jsem se zachvěla. „ A tomu tvému Edwardovi vyřiď, že už nikdy nepřekročí práh tohoto domu a od tebe se bude držet co nejdál. O to se postarám,“ dodala ještě, jako by tam Edward nebyl. A potom se na něho konečně otočila a pohlédla mu do očí. V tom pohledu byla všechna nenávist a zloba světa. Tiše, bez emocí ho požádala, aby odešel. Pak odkráčela do své ložnice.  Táta nakonec popadl Edwarda za límec košile a velice hrubě ho vyhodil ze dveří. Kdyby to nebyla tak vážná situace, smála bych se, protože bylo velice srandovní, jak ho táhl před sebou, i když Edward byl vyšší. Táta byl vždycky prcek a já jsem bohužel po něm.

Poté táta bez jediného pohledu na mě odešel za mámou a mně až teprve teď nějak docházelo, co se stalo. Katastrofa. No, stejně jsem ji čekala, takže mě to vlastně ani tolik nevzalo. Počkám, až mamka vychladne a rozumně si s ní o tom znovu promluvím. Ano, to bude nejlepší.

***

Zrovna jsem zalézala do postele, když vtom mě někdo popadl zezadu a zakryl mi ústa. Chtěla jsem začít křičet, ale chlad těla za mnou mi prozradil, kdo to je.

„Edwarde, co blázníš, víš, jak jsem se lekla?“ peskovala jsem ho potichu, jakmile jsem se mu vykroutila.

„Omlouvám se, lásko. Nechtěl jsem tě vystrašit. Jen jsem se bál, že začneš křičet a probudíš tak rodiče,“ omlouval se. Jen jsem, s drobným úsměvem, zakroutila hlavou a posadila se na rozestlanou postel. Edward si sedl vedle mě.

„Co tu vlastně děláš?“ zašeptala jsem. Nejdříve mě políbil, dlouze a úžasně, a poté mi odpověděl.

„Stýskalo se mi,“ pokrčil rameny. Podezřívavě jsem se na něho podívala.

„Viděli jsme se ani ne před šesti hodinami ve škole.“

„I to je pro mě věčnost,“ pokrčil rameny.

„Edwarde,“ řekla jsem a dožadovala se vysvětlení.

„No dobře, no. Vyhrálas,“ zakoulel očima a já se zářivě usmála. „Mám pro tebe překvapení.“

„Překvapení? Jaké překvapení?“

„Kdybych ti ho prozradil, nebylo by to už překvapení,“ zakřenil se na mě. „Takže se teple oblékni a až budeš hotová, řekni to, a já pro tebe přijdu,“ zavelel a zmizel za oknem. Frustrovaně jsem si povzdychla a začala se upravovat. Namalovala jsem se, učesala, a protože mi Edward neřekl, co budeme dělat, oblékla jsem si úzké džíny, k tomu elegantní, přesto sexy top, a vzala si kotníkové kozačky na vysokém podpatku. Tohle se hodí k jakékoliv příležitosti. Přes to jsem si ještě vzala teplý svetr a kabát. Nakonec jsem si krk obmotala dlouhou pletenou šálou, k tomu si vzala rukavice ze stejné soupravy a na hlavu si narazila čepici, která mi nejvíce slušela a řekla jsem, že už jsem hotová. Edward mě samozřejmě uslyšel až dolů, takže tu do dvou vteřin byl.

„Páni, moc ti to sluší,“ polichotil mi a přistoupil ke mně.

„Děkuju,“ začervenala jsem se a nechala se od něho políbit.

„Můžeme?“ zeptal se a já přikývla. Lehce, jako pírko, mě vyzvedl do náruče a i se mnou si stoupl k oknu.

„Hlavně nekřič, ano? A ani nevyvýskni, prosím. Nerad bych se setkal v tuto noční dobu s tvými rozzuřenými rodiči.“

„Jistě, pane, budu jako myška,“ zasmála jsem se a on mi to oplatil úsměvem à la filmová hvězda. Poté mě pevně přitiskl k sobě a skočil. Z druhého patra. Už už jsem chtěla začít křičet, jenže to už jsme byli dole.

„No, páni,“ zalapala jsem po dechu a zazubila se. „To bylo úžasný,“ zajásala jsem potichu a dala Edwardovi polibek na tvář. On mi ho oplatil na rty a pustil mě na zem. Společně jsme došli k jeho autu, kde mi otevřel dveře a já vplula dovnitř. Nastoupil vteřinu po mně a vyjeli jsme.

„Tak kam to jedeme?“ dožadovala jsem se celou cestu, bůhví kam.

„Neboj, dočkáš se,“ smál se mé nedočkavosti. Naštvaně jsem našpulila rty, trošku otráveně se opřela do sedačky a pohladila si bříško. To mě rozptýlilo a po zbytek cesty se už usmívala.

Jeli jsme asi deset minut, když najednou zajel ke krajnici silnice a zastavil.

„Tohle si nasaď na oči,“ nařídil mi a podal mi bílý šátek. Trošku nejistě jsem si ho od něho vzala, ale pak si ho nasadila a opět se opřela do sedačky.

„To bude překvapení, jak se patří, co?“ zasmála jsem se.

„Samozřejmě, pro tebe jen to nejlepší,“ zasmál se též. Tentokrát jsme jeli asi pět minut, když auto s konečnou platností zastavilo. Počkala jsem, až mi Edward otevře a pomůže ven. Poté mě někam odvedl a usadil na židli. Podle neustálé zimy jsme byli stále venku. Uslyšela jsem, jak naproti mně vrzla židle, takže Edward se musel posadit také.

„Už si můžeš odkrýt oči,“ uslyšela jsem jeho božský hlas, který mi vždy rozbuší srdce. Podle jeho pokynů jsem si rozvázala uzel od šátku a sňala ho dolů.

„No, páááni!“ zalapala jsem po dechu a s vyvalenýma očima se rozhlížela. Seděla jsem u zděné hradby, odhalující úchvatný výhled na celou Prahu u nádvoří Pražského hradu.

„Líbí?“ zeptal se mě naprosto pitomě.

„Děláš si srandu? Jestli se mi to líbí? Je to naprosto úžasné! Nikdy pro mě nikdo nic takového neudělal. Já… děkuji, je to to nejnádhernější překvapení, jaké si pro mě kdy mohl udělat.“ Oči mi začaly slzet a Edward se usmál, nahnul se před stůl a něžně mi je otřel.

„To jsem rád,“ pousmál se.

„No, takže, cos mi připravil za pochoutku? Musím tedy říct, že jsem nikdy ve tři ráno nejedla, ale všechno je jednou poprvé, že?“

„Asi ano,“ dodal trochu nejistě. S úsměvem jsem ho pohladila po ruce a sundala poklop z talíře.

„Ty jo, vypadá to hezky. A voní to krásně,“ pochválila jsem mu to. Sice jsem nepoznala, co to je, ale vonělo to lákavě. Opatrně jsem tedy napíchla kus masa na vidličku a vymáchala ho v omáčce.

„No, páni, to je lahoda,“ zamlaskala jsem blahem. Překvapivě to stále bylo teplé, i když to tu muselo nějakou dobu stát. Ten poklop je asi doopravdy kvalitní.

„Opravdu ti to chutná? Dělal jsem to sám,“ přiznal se.

„Je to vynikající, Edwarde, opravdu,“ mumlala jsem s plnou pusou a ládovala to do sebe. Opravdu to bylo vynikající.

Jakmile jsem dojedla, pohodlně jsem se opřela do židle a čekala, co bude dál, protože Edward byl čím dál nervóznější.

„Simi, já…,“ začal nejistě a já se na něho povzbudivě zazubila. „Chci se tě na něco zeptat,“ pokračoval, „je to prastará otázka a bojím se, že mi na ni odpovíš záporně a samozřejmě to pochopím, protože ve tvém věku by to bylo pochopitelné, ale stejně to chci zkusit, protože… Přestože jsi tak mladá, pod srdcem ti roste naše dítě a já tě strašně miluji už od první chvíle, co jsem tě spatřil, a, a, a… No, prostě, chci se tě zeptat, jestli, no…“ Nikdy v životě takhle nervózně, přesto roztomile, neblekotal. A díky tomu moje srdce uhánělo rychleji a rychleji, když mému mozku začalo docházet, co mi chce asi říct.

„Panebože,“ zašeptala jsem si pro sebe a čekala, až se vysloví. Zhluboka se nadechl a řekl: „Simono Blumová, prokázala bys mi tu nevýslovnou čest, a stala se mou ženou? Vezmeš si mě?“ S hrůzou v očích na mě pohlédl a přitom z náprsní kapsy saka vytáhl sametovou krabičku. Rozevřel ji přede mnou a moje srdce udělalo kotrmelec. Byl tam ten nejkrásnější zásnubní prstýnek, jaký jsem kdy v životě viděla.

„Ach bože. Edwarde, co na to říct, no…“ Na chvíli jsem se odmlčela a pak radostně vyhrkla: „Ano, samozřejmě, že ano, lásko, navždy ano,“ výskala jsem radostně a ve vteřině byla v jeho objetí. Otáčel se se mnou dokola a já se nepřestala radostně smát. Po chvíli mě postavil na zem, svlékl mi rukavici na levé ruce a navlékl mi prstýnek.

„Líbí se ti?“

„Je přenádherný,“ vzdychla jsem rozjařeně. Potom jsem zvedla hlavu a hladově ho políbila. Snažila jsem se do toho vložit všechny své emoce, které jsem pociťovala. A Edward zrovna tak. Byl to prostě ten nekrásnější polibek.

Po zbytek noci jsme si spolu povídali a smáli se. Byla to ta nejkrásnější noc v mém životě, ale mně se pomalou začaly zavírat oči, až jsem usínala v sedě.

„Tak jo, čas vyrazit domů,“ řekl Edward a vzal mě do náruče. Neprotestovala jsem, naopak jsem mu obmotala ruce kolem krku, a nechala se jím odnést do auta. Tam mě položil na přední sedadlo, připásal a nasedl vedle mě. Nastartoval, zapnul topení a vyjel. Do dvou minut jsem se ocitla v říši snů ve svatebních šatech jako pro princeznu spolu s Edwardem a křupavým kuřetem v róbě pro družičku. Mňam.

***

Už uběhly čtyři dny od toho, co jsem rodičům řekla, že jsem těhotná, tři od toho, co jsem se nechala zapsat na potrat a pouze pár hodin od toho, co mě Edward požádal o ruku. Dnes jsem měla jít na předběžná vyšetření do nemocnice, protože dříve neměli termín. Samozřejmě, že tak daleko to nedojde. Na potrat nepůjdu a ani se nenechám vyšetřit. S nadpřirozeným miminkem v sobě asi těžko. To vše jsem musela udělat, abych jakž takž uklidnila rodiče. A protože už trochu vychladli, chci si dnes s mamkou promluvit. Snad už s ní bude rozumná řeč.

„Mamí, můžu s tebou mluvit?“ zeptala jsem se jí odpoledne, když přišla z práce.

„No?“

„Já… Nesedneme si? Bude to asi na dýl.“ Mamka přikývla a sedla si ke mně na sedačku.

„Tak mluv,“ vybídla mě.

„Ehm, já… Ach bože, prostě jsem mluvila s Edwardem a jde o to, že mě požádal o ruku!“ vyhrkla jsem to ze sebe.

„Cože?“ vykulila na mě máma oči a dívala se na mě jako na blázna.

„Dal mi prstýnek a řekl, že by si mě chtěl vzít a vychovávat se mnou naše dítě. Jde o to, že je velmi, opravdu velmi bohatý a já bych si tak mohla dodělat školu, aniž bych přišla o miminko. Zaopatřil by nás. Takže jsem se rozhodla, že na ten potrat nepůjdu.“

„Tohle se mi vůbec, ale vůbec nelíbí,“ mračila se na mě, ale já byla ráda, že alespoň neřve.

„Mamí, pochop to. Edward nevěděl, že může mít děti. Proto jsem se nechránila. A to, že jsem těhotná, je zázrak. To miminko miluju a nevzdám se ho,“ řekla jsem pevně a neoblomně.

„Simi, já…“

***

„No, a potom mi řekla, že když je tedy Edward doopravdy tak bohatý a dokáže se o nás postarat, že souhlasí s tím, abych si to miminko nechala. Ach, bože, holky, ani nevíte, jak jsem šťastná,“ smála jsem se a objímala holky v limuzíně. Zase po dlouhé době jsme jely společně do školy.

„To je úžasné,“ usmívala se Viky.

 „A co říkala na tu svatbu?“ zeptala se Týna.

„To už byl samozřejmě jiný rozhovor. Trvalo mi pěkně dlouho ji přemluvit. Zahrnovala jsem ji argumenty, že nechci čekat dva roky, než si ho budu moct vzít. Říkala jsem, že malému bude rok a půl, a že mi přijde divné, když se budu vdávat a on už bude tak velký. A přesvědčilo ji to, když jsem řekla, že Edwarda strašně miluji a chci, aby se to miminko narodilo do milující rodiny Cullenových. Také jsem říkala, že mi bude trošku nepříjemné to předčasné zplnoletění, ale i přesto se chci vdávat a je to pravda. Nic mi nezabrání v tom vzít si Edwarda. Nic.“

„Ach, to je tak romantické,“ zavzdychala Viky a my se rozesmály.

„A co ty?“ zeptala jsem se Janiny a kývla k jejímu břichu.

„Já si teda s rozhovorem s našima ještě počkám, není kam spěchat,“ odpověděla okamžitě a já se zasmála. Po zbytek cesty do školy jsme si povídaly.

 

„Ahoj, lásko,“ pozdravila jsem Edwarda a políbila ho na rty.

„Ahoj,“ usmál se a opět mě políbil. Ach, je to jako za starých časů, akorát, že jsme v Čechách, nikde tu neslídí ty otravné upírky a já čekám Edwardovo dítě.

„Půjdeme?“ zeptal se a já přikývla. Objal mě kolem pasu a vešli jsme společně s ostatními do školy.

První hodina utekla rychle, a protože jsme zůstávaly na druhou hodinu ve stejné učebně a byla krátká přestávka, kluci nám poslali esemesky, že nás nestihnou navštívit. A tak jsme se daly do hovoru.

„Holky, budu to muset říct ve škole,“ začala jsem nejistě.

„No a?“ pokrčila Týna rameny a Janina se na ni zamračila.

„Až řekne, že se bude vdávat, každý bude vědět, že je v tom. Nikdo se přeci nevdává v šestnácti.“

„No a co? Já bych na to tedy byla hrdá,“ odfrkla si Viky.

„Holky,“ zakňučela jsem a na Janinu se vděčně usmála. Alespoň, že ona ví, jak mi je.

„Neboj se, to zvládneš. Nech mě převzít žezlo, já jsem tady ta nejlepší a vy ostatní na mě nemáte a všechno bude ok,“ zasmála se Viky a já ji objala.

„Děkuju,“ zašeptala jsem jí do ucha a odtáhla se.

„Prosim tě,“ mávla rukou jako by nic a já se opět zasmála.

„Jsem zvědavá, co na to řeknou kluci,“ uchechtla se Týna a já protočila oči.

„Řekneme na co?“ vybafl na mě zezadu Martin a já se příšerně lekla.

„Fuj, ty blbečku, víš, jak jsem se lekla?“ vyjela jsem na něj.

„No, promiň,“ zatvářil se… nijak a sedl si na lavici vedle mě. Ostatní se namáčkli k holkám.

„Tak řekneme na co?“ zopakoval Dominik. Letmo jsem pohlédla na holky a po jejich pohledech nepatrně přikývla.

„Jsem zvědavá, co řeknete na to, až zjistíte, že se budu vdávat,“ zazubila jsem se na ně.

„Ha, dobrý vtip,“ zasmál se Pepa a zamrkal na Týnu.

„To nebyl vtip,“ odfrkla si Týna.

„Cože?!“ vyjekl Martin a vyděšeně se na mě podíval.

„Budu se prostě vdávat. Termín ještě nevím, ale nebojte, pozvánku dostanete všichni,“ zamrkala jsem na ně šibalsky a čekala, co oni na to.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Girls diaries - 28. kapitola:

 1
3. Ceola
19.07.2012 [17:05]

Luxus...už se těším na jejich reakce :DD Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20.06.2012 [8:49]

Danca11 Musím se přiznat, že na tuhle povídku jsem narazila už před nějakou dobou a říkala jsem si, že až k poslední kapitole napíšu delší koment, ale když jsem viděla, že se dost lidí rozhodlo jako já, změnila jsem názor a píšu už teď.
Podobné náměty už tady byly - nějaké holky se potkají s nezadanými Culleny, zamilují se do sebe atd. Ale ty se mi nějak nelíbily, proto jsem si na začátku nebyla jistá, jestli vaši povídku budu vůbec číst. Zvědavost mě přemohla a já jsem za to ráda, protože jsem narazila na skvělou kapitolovku, která mi vždycky zlepší náladu. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Lucka
19.06.2012 [9:53]

skvělé. Tedy a jak vyhazovali Edwarda z domu u toho jsem se pobavila Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Teším se na pokračování Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!